Nike Zoom Vomero 11 Review

Brooks Running Shoes: the Definitive Guide 2016

Jirkovský crossmarathon 2016
Sobota 11.6.2016
Mám tenhle závod moc ráda. Loni jsem posílala Augustýnkovu fotku jako omluvenku, ale letos už na něm opět nemůžu chybět :-). Často zvu do Jirkova další běžce, ale termínovka je bohužel tak nabitá, že sem málokdy někdo skutečně dorazí.
Po startu, při němž mám slzy v očích a ani nemusí hrát Vltava :-), hned pádím kupředu a nechávám za sebou všechny ty běžce, kteří mi vždycky utekli. A když už jsem s nimi náhodou chvilku zvládla držet krok, tak to byl zázrak. Dneska je tomu však jinak. Nestačí mi vyhrát "jenom" svojí kategorii. Chci vyhrát i celkově v ženách :-).
Přihlížející paní u trati říká, že jsme nasadili vražedné tempo. No, možná trošku, anebo na to zkrátka máme ;-). "Train hard, believe in yourself and everything is possible."
Hlavní dlouhé stoupání na Lesnou mě totálně rozsekává. Člověk tady jeden ročník vynechal a jako by zapomněl, jak jsou ty naše Krušné hory krušné, že :-). Opravdu chci za měsíc běžet z Perštejna na Klínovec? Po zdolání tohoto nejvyššího bodu bych nejraději zvedla ruce nad hlavu a vítězoslavně zakřičela "Jó!", ale šetřím silami. Navíc je mi v patách Lenka Bayerová. Ajaj. Musím makat.
Seběhy dolů prokládají zákeřné výběhy, v nichž mají už tak dost rozklepané nohy co dělat. Několikrát vzpomínám na svou bezmála šesti a půl hodinovou anabázi při mé zdejší poslední účasti.
Na zahrádce, kolem které běžíme, spatřuji povědomou postavu pobíhajícího muže v oranžovém tričku, jak se nadšeně a s radostí vrhá na jednu z židliček k voňavému táboráku. To je přece Kujda! "Kujdo, vrať se!" Nevrátí se :-(.
Při jednom prudkém seběhu po šutrech si uvědomuji, že se nesmím bát a naopak to musím maximálně pustit. Jakmile bych o tom začala přemýšlet, mohla bych spadnout.
Nevím jak dlouho běžím, ani kolik kilometrů mi ještě zbývá. Prostě běžím :-). Všechno mě bolí a jsem hodně unavená. Až si říkám, proč ty lidi vlastně ty maratony vůbec běhají? Asi kvůli té radosti v cíli :-D. Pořád mám velkou žízeň a hlad. Při předstartovní rozpravě jsem zaslechla cosi o chlebech s marmeládou, ale nikde je nevidím :-(.
Míjíme nějakou skupinu dětí. To vypadá jako lesní školka. Gustíku, těš se :-P.
V Zákoutí se v zatáčce lehce poohlédnu za sebe a zjišťuji, že jsou stále tam. Lenka a před ní ještě nějaká jiná běžkyně. Nemám příliš velký náskok. Jeden cyklista mi říká, že mám dobrý seběh. Teď už je to jen po silnici. V kopci na Mezihoří předbíhám běžce v křečích. Je mi ho líto. Ještě, že jsem si včera dala preventivně protikřečový rybíz.
Jedna vesnice odsýpá za druhou. Jestli to vydržím, tak se za cílem svalím na zem a budu už jenom ležet. Posledních šest kilometrů je označeno. Zbývá jich již jen pět. To je jako k Praturovi a zpět. Jó půlmaratony, to jsou brnkačky, ale tohle je něco úplně jiného.
Poslední kilometr vede podél přivaděče s pohledem na nejvyšší vrchol celého maratonu, který se tyčí v dáli před námi. Už absolutně nemůžu. Hodně zpomaluji a uvažuji nad tím, že by byla velká škoda teď o to prvenství mezi ženami přijít...
Zvládla sem to! :-) Bylo třeba nebát se, mít pokoru a bojovat. Nikam se nesvaluji, ale motám se pěkně. 3:39:18 hod., takže i osobák po měsíci znovu padl. Sice jenom o sedmnáct vteřin (asi kompenzace za Karlovy Vary :-)), ale na tom posledním kilometru jsem to úplně zazdila. Nebylo už z čeho brát. Tohle byl jednoznačně můj letošní nejhodnotnější běžecký výkon.
Vyhlášení probíhá na stupních vítězů. Je to hezké. Nevím, jestli to takto bylo vždycky, protože takhle brzy jsem tu v minulosti nikdy nebyla :-). Pamatuji si pokaždé jen průběžné vyhlašování jednotlivých závodníků.
Mám tenhle závod moc ráda. Loni jsem posílala Augustýnkovu fotku jako omluvenku, ale letos už na něm opět nemůžu chybět :-). Často zvu do Jirkova další běžce, ale termínovka je bohužel tak nabitá, že sem málokdy někdo skutečně dorazí.
