Blogy

Zdravím! Zítra to bude přesně rok, co vzniknul tenhle blog. Přesně rok od zápisu na vysokou a snad poslední hotová zkouška prváku. Takže jestli se zadaří, zítra kolem 11 dopoledne už budu mít oficiálně prázdniny! Co víc si přát... a protože se mi to zdá jako dobrý důvod odměnit Vás, čtenáře, občasné návštěvníky nebo jen náhodné zbloudilce, rozhodla jsem se pro Vás uspořádat soutěž :) A jak už napovídá název, bude to voucher na nákup v hodnotě 500 Kč na internetovém obchodě A-mania! Kdo sleduje můj instagram, ví, že oblečení do fitka, na squash a na běhání kupuju ze všeho nejradši. A za tenhle eshop se můžu zaručit, protože jsem si u nich kdysi objednávala tričko, které jste mohli vidět tady.

Byl to dobrý nápad, koupit si černý, nenápadný boty na běh. Když jsem tehdy měl na výběr, byly tam samý blištivý boty, modrá se stříbrem, jedovatě zelená, svítivě červená. Vomera jsem si vybral proto, že mi seděly trochu zvláštně (furt nevím, zda je to výhoda či nevýhoda) - a taky proto, že byly prostě černý, jen tu a tam nějaká tmavěmodrá nit. Co je v tom za výhodu? Dá se v nich chodit do práce.

Zjistil jsem, že práci mám z pohledu běhání výhodně položenou. Sedíme na Florenci (přímo v ulici Na Florenci), takže rychle vyběhnu na Letnou, mám to tam kiláček, kdy se akorát rozehřeju, dám si kopeček nahoru a nahoře běhám jak turbokoule. Jen v Lumbeho zahradách mě zmátla značka, u které nevím, jestli to znamená, že se nesmí šlapat na trávu nebo že se tam nesmí běhat, musím se tam někdy ochranky zeptat, neměl jsem zrovna morál jim tam prosvištět, aby se neusnesli, že je to uprchlík a neopětovali palbu.

Můžu taky běžet do Karlína podél řeky až na Libeňský ostrov, je tam parádní stezka, akorát teď je nacpaná hipsterama, kteří tam hrají plážový volejbal a občas i pár běžci z okolních kanceláří. Čili když si chci dát v práci přestávku, dá se to a je to příjemnější, než běhat v noci doma.

Základem ovšem je mít boty sebou. A v tom mi pomáhá, že černá Vomera k džínům vypadají jako že v pohodě, občas je musím teda přebrat kartáčem, jako když jsem minulý týden zapadl po stehna do bahýnka. Taky je dobrý zvyknout si, nedávat si na hi-level schůzkách nohu přes nohu, protože zblízka ty boty přeci jen vypadají jinak, než mokasínky od Geoxu. A chtějí občas vysprejovat, aby nebyly čichometricky nápadné. Ale jinak cajk a luxus, protože si nemusím nosit dvoje boty.

Navíc využívám dopravní situaci a domů běhám. Tedy, dojedu vlakem do Zelenče (nádraží mám dvě minuty sprintem od práce) nebo na Černý Most - a pak si dám sedm nebo čtrnáct kiláčků příjemného výběhu. Zejména ta Zeleneč je opravdu bezbolestná, protože v součtu se už dostávám na stejný čas, jako když jedu až domů MHD. Včera jsem si udělal radost, trochu jsem přidal, v půli cesty jsem musel konstatovat, že běžím tak rychle, že už i Zátopek by si musel zavázat kanady - a dal jsem sedm kilometrů pod 35 minut, pod pět minut na kilometr, což bych rád považoval za svůj nový standard na tyhle trasy.


Dneska má být tepleji, mám víc času (včera jsem měl po hi-level schůzce, kdy jsem učinil objev s nepřehazováním nohy přes nohu a už jsem se nechtěl dráždit), takže si dám Černý Most. Všechno to jde díky tomu dlouhodobějšímu plánování, kdy se mi podařilo odstranit nutnost přenášet si z práce notebook na večerní domácí směnu, optimalizoval jsem trasy a nemusím si tahat druhé boty, v neposlední řadě i to, že ty vzdálenosti v pohodě uběhnu.

A abych to neměl tak jednoduché, začala mě honit mlsná a říkal jsem si, že bych mohl ty trasy natočit na video. Ať i neběhající mají představu, jak to vypadá. Vydrželo mi to přesně pět minut, než se ukázalo, že je lepší se s programem na natáčení videa (Filmic) naučit před tím, než vyběhnete a ne až za běhu. Večer jsem to nastudoval, mezi tím mi to zase přišla pošetilá myšlenka. Tady je to torzo, ukládám ho spíše pro sebe...

Proč zrovna Karlštejn? Ještě jsme tam neběželi. Míst, o kterých toto můžeme v naší malé ale krásné zemi říct, valem ubývá. Pravda je ale spíš taková, že jsem nám na letošní rok chtěl naplánovat jednu akci ze sympatického se...

