Tyden 21-22
PondeliSpousta prace, vecer jsem zvladla prochazku, ale nic vic.UteryProchazka na jogu a zpatky, takze 10 000 kroku hotovo a k tomu relaxace. Zbytek dne bohuzel prosezeny u pocitace.StredaDneska jsem zase jen chodila (na metro a zpet), 10 000 kroku jse...
Euro Champs Ultra Sky ve Val d‘Isere úspěšný pro naše
Val d‘Isere a závod High trail Vanoise (dříve Ice Trail Tarentaise) jsou pro české běžce dobrou lokalitou. V roce 2015 se zde konalo stejně jako letos Mistrovství Evropy (Euro Champs v Ultra Sky). Anka Straková zde vybojovala třetí místo a všichni běžci českého týmu, kteří dokončili, bodovali. A ani letos tomu nebylo jinak. Letos do … Pokračování textu Euro Champs Ultra Sky ve Val d‘Isere úspěšný pro naše →
Mistrovství světa v běhu na 24 hodin 2017, Belfast, Irsko
MS 24 hodin, Belfast, Irsko
 |
| CZ team pro rok 2017 |
Atmosféra závodu, atmosféra v našem teamu, to všechno okolo bylo krásný. Přál bych tohle každému. Těch pár společných dní jsme si užili maximálně. Nabrali jsme spoustu nových poznatků, navázali nová přátelství napříč světem. Měli jsme možnost porvat se o vavříny s tím nejlepším výkvětem 24 hodinového ultramaratonu v posledních letech. V Belfastu totiž nechyběl nikdo z těch, co v posledních dvou letech zaběhli kvalitní světové výkony. Startovka dávala tušit, že to zadarmo nebude. A to je správný. Je to Mistrovství světa a tak by to neměl být okresní přebor. Dostat šanci bojovat v dresu české reprezentace pro mě hodně znamená. V tu chvíli totiž neběžím jen za Brunnera a za jeho sny. Beru to ale tak, že běžím za celý český team. Že běžím za všechny, co sedí doma a jejich sportovním snem je šance tohle triko obléknout. A pokud jsem tu šanci já dostal, musím jí využít na maximum, bylo by vůči nim nefér to vzít jako samozřejmost a neudělat to nejlepší co dokážu. Příště už tuhle šanci mít nemusím.
 |
| Zábava před startem. |
Trénink
Jsem sám sobě trenérem. Neumím se podřídit někomu jinému. Chvilková epizoda s Oliverem (špičkovým maďarským trenérem ultra-Katalin Nagy, Szusana Márasz, Szilvia Lubics, Tamás Rudolf) mě o tom převědčila. Nicméně, hodně jsem si z té spolupráce odnesl. A Oliver se stal pro mě i v přípravě pro Belfast takovým mentorem. Kdykoliv jsem potřeboval něco zkonzultovat, byl mi k dispozici a pomohl. Za to mu patří velký dík a ten výsledek je i jeho zásluhou. Takže pokud tohle někdy budeš číst, THANK YOU COACHOLI !!!
Letošní příprava byla trochu smolná, tréninkových výpadků jsem měl víc než by bylo vhodné, ať to byla ortéza a berle v dubnu nebo teď zase patálie s kolenem. Už to skoro vypadalo, že tenhle rok je pro mě nějaký zakletý. Když jsem se rozběhal na pár dní, tak najednou prásk, zase něco dalšího. Ale i to mělo svůj přínos. Moje ambice do závodu nebyly přehnané, viděl jsem někde svoje limity a snažil se je překonat. Přípravu v týdnech před Belfastem jsem použil podobnou jako před Spartathlonem. Tedy s několika změnami. Asi podstatnými změnami. Moc důležitý je si dokázat po závodě vše rozklíčovat a najít co bylo správně a co se naopak v přípravě nepovedlo. Já to teď vidím docela v jasných obrysech. Přesně vím, co na mě funguje, co naopak bylo v loňské přípravě ke Spartathlonu lepší. No a teď z toho udělám takovou malou alchymii, ze které mi vypadne ideální příprava na SPARTATHLON 2017. Bude to 10 týdnů, ve kterých konečně udělám maximum možného. S každým závodem jsem v přípravě chytřejší. A když si teď tu mozaiku ideálního tréninku poskládám, tak je to tak jasný až se tomu směju. Teď, po tomhle závodě a po přípravě na něj mám pocit, že jsem konečně našel ten SVATÝ GRÁL přípravy na SPARTATHLON a na 24 hodin. Na jeho realizaci mám 10 týdnů. Super. Pokud bych nebyl línej psát, snad bych o tom občas napsal i nějaký shrnutí z přípravy.
 |
| CZ team chlapi. Silná sestava. |
Závod v Belfastu.
