Palestra Kbelská 10 – Hekaři všech zemí, polibte mi freečka.
Palestra Kbelská 10 je příjemný otvírák sezóny, kde si otestujete formu a zjistíte jak se projevila zimní příprava v naběhaných objemech do formy. Já jsem letos vyrazil bez ambicí na osobák, ale s cílem zjistit za kolik uběhnu desítku s naraženým kolenem a zas... bacilem v těle. Jako ideál jsem viděl čas pod 45 minut, když to půjde dobře, protože letos se mě mrcha bacil drží pořád a ještě má drzost se vracet. V zimě 2xATB a problémy s kolenem mi docela bránily rozjet přípravy tak jak jsem zvyklý a hlavně jsem se nechtěl protrápit do cíle. 10 km není zase tak dlouhý závod, aby na něm člověk vytuhnul po prvním km a zbytek došel krokem.
Měl jsem obavy ze změny trati, vzhledem k dlouhodobé rekonstrukci ulice "K cihelně“ v Satalicích, ale jinak byly změny k lepšímu. Přesun zázemí do nedaleké základní školy ze Sokolovny byl rozhodně plus i přes fronty u výdeje chipů. Na pořadatelích bylo vidět, že makají jak fretky a protože jsou to studenti VOŠ, kteří mají organizaci závodu jako součást praxe, bylo vše super. Fronta u výdeje chipů byla, to ano, ale ještě nikdy jsem neviděl tak rychle vydávat chipy i čísla. NJN, když napíšete do emailu s informacemi běžcům, doražte včas, čísla se vydávají do 10:30! Je to jako byste napsali přijeďte kdykoli, není kam spěchat.
Takže rozklusat, běžeckou ABC a šup do koridoru. Startovní koridor byl na hranici kapacity a najednou prásk a běží se. Koukám na Garminy a vidím tempo 3:55 min./km. Hele prr, tohle nemůžeš ustát dlouho, ale všiml jsem si Jany a chvíli jsem rozhovor s ní využil jako přirozený zpomalovač, ale její tempo bylo na mě zase moc pomalé, a po chvíli jsem ji opustil. Doběhl jsem, ale dámu lehce po čtyřicítce, která v davu běžců vyčnívala svým hlasovým projevem při výdechu. Myslím, že z tohohle důvodu někdo běhá se sluchátky. Co výdech to hlasité heknutí.
Ono mezi běžci, je několik podskupin a tihle hekavci, jsou jedna z nich. Rozhodně nejezdí na běžecké závody, ale na hekatony a výkonost si poměřují dle času a vydaných decibelů. V tuhle chvíli jsem ještě nevěděl, že letos to bude přímo symfonie hekařů. Z oné dámy jsem měl první 3 km pocit, že běží s Venušinými kuličkami, protože každý její výdech zněl jako kdyby ji zrovna přicházel orgasmus. Ale první 3 jsou na zahřátí, že? Ztratil jsem ji z doslechu a zachytil až zase někdy na 7 km. Tady už zněla, že nemá Venušiny kuličky, ale Venušiny ježky. Kbelům, Satalicím a přilehlém okolí bylo jasné, že její oblíbená kniha je padesát odstínů hekoběhu. Začalo mě zajímat jak se bude situace vyvíjet a zaujal jsem pozorovací vzdálenost. Na 8 km se k ní do duetu připojil gentleman kolem padesátky a rozjeli hekací koncert dvoutaktně. Akorát už to znělo, jako záchvat kašle kdy ne a ne vykašlat bordel co vám sedí na pajšlu. :D Chvílemi se k nim přidával někdo třetí v davu, ale dlouho to nevydržel. Zase jsem se trochu vzdálil kvůli zvýšené hlasitosti a začal jsem litovat, Ty co neměli energii přidat a přesunout se zpod orchestřiště na balkónky. :D
Už jsme za 9 km a je na čase zkontrolovat hekaře. Gentleman zůstal hodně pozadu, protože ho neslyším, ale dáma, se rozhodla to táhnout za oba a dává najevo i velmi vzdálenému Václaváku zač je toho hek. Každý její výdech zní jako exploze a možná bude i její poslední. Už jsem na to neměl náladu a ze závěrečného kopce jsem to pustil. Ve zprávách jsem nezaregistroval, že by někdo umřel během nebo těsně po závodu, takže asi přežila. V cíli jsme si dali ještě s Michalem Šrajem, ředitelem štestí v Avastu. Gratulace k osobáku Michale a je to za námi. Vlezl jsem se pod 45:00, plán dodržen. Přesněji 44:53. Nic moc, na mé normální výkony, ale s rýmou a naraženým kolenem je výklus na 10 km pod 45 slušný čas. Ani jsem nezůstával na předání medailí a fičel jsem domů do postele se zastávkou v cukrárně na kafe než přijede bus.
