Šachy a mouchy (12-hodinovka v Prambachkirchenu)
Před 14 dny jsem se přihlásil na 12-hodinovku do Prambachkirchenu, vesnice vzdálené asi 35km od Linze. Chtěl jsem tím zabít dvě mouchy jednou ranou: udělat si generálku na zářijový vrchol sezony a taky zkusit překonat svůj loňský osobák, prostě si zazávodit. A také se dostatečně oddělat, aby mě příští týden nemrzelo, že neběžím svou oblíbenou 24h na Kladně. Mise to byla nakonec důležitější, než jsem si původně myslel, a to přesto, že byla úspěšná jen na půl.
Celý týden jsem nestíhal vůbec nic, balit jsem se začal až v pátek 30 minut před odjezdem, je s podivem, že jsem vůbec na nic důležitého nezapomněl. Ve 21:00 přijíždím ke škole, kde je prezentace a v tělocvičně ubytování, vyfasuju žíněnku, dám si plzeň a Stilnox a jdu hned spát. Nejde to tak snadno, protože je všude plno much, lezou po mne, mám pocit, že to otravné bzučení a lechtání po celém těle nevydržím. Stilnox je ale nejlepší kamarád, co garantuje kvalitních 8 hodin spánku. Ještě že mi ho doktorka d-runnerka předepsala. Je to pro mne důležitá zkouška, zda s ním můžu počítat i před Spartathlonem, protože z UB jsem si přivezl nečekanou zkušenost s insomnií a nechci nic ponechat náhodě. Usnu bez problémů, moucha v nose, v uchu, v oku ... mouchy snězte si mne!
Závod ráno rozbíhám jak utržený ze řetězu, nevím na co jsem myslel, ale takhle jsem ještě nic nepřepálil. Na 21M průměrné tempo 4:42, maraton za 3:32, a to i s 3 zastávkami na ošetřovně. S chodidly mám problém od Balatonu, po puchýřích se mi udělaly otlaky a pravděpodobně taky propadla klenba, asi je jedno spojené s tím druhým. Zase už mě ale moc netahá hamstring, což je fajn. Na ošetřovně trochu vázla komunikace: poprvé jsem přiběhl abych chlapcům řekl, co potřebuji s tím, že jim dám 2 kolečka na přípravu. Hošani byli po čtvrthodině sice připravení, ale nůžkami a leukoplastí mne moc neuspokojili, chtěl jsem něco na otlak či puchýře. Na potřetí jsem jim tedy přinesl svou náplast na puchýře, aby mohli čarovat s tou svou leukoplastí; nohu mi utáhli tak silně, že mě pak spíš bolel nárt, než otlak, ale bylo to dobré.
V první polovině držím v horku průměrné tempo kolem 5:05, na 70.km jsem po 6i hodinách. Kromě bolesti na chodidle, která z nějakého důvodu ustupuje, se mi ale nad kotníky dělají puchýře. HOKA se možná prošlápla a noha se sesunula níž. Anebo se mi propadla klenba, nezbývá mi, než se přezout do starých ne moc funkčních růžovek (Energy Boost), ve kterých jsem chtěl odjet po závodě domů.
Ráno bylo horko a dusno, teprve kolem 10. hodiny vychází slunce a začíná tropická příprava na Řecko; asfalt je rozpálený, sluncem rozehřáté domy horko umocňují, po poledni je jen několik metrů, kde se dá před úporným sluncem schovat. Na tohle jsem čekal, proto tu jsem! Bohužel vnímám, že něco není v pořádku, jsem totiž pěkně dehydrovaný. Na Balatonu jsem se přepil, tady jsem se nesmyslně dopustil opačné chyby, a bohužel na to přišel příliš pozdě. Přepálený začátek by v důsledku nevadil, zvolnit na pár desítek minut tempo a vydechnout by možné bylo, v důsledku se ztratí maximálně pár stovek metrů, rezerva byla navíc obrovská. Ovšem pít první šest hodin 0.5l-1.0 l/hod. je zoufale málo, přitom to moc dobře vím a mám to vyzkoušené, potřebuji skoro dvojnásobek. Když jsem šel v polovině závodu na malou, dostal do břicha křeč a nic ze mne nešlo, dostal jsem strach a myšlenky na osobák šly pochopitelně stranou.