Zima. Chlad. Déšť. Vítr. Asi tak to vypadá v Belfastu po většinu roku. Kdo mě zná tak ví, že závodění v zimě nemám rád. Naopak teplo mi vyhovuje. Tady bylo 24 hodin zimy, v sobotu pár hodin v dešti a jako bonus neustálý vítr. Ono se při běhu člověk zahřeje ale stejně je to nepříjemný. Tedy aspoň pro mě, určitě tam bylo dost běžců, kteří za to naopak byli rádi.
Můj plán byl běžet na pocit. Prostě tak aby se mi běželo v pohodě a hezky. Poprvý jsem taky vyzkoušel hudbu při závodě. A bylo to fantastický. Bohužel zrovna na tu finální část závodu mi ipod kleknul s baterií. Možná že moje tělo v závodě umřelo společně s ním:)
 |
| Hard life, part I. |
Trochu jsem si připadal jako Zach Miller na UTMB 2016 (běžel od začátku s náskokem, nakonec udržel 6.místo) nebo jako Jim Walmsley na Western States 2017 (neskutečný nástup, od prvních kilometrů šel na traťový rekord, náskok hodinu na soupeře) Zach nakonec doběhl, Jim shořel podle svých slov v ohňostroji který sám zapálil. Ale oba mají stejnou strategii jako já a to se mi na nich líbí: běh na hraně vlastních možností. Několik lidí mi pak říkalo, kdybys běžel začátek pomaleji, možná bys zaběhl líp. Jo, možná. Ale co z toho? Já tenhle můj způsob závodění miluju. Běžím přesně na to co chci, nechci to rozbíhat pomalu a opatrně. Chci běžet tak, aby se tělo posouvalo automaticky, abych běžel na autopilota a neřešil nic-tempo, tepy, soupeře. No a trénink je tu od toho, aby toho autopilota správně nastavil. Tedy abych dostal tělo do takového stavu, kdy může běžet v pohodě s těmi nejlepšími. A to se teď téměř povedlo. 100km podle hodinek za 7:59 hod, 12 hodin 145km, 100 mil 13:20 hod, 200km 17:15 hod. Prvních 18 hodin bylo naprosto parádních, bez problémů a bez obtíží. Škoda že den nemá jen 18 hodin.
 |
| Hard life, part II. |
Pak se to trochu zadrhlo, nohy mi ztěžkly trochu víc než ostatním a začal jsem ztrácet. V některých chvílích jsem měl pocit že běžím a přitom stojím na místě. Ale konec se přiblížil a já si pak mohl sednout, odfouknout a přiznat si, že jsem pro výsledek udělal maximum. Víc jsem ze sebe v ten den vymáčknout nemohl. Nejlepším důkazem toho je stav celého těla, kdy i po několika dnech zůstávali kotníky oteklé, kdy jsem denně spal přes 10 hodin a furt to bylo málo, kdy po 6 dnech do svalů zajel skvělý masér Karel Kuchynka a mě se orosilo čelo bolestí. Teď po týdnu od závodu jsem stále celkem rozbitý a ještě asi chvilku budu. Nicméně, důležitý je, že těch 24 hodin vydrželo koleno, u kterého se měsíc před startem objevila nová prasklina v menisku a chvíli to vypadalo že místo do Belfastu pofrčím pod kudlu. Začal jsem se tedy k němu chovat moc hezky, hladit ho, pěkně na něj mluvit a určitě to spolu takhle vydržíme až do Spartathlonu a pak se uvidí.
Jak tohle zakončit? Bylo to fajn, udělali jsme si to všichni v teamu takový, jaký jsme chtěli. Odvedli jsme dobrou práci, za kterou se nemusíme stydět. Měli jsme perfektní support na občerstvovačce, který se o nás výborně staral celých 24 hodin. Klobouk dolů!!
Parťáci, s Vámi bych do toho šel znovu!!!
Mistrovství světa 2017, 24 hodin
253,2km , každopádně mega osobák !
