Blogy

Dvacet čtyři hodin pochodování po stanovené trase, v dálce zasněžené Krkonoše, na cestě Ještěd, pod nohama zelená tráva a červená hlína, modrá obloha nad hlavou a ostré slunce po těle....

Po plzeňské stovce na konci března jsem pár dnů jenom odpočíval a klusal, ale v dubnu to hezky rozbalil. Z únavy ze závodu jsem se dostal velmi rychle a běhal jsem ve velké pohodě. V polovině dubna jsem si zaběhl druhý letošní závod Ultracupu Brdskou stezku. Před závodem jsem lehce ubral kilometráž, abych byl dostatečně […]

Poslední dubnový týden se nesl ve znamení spíše rodinných a společenských běhů.

Čtvrtek 28.4.2016

Smetanovy sady, Olomouc
Při nesoutěžním běhu na padesát metrů měl Augustýnek svojí premiéru.




Běhání nic moc, skákací hrad zatím taky nic moc... zato nafukovací balónky neměli chybu :-).

If you like to teach your kids Python programming through Minecraft: https://github.com/teachthenet/TeachCraft-Challenges/blob/master/README.md

Ve středu 4.května se po týdenním odkladu uskuteční 12.ročník Jarního běhu Olympu 2016, který zavede závodníky, trenéry i diváky do areálu Centra sportu Ministerstva vnitra a do přilehlé královské obory […]

Naposledy jsem byl běhat v úterý. Je mi nějak blbě. V sobotu jsem jen přeběhl kousek lesem, když jsem parkoval auto, abychom nemuseli s dětma jít kolečko, ale došli někam, kde je auto - to bylo legrační, kdy si člověk uvědomí, že co já přeběhl za čtvrthodinku, děti jdou dvě hodiny, protože se u všeho stojí a rozjímá. No, v neděli jsem musel zapadnout do postele, protože už mi bylo fakt blbě a tak jsem studoval silniční boty.

To je tak. New Balance 1210, které mám, se mi hodně obrušují, je přeci jen vidět, že jsou na měkčí terén, takový ten lehčí trail. A jsou skvělé, ale tímhle tempem (mají skoro 350 km od vánoc našlapáno) mi budou za tři měsíce na patě větrat více, než výrobce předepisuje, takže jsem si říkal, že by stálo za to si koupit variantně něco na tvrdý asfalt či sešlapanou hlínu, moje převažující terény. V polabí běhám především po rovině, takže nějaký brutální grip tam extra nepotřebuju, přichází léto, ani toho bahna nebudou přehršle, takže mít druhé čistě silniční boty na tvrdý povrch by se šiklo. Nike Revolution EU jsou opravdu spíš záložní varianta, párkrát jsem s nimi teď vyběhl a už je poznat, že pod patou je ta guma rozmašírovaná. 

Tucet světových rekordů a dva tucty ortopedických operací. I touhle větou lze shrnout kariéru americké běžkyně Mary Deckerové, jež trvala víc než čtvrt století. Její život má v sobě všechno, co má srdceryvný příběh mít: úspěchy, pády, slzy, návraty, naděje, zklamání. Ve své době byla stejně populární jako třeba Martina Navrátilová, málokterá sportovkyně v 80. letech tak často zdobila titulní stránky. Úplně nejdřív se proslavila jako „Little Mary“. S běháním začala v deseti letech a za rok už vyhrávala první závody. Když jí ještě nebylo třináct let, zaběhla si první maraton – za 3:09:47. V roce 1971, kdy pro…

Sportování podevětadvacáté. Jsem na sebe tak neskutečně pyšná - zůstala jsem celý měsíc zdravá! Párkrát mi bylo hůř nebo jsem byla unavená, ale dokázala jsem se přizpůsobit a odpočívat...