Teď tady v klidu přemítám proč se sakra někdo tak trápí a proheká celý závod? Osobák za každou cenu, nebo jim jen nedochází, že hekají na celé startovní pole a serou ostatní? 10 km se dá přežít, ale tohle poslouchat celý maraton jak mi vykládal kamarád, asi bych spáchal zločin vražda, smrt, rozřezání tenisek. Běhání vás má bavit, jako v podstatě cokoli čemu se věnujete. No nic. Běhu zdar a špunty do uší v kapse. Těším se na Palestru zase za rok a snad bude už opravená ulice "K Cihelně", protože tenhle závod má srdce na pravém místě. ;)
Měl jsem obavy ze změny trati, vzhledem k dlouhodobé rekonstrukci ulice "K cihelně“ v Satalicích, ale jinak byly změny k lepšímu. Přesun zázemí do nedaleké základní školy ze Sokolovny byl rozhodně plus i přes fronty u výdeje chipů. Na pořadatelích bylo vidět, že makají jak fretky a protože jsou to studenti VOŠ, kteří mají organizaci závodu jako součást praxe, bylo vše super. Fronta u výdeje chipů byla, to ano, ale ještě nikdy jsem neviděl tak rychle vydávat chipy i čísla. NJN, když napíšete do emailu s informacemi běžcům, doražte včas, čísla se vydávají do 10:30! Je to jako byste napsali přijeďte kdykoli, není kam spěchat.
Takže rozklusat, běžeckou ABC a šup do koridoru. Startovní koridor byl na hranici kapacity a najednou prásk a běží se. Koukám na Garminy a vidím tempo 3:55 min./km. Hele prr, tohle nemůžeš ustát dlouho, ale všiml jsem si Jany a chvíli jsem rozhovor s ní využil jako přirozený zpomalovač, ale její tempo bylo na mě zase moc pomalé, a po chvíli jsem ji opustil. Doběhl jsem, ale dámu lehce po čtyřicítce, která v davu běžců vyčnívala svým hlasovým projevem při výdechu. Myslím, že z tohohle důvodu někdo běhá se sluchátky. Co výdech to hlasité heknutí.
Ono mezi běžci, je několik podskupin a tihle hekavci, jsou jedna z nich. Rozhodně nejezdí na běžecké závody, ale na hekatony a výkonost si poměřují dle času a vydaných decibelů. V tuhle chvíli jsem ještě nevěděl, že letos to bude přímo symfonie hekařů. Z oné dámy jsem měl první 3 km pocit, že běží s Venušinými kuličkami, protože každý její výdech zněl jako kdyby ji zrovna přicházel orgasmus. Ale první 3 jsou na zahřátí, že? Ztratil jsem ji z doslechu a zachytil až zase někdy na 7 km. Tady už zněla, že nemá Venušiny kuličky, ale Venušiny ježky. Kbelům, Satalicím a přilehlém okolí bylo jasné, že její oblíbená kniha je padesát odstínů hekoběhu. Začalo mě zajímat jak se bude situace vyvíjet a zaujal jsem pozorovací vzdálenost. Na 8 km se k ní do duetu připojil gentleman kolem padesátky a rozjeli hekací koncert dvoutaktně. Akorát už to znělo, jako záchvat kašle kdy ne a ne vykašlat bordel co vám sedí na pajšlu. :D Chvílemi se k nim přidával někdo třetí v davu, ale dlouho to nevydržel. Zase jsem se trochu vzdálil kvůli zvýšené hlasitosti a začal jsem litovat, Ty co neměli energii přidat a přesunout se zpod orchestřiště na balkónky. :D
Už jsme za 9 km a je na čase zkontrolovat hekaře. Gentleman zůstal hodně pozadu, protože ho neslyším, ale dáma, se rozhodla to táhnout za oba a dává najevo i velmi vzdálenému Václaváku zač je toho hek. Každý její výdech zní jako exploze a možná bude i její poslední. Už jsem na to neměl náladu a ze závěrečného kopce jsem to pustil. Ve zprávách jsem nezaregistroval, že by někdo umřel během nebo těsně po závodu, takže asi přežila. V cíli jsme si dali ještě s Michalem Šrajem, ředitelem štestí v Avastu. Gratulace k osobáku Michale a je to za námi. Vlezl jsem se pod 45:00, plán dodržen. Přesněji 44:53. Nic moc, na mé normální výkony, ale s rýmou a naraženým kolenem je výklus na 10 km pod 45 slušný čas. Ani jsem nezůstával na předání medailí a fičel jsem domů do postele se zastávkou v cukrárně na kafe než přijede bus.