11.místo celkem z celý zeměkoule
3.místo v Masters 40 (ale mám stříbrnou medaili, protože kdo se do kategorie nepřihlásí ten v ní není. Celkově jsem ale doběhl v kat.třetí, takže to tak beru, přihláška nepřihláška)
7.místo v národních teamech, navíc v Českém rekordu!!
 |
| Ze života běžce... |
Boty: Hoka One One Clifton3 (Triexpert)
Výživa: Enervit - koncentrát, Enervitene, Power Sport, R2, nějaký rozinky, sem tam sušenka a jedna palačinka
Dík patří i dalším podporovatelům při tréninku i závodě: Compressport CZ, Buff CZ, Gloryfy, SK Babice
 |
| Medaile !!! |
Chcete-li pobavit Pána Boha, seznamte ho se svými plány do budoucna
Tento citát Woodyho Allena jsem měla mít na paměti, když jsem svému okolí velkohubě sdělovala mé dva letní záměry - ujet v den svých narozenin 50 km a projet Elberadweg z Hamburgu do Prahy. Ani jedno nevyšlo...
Narozeniny zkrátím...
Week in Review–June 9th, 2017
The Week in Review is a collection of both all the goodness I’ve written during the past week around the internet, as well as a small pile of links I found interesting – generally endurance sports related. I’ve often wondered … Read More Here →
Sedm let bohatých, sedm let chudých? … aneb požár v hasičské zbrojnici.:)
Samozřejmě moje DNF na třetí Rondě nepřišlo jako blesk z čistého nebe. Po pěti dnech silných střevních problémů, navíc s doletovou mořskou nemocí... se to dalo čekat:).
Byl jsem totálně dehydratovaný už na startu, nedostatek solí, křeče se ozývaly už v prvním kopci... byl jsem slabý jako malé dítě.. šel jsem jako v medu:). Prostě našel bych spoustu objektivních a legitimních důvodů .. proč to nešlo.
Jak tu polehávám, pospávám, léčím si žaludek a rány na duši:).. bez možnosti pracovat, čekám na pondělní letadlo.. tak mě to nutí přemýšlet. Možná i poděkovat Rondě.. ta lekce stála za to...:). Pochopitelně bylo moudré to zabalit, ale uvědomil jsem si přitom, že mi chybí ta moje dřívější motivace.. chuť a odhodlání dát do toho úplně všechno. Pryč je doba, kdy jsem v tréninku na lačno po ránu jen s vodou vybíhal na svých 40 km v údolí, abych byl připraven, až mě to v horách skřípne:), atp. I moje kilometrová posedlost ustoupila do pozadí..
Když nad tím přemýšlím, tak to dává smysl. Snažím se běhat od roku 2009. Usilovně se snažím o dlouhá ultra sedm let. Je to dlouhá doba, navíc jsem se snažil -- a navzdory vzrůstajícímu věku :) -- se mi dařilo se zlepšovat a posouvat si svoje "hranice". Řadu skvělých závodů jsem úspěšně dokončil, zažil neskutečné věci.. ale vlastně bez žádného odpočinku, změny, nového impulsu..
Vzhledem k mým "výkonům" to bude znít legračně, ale uvědomil jsem si tady včas, že jsem na kraji solidního vyhoření:).
V souvislosti s prací, rodinou, s mými povinnostmi a přístupem.. občas můj den připomíná cirkusové představení, kdy klaun v rukách žongluje s talíři, na noze točí několik kruhů a fouká přitom na harmoniku:). Určitě to taky znáte.. těch mičků, co často musíme držet ve vzduchu může být příliš moc:), obzvlášť unavující je to, když to nekončí, nebo se to stupňuje...
Paradoxně úplně nejhorší věci se pravidelně nahrnuly kolem mých závodů, takže sice moje logistika vypadá impozantně, ale je to šilenost a v podstatě labutí píseň, kdy melu z posledního:).
V menším si podobnou krizi pamatuji kolem mého DNF na Western States, kdy jsem z hotelu před závodem ještě pracoval a počítal.. Jjo, taky pak člověk udělá hrubé chyby.. a zaplatí za to..:)
V podobných situacích, i když (zase ne moc často) je silně inspirativní dostat pár facek:). A protože jsem člověk veskrze pozitivní, tak už přemýšlím, jak se z toho poučit, a kde najít novou motivaci (ne nutně delší a horší :) závody)... a co změnit.
A tak už plánuji, že se zase vrátím k pevnému strukturovanému tréninku, k intenzivním běhům, ke svojí běžecké a zážitkové turistice.. zase se dát do kupy, do lepší formy..