V dětství jsem hrával šachy a ty mají s ultra leccos společného. Základem je správná strategie a pak dobrá taktika. Obojí se během partie mění v závislosti na vývoji situace, a přesně tak jsem uvažoval. Strategie byla jasná: zavodnit se. Taktika pak co nejmíň se potit, dostat do sebe tolik tekutin, co žaludek zvládne, a čekat, co ze mne "vyleze". Víc než dvě hodiny jsem jenom chodil, zvládnul do sebe dostat skoro 3 litry, žaludek tlačil, měl s tím problém, ale nakonec se dílo podařilo a vše vrátilo zpět do původních pořádků. Průměrné tempo mezitím pochopitelně kleslo až někam na 5:55.
Závod byl slušně obsazený, kromě Rainera Leyendeckera (mj. vítěz MS100km ve Winshotenu 2011 v kategorii M55) běželo několik běžců se zkušenostmi z Ultrabalathonu či Spartathlonu. Po 9 hodinách jsem se podíval u časomíry na pořadí a zjistil jsem, že jsem těsně čtvrtý, docela mě to nakoplo a zase jsem začal trochu běhat, nakonec jsem si poslední hodinu docela zazávodil a 4. místo celkově těsně udržel.
Předvedl jsem úlet se vším všudy, protože jít do ultra závodu bez jasně promyšleného plánu jen tak si zaběhat, to je samozřejmě hloupost ... Shrnuto podtrženo: výsledek nic moc, zkušenost obrovská, spokojenost 50%. Je to dobře a beru to reálně, tak jak to je: po euforii z minulých týdnů jsem se vrátil zpátky nohama na zem a mám 10 týdnů na to, abych se dal dohromady.
Závod moc doporučuji, výborná a rodinná organizace místního běžeckého klubu, hezká trať, skvělé občerstvení i služby okolo, příjemná atmosféra, nižší startovné, absolutně není co vytknout.
Prambachkirchen 12 h Benefizlauf, 4. místo z 38 startujících, 3. místo v kategorii M40, celkem: 114.322 km
Odkaz na stránky závodu Prambachkirchen 12 h Benefizlauf (23.7.2016)
 |
| Moucha domácí |
Závod ráno rozbíhám jak utržený ze řetězu, nevím na co jsem myslel, ale takhle jsem ještě nic nepřepálil. Na 21M průměrné tempo 4:42, maraton za 3:32, a to i s 3 zastávkami na ošetřovně. S chodidly mám problém od Balatonu, po puchýřích se mi udělaly otlaky a pravděpodobně taky propadla klenba, asi je jedno spojené s tím druhým. Zase už mě ale moc netahá hamstring, což je fajn. Na ošetřovně trochu vázla komunikace: poprvé jsem přiběhl abych chlapcům řekl, co potřebuji s tím, že jim dám 2 kolečka na přípravu. Hošani byli po čtvrthodině sice připravení, ale nůžkami a leukoplastí mne moc neuspokojili, chtěl jsem něco na otlak či puchýře. Na potřetí jsem jim tedy přinesl svou náplast na puchýře, aby mohli čarovat s tou svou leukoplastí; nohu mi utáhli tak silně, že mě pak spíš bolel nárt, než otlak, ale bylo to dobré.