Teď tady v klidu přemítám proč se sakra někdo tak trápí a proheká celý závod? Osobák za každou cenu, nebo jim jen nedochází, že hekají na celé startovní pole a serou ostatní? 10 km se dá přežít, ale tohle poslouchat celý maraton jak mi vykládal kamarád, asi bych spáchal zločin vražda, smrt, rozřezání tenisek. Běhání vás má bavit, jako v podstatě cokoli čemu se věnujete. No nic. Běhu zdar a špunty do uší v kapse. Těším se na Palestru zase za rok a snad bude už opravená ulice "K Cihelně", protože tenhle závod má srdce na pravém místě. ;)
Co tě nezabije, to tě popožene
Poslední úpravy startovního koridoru, než se naplnil závodníky.
Kdy začíná jaro? Když jsem chodil do školy, učili nás, že 21. března. Letos prý jaro začne přesně 20. března v půl šesté ráno. Čert ví, kdo to takhle přesně ...
Michal posted a workout
Runningalright
OV/TV 2x 5km @ 4:25, 4:14
17.41
km
01:20
07:21 pace
Fuck of comfort zone – 3.
Od doktorů jsem si dal na nějakou dobu oraz a cvičil doma. Hlavně propínat a ohýbat nohu, přitahovat chodidlo a točit jím v kotníku a pár dalších prkotin. „Raději počkám na odborné stanovisko rehabilitačního doktora“, říkám si. A tak se … Continued
Pozvání na Olfin car Trutnovský půlmaraton 29.5.2016
Přijeďte do mého Trutnova a pojďte si zaběhnout Trutnovský půlmaraton nebo jeden z doprovodných závodů pro děti i dospělé 29. května 2016. Více na: www.sportvisio.cz/akce/trutnovsky-pulmaraton.html Budu se na Vás těšit. Vaše Eva.
Časový program: Harmonogram závodu TRPU.docx (48916)
Propozice: Propozice Trutnovský půlmaraton 2016 - FINAL.pdf (241501)
Plakát:
Vrať mi mýho koníka!
Klasický trik jak někomu něco vnutit, je mu to sebrat. Nebo nedat. Nebo tak nějak. Příklad číslo jedna: krmení dravé zvěře zeleninou. Dravou zvěř v tomto případě zastupují malí nezbedové a je potřeba do nich vpravit mrkev (b...
17. etapa LC Rajská bouda – závěrečná
Všichni jsme se dočkali poslední etapy ročníku 2016, konečně je to tu a teď už vlastně i za námi. Uplynulo již několik dní, ale poslední článeček chybět nesmí, neboť vlastně nechybí za tuto sezónu žádný. Je fakt, že většinu zápisu jsem si, možná i trochu uměle, vytvořil sám. Někdy se mi zdálo, že snad není ani o čem psát, ale pak mě vždycky něco málo napadlo. A když mě nic nenapadlo, tak jsem napsal o sobě jak jsem zase fantasticky běžel a jaký jsem borec. Posléze mi i lehce pomohlo, že jsem do LC zapojil Filípka a mohl jsem tedy psát o tom, jak ho to nebavilo a jak už nikdy nejde a podobně, stejně jsem ho ale nakonec navnadil na další etapy.