Tím vším si chci jen připomenout nutnost změny a Vám co mě sledujete říci, abyste mě zbytečně nelitovali:).
V podstatě bych měl být za tu běhavku vděčný..věřím, že mi pomůže se vyhnout těm sra*kám, do kterých bych jinak asi hluboko spadl:).
Odpočívám, ale už mám zase řadu nápadů.. a s lepší náladou můžu zase říci ...
Všemu zdar! Úsilí a ultra.. zvlášť :)
12:)
12:)
Zápisky z Belfastu (referát z mistrovství světa)
I. Prolog
Mistrovství světa v běhu na 24 hodin je pro silničního ultraběžce jedním z nejprestižnějších závodů, z podstaty věci pak vrcholem běžecké kariéry, určitě alespoň té mé. Postavit se na start s těmi nejlepšími na světě je ohromující zážitek; třeba i proto, že na jiných závodech mi elitní běžci rychle zmizí z očí a pokud mám štěstí, tak je ještě uvidím v cíli, nejsou-li už všichni doma. Tady ne. Na okruhu nikam neutečou, takže máte příležitost vidět celebrity světového ultra celou dobu: v tom dobrém i ve špatném. Mají své lepší chvilky, kdy se usmívají a odpovídají na pozdravy, i ty slabší, kdy by nejradši z trati v tichosti zmizeli. I oni se trápí, je jim zle, chodí, sedí, musí na záchod, dojdou jim síly; prožívají úplně to samé co jejich "kompars"! Nejsou to stroje na výkon, ale jenom lidi, akorát mají větší talent, větší vůlí po vítězství, lépe trénují ...
II. Zázemí na mistrovství světa
Není 5 dní strávených na závodě kvůli jedné 24 hodinovce příliš? Otázka, kterou jsem si kladl už měsíc předem. Ale není. Organizace mistrovství světa totiž není jen o samotném závodu, je to i velká společenská událost, prostor k setkávání lidí různých národností z různých kontinentů. Pořadatel zajišťuje maximální možný komfort, včetně odvozu z/na letiště, ubytování, krmení závodníků, k tomu je třeba vzít v úvahu úvodní a závěrečný ceremoniál, technickou poradu před závodem, konferenci, zkoušku čipů atd. Jsou to na první pohled formality, ale je to zároveň prostor, kde se sdílejí informace a zkušenosti, které posouvají celé ultra stále kupředu. Pohodlí závodníků je také limitované cestováním a oficiálním programem, který pohlcuje většinu ze 2 dní před startem a den po doběhu.
III. Support
Platí to o celém sportu, ale o ultra stejně asi víc: rozhoduje hlava. Nejen tělo, ale i psychiku si štelujete dny, měsíce, roky před závodem, ale ke skvělému výkonu nakonec nelze dojít bez vzájemné podpory a souhry celého týmu. Pokud mluvím o týmu, hodně záleží i na lidech, kteří vytváří běžcům zázemí, bez nich nelze dosáhnout opravdu skvělého výsledku. Obětují svůj volný čas partě šílenců, co se rozhodli běhat v parku dokolečka dokola, celých 24 hodin ...
Mé díky patří všem z našeho týmu: Petrovi S., Kateřině K., Janě a June (od Karly), a hlavně Aničce a Ondrovi (od Niky), za jejich 100% podporu a pomoc během celé akce. Jejich povzbuzování, podpora, a obětování se určitě promítlo do výkonu mého, i nás všech.
IV. Patnáctá hodina
Jsou tři ráno a já zase zobu imodium. Už třetí, není to nic moc, pocitově jako kdybych běžel a zároveň seděl 15. hodinu na zábradlí. Snažím se na to nemyslet, ale příliš to nejde, hlavně proto, že na jídlo a pití se při ultra prostě zapomenout nesmí! Kde se stala chyba? A kde se ve mně vzala ta troufalost nazvat poslední příspěvek "24h na WC"? Nepřivolal jsem to? Zoufale hledám nějaký pevný bod, kterým bych se rozptýlil a uklidnil, ale není úniku, každé kolo je stejné: občerstvovačka, zelené toiky, chvíli klid a ... ale nééé ... zelená kabinka znovu volá, navíc kolena už moc nedrží, uf! Po kolikáté? Po čtvrté?
