Blogy

Nikdy jsem si nemyslela, že mi může oblečení dodat sebevědomí, energii a nohy keňanky…po vyzkoušení Nike Speed Tights jsem se přesvědčila, že to je možné.  Do keňského dlouhého běžeckého kroku mám sice ještě daleko, ale já si tak připadala. Běžecké legíny jsou z příjemného mateirálu, který vám obepne nohy a krásně tvarově sednou. Postranní pruhy lemují svaly stehen a lýtek a celkově nohám dodají tvar. U běžeckých elasťáků mě vadí zipy umístěné na zadní straně lýtka, Speed tights naštěstí zipy nemají a nic mi na lýtku nepřekáží. Běhala jsem po Stromovce a připadala si jako mistryně světa :D! Na všechny kolemjdoucí jsem se usmívala, dokonce i na rozdivočelé děti, které mi schválně křížily cestu na kole. Když jsem si pak doma nahrála běh, zjistila jsem, že jsem měla opravdu slušné tempo. Do mistryně světa to mělo sice hodně daleko, ale až si pořídím i Speed bundu, speed nohy, tak všem spadne brada :D!

K Vánocům jsem dostala poukaz do Jumpparku a byla jsem zvědavá, jaké to bude. Moc jsem netušila jak to bude organizované, kolik tam bude  trampolín, jak dlouho budu skákat a kolik lidí bude skákat. Museli jsme se dopředu objednat na přesný den a čas. Když jsme dorazili v neděli večer na místo, na recepci se to hemžilo upocenýma dětma a byl tam hrozný zmatek. Dostali jsme klíčky od skřínky a 5 minut před začátkem jsme měli být připraveni na instruktážní video. Když jsme se převlečení šli zařadit do skupinky na instruktáž většina lidí to dle oblečení nebrala moc jako sportovní aktivitu. Měli na sobě džíny, jedna paní dokonce i šaty. Vyslechli jsme si instruktáž a naše hodina jumpingu byla zahájena. Hala byla rozdělena na několik částí,  hlavní část byla plocha pokrytá trampolínami a to jak na zemi tak na stranách, v další části jste mohli střílet na koš (poprvé v životě jsem udělala závěs :D ), pak jste mohli hrát také házenou a nebo skočit saltem do jámy plné molitanů. Nejvíce času jsme strávili v hlavní hale, kde jsme skákali o sto šest, trénovali různé triky, natáčeli se a fotili. Parkrát jsem si skočila do molitanové jámy a uspokojila své ego, že i se 155cm dám závěs na koš. Zážitek to byl zajímavý, člověk si připadal jak malé dítě, které se naučilo skákat. Vřele doporučuji zvolit všední den a to ideálně v dobu, kdy jsou děti ve škole, nebo už spí.

S únikovými hrami se roztrhl pytel a není jednoduché si vybrat hru, která je opravdu promyšlená a užijete si ji. Měla jsem to ulehčené, protože mi vstup do jedné z těchto her nadělil Ježíšek a to rovnou pro 4 osoby. Vzala jsem tedy sebou kromě Honzi, také Léňu a jejího přítele Lukáše. Hra se nacházela na Praze 6 v okolí Pražského hradu, už to znělo lákavě a zároveň tajemně. Hra se jmenovala Archimédovo tajemství a odehrávala se v menší místnosti popsané různými matematickými vzorci. Nebudu vám porzrazovat, jak se hra vyvíjela, abyste si ji vyzkoušeli sami na vlastní kůži. Mysleli jsme si, že o zvládneme bez přítele na vysílačce, ale nakonec jsme museli poprosit o pomoc hned na začátku. Pak jsme chytli slinu a už jsme plnili úkoly, hledali indicie jak na běžícím pásu. Konečný čas nebyl tak špatný, ale k rekordu to mělo daleko. Důležité je, že jsme si to užili, zasmáli jsme se a večer zakončili v příjemné restauraci kosek od Pražského hradu.