Po startu, při němž mám slzy v očích a ani nemusí hrát Vltava :-), hned pádím kupředu a nechávám za sebou všechny ty běžce, kteří mi vždycky utekli. A když už jsem s nimi náhodou chvilku zvládla držet krok, tak to byl zázrak. Dneska je tomu však jinak. Nestačí mi vyhrát "jenom" svojí kategorii. Chci vyhrát i celkově v ženách :-).
Přihlížející paní u trati říká, že jsme nasadili vražedné tempo. No, možná trošku, anebo na to zkrátka máme ;-). "Train hard, believe in yourself and everything is possible."
Hlavní dlouhé stoupání na Lesnou mě totálně rozsekává. Člověk tady jeden ročník vynechal a jako by zapomněl, jak jsou ty naše Krušné hory krušné, že :-). Opravdu chci za měsíc běžet z Perštejna na Klínovec? Po zdolání tohoto nejvyššího bodu bych nejraději zvedla ruce nad hlavu a vítězoslavně zakřičela "Jó!", ale šetřím silami. Navíc je mi v patách Lenka Bayerová. Ajaj. Musím makat.
Seběhy dolů prokládají zákeřné výběhy, v nichž mají už tak dost rozklepané nohy co dělat. Několikrát vzpomínám na svou bezmála šesti a půl hodinovou anabázi při mé zdejší poslední účasti.
Na zahrádce, kolem které běžíme, spatřuji povědomou postavu pobíhajícího muže v oranžovém tričku, jak se nadšeně a s radostí vrhá na jednu z židliček k voňavému táboráku. To je přece Kujda! "Kujdo, vrať se!" Nevrátí se :-(.
Při jednom prudkém seběhu po šutrech si uvědomuji, že se nesmím bát a naopak to musím maximálně pustit. Jakmile bych o tom začala přemýšlet, mohla bych spadnout.
Nevím jak dlouho běžím, ani kolik kilometrů mi ještě zbývá. Prostě běžím :-). Všechno mě bolí a jsem hodně unavená. Až si říkám, proč ty lidi vlastně ty maratony vůbec běhají? Asi kvůli té radosti v cíli :-D. Pořád mám velkou žízeň a hlad. Při předstartovní rozpravě jsem zaslechla cosi o chlebech s marmeládou, ale nikde je nevidím :-(.
Míjíme nějakou skupinu dětí. To vypadá jako lesní školka. Gustíku, těš se :-P.
V Zákoutí se v zatáčce lehce poohlédnu za sebe a zjišťuji, že jsou stále tam. Lenka a před ní ještě nějaká jiná běžkyně. Nemám příliš velký náskok. Jeden cyklista mi říká, že mám dobrý seběh. Teď už je to jen po silnici. V kopci na Mezihoří předbíhám běžce v křečích. Je mi ho líto. Ještě, že jsem si včera dala preventivně protikřečový rybíz.
Jedna vesnice odsýpá za druhou. Jestli to vydržím, tak se za cílem svalím na zem a budu už jenom ležet. Posledních šest kilometrů je označeno. Zbývá jich již jen pět. To je jako k Praturovi a zpět. Jó půlmaratony, to jsou brnkačky, ale tohle je něco úplně jiného.
Poslední kilometr vede podél přivaděče s pohledem na nejvyšší vrchol celého maratonu, který se tyčí v dáli před námi. Už absolutně nemůžu. Hodně zpomaluji a uvažuji nad tím, že by byla velká škoda teď o to prvenství mezi ženami přijít...
Zvládla sem to! :-) Bylo třeba nebát se, mít pokoru a bojovat. Nikam se nesvaluji, ale motám se pěkně. 3:39:18 hod., takže i osobák po měsíci znovu padl. Sice jenom o sedmnáct vteřin (asi kompenzace za Karlovy Vary :-)), ale na tom posledním kilometru jsem to úplně zazdila. Nebylo už z čeho brát. Tohle byl jednoznačně můj letošní nejhodnotnější běžecký výkon.
Vyhlášení probíhá na stupních vítězů. Je to hezké. Nevím, jestli to takto bylo vždycky, protože takhle brzy jsem tu v minulosti nikdy nebyla :-). Pamatuji si pokaždé jen průběžné vyhlašování jednotlivých závodníků.
Děkuji všem a příští rok zase ;-).
Hrozně mě bolí nohy. Je to nepříjemné, i když sedím. Dávám si to přece jen dnes ještě jednou k tomu Praturovi a zpět :-). Tentokrát procházkou s Gustíkem. Za osobák jsem si slíbila zmrzku, ale stánek, kde ji prodávají, má momentálně pro nepřízeň počasí zavřeno. Nevadí, já si tuhle odměnu přijdu vybrat jindy ;-).