V. Počasí
Jsou věci, které jsou nevyzpytatelné, ale jsou i takové, na které se lze připravit. Že v Irsku prší, a to docela často, je známá věc. Proto jsem se neupínal k nějakému výsledku předem. Pokud by mělo pršet 24 hodin, tak půjde hlavně o to dokončit šampionát se ctí. Situace se nakonec měla docela jinak: předpovědi na různých serverech předpovídaly solidní počasí bez deště s ideální teplotou 12-16 stupňů a pod mrakem. V praxi to vypadalo tak, že od odpoledne pěkně po skandinávsku "sprchovalo" až do úplného promočení. Naštěstí další předpověď už byla dobrá a v okamžiku, kdy byl asfalt suchý, tak jsem zaběhl do depa na přezutí. Znamenalo to běžet většinu závodu v suchých, ale rezervních - Spartathlonem prověřených - Boostech (šedivkách).
VI. Časomíra
Proč a co jako časomíra? Člověk si může naplánovat leccos, ale nejméně vyzpytatelný je lidský a technický faktor. Pořadatelům po 11 hodinách přestal fungovat display s počty kol. OK, stane se. O tři hodiny později spadla časomíra, také se může stát. Že to nikdo nedá dohromady až do konce závodu, to už lze pochopit jen těžko. Po zbytek závodu jsem už nenarazil na jediného komisaře, anebo pořadatele u časomíry, vkrádala se do mysli myšlenka, že všichni vzali roha. Ke cti jim přičteno, že neutekli, ale staví se k průšvihu čelem ...
Fakt se to stalo. Například v 8:30 ráno, 3,5 hodiny před koncem jsem měl informaci ze 7:00 ráno (přeposílali nám ji nějací hodní lidé z Prahy). Ale zkuste si schválně malou násobilku po 20 hodinách běhu, natož přepočítávat rychlost min/km, hodiny a km ... Zpětně jsem si vzpomněl na všechny chyby s časomírou, co jsem kdy zažil, a nahlas se všem zpětně omlouval za svou přísnost. Tady to nebyl lokální závod pořádaný partou nadšenců, ale MS pod hlavičkou IAU a IAAF!
VII. Česká výprava
Sešli jsme se jako výborná parta. Pro mne to byla po Spartathlonu teprve druhá podobná akce, akorát nás bylo o ženskou sekci víc :-) Dobrá pohoda přispěla k tomu, že se muži stali 7. družstvem na světě (Brunner-Hokeš-Bohdal) a ženy skončily 12. Zároveň se jedná o historicky nejlepší reprezentační výsledky, kdy většina z nás si dokázala zaběhnout osobák:
Pozn. k tabulce (7/7/2017): po 5 dnech nejsou k dispozici finální výsledky, proto uvádím prozatímní "Výsledky" a "... anebo" finální a velmi pravděpodobné výsledky. Prokazatelně v záznamech chybí mnoha běžcům jedno kolo (1652m) kolem 18. hodiny.
VIII. Slunce nad irskými mraky
Slunce se s Irskem moc nekamarádí. Přesto se na mě nad ránem, kdy se při 24h láme chleba, usmálo štěstí. To sluníčko byla Míša Dimitriadu. Míša je neuvěřitelná: od rána mi dělala pacera, motivovala mě, dokázala poradit, povzbudit. Po 18i hodinách byla schopná s naprostou lehkostí zpomalovat a přizpůsobit své rychlejší tempo mému. V nejbláznivějším snu bych si nedokázal představit podobnou situaci, ale dokázala mě srovnat a vyhecovat do té míry, že jsem držel solidní tempo až do samého závěru. Míša je neuvěřitelný talent s mně velmi blízkým přístupem k běhání. Škoda, že jí nevyšla podle představ noc, protože dopoledne jsem neviděl nikoho, kdo by běžel s takovou lehkostí jako ona ...
IX. Epilog
... věděl jsem, že pokud by mi všechno dobře vyšlo, mohu dosáhnout na 230km. Nakonec jsem cílil na plán B, abych se dostal přes 220km. Kvůli problémům s časomírou jsem se domníval, že finišuji na cca 221-223km. Předběžné výsledky ukázaly 225 km a záznamy jednotlivých kol u mne a většiny běžců ukázaly nezapočítaný jeden okruh. V tuto chvíli to vypadá na výsledných 226,600km, což je vzdálenost mnohem blíže mému původnímu cíli, ale musím počkat na oficiální verdikt. Znamená to, že jsem poprvé dokázal druhou polovinu 24h zaběhnout nad 100km.