 |
| Příručka nejen pro šachisty |
Ráno bylo horko a dusno, teprve kolem 10. hodiny vychází slunce a začíná tropická příprava na Řecko; asfalt je rozpálený, sluncem rozehřáté domy horko umocňují, po poledni je jen několik metrů, kde se dá před úporným sluncem schovat. Na tohle jsem čekal, proto tu jsem! Bohužel vnímám, že něco není v pořádku, jsem totiž pěkně dehydrovaný. Na Balatonu jsem se přepil, tady jsem se nesmyslně dopustil opačné chyby, a bohužel na to přišel příliš pozdě. Přepálený začátek by v důsledku nevadil, zvolnit na pár desítek minut tempo a vydechnout by možné bylo, v důsledku se ztratí maximálně pár stovek metrů, rezerva byla navíc obrovská. Ovšem pít první šest hodin 0.5l-1.0 l/hod. je zoufale málo, přitom to moc dobře vím a mám to vyzkoušené, potřebuji skoro dvojnásobek. Když jsem šel v polovině závodu na malou, dostal do břicha křeč a nic ze mne nešlo, dostal jsem strach a myšlenky na osobák šly pochopitelně stranou.
 |
| Roztomilá, byť trochu strašidelná trofej :-) |
Závod byl slušně obsazený, kromě Rainera Leyendeckera (mj. vítěz MS100km ve Winshotenu 2011 v kategorii M55) běželo několik běžců se zkušenostmi z Ultrabalathonu či Spartathlonu. Po 9 hodinách jsem se podíval u časomíry na pořadí a zjistil jsem, že jsem těsně čtvrtý, docela mě to nakoplo a zase jsem začal trochu běhat, nakonec jsem si poslední hodinu docela zazávodil a 4. místo celkově těsně udržel.
Předvedl jsem úlet se vším všudy, protože jít do ultra závodu bez jasně promyšleného plánu jen tak si zaběhat, to je samozřejmě hloupost ... Shrnuto podtrženo: výsledek nic moc, zkušenost obrovská, spokojenost 50%. Je to dobře a beru to reálně, tak jak to je: po euforii z minulých týdnů jsem se vrátil zpátky nohama na zem a mám 10 týdnů na to, abych se dal dohromady.
Závod moc doporučuji, výborná a rodinná organizace místního běžeckého klubu, hezká trať, skvělé občerstvení i služby okolo, příjemná atmosféra, nižší startovné, absolutně není co vytknout.
Prambachkirchen 12 h Benefizlauf, 4. místo z 38 startujících, 3. místo v kategorii M40, celkem: 114.322 kmOdkaz na stránky závodu Prambachkirchen 12 h Benefizlauf (23.7.2016)
Furčianský eXtrém maraton 23.7.2016
Dne 23.7. 2016 jsem se účastnil Extrém maratonu, v místě Košice - Furča. Předpoklady ohledně velmi horkého počasí se beze zbytku naplnily. Startovali jsme v 8 h ráno, ale již kolem desáté bylo přes 30°C. Počasí by ještě šlo. ale závod jako takový, se běží na 4 kola, každé 10,55 km. Přímo vražedné je ale převýšení, které v celkovém součtu činí docela závratných 1199,7 m. Ano, dá se ten maraton zvládnout, ale věřte mi, že byste si hrábli až na dno svých sil.
Závodu běželo 37 maratonců (31 mužů a 6 žen), z toho 4 z ČR, 4 z Maďarska, a zbylých 29 lidí bylo domácích Slováků.
První pětku jsem zřejmě dost napálil za 26:22, ale hned mi došlo, že takhle rychle běžet v takovém závodě, prostě dlouho nelze. Snažil jsem se to utáhnout, co to šlo, ale zároveň se nikam nehnal. V polovině trati, tedy po 2 kolech, jsem byl za 2:23:32, a samozřejmě jsem nečekal, že budu zrychlovat, právě naopak, spíše jsem zpomaloval, ale není se co divit, když to je tak náročný maraton, asi by ne každému seděl, ale rozhodně ne těm, co neradi běhají do vrchu.
Pro mě osobně to byl již 7.Extrém na Furči, ze 13.ročníků, 12.závod na Furči ( včetně 5 memoriálů Štefana Semana, které se konají vždy na jaře), a 20.maraton na Slovensku, tam dosud zůstávám věrný právě Košicím. Tak jako tak, i svůj celkově již 62.maraton, jsem zdárně dokončil. První 3 v cíli: 1.Eördögh Ákos (HUN) 2:49:29 (nový rekord Extrému), 2.Čurlej Jozef (SPU Nitra) 3:05:38, 3. Bogár János (HUN) 3:08:47. Já osobně jsem dokončil závod na 36.místě, v čase 5:12:35.