No a nyní zpět k sobotě 27.2.2016, kdy pod Lysou horu k Rajské boudě dorazilo neuvěřitelných jednadvacet pajtašů z vodní záchranky, ovšem tři z nich: Django, Nikša a Peťka Šustka nejsou ve výsledcích bo - nou čip. Logistika odvozu a příjezdu byla šílená. Já měl štěstí, že mě a Filipa vzali Jankovi a nemusel jsem řídit. Asi jsem o tom ještě nikdy nemluvil, ale raději se nechávám vézt na etapu, bo se mohu lépe koncentrovat, odpočívat, meditovat, pár slov prohodit s ostatníma, případně i podřimovat. A tak jsme přijeli na parkoviště, bylo krásně slunečno a mohli jsme doufat, že to vydrží a budou skvělé výhledy a fotky i videa, že prostě bude skoro taková slavnostní a sváteční atmosféra a všeobecná pohoda a veselí. Přiblížila se desátá a my jsme se šli houfovat do startovních vln. Nejdříve startoval Filípek a všichni ostatní, kteří se ani v jedné etapě nevlezli do padesátého místa, jmenovitě z našich: Deni, Ivon, Rudík, Pája, Jarek, Koudy, Berďa, Peťka, Evča, Martin, Fík, Filip, Filípek, Ulča, Orel a jako rychlochodec: Míša, která vyšla dříve. V další skupině jsme se seřadili já a MIro plus ostatní s nej umístěním mezi 50. a 13. pozicí s dvou a půl minutovou ztrátou na hlavní peleton. Nakonec startovala Jelita, čili borci s umístěním v TOP Twelve se ztrátou 2,5 min. na nás a pět minut na hlavní pole. Mezi Jelita jsem se letos neprobojoval, byl jsem slabý a pomalý. Každopádně post v prostřední skupině byl velice výhodný, protože jsem se mohl posunout vysoko v pořadí. Navíc Denča měla ještě lepší pozici a dalo se tušit, že jako tým bysme mohli zabodovat i v první pětce. Nakonec, řeknu to tu rovnou, jsme vyhráli závěrečnou etapu v týmech, což je opravdu úspěch roku a celé naší historie v Lysacupu. Tak vysoko jsem skutečně neviděl a nepředpokládal jsem to. A další takový hysterický mezník v medailové tabulce LC, řeknu to tu rovnou, je naše sexyrychlá a famózní Deniska, protože je první borkou v této tabulce, která získala vůbec první ženskou medaili od pravěku Lysacupu. Bouřlivě všeci gratulujeme!!!
Vrátil bych se nyní zpět k samotnému běhu. Po startu jsem se držel tentokrát na čele, protože jsem byl papírově ten silnější ve skupině. V podstatě jsem se po celou trasu jal pronásledovat Tibora. Již před korýtkem jsme doběhli první pomalíky a rubali vpřed. Lesem nad hospodou U Veličků jsme to drželi stále hezky v celoběhu a předbíhali jednoho člověka za druhým. Postupně jsem ovšem ztrácel metry na Tibora a všiml jsem si, že z prostřední skupiny mi stále unikají tři borci, které Tibor oběhl. Na Větrech jsem už měl celou základní skupinu za sebou, krom Deni, kterou jsem ani neviděl. Přitom jsem si tak věřil, že 150 sekund na ni stáhnu, že ji plácnu přes zadek, jak to obvykle děláváme, no ale bohužel. Pokud jde o mě tak mě z elity přejeli Macek, Hudy, Víťa a Jiřík. Jiřík Pytel měl navíc erotické tygrované kraťásky, hodně mu to slušelo a natolik mě rozptýlil, že jsem do finiše už moc nerubal. Na vrcholu však i tak z toho všeho bylo výborné desáté místo. Deni byla bronzová a Ivonka jednapadesátá, celkem jsme vydrtili 2484 bodů a totálně jsme smetli všech 90 zúčastněných týmů jako bohové Olympu tu lidskou havěť. Jó to byl vítězoslavný den, bomba, super, paráda. I Mr. Prezydent Koupelka Davidoslav se dmul pýchou.
Později to probíhalo tradičně, bandička šla do sauny, netradičně beze mě, protože jsem valil s Filípkem domů na oslavu narozenin. Na vyhlášení jsem se dostavil po páté hodině a téměř celé jsem ho zastihl. Potom, jak to v pohádkách bývá, se jedlo, pilo, veselilo, slavilo, fotilo a pařilo, někdo si oholil hlavu dohola, někdo předvedl hrudní košíček, většina se ožrala jak prasátka, někdo řídil, ale v podstatě každý si to moc užil. Pa, pusu, dobrou noc a na brzkou shledanou v listopadu.