Neděle 12.6.2016
Hodně mě bolí nohy, jsem unavená, kolena mám na šrot. Už ani v tom bazéně mi to pořádně neplave. Ale bylo to včera moc krásný. Proto to přece děláme, ne :-).
Je po medaili. Byla výborná, perníková :-).
Středa 6.7.2016
Tak se to konečně sešlo. Přízeň počasí + okolností = jedna malá vanilkovo-pistáciová :-).
S Markétou v Krušných horách
Sobotn and #277;-ned and #277;lní vandr se spaním na zřícenin and #277; pod košatým bukem za jemného dešt and #277;, sprchováním pod vodopádem, pečením buřtů a taky brambor v ohni, se spoustou cukru...
Placené funkce Runkeeperu a Stravy a jejich přínos pro běhání
Vedli jsme tuhle s Jakubem debatu o tom, jaké softy na běhání používáme a zda mají pro nás hodnotu jejich placené funkce. Leží mi to v hlavě. Většinou, když někdo nějaký takový soft vytvoří, tak má nějakou vizi, rozumí tomu a věnoval se tomu víc, než já, takže má smysl do toho pronikat. A mně se zdá, že z těch softů toho využívám málo.
Pokouším se to sumarizovat hlavně sám pro sebe - prozkoumat, co má smysl platit a jak to nejlépe používat. Neumím to jinak líp, než si to sepsat. Přidejte klidně své zkušenosti a postřehy.
Další placené věci v Runkeeperu:
- analytika - přiznám se, že je nedostatečná. V podstatě si můžete v Runkeeperu i za peníze zobrazit jen jednoduché statistiky typu, kolik jste uběhli za týdny, měsíce. Můžete si zobrazit dvě veličiny najednou, například průměrnou rychlost a průměrnou tepovou frekvenci v jednom grafu, abyste zjistili, zda vám roste schopnost běhat rychleji, nebo jste se jen víc namáhali. Ale to je tak všechno, co to umí. Jsou tu statistiky nejlepších výsledků, ale to je tak všechno. Vykoukat z toho nějaký posun je pro mě dost namáhavé. Porovnat se můžete ještě s kamarádem, to jsem nezkoušel, nezajímalo.
V mobilní verzi (na webu jsem to nenašel) je možnost porovnat běhy mezi sebou. Můžete si porovnat dva běhy z pohledu tempa, převýšení a spotřebovaných kalorií a můžete si stejně porovnat podobně dlouhé běhy z pohledu tempa.
Tohle už nějaký trend ukazuje, v podstatě z toho nějaké zlepšování vidíte, jenže data nejsou očištěná. Na téhle ukázce vidíte, jak mi to kazí “špatný běh” - jenže to je běh, kdy syn jel na kole a různě jsme se zastavovali, tak holt čas nebyl moc dobrý, rozhodně bych se podle něj nechtěl hodnotit. Není to špatné, ale může to být o dost lepší.
- live tracking - tohle se mi kdysi líbilo, ale využití pro to nemám. Můžete lidem dát URL a oni mohou sledovat, jak právě běžíte. V podstatě asi na nic.
- zaznamenání počasí (hm, to je fakt jen za peníze?)
A to je tak všechno. Runkeeper podle mě za těch placených deset babek nestojí, tréninky si kupte v knížce nebo ještě lépe, za ty samý prachy si jděte zaběhat se živým trenérem, ne? Nějak se mi zdá, že Runkeeper nikam moc nepostupuje a nikam se nevyvíjí.
Takhle vypadá segment, když ho vložím do blogu:
Stejně jako Runkeeper i Strava se snaží držet analytické funkce a tréninky v placené části.
Tréninky ve Stravě mají být personalizované, má se do nich promítat vaše skutečné výkony a fyzička. Nezkoušel jsem to, netuším.
Zklamaly mě Custom Goals - Cíle. Můžete si zadat roční nebo týdenní cíl a ono vám to ukazuje, kolik z toho jste splnili. Nic víc, žádný “stihneš splnit, nestihneš”. Můžete si cíl nastavit i na segment, říct “chci alejí proběhnout za osm minut do toho data” - a ono vám to pak řekne jo/ne. Aj si sami musíte vyhledat, jaký jsou časy v tom segmentu, tedy za kolik jste ho dali vy, za kolik ostatní, neporadí vám to, jaký cíl si nastavit. Slabý, slabý.
Rozšířená analýza je u Stravy za peníze pěkná. Tak především vám vygeneruje číslo Suffer Score, což je vyhodnocení náročnosti tréninku, kdy se zohledňuje, jak dlouho jste běželi s jak vysokou tepovou frekvencí - tedy to, zda jste běželi na plný plyn. Jedno číslo a je to. Se všemy přínosy a limity jednoho čísla.