Máčala Jaroslav
Furčianský eXtrém maraton 22.7. 2016
Dne 22.7. 2016 jsem se účastnil Extrém maratonu, v místě Košice - Furča. Předpoklady ohledně velmi horkého počasí se beze zbytku naplnily. Startovali jsme v 8 h ráno, ale již kolem desáté bylo přes 30°C. Počasí by ještě šlo. ale závod jako takový, se běží na 4 kola, každé 10,55 km. Přímo vražedné je ale převýšení, které v celkovém součtu činí docela závratných 1199,7 m. Ano, dá se ten maraton zvládnout, ale věřte mi, že byste si hrábli až na dno svých sil.
Závodu běželo 37 maratonců (31 mužů a 6 žen), z toho 4 z ČR, 4 z Maďarska, a zbylých 29 lidí bylo domácích Slováků.
První pětku jsem zřejmě dost napálil za 26:22, ale hned mi došlo, že takhle rychle běžet v takovém závodě, prostě dlouho nelze. Snažil jsem se to utáhnout, co to šlo, ale zároveň se nikam nehnal. V polovině trati, tedy po 2 kolech, jsem byl za 2:23:32, a samozřejmě jsem nečekal, že budu zrychlovat, právě naopak, spíše jsem zpomaloval, ale není se co divit, když to je tak náročný maraton, asi by ne každému seděl, ale rozhodně ne těm, co neradi běhají do vrchu.
Pro mě osobně to byl již 7.Extrém na Furči, ze 13.ročníků, 12.závod na Furči ( včetně 5 memoriálů Štefana Semana, které se konají vždy na jaře), a 20.maraton na Slovensku, tam dosud zůstávám věrný právě Košicím. Tak jako tak, i svůj celkově již 62.maraton, jsem zdárně dokončil. První 3 v cíli: 1.Eördögh Ákos (HUN) 2:49:29 (nový rekord Extrému), 2.Čurlej Jozef (SPU Nitra) 3:05:38, 3. Bogár János (HUN) 3:08:47. Já osobně jsem dokončil závod na 36.místě, v čase 5:12:35.
Máčala Jaroslav
JUT
Jizerský ultra trail 2016
O tomto závodě jsem slyšel už před prvním ročníkem. Po druhém ročníku, když ubylo asfaltu a panelů bylo rozhodnuto, že do třetice už to musím také zkusit. Reference od Zuzky i od Jitky byly více než lákající. V iTB to ale vypadalo, že moc lidí nepojede, ale nakonec na závod jel samotný duchovní otec iTB Běžící Stín. Měl jsem to privilegium, že jsem Vláďu mohl odvézt a cestou tam i zpět jsme tak stačili krásně pokecat. Se stínem a jeho neskutečnýma historkami je to kapitola sama pro sebe :)
Před startem potkáváme spoustu dalších kamarádů Radka, Veroniku, Pavla, Zuzku, Honzu a také Jakuba, se kterým pak poběžím hodně dlouho dohromady.
K závodu
Byl jsem nadšen. Vše vyšlo jak mělo, organizátoři, pomocníci, všichni si zaslouží pochválit a moc všem děkuji za super závod.Registrace: dnes asi snadná záležitost, ale práce je to pořád, vše zafungovalo snadno a správně. Webovské stránky závodu, tak i FB prezentace byly výborné. Nenapadá v čem by šlo ještě zlepšovat, dávám 10 bodu z 10.