Dosáhl jsem 49. místa v mužích celkově a 10. místa v kategorii Masters 40+ (veteránské mistrovství), Radek v této kategorii skončil druhý!
Nad ránem jsem sám sebe ubezpečoval, že 24h běžím naposledy. Teď nevím, pocity jsou smíšené. Je to podobné jako po nedávné 12h: mám radost, dosáhl jsem svého limitu, ale každé jeho posouvání znamená větší úsilí v přípravě a při závodě samotném to už hodně nepříjemně bolí. Musel bych cíleně zlepšit výkonnost v posledních 6-8 hodinách, kdy hodně zpomaluji. Udržet průměr 8,5km/hod. v poslední čtvrtině závodu je maximum, co nyní dokážu. Je to otázka vůle, tréninku a také toho, jestli by mi ještě větší nasazení a případné lepší výsledky přinášely větší radost.
Můžu o tom přemýšlet za pár týdnů na Spartathlonu, budu na to mít dost času.
Až budou potvrzené finální výsledky, tak je zde doplním :-) Krásné léto!
Opravené výsledky (přidáno 26/7/2017):
Fotky zapůjčené bez laskavého svolení od organizátorů a členů českého týmu ... děkuji :-)
Mistrovství světa v běhu na 24 hodin je pro silničního ultraběžce jedním z nejprestižnějších závodů, z podstaty věci pak vrcholem běžecké kariéry, určitě alespoň té mé. Postavit se na start s těmi nejlepšími na světě je ohromující zážitek; třeba i proto, že na jiných závodech mi elitní běžci rychle zmizí z očí a pokud mám štěstí, tak je ještě uvidím v cíli, nejsou-li už všichni doma. Tady ne. Na okruhu nikam neutečou, takže máte příležitost vidět celebrity světového ultra celou dobu: v tom dobrém i ve špatném. Mají své lepší chvilky, kdy se usmívají a odpovídají na pozdravy, i ty slabší, kdy by nejradši z trati v tichosti zmizeli. I oni se trápí, je jim zle, chodí, sedí, musí na záchod, dojdou jim síly; prožívají úplně to samé co jejich "kompars"! Nejsou to stroje na výkon, ale jenom lidi, akorát mají větší talent, větší vůlí po vítězství, lépe trénují ...
II. Zázemí na mistrovství světa
 |
| Czech team obsadil v autobusu nejlepší místa :-) |
III. Support
 |
| Národní depo v noci ... |
Mé díky patří všem z našeho týmu: Petrovi S., Kateřině K., Janě a June (od Karly), a hlavně Aničce a Ondrovi (od Niky), za jejich 100% podporu a pomoc během celé akce. Jejich povzbuzování, podpora, a obětování se určitě promítlo do výkonu mého, i nás všech.
IV. Patnáctá hodina
Jsou tři ráno a já zase zobu imodium. Už třetí, není to nic moc, pocitově jako kdybych běžel a zároveň seděl 15. hodinu na zábradlí. Snažím se na to nemyslet, ale příliš to nejde, hlavně proto, že na jídlo a pití se při ultra prostě zapomenout nesmí! Kde se stala chyba? A kde se ve mně vzala ta troufalost nazvat poslední příspěvek "24h na WC"? Nepřivolal jsem to? Zoufale hledám nějaký pevný bod, kterým bych se rozptýlil a uklidnil, ale není úniku, každé kolo je stejné: občerstvovačka, zelené toiky, chvíli klid a ... ale nééé ... zelená kabinka znovu volá, navíc kolena už moc nedrží, uf! Po kolikáté? Po čtvrté?
V. Počasí
 |
| Přezouvání do suchého |
VI. Časomíra
Proč a co jako časomíra? Člověk si může naplánovat leccos, ale nejméně vyzpytatelný je lidský a technický faktor. Pořadatelům po 11 hodinách přestal fungovat display s počty kol. OK, stane se. O tři hodiny později spadla časomíra, také se může stát. Že to nikdo nedá dohromady až do konce závodu, to už lze pochopit jen těžko. Po zbytek závodu jsem už nenarazil na jediného komisaře, anebo pořadatele u časomíry, vkrádala se do mysli myšlenka, že všichni vzali roha. Ke cti jim přičteno, že neutekli, ale staví se k průšvihu čelem ...