Zastavím se u analýzy tempa. Pokud běháte na krajině-placce (můj případ), je porovnávání běhů dost jednoduché, ale v kopcích se zpomaluje. Jak porovnat běhy v terénu? Strava zavedla GAP - Grade Adjusted Pace, Kopec započítaný do tempa, kdy podle nějakých tabulek a svých dat přepočítávají běhy v kopcích tak, jak by vypadali, kdybyste běhali po rovině. Dobře je ten rozdíl vidět z mého běhu na Kunětickou horu, kde podle rychlosti jsem se první kilák běhu dost flákal, ale když se to přepočítá podle GAP, tedy zahrne se prudké stoupání, tak jsem vlastně běžel excelentně. Asi nic, co by vás nenapadlo, ale v číslech se to hodí.
Stejně tak si můžete promítnout tepovou frekvenci a vidět, kolik času jste kde strávili v které tepové zóně. Tohle je dobré k tomu, abyste viděli, jak zvládáte námahu běhu a zda trénujete tvrdě, na pohodu atd.
Pokud je nějaký běh označený za závod, analýza ještě nabídne data podle závodních délek. Takhle to vypadalo pro můj Nymburský půlmaraton (není to podstatná grafická změna, fakt ne).
Hezká vychytávka je Flybees (nevím, zda jen v placené verzi) - umožní to vizualizovat běh s více lidma, kteří si ho měřili přes Stravu a vidět, jak se jim daří. Příklad pro Nymburk zde.
Power Curve je věc, která by mě zajímala, tedy zobrazení výkonu při běhu. Nemám ale senzor výkonu (to je něco jako snímač tepu, jen lepší), mám na něj spadeno, ale Strava to podporuje spíš pro cyklisty, kde už je to dost obvyklé. V běhání je sledování výkonu zatím na začátku. Nějak jsem nepřišel na to, jak Power Curve ve Stravě využít pro běhání, podle popisku je to spíš pro cyklisty.
Pokud jste v nějaké skupině, můžete se porovnávat s ostatními členy skupiny a sledovat, jak běhají. Co docela používám, je pochválit kamarádům běh - v tomhle je Strava sociální síť, vaše běhy si prohlížejí lidi, které to zajímá a nemusíte tím otravovat sebe aj ostatní někde na Facebooku.
Poslední věc ze Stravy, u které se zastavím, je Heatmapa. Je to mapa toho, kde nejčastěji běháte. Je to píčovinka, ale fajnová. Prostě to do mapy promítne, kde běháte a kde nejčatěji a vznikne z toho něco takovéhleho - tohle jsou moje běhy po brandobolském okolí. Na co to je? Pro mě dobrá motivace i představa o okolí. Snažím se teď běhat všude, abych měl mapu co nejvíce pokrytou :)
Ceny prémium balíků:
Strava na měsíc 6$, na rok 59$.
Runkeeper na měsíc 10$, na rok 40$.
Abych řekl pravdu, mě z toho vyšlo jedno: platím si měsíčně Stravu, na Runkeeper jsem se vykašlal, to pro mne zdaleka nemělo tu cenu.
Na druhou stranu tahle úvaha není univerzální vodítko, třeba Runkeeper má hezké propojení s hudbou, umí si spočítat, v jakém tempu běháte a jaká hudba je pro tohle tempo nejlepší a tu vám pouští. Zkusil jsem to jednou, pak mi při běhu dvacetkrát spadly sluchátka a od té doby na to kašlu, ale ženy běhají s hudbou často, jim se tahle funkce bude fest líbit.
Celou tuhle úvahu pak naboural SmashRun. To je jen webová aplikace, která importuje data převážně z běhacích hodinek či fitness náramků, nemá vlastní mobilní apku, která by vás navigovala či váš běh zaznamenávala. Její placená verze má fajn analytiku, na tu se podíváme příště.
Co vy, používáte něco? A jak?
Pokouším se to sumarizovat hlavně sám pro sebe - prozkoumat, co má smysl platit a jak to nejlépe používat. Neumím to jinak líp, než si to sepsat. Přidejte klidně své zkušenosti a postřehy.
