Blogy

Ne? Já jsem to taky nevěděla, musela jsem si to dodatečně doma vygooglit. ( Svantovít )

A víte, kde je Svantovítova skála. Zase ne? Tak si vezměte dvě turistické mapy (KČT 96 Moravskoslezské Beskydy a 95 Javorníky západ), počkejte na tmu, ideální čas je 22:15, rozložte si je někde na parkovišti nebo před hospodou, nasaďte čelovku a zkuste to najít.

Našli? Tak ještě Santov, Miloňová, Hážovické Díly, Javořina, Nad Pupíkovcami a Černá hora. A pokud jste dávali pozor, kam vás zavezl autobus, můžete vyrazit. Cíl znáte, tam už jste byli. Limit je 30 hodin, pokud ale chcete stihnout cimbálovku, musíte sebou hodit.

Ale od začátku. Počítačové hrdinství zná každý. Neklidná ruka na myši a kalendář se plní. Pak nastává fáze pochybností, bebínek, nechce se mi, musím stihnout něco jiného, že já debil jsem se hlásila...nehodící si škrtněte, co chybí, doplňte. Stejně, pokud zrovna neležíte na JIPce nebo vám neamputovali obě nohy, objevíte se na prezentaci. A pokud je to prezentce Valašského kila, je to náročné už od začátku. Ještě než stačíte říct své jméno, už máte v ruce welcome drink a hádejte jaký, když jste ve Valašském Meziříčí. A další záplava informací: tam je tělocvična, tam jsou sprchy, jídelna je tam a pivo a ionťák teče tady.

Přinést věci, pozdravit známé, najíst se, dát si pivo. Pořád je to ještě sranda.

Informace o závodu. Pořadatelské značení, na kontrolních bodech kleštičky, někdy zahrabané v listí. Pozor: někam nás zavezou autobusem. V jednom hraje houslistka, v druhém teče slivovice (já myslím, že tekla v obou).

Tak jo, dávala jsem pozor, jsme v Prostřední Bečvě. Máme se někde seřadit k hromadné fotografii, ale kdyby byl fotograf připraven při vysedání z autobusu, mohl mít zachycen pěkný výřad močících mužů. (Žena se nepřidala žádná, buď méně pily nebo víc vydrží.)

Už začíná odpočítávání, start. Bitva o průkazky se nekoná, akce je komornějšího rázu. Ty v..e, Nad Pupíkovcami? Ještě že slovenská část mapy není tak velká. Asi po půl hodině mám zakroužkováno všech 7 kontrol, pořadí mi připadá jednoznačné, tak jdeme na to. Teoreticky to mám zmáknuto, praxe je trochu odlišná. Ne vždy se mi povedlo zvolit ideální trasu, ne vždy se mi povedlo naplánovanou trasu dodržet, ne vždy byl turistická značka v mapě nakreslená tam, kudy ve skutečnosti vedla. A taky jsem se stala mistrem světa ve ztrácení turistických značek, zase to ale přináší společenská setkání a konverzaci s místními: houby nerostou, je sucho, tady jsem to musel vykácet kvůli kůrovci, jo, na to už se nás ptala jedna paní (ha, ha, asi vím která).

Občerstvovačka je avizovaná asi na 80 km, je v hospodě, tak i s pivem. Pořád je všechno v ceně základního startovného, stejně jako v cíli večeře, pivo, slivovice, sprcha, nocleh, snídaně, ceny pro vítěze, tombola. 

Příjemní a vstřícní pořadatelé (nepotřebujete něco, můžu vám s něčím pomoci, já vám to pivo načepuju a přinesu  ...)

Dávám Valašskému kilu jedničku s hvězdičkou :-)

PS fotky si najděte sami, asi budou na stránce závodu

PPS v tombole jsem nevyhrála :-(
PPPS některá piva si dám do banky :-)

Kdo mě sledujete na instagramu (@denilinhartova) možná jste si kromě nového doplňku na trénování všimli, že jsme minulý týden zavítali na pražský

The Color Run. Ačkoli jsem tvrdila, že mě v červnu žádné běžecké závody nečekají, nakonec se naskytla možnost se závodu zúčastnit. Ale než Vám povím, jaké to bylo, možná bychom si měli hned pro začátek ujasnit jednu věc - se závodem to nemá nic společného. Je to taková jedna velká party procházka.