 |
| Slavnostní zahájení (s Katkou a Petrem) |
VII. Česká výprava
Sešli jsme se jako výborná parta. Pro mne to byla po Spartathlonu teprve druhá podobná akce, akorát nás bylo o ženskou sekci víc :-) Dobrá pohoda přispěla k tomu, že se muži stali 7. družstvem na světě (Brunner-Hokeš-Bohdal) a ženy skončily 12. Zároveň se jedná o historicky nejlepší reprezentační výsledky, kdy většina z nás si dokázala zaběhnout osobák:
 |
| Výsledky z Mistrovství světa ... platí verze 1 nebo 2 ? :-) |
VIII. Slunce nad irskými mraky
Slunce se s Irskem moc nekamarádí. Přesto se na mě nad ránem, kdy se při 24h láme chleba, usmálo štěstí. To sluníčko byla Míša Dimitriadu. Míša je neuvěřitelná: od rána mi dělala pacera, motivovala mě, dokázala poradit, povzbudit. Po 18i hodinách byla schopná s naprostou lehkostí zpomalovat a přizpůsobit své rychlejší tempo mému. V nejbláznivějším snu bych si nedokázal představit podobnou situaci, ale dokázala mě srovnat a vyhecovat do té míry, že jsem držel solidní tempo až do samého závěru. Míša je neuvěřitelný talent s mně velmi blízkým přístupem k běhání. Škoda, že jí nevyšla podle představ noc, protože dopoledne jsem neviděl nikoho, kdo by běžel s takovou lehkostí jako ona ...
IX. Epilog
 |
| S Míšou Dimitriadu a ... |
Dosáhl jsem 49. místa v mužích celkově a 10. místa v kategorii Masters 40+ (veteránské mistrovství), Radek v této kategorii skončil druhý!
 |
| Epilog |
Můžu o tom přemýšlet za pár týdnů na Spartathlonu, budu na to mít dost času.
Až budou potvrzené finální výsledky, tak je zde doplním :-) Krásné léto!
Opravené výsledky (přidáno 26/7/2017):
Fotky zapůjčené bez laskavého svolení od organizátorů a členů českého týmu ... děkuji :-)
Varování! V Jeseníkách byl spatřen MEDVĚD!
Vnikl v přestrojení do autobusu a přesto, že byl jenom MALÝ, vyděsil řidiče natolik, že ten zapomněl trasu a kdyby nebylo duchapřítomných cestujících, ještě teď by s autobusem někde bloudil.
Z Ovčárny vyrazil směrem k pramenům Moravice
pronásledován smečkou odvážných běžců.
Snažil se je sice setřást, ale protože musel dělat přestávky na doplnění tekutin, dařilo se jim jej udržet. Mělo to i své výhody. Třeba když jdete do restaurace ještě před otevřením a majitel uvídí Medvěda, bez řečí vám nalije :-)
Z Ovčárny vyrazil směrem k pramenům Moravice
pronásledován smečkou odvážných běžců.
Snažil se je sice setřást, ale protože musel dělat přestávky na doplnění tekutin, dařilo se jim jej udržet. Mělo to i své výhody. Třeba když jdete do restaurace ještě před otevřením a majitel uvídí Medvěda, bez řečí vám nalije :-)
Velkou šanci na únik měl poté, co zaběhl do lesa, zmátl stopy a chtěl uniknout kopřivama, byl ale dostižen a štván dále po proudu Moravice. Z cesty se mu klidila drobná zvěř i hadi, nezastavily jej ani přehrady.
Pod Kružberkem pronásledovatele vlákal do restaurace a chtěl je tam zrádně opustit. Naštěstí alespoň jeden jeho nástup zachytil a tak byl svědkem jeho dalšího postupu.
Jak s přibývající nocí zavřely všechny hospody, neštítil se přepadat chudáky relaxující chataře, aby je obral o trochu vody. Vrcholem všeho bylo, když se vnutil na oslavu (narození syna), kde mu již mírně unavení účastníci dobrovolně nabízeli jídlo, pití a dokonce i nocleh.
Od jeho dalšího postupu ho neodradil ani déšť a naposledy byl viděn na soutoku řek Moravice s Opavou, kde říkal něco o Praze Kobylisích. Pozor na něj!
Záznam trasy:
Moravici a ultra zdar!