Případ Runkeeper
Runkeeperem jsem vlastně začal. A taky si ho zaplatil. Většina statistik tam byla dost očesaná ve free verzi, dalo se zaplatit na měsíc, používal jsem ho docela dlouho, naopak Strava mi přišla dost komplikovaná. Líbilo se mi, že na Runkeeperu bylo i pár lidí na podobné úrovni, jak já, tak mi to občas napsalo, jak běhali a často mě to pochválilo, že jsem dneska uběhl více, než jindy či rychleji, než jindy. Ve skutečnosti mi to ale neumožnilo žádný názor na to, jestli běhám rychle či pomalu. Pak na Runkeeperu proběhl Global 5K day, kdy si člověk měl zaběhnout pět kilometrů a po několika dnech mi to vyhodnotilo, jak jsem na tom vůči ostatním. To se mi líbilo moc, protože mi to dalo měřítko.Placené tréninky
V podstatě největší část placených fíčur zahrnují trénigové plány a tréninková videa. To jsem zkusil na Runkeeperu, vybral jsem si plán Maraton za 4 hodiny a šel do toho. Asi za dva týdny se ukázalo, že nemohu běhat přesně podle plánu. V den, kdy jsem měl běžet, jsem musel řešit něco jiného a nešlo to. Runkeeper se s tím nevyrovnal, i když jsem běžel další den. Prý to později upravili, ale já už k těmhle plánům získal nedůvěru. Nedaří se mi běhat přesně podle jejich předpisů. Zatím je nepovažuju za hodnotu pro mě, radši běhám podle svého, i když uznávám, že do začátku to nějaký motivační efekt mělo. Další moje výhrada byla, že ty plány jsou totálně neinteligentní. Je to vlastně jen předgenerovaná šablona, která se vám vyplní do kalendáře a pak vás to upomíná. Jenže vůbec nerespektuje vaše skutečné výsledky. Nedávno jsem si tam dal plán na zlepšení běhu na 10 km, ono mi to plán sestavilo, jenže já si nevšiml, že plán mi slibuje čas pod 65 minut, což už nějakou dobu v pohodě běhám a z výsledků to Runkeeper musí vědět. Nevěděl, v klidu mi slibuje, že se to naučím. Takový plán, bez odezvy na to, jak skutečně běhám, je mi na prd - takový mám v knížce za desetinovou cenu.Další placené věci v Runkeeperu:
- analytika - přiznám se, že je nedostatečná. V podstatě si můžete v Runkeeperu i za peníze zobrazit jen jednoduché statistiky typu, kolik jste uběhli za týdny, měsíce. Můžete si zobrazit dvě veličiny najednou, například průměrnou rychlost a průměrnou tepovou frekvenci v jednom grafu, abyste zjistili, zda vám roste schopnost běhat rychleji, nebo jste se jen víc namáhali. Ale to je tak všechno, co to umí. Jsou tu statistiky nejlepších výsledků, ale to je tak všechno. Vykoukat z toho nějaký posun je pro mě dost namáhavé. Porovnat se můžete ještě s kamarádem, to jsem nezkoušel, nezajímalo.
![]() |
| Tohle je porovnání průměrného tempa a tepu. Jsou tam dvě věci patrné: prostřední sloupec má zjevně chybná data a za druhé z toho není vlastně nic vidět. Ale zobrazit si to můžete, že jo... |
![]() |
| Osobní rekordy ... něco to eviduje, ale moc si k tomu nezobrazíte... |
V mobilní verzi (na webu jsem to nenašel) je možnost porovnat běhy mezi sebou. Můžete si porovnat dva běhy z pohledu tempa, převýšení a spotřebovaných kalorií a můžete si stejně porovnat podobně dlouhé běhy z pohledu tempa.
Tohle už nějaký trend ukazuje, v podstatě z toho nějaké zlepšování vidíte, jenže data nejsou očištěná. Na téhle ukázce vidíte, jak mi to kazí “špatný běh” - jenže to je běh, kdy syn jel na kole a různě jsme se zastavovali, tak holt čas nebyl moc dobrý, rozhodně bych se podle něj nechtěl hodnotit. Není to špatné, ale může to být o dost lepší.
- live tracking - tohle se mi kdysi líbilo, ale využití pro to nemám. Můžete lidem dát URL a oni mohou sledovat, jak právě běžíte. V podstatě asi na nic.
- zaznamenání počasí (hm, to je fakt jen za peníze?)
A to je tak všechno. Runkeeper podle mě za těch placených deset babek nestojí, tréninky si kupte v knížce nebo ještě lépe, za ty samý prachy si jděte zaběhat se živým trenérem, ne? Nějak se mi zdá, že Runkeeper nikam moc nepostupuje a nikam se nevyvíjí.
Strava
Strava je prý hlavně pro cyklisty, proto jsem ji původně neměl rád, ale pro běhálisty má zajímavé věci taky. Nakonec používám hlavně tu. Fakt ale také je, že jsem úplně přestal používat aplikace v mobilu, běh mi zaznamenává Garmin a až později se dívám na vyhodnocení.Segmenty
Původně mě chytly hlavně segmenty. Můžete si označit kus uběhnutého a sledovat čas v uběhnutém úseku při jiných bězích. Zjišťujete, zda se zlepšujete. Super je, že se můžete podívat, jak to běhají ostatní a dostat nějaké porovnání. Kdysi jsem byl na chvostu, teď se stahuju do poslední třetiny až poloviny pole. Je to podstatně lepší, vědět, že alej proběhnete za tolik (a vidět to v tabulce), než laborovat s měřením na hodinkách a pamatovat si “kola”. Za mne velké plus. Nedávno Strava zavedla Live Segmenty, kdy na mobilu (či pár kompatibilních zařízeních, hlavně cyklonavigace od Garminu) vidíte, že běžíte v nějakém segmentu a vidíte, za kolik ho uběhli ostatní. Ještě jsem to ale nezkoušel. Fakt je, že občas mám chuť “podvádět” - podívat se, za kolik je uběhnutý nějaký segment a jít ho přesprintovat, abych byl první. Je to podvod, když vím dopředu, že je to segment a závodím, zatímco ostatní to třeba nevědí? :) Super na segmentech je, že část funkcí (zaznamenávání) je na nich zdarma, v placené verzi ale vidíte, jak se v nich zlepšujete a můžete si zobrazit lidi ve stejném věku či váze pro porovnání.Takhle vypadá segment, když ho vložím do blogu:
Stejně jako Runkeeper i Strava se snaží držet analytické funkce a tréninky v placené části.