Značení trati: Perfektní, nešlo zabloudit. Místy mi to přišlo až přeznačené. Ale chtěl bych moc vyzdvihnout a poděkovat, že organizátoři po závodě uklidili a to nejenom fáborky, ale smazali i nasprejované šipky. To se moc nedělá a myslím, že je to výborný příklad pro ostatní. Dávám 10 z 10.
 |
| Perfektní značení |
Trať: No nádhera, protáhli nás opravdu tím nejkrásnějším. Jsem náročný, ale tady jsem byl nadšen, opravdu krásný trail po krásných místech. Pokud by šlo ještě krapet minimalizovat asfalt, tak bych se přimlouval, ale vím, že né vždy, je to možné. Takhle odhaduji, že na 75km trati jsme běželi po asfaltu tak 5-6 km což je asi nutná daň. Úsek u rozhledny Královka, by podle mne šel vést lesem "přímo, mimo cestu", u Jizerky by to možná šlo vzít okolo Bukovce a po žluté, bylo by to delší asi o 2,5km, ale bylo by to mino asfalt. U Hejnice se asfaltu asi nevyhneme. Ale ta trasa se celkově opravdu povedla, dávám 10 z 10.
 |
| Nádhera na trati |
Občerstvení: Luxus, vše na co si vzpomeneš, kromě klasiky mě nadchly palačinky, krásné, chutné a dobře stravitelné, obdivuji toho, kdo se s nimi v takovém množství dělal. K tomu ochotná obsluha, prostě tak by to mělo vypadat. Dávám 10 z 10.
 |
| Palačinky a další |
 |
| Milá a ochotná obsluha na Jizerce |
 |
| Obsluha v Hejnicích připomínala pitstop z F1 |
Ceny: Dokonalé! To je kapitola sama pro sebe, dostali jsme, mimo jiné, dvě trička, jedno na nošení a chlubení a druhé na sport. Přiznám se, že na běhání mám triček víc než potřebuji a další nepotřebuji, ale to finišerské mi udělalo obrovskou radost. Moc hezký design a provedení. Hrdě ho teď nosím a moc se mi líbí. Dávám 10 z 10.
 |
| Ceny pro ty rychlé |
Fotky: No přiznejme si to, v dnešní sebestředné době a v době selfíček je foto ze závodů extrémně důležité. Každý se chce vidět (i já) a pak ty fotky dát na FB, nebo do blogu. A tak musím vyzdvihnout, jak to mají na JUTu dobře podchycené. Velmi brzo po závodě se na webu objevilo dostatek fotek od mnoha fotografů a z mnoha míst na trati. Fotky jsou krásné a je vidět, že fotografové jsou zruční a své řemeslo umí. Moc jím tímto děkuji, že jsem ty jejich fotky tady použil. :) Dávám 10 z 10.
 |
| Stín v Hejnicích |
Atmosféra: Úžasná, miluji tento rozměr, ani moc lidí, tedy žádná masovka, ani málo. Tak akorát. V této velikosti se pak opravdu velmi dobře navodí dokonalá a úžasná atmosféra jak na trati, tak hlavně v cíli. Jídlo a nápoje, tak jak to má podle mne být, něco v ceně, kdo chce, může za dobrou cenu přikoupit co je libo. Dávám 10 z 10.
 |
| Atmosféra v cíli |
Průběh
Říkal jsem si "je to závod - mákneš" tak jsem do toho hned z kraje dost šlapal. |
| po startu, ještě plný sil |
 |
| v cíli od Jakuba |
 |
| body do bodování iTB, myslím na H12 jak bojuje v Andoře |
Bylo po dešti a všude bylo dost vody, v podstatě jsme chvílemi běželi potokem, byl jsem z toho nadšen, jako malé děcko z louží :). Z Hejnic byl dlouhý stoupák, kde se "jen" šlo a tak jsem dost žvanili, je to vyzkoušené, cesta tak líp utíká, tedy přiznám se, žvanil jsem hlavně já :) Lenka, která s námi zrovna šla, si ale nestěžovala a dokonce nám s Jakubem udělala i fotku, dík.