Tour de France 2017 Behind the Scenes: Stage 6
Looks like there’s going to be a bit more cycling on the blog this week. At least for today. Don’t despair runners – there’s non-cycling stuff soon arriving! And if you like cycling? Don’t despair there either, almost more of … Read More Here →
Moravice
Cesta vlakem tam (Hutníkem):
Osoby v kupé
- děvucha1 hodně mladá, usměvavá, tichá
- děvucha2 mladá, tmavovlasá, potetovaná, s mobilem stále v ruce
- děvucha3 mladá, blonďatá, usměvavá, upovídaná, kamarádka s děvuchou2
- bodrý horník z Poruby
Průběh cesty vlakem:
- beru knihu, chci si číst, jupí 3,5h s knihou, kdy se to podaří
- po 10 min odkládám knihu, v kupé se všichni kamarádíme a povídáme se až do Svinova
Probraná témata (výběr):
- Kafe, kavárny, baristi, rozdíly, vůně, speciality
- vaření, pečení, cukrářská výroba, výroba chlebíčků
- náboženství, smrt, zázraky
- sporty volejbal a chození po horách
- tetování
- rozchody a bývalí přítelové
- rodiče a sourozenci
- hospody a kluby v Opavě a Ostravě, pivo
Konec cesty tam:
- Ve Svinově vystupujeme kromě horníka všichni jako velcí kamarádi co se znají leta
- Děvuchy tam mají auto, a protože jedou do Opavy, tak mne ukecají ať jedu s nimi. Hodí mne dokonce až na náměstí do hospodu „U dvou dobráků“, kde dávám jedno pivo a jdu spát k Janě a na dobrou noc stihnu ještě druhé pivo.
Ráno cesta na Ovčárnu autobusem:
- V autobuse už je Petr, na další zastávce přistupuje Tomáš a Jiřík s rodinou.
- Řidič se postará o pobavení a zmatení, nezná trasu a nechává si radit, kde se má odbočit a kde zastavit, párkrát se couvá, klidně i 100m.
- No když se ho lidi ptali, zda jede i do konkrétní zastávky a on jim odpovídal „prý jo“, tak já být cestující, tak bych tedy asi znejistěl :)
Moravice:
- Podle wikipedie má Moravice 100,5 km, my jsme uběhli 100,3 km (někde jsme to asi zkrátili)
- Pijeme z pramenů
- Kocháme se pohledy
- kocháme se vodními díly, přehrady, náhony, tunely, mostem po kterém teče voda k náhonu
- Mnohokráte ji přebíháme po mostě, jednou ji i brodíme
Hospody:
- Hospody cestou hojně navštěvujeme
- V první a druhé hospodě si pivo vyprosíme, i když nemají ještě otevřeno
- V třetí a páté dáváme i polévku
- Celkové skóre je přiměřené aneb spotřeba na 100km byla 6 piv, 5 kofol a 2,5 l vody
- Vodu jsem bral z pramenů, potoků a od dobrých lidí. První vyžebraná voda byla ještě za světla u jedné strašně milé paní s barákem plných koček (čtyřnohých). Druhou vodu jsem žebral o půlnoci u nějaké zahrádky, kde si lidi ještě povídali, ti vzhledem k hodině byli dost nedůvěřiví a opatrní, ale přesto moc hodní, ještě se omlouvali, že mají jen bublinkovou vodu
Třešinka na dortu:
- Ke konci pak začalo pršet, voda v láhvi ale docházela, všude už bylo zavřeno
- v tom běžíme okolo živé společnosti, váháme, jestli je to soukromá akce, nebo hospoda
- drze se tam jdeme zeptat, je to soukromá akce, oslavuje se narození syna Simiela
- strašně vřelí lidé se nás hned ujímají a nabízejí vše, co mají, říkáme, že pivo by bydlo, otec Lukáš nás hned usadí, seznámí nás s babičkami, tetičkami, kamarády. Tomáš kvůli nám narazí druhý sud, dostáváme pivo a hned před námi je grilované maso, sušenky, chlebíčky, brambůrky. Marek otcův kamarád nás fotí, protože tohle nám nikdo nebude věřit, nabízí nám také nějakého kapitána Morgana a nocleh, s vděčností za azyl a pivo ale odmítáme.
Závěr a hodnocení:
- Velmi podařená akce, moc se mi to líbilo, takhle to viděla Jana
- Výborná organizace a pohostinnost, děkuji Jano a Vašku
- Výborná společnost, díky Jano, Petře, Jirko, Tome
- Výborní lidé ve Slezském kraji
- Výborná trasa, krásná krajina
PS:
- Cesta vlakem zpět, další super dziewczynka, tentokrát mladá Polka, maminka s dítětem, další vřelé a milé setkání