Tréninky ve Stravě mají být personalizované, má se do nich promítat vaše skutečné výkony a fyzička. Nezkoušel jsem to, netuším.
Zklamaly mě Custom Goals - Cíle. Můžete si zadat roční nebo týdenní cíl a ono vám to ukazuje, kolik z toho jste splnili. Nic víc, žádný “stihneš splnit, nestihneš”. Můžete si cíl nastavit i na segment, říct “chci alejí proběhnout za osm minut do toho data” - a ono vám to pak řekne jo/ne. Aj si sami musíte vyhledat, jaký jsou časy v tom segmentu, tedy za kolik jste ho dali vy, za kolik ostatní, neporadí vám to, jaký cíl si nastavit. Slabý, slabý.
Rozšířená analýza je u Stravy za peníze pěkná. Tak především vám vygeneruje číslo Suffer Score, což je vyhodnocení náročnosti tréninku, kdy se zohledňuje, jak dlouho jste běželi s jak vysokou tepovou frekvencí - tedy to, zda jste běželi na plný plyn. Jedno číslo a je to. Se všemy přínosy a limity jednoho čísla.
Zastavím se u analýzy tempa. Pokud běháte na krajině-placce (můj případ), je porovnávání běhů dost jednoduché, ale v kopcích se zpomaluje. Jak porovnat běhy v terénu? Strava zavedla GAP - Grade Adjusted Pace, Kopec započítaný do tempa, kdy podle nějakých tabulek a svých dat přepočítávají běhy v kopcích tak, jak by vypadali, kdybyste běhali po rovině. Dobře je ten rozdíl vidět z mého běhu na Kunětickou horu, kde podle rychlosti jsem se první kilák běhu dost flákal, ale když se to přepočítá podle GAP, tedy zahrne se prudké stoupání, tak jsem vlastně běžel excelentně. Asi nic, co by vás nenapadlo, ale v číslech se to hodí.
Stejně tak si můžete promítnout tepovou frekvenci a vidět, kolik času jste kde strávili v které tepové zóně. Tohle je dobré k tomu, abyste viděli, jak zvládáte námahu běhu a zda trénujete tvrdě, na pohodu atd.
Pokud je nějaký běh označený za závod, analýza ještě nabídne data podle závodních délek. Takhle to vypadalo pro můj Nymburský půlmaraton (není to podstatná grafická změna, fakt ne).
Hezká vychytávka je Flybees (nevím, zda jen v placené verzi) - umožní to vizualizovat běh s více lidma, kteří si ho měřili přes Stravu a vidět, jak se jim daří. Příklad pro Nymburk zde.
Power Curve je věc, která by mě zajímala, tedy zobrazení výkonu při běhu. Nemám ale senzor výkonu (to je něco jako snímač tepu, jen lepší), mám na něj spadeno, ale Strava to podporuje spíš pro cyklisty, kde už je to dost obvyklé. V běhání je sledování výkonu zatím na začátku. Nějak jsem nepřišel na to, jak Power Curve ve Stravě využít pro běhání, podle popisku je to spíš pro cyklisty.
Pokud jste v nějaké skupině, můžete se porovnávat s ostatními členy skupiny a sledovat, jak běhají. Co docela používám, je pochválit kamarádům běh - v tomhle je Strava sociální síť, vaše běhy si prohlížejí lidi, které to zajímá a nemusíte tím otravovat sebe aj ostatní někde na Facebooku.
Poslední věc ze Stravy, u které se zastavím, je Heatmapa. Je to mapa toho, kde nejčastěji běháte. Je to píčovinka, ale fajnová. Prostě to do mapy promítne, kde běháte a kde nejčatěji a vznikne z toho něco takovéhleho - tohle jsou moje běhy po brandobolském okolí. Na co to je? Pro mě dobrá motivace i představa o okolí. Snažím se teď běhat všude, abych měl mapu co nejvíce pokrytou :)
![]() |
| Moje letošní běhy v Brandobolu a okolí. Době je vidět červená trasa na Houšťku a trasa ze Zelenče a krátkých pět kiláčků kolem rybníku Hrušáku. |
Ceny prémium balíků:
Strava na měsíc 6$, na rok 59$.
Runkeeper na měsíc 10$, na rok 40$.