 |
| Lenka nás cvakla na Jakubův telefon |
Krize na mne přišla 9km před cílem, klasicky mi došla šťáva, už to znám z dřívějška, snědl jsem co jsem měl, Jakub mne dokonce zasponzoroval jedním svým gelem, to byla pro mne premiéra. Dík. Nicméně nemohl jsem běžet, dobrou půl hodinu jsem přešel do chůze, a čekal jsem než dorazí energie z jídla a to mne stálo dobrých 10 míst v pořadí. :) Na Královce jsem se zase rozběhl a dotáhl to pak až do cíle. Doběhl jsem včas Vláďa už začínal stydnout, protože klíče od auta jsem měl já. Následovala klasika, posedávání, pivo, klobása, užívání. Nakonec jsem skončil 96. za 10:31
Další foto
 |
| Joda vzbuzoval pozornost |
 |
| Veronika a její dokonalé barevné ladění |
Závěrečné hodnocení
Veliká spokojenost, krásný závod, byl to moc pěkný den, plný kamarádů, nových lidí, zážitků, příběhů, krásných míst, úžasných výhledů - mám to moc rád a všem moc děkuji, protože všichni které jsem potkal, mají na tom podíl. :)
Ať žijí kamarádi!
Mějte se krásně, JUT mohu a rád moc doporučuji, ať se Vám všem daří. Mm
Foto: já, Jakub Grygar, Ondřej Tylčer, Petr Bíma, Denisa Nováková, Zdeněk, Jakub Thůma, Lenka Vondráčková, Markéta Pavlů
Mizuno Wave Sayonara 4 Review
A Day at the Tour de France: Time Trial in The Mountains
While I typically get in a number of Tour de France stages each year, this year was a bit different with the arrival of our little peanut. The Girl went into labor a few hours before Le Tour began Stage … Read More Here →
Jakých bylo 21 dní naší výzvy?
Tak to máme úspěšně za sebou! 21 dníjsme dostávaly s Lenkou úkoly, co máme každý den udělat, splnit, zamyslet se nad svými cíli, jídelníčkem a dát si pořádně do těla.
Měly jsme možnost vyzkoušet i doplňky stravy v podobě raw proteinu a burnout fuel směsi a obojí nám velmi zachutnalo :)!
Jaké té bylo a proč byste měly výzvu absolvovat také?
Upřímně jsem moc nevěděla co od Výzvy čekat. Jak jsem psala v úvodním článku, výzev je plný internet a není jednoduché předem odhadnout, která výzva za to stojí a opravdu funguje. Moc informací co a jak bude fungovat jsme neměly, a vlastně ani nechtěly. Jak budou videa vypadat, jak dlouho budou trvat jsme nevěděly, jen jsme počítaly s tím, že každé ráno kolem 5:00 nám přijde email s úkolem a je na nás, kdy úkol splníme.
První lekce byla úvodní a sloužila k tomu, abychom věděly co nás čeká a úkolem do dalšího dne bylo se nalačno zvážit a přeměřit obvod hrudníku, stehen, boků, paží a hýždí. Bylo nám doporučeno se vyfotit ve spodním prádle aby se nám po dokončení výzvy lépe porovnávalo před a po.
Trenér nám sdělil jaké jsou 3 největší chyby a jak se těchto chyb vyvarovat. Video mělo kolem 10 minut.
Následujících 20 dní nám každý den ráno přišel email s úkolem. Jednalo se vždy o kombinaci informativního videa a k tomu byl vždy zařazen trénink.
Celkově si myslím, že výzva je vhodná pro začátečníky a skupinu lidí, kteří nemají se cvičením zkušenosti a potřebují pomoci se vším od začátku.
Pro úspěch je důležitá především psychika, o které se ve videích hodně mluví a také jídelníček. Všichni víme, že 70% úspěchu je jídlo.
Jídelníček je rozebírán celkem do podrobna, každému dennímu jídlo je věnováno jedno video.
Nezapomnělo se ani na regeneraci a odpočinek, na což se v dnešní době hodně upozorňuje a mělo by to být součástí vašeho sportovního plánu.