The Brooks Hyperion is a very lightweight racing flat that is stripped down to the bare essentials to give you maximum speed with moderate durability for fast workouts and important races

Preteky štartovali v piatok 10. júna večer o 22.30 h z mesta Forno di Zoldo. Ja som bol jedným z 320 vytrvalcov z 26 krajín sveta. Cítil som pokoru rešpekt a úctu ku každému, kto tam stál. O krátku chvíľu to začalo 3 - 2 - 1 štart a vybehlo sa svižne prvé 3 km po asfaltovej ceste a po rovine a zvládol som ich na pohodu niečo pod 13 minút. Potom sa zahlo v pravo a prešlo sa do úzkeho chodníka, kde začalo prvé stúpanie. Môj plán bol jasný od začiatku. Ísť prvé kopce v pohode nenechať sa strhnúť atmosférou aj keď ma niektorí začali obiehať. Po asi 10 km som zastal, aby som si doplnil vodu, ktorá mi došla. Všetko šlo v pohode tak ako som chcel. Prvý bufet bol na 17. kilometri a mne začalo byť zle od žalúdka. Vošiel som do chaty, napil som sa a len tak tak som stihol vybehnúť von začal som vracať. Problém bol na svete. Neviem, prečo sa to dialo. Asi studená voda, čo som si predtým nabral a pil. Inak som bol v pohode, len žalúdok protestoval tak ako na pretekoch CCC okolo Mont Blancu, ale tam sa mi to stalo až v polovici a nie na začiatku. Vrátil som sa do chaty a zvolil taktiku stravovania ako na CCC. Pil som kolu a jedol chlieb s džemom a dobre nasolenú polievku s cestovinou. Toto som v sebe udržal  len asi 10 min a znova vracanie.

Odstúpiť či pokračovať?

Začal som zvažovať že odstúpim, ale šiel som ďalej od 20 km po 30 kilometer som nič nejedol, len trocha pil, čo viedlo ku kŕčom v nohách, mal som tmavý moč a bál som sa dehydratácie. Začal som viac chodiť a piť, aby som sa stabilizoval. Terén bol v tomto úseku veľmi technický - po kameňoch strmé výšľapy, strmé zbehy a miestami sa vôbec bežať nedalo kvôli terénu. Do toho hmla a s čelovkou som miestami videl len asi na 3 - 4 metre. Ďalšia kontrola bola na 32 kilometri v Paso Duran - ďalšie vracanie. Neskutočne sa mi uľavilo, keď sa ma chlapík na kontrole opýtal, či by nebolo lepšie skončiť  ja som mu odpovedal, že nie, že teraz sa to len začína. Vypil som dva poháre koly a dal si opäť pekne nasolenú polievku, utrel hubu a poďakoval sa. Pokračoval som ďalej, aj keď som mal toho plné zuby. Myšlienky na odstúpenie stále vírili hlavou. Hľadal som dôvod, prečo ísť ďalej a stále som nejaký našiel. Raz som myslel na trénerku, ktorá mi venuje svoj čas, potom na ľudí, čo ma podporujú a fandia mi i na slová Zbyňka Cypru: „Musíš šlapat zelí“, ktorými ma hecoval na skialpinistických pretekoch Bokami západných Tatier.

As many know, when it comes to crowd-funded projects I have a very high level of skepticism.  Mostly because most of them overcommit and under-deliver.  They may have great ideas, but executing on those ideas often gets muddled once you … Read More Here →

Tak nějak jsem si plánoval, že bych mohl každý měsíc vyrazit na nějaký závod. Jako ve smyslu: změnit trasu, okouknout, jak se to dělá jinde, povyrazit si. Zahnat nudu, protože když běháte po pár trasách, tak ta nuda logicky přijde. A hledání tras je na běhání postupem času to nejnáročnější.

No a jak to dopadlo? Naplánoval jsem si vždycky jeden hlavní závod a jeden do rezervy na každý měsíc. Duben dopadl (Půlka v Nymburce), květen byl dost na pováženou a vyšlo to jen proto, že jsem ho měl skoro za barákem, v Brandýse (desítka). Karlštejsnké Běhej Lesy o víkendu nevyšly - obstarával jsem děti. Příští víkend má být taky něco, hezká půlka či co jako Horský půlmaraton - a ni to nevyjde. Na červenec jsem si našel další dvě pěkné věci, tak ta první je přesně v ten den, kdy do města dorazíme na dovolenou, jenže ráno - a ráno tam tutově nedorazíme. No a Zátopkův zlatý týden, hned jak jsem ho objednal a zaplatil, tak se ukázalo, že koliduje s další dovolenou. Tak tím si škrtám i červenec.

V srpnu, když bůh dá, změním na chvíli podnebí na rakouské Alpy, to bude změna sama o sobě. Předpokládám, že kromě toho se mi nepodaří vynajít čas nijak a zase to budu vytloukat tím, že běhám z práce. Nejbližší možný termín je tedy v září, s velkými otazníky. V lepším případě se mi podaří vyběhnout z domu na dvacet kilometrů.

Konečně jsem pochopil, proč se nabízí tolik volných startovacích čísel ...

Ale stejně, kdybyste věděli o nějaké osvědčené hezké události v rozmezí 10-30 km v dojezdu z Brandýsa, dejte vědět :)

Když se postavíte na start nemocní, osobák si neuděláte. A když strávíte noc na hřebeni Krkonoš v mracích a silném větru v tričku bez rukávů, tak vás ani čerstvý horský vzduch nevyléčí....

The Saucony Omni 15 is the latest and greatest in this unique line of shoes. A complete overhaul of both the upper and sole unit gives a fresh breath of air while staying true to the shoe's foundation

aneb jak klučina z jihu dostal klepec od mužů severu. A dvou Pražáků. Grrr! Minulý ročník mi bohužel nevyšel kvůli práci, o to více bylo těšení na letošek. Vlastibořice jsou jediná akce, kam každoročně přijede nejvíce lidí z Dailymile. Jedná se o úžasné setkání se starými běžeckými známými, ke kterým každoročně přibude několik nových. Do...»