Abych řekl pravdu, mě z toho vyšlo jedno: platím si měsíčně Stravu, na Runkeeper jsem se vykašlal, to pro mne zdaleka nemělo tu cenu.
Na druhou stranu tahle úvaha není univerzální vodítko, třeba Runkeeper má hezké propojení s hudbou, umí si spočítat, v jakém tempu běháte a jaká hudba je pro tohle tempo nejlepší a tu vám pouští. Zkusil jsem to jednou, pak mi při běhu dvacetkrát spadly sluchátka a od té doby na to kašlu, ale ženy běhají s hudbou často, jim se tahle funkce bude fest líbit.
Celou tuhle úvahu pak naboural SmashRun. To je jen webová aplikace, která importuje data převážně z běhacích hodinek či fitness náramků, nemá vlastní mobilní apku, která by vás navigovala či váš běh zaznamenávala. Její placená verze má fajn analytiku, na tu se podíváme příště.
Co vy, používáte něco? A jak?
A proč se těmi daty vůbec zabývat?
Podle mě mohou dost pomáhat při tréninku. Umožní odstranit věci, které děláte špatně, zlepšovat zlepšitelné rychleji, než když to “máte jen na pocit”. Ale třeba se pletu, rád se poučím… Není ani tak důležité sledovat každý běh, jako spíš trendy. Běhy se vyplatí sledovat, pokud závodíte a ladíte formu na konkrétní trasu úplně přesně, kdybych tohle měl před pětadvaceti lety na lodi ... :)Běh na Čerchov 11.6.
V sobotu se konal běh Klenčí - Čerchov - 9,8km převýšení 650m
Podařilo se mi vyhrát celkem s velkým náskokem dvou minut před Radkem Veselým.
Od startu jsem běžel na čele a mezi 3-4km jsem se odpoutal a běžel sám až do cíle. Od 6km jsem už běžel volněji. Můj čas 44:29min je slušný ale na osobák 39:58 z roku 2012 už asi mít nebudu :-)
HALFWAY DONE #JuneRunningChallenge
Kalendář píše 15.červen a to znamená jediné. Zítřejším dnem se měsíc červen přehoupne do své druhé poloviny a s ním i moje běžecká výzva. Marně jsem čekala na pocit úlevy, který přijde s myšlenkou, že už "jsem za půlkou". Ležím v posteli s půllitrem od piva plným magnesia, aktualizuju stránky fakulty s očekáváním výsledku z dnešní zkoušky (pravděpodobnost toho, že je nahrají v 11 večer je naprosto minimální, ale "co kdyby") a v průběhu toho počítám, jak málo hodin mi zbývá na spánek, než mi ráno v 5:30 zazvoní budík do práce. Vidina spánku po práci mě asi jako jediná udržuje v jakési přijatelné náladě, kazí to jen jedna skutečnost. Zase musím jít běhat.
První týden přitom proběhl docela bez problémů. Běhání jsem si užívala, venku bylo hezky a já byla plná odhodlání. Každý výběh sloužil spíš jako odpočinek po hodinách učení, kdy jsem si alespoň na chvíli pročistila hlavu. Pražský Color Run bylo příjemné zpestření každodenních výběhů kolem domu a já byla ráda, že pro tentokrát nemusim vymýšlet trasu, ani se zabývat tempem. A když mi dorazila tréninková maska, má pozornost od samotného běhu se přesunula ke koncentraci na dýchání a nohy běžely tak nějak mechanicky samy. A ačkoli počet kilometrů nebyl největší, cítila jsem se dobře.
Bohužel ne na dlouho.
Bod zlomu přišel druhý týden. 7.června jsem napsala zkoušku a začala trénovat s maskou. Pro tělo to byl nezvyk a aby si na ni lépe zvyklo, potřebovalo regeneraci, kterou ale nedostalo. Následující dva dny byly utrpení. Nekonečné studijní maratony na nadcházející zkoušku. Když vám doslova teče do bot, nezbývá nic jiného, než si sednout a šrotit se od rána do večera. Asi těžko bych kdy dříve věřila, že učení dokáže být vyčerpávají. Trochu jsem doufala, že po 10 hodinách studia mi běh vyčistí hlavu, jediné myšlenky, které se mi ale honily hlavou byly jen o tom, co neumím a co se musím ještě doučit. A pak přišel den D, 10.června. Úspěšná zkouška (díky Bohu!), hodinový crosstraining a kino s prarodiči. Věřte nebo ne, 10.den byl právě ten, kdy jsem běhat nešla. Svědomí mě ale nijak hrozně nehlodalo. Hodinový trénink byl mnohem náročnější... a radši strávím čas s rodinou, než abych šla za každou cenu v 9 večer běhat. Hned druhý den následovalo hodně brzké ranní vstávání do práce (v sobotu!) a spoustu nepříjemných událostí z osobního života, které nechci rozebírat - ale věřte, že osobní nepohoda a stres člověku ubírá energii snad ještě víc, než jakákoli fyzická aktivita...