       Ve středu jsem čistě náhodou zjistil, že v sobotu 30.4.2016 se koná zajímavý závod v Ostravě. Jde o trailový závod na 12km se startem, cílem a zázemím v prostorách Trojhalí Karolina. Trasa probíhá kolem Slezskoostravského hradu, vybíhá se na haldu Ema a také se běží podél řeky Ostravice s otočkou v Komenského sadech. Pořadatelé uvádějí i převýšení okolo 200m. Neváhal jsem ani minutku a na závod se zaregistroval. Nebylo ještě přihlášeno ani dvěstě lidí, takže startovné za tři stovky a platba až na místě v den závodu. Chystal jsem se sice na chalupu k rodičům v pátek, ale rovněž jsem cítil jedinečnou šanci si tento závod vyzkoušet.
       Takže v sobotu o půl šesté ráno vyrážím jen na lehký klus se psem do lesíka, zjišťuji, že mě tahá levá achilovka, ale po třech kilácích to mizí. Pak si dávám ranní sprchu a kapučínko, snídaňové jablíčko si beru sebou cca na hodinku před závodem, protože sprinty se chodí na lačno, abych se z toho nepotentoval. V osm vyrážím s Filipem z L.A. (Lesní Albrechtice), abych před devátou byl v Trojhalí. Všechno jde docela hladce, Filip se zabaví na skateboardu, protože v dvojhalí jsou nějaké ty rampičky a já si střihnu závod pro radost. Těším se, protože to je zase něco nového v důvěrně známém okolí a to mám rád. Počasí je zcela ideální, nemám žádné ambice, jen běžet kolem 55minut, aby Filda dlouho nečekal. Atmosféra před desátou pěkně houstne, spousta nažhavených lidí se různě rozcvičuje, rozběhává a medituje tváří vstříc sluníčku. Pak se seřadíme mezi haly pod oblouk a vyrážíme se startovním výstřelem na trať. Fakt se nikam nehrnu, nejsem nastaven to drtit, ale hlavně si užít pohyb a běh. Spíše jako bych šel nějaký ostrý trénink. Nejdříve od trojhalí překonáváme přes starý most Ostravici, sbíháme pod cyklostezku až k řece a běžíme k soutoku s Lučinou, kde je trasa pěkně upravená, vysekaná tráva a lopuchy, přebíháme cyklolávku přes Lučinu k hradu, obíháme hrad a pak zase zpět k řece. Tady poprvé nasazuji do vyššího tempa, protože se cítím výborně, achilovka už je zahřátá a nebolí. Po lávce přebíháme přes Gagarinovo náměstíčko a uličkami se klikatíme až pod haldu. Zde přebíháme nejdříve přes severnější hrbolek haldy, pak krátký, ale prudký seběh, kde na zhruba deset vteřin zakufruju, ale pozici neztrácím, rychle se vracím po správné stezce a přebíháme k hlavnímu vrcholku. Je tam už výživnější stoupání, ale chůze tam nemá žádný smysl. Pak je drsný přímočarý seběh z haldy, kde někteří padali, ale jen asi sto metrů a hned se to mění v lesní pěšinu, ovšem v zatáčkách je nutno šikovně manévrovat. Brzy se zase připojuji na silnici a chodníky a sbíhám až k Slezské radnici. Pak ještě nějaké ty schody kolem tanku a obloučkem zase hned dolů na Gagarinovo nám. a přes lávku až na druhý břeh. Běžím Komenského sady pár set metrů a následuje otočka dolů až k řece a zpět k lávce Unie a hradu. Zbývá asi dvou kilometrová rovina, valím už naplno, protože pár desítek metrů za mnou je nějaký solidní pronásledovatel. Později zjistím, že z mé kategorie. Tempo se dá udržet a dá se říct, že si hlídám umístění. Před Karolinou naposledy přeběhnout pětimetrový val a jsem v cíli. Kousek za obloukem mě už čeká Filip, plácneme si, jedno malé obejmutí a navíc mě chválí, že jsem tu rychle. Oficiální čas je 51:57, zvítězil samozřejmě borec z Třinca Licháč fanTom z Lysacupu za parádních 43:48. Když jsem se konečně trochu srovnal, napil a snědl nějaké těstoviny, tak jsem od kamarádů zjistil, že visí průběžné výsledky a že si dokonce vylezu na bednu za 2.místo v kategorii. Což je bezva, protože zase tak často se to neděje. Ovšem hlavní zážitek je ta samotná trasa a jsem moc rád, že jsem zase poznal Ostravu trochu jinak a všem ostatním mohu jen doporučit.