Na Holešovické výstaviště jsme dorazili asi hodinu a půl před závodem. Vyzvedli si startovní balíčky, převlékli se do triček a polepili se tetovačkama. Měřící čip byste v balíčku hledali jen těžko, čas se totiž vůbec neměří. A zatímco jsme se procházeli zázemím, od metra se řítily tisíce lidí ve vlnách, všichni ve stejných tričkách a čelenkách. Plac před výstavištěm se začínal naplňovat a všude kolem bylo tak nějak těsněji. Startovní listina čítala 11 300 běžců. 

Čas před startem byla jedna velká party. Hudba hrála celým výstavištěm, všichni tancovali a čekali na výstřely barev z děl. A samozřejmě barvy lítaly všude kolem, protože každý dostal svůj balíček s barvou a mohl ho libovolně vysypat a házet po kom chtěl. A tak se dost často stalo, že jsem to nějakou tou barvou schytala i od někoho úplně cizího díky špatně mířící střele. 

Start byl v 16:00. Dav se mačkal startovním koridorem a pomalu postupoval ke startovní čáře. Po asi 20ti minutách jsme se tam dostali i my, že by se ale po startu jednalo o běh se říct rozhodně nedalo :D Po pár stovkách metrů se už jen šlo, kdekdo se zastavil ve stánku pro pivo nebo zmrzlinu a dost jedinců se dokonce vydal zpříjemnit si závod na horskou dráhu. Předem plánový systém, který nám dorazil na email rozhodně nefungoval. Běžci se pohybují vlevo, ostatní tancující, chodící a bůhvícodělající vpravo. Omyl. Všichni šli po celé šířce trati a před téměř každým koridorem s novou barvou se tvořili dlouhé fronty, kde jsme stáli i několik minut. A to díky jedincům, kteří si potřebovali ve fialovém prachu vyfotit skupinová selfíčka, válet sudy, uspořádat si soukromou fialovou bitvu nebo si lehnout na zem a vyfotit se, samozřejmě tím zabrat celý koridor.

A tak jsme putovali stromovkou a jednotlivými koridory, až jsme se dostali až do cíle, kde jsme dostali medaili! Za co, proboha?! :D

Ne, že by nebyla hezká, to ona je! Ale od mala jsem měla nějak tak vštípeno, že medaile jsou za dřinu a úsilí, minimálně za nějaký podaný výkon. A i když na spoustě závodech je medaile za účast, ať běžíte 10 km nebo půlmaraton, snažíte se podat svůj nejlepší výkon, vydat ze sebe všechno... Kdybych dostávala medaili za každou 5km procházku se psem v lese, mohla bych si tím vytapetovat pokoj :D

Jednou věcí pro mě ColorRun rozhodně nebyl - sportovním zážitkem. Za závod bych tuhle akci neoznačila, nejlíp ji asi vystihuje slovo zábava. Takže ano, vemte partu kamarádů, vymyslete si šílený kostým, přidejte k tomu barevnou paruku, posilněte se pár cidery a zmažte se barvama od hlavy až k patě. Kupte si na trati pivo a nanuka, dejte cestou dvě jízdy na horské dráze a nebo s sebou vemte dětičky, kterým se to rozhodně líbit bude. Na rozptýlení od zkouškovýho to byla naprosto super akce, svých #Happiest5K si ale pořád představuju trošku jinak :) 

Na facebooku TADY najdete asi dalších 1000 oficiálních fotek z akce, tak na ně určitě koukněte :)

A na závěr mrkněte na moje video ze závodu, které celou akci asi přibližuje úplně nejlíp :)

V příštím článku se dozvíte jak je to s mojí June Running Challenge a hned na to Vás čeká soutěž o voucher na nákup od Adidasu!
Mějte se krásně a budu ráda, když mi napíšete, jak se Vám video líbí!
Bylo to moje třetí stříhaní, tak s tím pořád ještě trošku bojuju :)