Foto Olda a Foto F. Raška
.
No a nyní zpět k sobotě 27.2.2016, kdy pod Lysou horu k Rajské boudě dorazilo neuvěřitelných jednadvacet pajtašů z vodní záchranky, ovšem tři z nich: Django, Nikša a Peťka Šustka nejsou ve výsledcích bo - nou čip. Logistika odvozu a příjezdu byla šílená. Já měl štěstí, že mě a Filipa vzali Jankovi a nemusel jsem řídit. Asi jsem o tom ještě nikdy nemluvil, ale raději se nechávám vézt na etapu, bo se mohu lépe koncentrovat, odpočívat, meditovat, pár slov prohodit s ostatníma, případně i podřimovat. A tak jsme přijeli na parkoviště, bylo krásně slunečno a mohli jsme doufat, že to vydrží a budou skvělé výhledy a fotky i videa, že prostě bude skoro taková slavnostní a sváteční atmosféra a všeobecná pohoda a veselí. Přiblížila se desátá a my jsme se šli houfovat do startovních vln. Nejdříve startoval Filípek a všichni ostatní, kteří se ani v jedné etapě nevlezli do padesátého místa, jmenovitě z našich: Deni, Ivon, Rudík, Pája, Jarek, Koudy, Berďa, Peťka, Evča, Martin, Fík, Filip, Filípek, Ulča, Orel a jako rychlochodec: Míša, která vyšla dříve. V další skupině jsme se seřadili já a MIro plus ostatní s nej umístěním mezi 50. a 13. pozicí s dvou a půl minutovou ztrátou na hlavní peleton. Nakonec startovala Jelita, čili borci s umístěním v TOP Twelve se ztrátou 2,5 min. na nás a pět minut na hlavní pole. Mezi Jelita jsem se letos neprobojoval, byl jsem slabý a pomalý. Každopádně post v prostřední skupině byl velice výhodný, protože jsem se mohl posunout vysoko v pořadí. Navíc Denča měla ještě lepší pozici a dalo se tušit, že jako tým bysme mohli zabodovat i v první pětce. Nakonec, řeknu to tu rovnou, jsme vyhráli závěrečnou etapu v týmech, což je opravdu úspěch roku a celé naší historie v Lysacupu. Tak vysoko jsem skutečně neviděl a nepředpokládal jsem to. A další takový hysterický mezník v medailové tabulce LC, řeknu to tu rovnou, je naše sexyrychlá a famózní Deniska, protože je první borkou v této tabulce, která získala vůbec první ženskou medaili od pravěku Lysacupu. Bouřlivě všeci gratulujeme!!!
Vrátil bych se nyní zpět k samotnému běhu. Po startu jsem se držel tentokrát na čele, protože jsem byl papírově ten silnější ve skupině. V podstatě jsem se po celou trasu jal pronásledovat Tibora. Již před korýtkem jsme doběhli první pomalíky a rubali vpřed. Lesem nad hospodou U Veličků jsme to drželi stále hezky v celoběhu a předbíhali jednoho člověka za druhým. Postupně jsem ovšem ztrácel metry na Tibora a všiml jsem si, že z prostřední skupiny mi stále unikají tři borci, které Tibor oběhl. Na Větrech jsem už měl celou základní skupinu za sebou, krom Deni, kterou jsem ani neviděl. Přitom jsem si tak věřil, že 150 sekund na ni stáhnu, že ji plácnu přes zadek, jak to obvykle děláváme, no ale bohužel. Pokud jde o mě tak mě z elity přejeli Macek, Hudy, Víťa a Jiřík. Jiřík Pytel měl navíc erotické tygrované kraťásky, hodně mu to slušelo a natolik mě rozptýlil, že jsem do finiše už moc nerubal. Na vrcholu však i tak z toho všeho bylo výborné desáté místo. Deni byla bronzová a Ivonka jednapadesátá, celkem jsme vydrtili 2484 bodů a totálně jsme smetli všech 90 zúčastněných týmů jako bohové Olympu tu lidskou havěť. Jó to byl vítězoslavný den, bomba, super, paráda. I Mr. Prezydent Koupelka Davidoslav se dmul pýchou.