A tak to šlo den po dni.. práce, učení, běhání, tréninky. Běhání s maskou, běhání bez masky. Tréninky na červencový Spartan Race, běh, squash, běh, běh, běh, BĚH! A i když jsem některé dny odběhla jen to své stanovené povinné minimum, tělo protestovalo každým coulem. Z pátečního crosstrainingu jsem měla namožený snad každý sval v těle (aby ne, když jsem asi měsíc neposilovala.. díky, školo!). Několikrát mi přišlo, že se snad ani neunesu a můj těžkotonážní zadek a nohy váží alespoň 100kg. Každý den prostě není posvícení.
A dnes jsem v půlce.
A neuvěřitelně moc bych si přála říct, že už to mám za sebou.
Při dnešním běhu totiž nastal další zlom. To psychické a fyzické vyčerpání za poslední 2 týdny a řekněme možná i měsíc, se sečetlo u jednoho kamenného sloupu, kdy mobil ukazoval něco málo přes 6,5km. Domů mi chyběl už jen kilometr a já z ničeho nic zastavila. Zastavila, opřela se o ten kamenný sloup a prostě jen dýchala. Věděla jsem, že bych ten kilometr doběhla. Doběhla bych jako vždycky. Ale dnes to bylo jiné. 5 hodin před během jsem odcházela z tělocvičny po dalším crosstrainingu. A do 19:30 jsem ležela doma v obýváku ospalá jako nikdy, s bolavou hlavou a pořád přemýšlela, jestli jít nebo nejít. "Je to přeci výzva. Každý den je každý den. Ne obdva nebo když se ti chce. Prostě musíš." A tak jsem šla. Připravena si odtrpět ty 3 povinné kilometry, ze kterých se nakonec vyklubalo 7,6km.... a jak jsem tak stála u toho sloupu napadalo mě spoustu otázek:
"Proč to vůbec děláš?"
"Jaký to má vlastně důvod?"
"A komu potřebuješ co dokazovat?"
Než jsem stihla přijít na dostatečně dobrou odpověď, rozběhla jsem se domů. Odpověď je totiž jasná: NEVÍM. Nepotřebuji přeci nikomu (ani sobě) dokázat, že vydržím běhat 30 dní v kuse. Nejsem robot. A když jeden den vynechám, pravděpodobně to bude všem jedno (kromě mého svědomí, které mě sežere za živa). Nikdo za mnou nebude chodit a opakovat mi, že jsem to nezvládla.
TAK PROČ?
Můžeme to považovat za trénink na nadcházející Spartan Race Super v Polsku.
- Jenže tohle není cíl. Dva týdny po závodě odlítám na turnaj do Litvy. Ihned po závodě se veškerá koncentrace přesune na turnaj. A já už teď musím do tréninků zařazovat i ty, které souvisí se squashem. Ten ale mileráda vyměním za čas strávený studiem. :) Chci říct jen jediné - ať máte jakýkoli cíl, i když ho dosáhnete, hodně rychle se objeví nějaký nový. A tak je ten koloběh tréninků / práce a úsilí v podstatě nekonečný, jen se pokaždé soustředí na něco jiného.
Můžeme to považovat za trénink a zlepšení fyzické kondice.
Můžeme to považovat zkoušku vůle a disciplíny.
Nebo o tom nemusíme přemýšlet vůbec.
A až se mě zas někdo zeptá PROČ?
Odpovím jediné: "Proč ne."
HALFWAY DONE #JuneRunningChallenge
Kalendář píše 15.červen a to znamená jediné. Zítřejším dnem se měsíc červen přehoupne do své druhé poloviny a s ním i moje běžecká výzva. Marně jsem čekala na pocit úlevy, který přijde s myšlenkou, že už "jsem za půlkou". Ležím v posteli s půllitrem od piva plným magnesia, aktualizuju stránky fakulty s očekáváním výsledku z dnešní zkoušky (pravděpodobnost toho, že je nahrají v 11 večer je naprosto minimální, ale "co kdyby") a v průběhu toho počítám, jak málo hodin mi zbývá na spánek, než mi ráno v 5:30 zazvoní budík do práce. Vidina spánku po práci mě asi jako jediná udržuje v jakési přijatelné náladě, kazí to jen jedna skutečnost. Zase musím jít běhat.
Regenerace po Ultramaratonu
Regeneraci (znovuobnovení) považuji za nedílnou součást tréninku. Dokonce v tréninkových denících má své místo. Velmi úzce souvisí se samotným tréninkem. Je považována jako jeho část. Správná regenerace nám umožní podávat kvalitní výkon a lidské ...
Tohle se určitě stává i v lepších firmách
Autor blogu vyžaduje pro čtení tohoto článku heslo....







