Později to probíhalo tradičně, bandička šla do sauny, netradičně beze mě, protože jsem valil s Filípkem domů na oslavu narozenin. Na vyhlášení jsem se dostavil po páté hodině a téměř celé jsem ho zastihl. Potom, jak to v pohádkách bývá, se jedlo, pilo, veselilo, slavilo, fotilo a pařilo, někdo si oholil hlavu dohola, někdo předvedl hrudní košíček, většina se ožrala jak prasátka, někdo řídil, ale v podstatě každý si to moc užil. Pa, pusu, dobrou noc a na brzkou shledanou v listopadu.
Foto Olda a Foto F. Raška
.
Winter Run Olomouc 2016
Sobota 27.2.2016
Ikdyž již některé dny, jako třeba právě ten včerejší, vypadají jarně, panuje dnes chladné zimní počasí se zataženou oblohou a větrem.
Rozklusávám se s Gustou.
Po protažení prorovinkuji Rudolfovou alej a mířím na start.
Podobně jako při Night Runu běžíme okruh vedoucí přes Smetanovy a Čechovy sady, který je teď však o kilometr kratší. Na výběr je tak trasa dlouhá čtyři nebo osm kilometrů. Vyprodané startovní pole čítá šest set běžců, z nichž je to zhruba půl na půl.
Už před několika týdny jsem si uvědomila, že když máknu, není nereálné umístění na bedně i na tomto trošku větším podniku. A tak makám :-).
Sil mám dost. Aby taky ne, po úterních parádních TRX-ových žabácích :-).
Jakmile po prvním kole odpadnou čtyřkařky, pomalu zjišťuji, že o to pódium opravdu běžím.
Dva kluci kolem mě jdou do finiše, ve kterém bych si ani neškrtla. Za mnou díra jako blázen. Takže zvedám ruce nad hlavu, ve tváři úsměv. Jsem spokojená s tím, co jsem předvedla.
Vyklušu s Jitkou, která mi tentokrát utekla o parník, převléknu se, nakrmím sebe i Gustíka a jdeme na vyhlášení.
Ikdyž již některé dny, jako třeba právě ten včerejší, vypadají jarně, panuje dnes chladné zimní počasí se zataženou oblohou a větrem.
Rozklusávám se s Gustou.
Po protažení prorovinkuji Rudolfovou alej a mířím na start.
Podobně jako při Night Runu běžíme okruh vedoucí přes Smetanovy a Čechovy sady, který je teď však o kilometr kratší. Na výběr je tak trasa dlouhá čtyři nebo osm kilometrů. Vyprodané startovní pole čítá šest set běžců, z nichž je to zhruba půl na půl.
Už před několika týdny jsem si uvědomila, že když máknu, není nereálné umístění na bedně i na tomto trošku větším podniku. A tak makám :-).
Sil mám dost. Aby taky ne, po úterních parádních TRX-ových žabácích :-).
Jakmile po prvním kole odpadnou čtyřkařky, pomalu zjišťuji, že o to pódium opravdu běžím.
Dva kluci kolem mě jdou do finiše, ve kterém bych si ani neškrtla. Za mnou díra jako blázen. Takže zvedám ruce nad hlavu, ve tváři úsměv. Jsem spokojená s tím, co jsem předvedla.
Vyklušu s Jitkou, která mi tentokrát utekla o parník, převléknu se, nakrmím sebe i Gustíka a jdeme na vyhlášení.
:-)
Organizace závodu byla perfektní. Nemám co vytknout :-).
Zveme vás na 3. ročník charitativního běžeckého závodu pořádaného nevidomým běžcem a horolezcem…
Zveme vás na 3. ročník charitativního běžeckého závodu pořádaného nevidomým běžcem a horolezcem Honzou Říhou.
Trasy jsou 12 km, 5.5 km a dětská 1 km. Závod se koná 9.4. 2016 ve Stříbrné Skalici a výtěžek bude věnován Dětskému domovu Sázava.
Koukni sem pro víc informací i registraci… http://odnevidimdonevidim.cz
Transgrancanaria – otvírák sezony v ultra trailu
U nás či na Moravě se sezóna již otevřela, ať již na Brtnících či na Lysé hoře. O akcích CS 1000 zvládá krásně referovat Olaf a jeho parta. Tak jsme si řekli, že do dálkových pochodů se nebudeme motat. Zkusíme se více věnovat zajímavým akcím po stezkách Evropských hor. To zda je, bude, nějaký závod zajímavý,...