Když bych to shrnula, tak výzva byla zajímavá, ale jako pokročilý sportovec jsem se nedozvěděla nic nového.
Pro lepší přehled jsem naši zpětnou vazbu na Výzvu 21 dní vypsala níže:
Pozitiva:
- Vhodné pro začátečníky
- Stručně a srozumitelně vysvětleno
- Logická posloupnost jednotlivých bloků
- Přijatelná délka videí
- Možnost návaznosti na další výzvu pro pokročilé
Negativa:
- Prostředí kde jsou videa natáčena není atraktivní
- Chtělo by to zpestřit videa a měnit prostředí, nechat provádět cvičení i ženy
- pro pokročilejší jedince je vide spíš doplňkem, než že by se se dozvěděli něco nového
Mějte krásný víkend a nezapomeňte, že pokud se své tělo budete starat, budete se cítit plni energie a elánu!
OCR DIARY: Rope Climbing
38 hodin do startu závodní vlny, 12 hodin do odjezdu do Polska. Nepamatuju si, kdy naposledy jsem někam balila, ale balit na Spartan race (a následující 2 dny v Ostravě) je trošku oříšek. Kromě oblečení na závod potřebujete něco do čeho utřete alespoň polovinu všeho bahna, něco do čeho dáte všechno oblečení kde si pobyde než ho vložíte […]
Tour de France 2016: The Trainers & Power Meters of the Pro Teams
Yesterday I spent the day at Stage 18 of the Tour de France. One of the advantages of this particular stage is it’s a time trial. This means that each rider races individually, with the first rider of the day starting … Read More Here →
Reklamace :-)
Se souhlasem autora si dovolíme publikovat jeden mail...
Dobrý den,
obracím se na vás se svou peripetií, která se mi přihodila o právě proběhnuvším víkendu na závodech v orientačním běhu v lesích nedaleko Žihle.
Před téměř třemi lety jsem si zakoupil obuv od vaší značky Inov-8. Konkrétně to byl model O-roc 280. S botami jsem byl spokojen, jen se mi tu a tam stalo, že vypadl nějaký ten hřeb. Uvedu na pravou míru to, že se nejednalo o žádný zlatý hřeb večera. Jak plynul čas, tak jsem se také sžíval s touto obuví. Dalo by se říci, že mi přirostly jak k noze, tak i k srdci. Naběhal jsem v nich stovky kilometrů všelijakými terény, ve všelijakém počasí. Boty byly se mnou v dobrých, ale i ve zlých časech. Zažily sladká vítězství, ale zrovna tak hořké porážky. Ano, sem tam udělaly nějakou tu botu, ale kdo z nás je nedělá.
Už už jsem je málem oplakal, když se mi na botách udělal žralok a krom toho, že jsem plandal za soupeři, plandalo i moje obutí. Vykřesal jsem jiskřičku naděje lepidlem, které vše spravilo, a boty byly jako nové. Myslil jsem si, že pokud se mnou boty nijak nevyběhnou, tak v nich naběhám ještě spousty kilometrů. Jenže zmýlená neplatí. Poslední víkend se jim stal bohužel osudným.
Pojďme k meritu věci. V sobotu probíhal béčkový žebříček v orientačním běhu v okolí Žihle. Byl jsem přihlášen do kategorie H21A. Na start i část závodu jsem absolvoval právě v těchto botách. Závod se zrovna lámal do své druhé poloviny, když v tom se to stalo. Co čert nechtěl, měl jsem na svém postupu potůček a to i s přilehlou bažinkou. Okolí této bažinky a potůčku byla plně v režii vysokých kopřiv a jiné vysoké trávy, jejichž názvy jmenovat nesvedu. Přičemž kombinace těchto faktorů stalo se mně a mým botám osudnou. Zapadl jsem do bažiny zhruba po kolena a při snaze vyprostit se z této svízelné situaci mi boty zvostaly v té hloubce. Sotva jsem vylezl, hladina se zavřela a boty byly ty tam a mně zbyly jen oči pro pláč. Jen pro upřesnění, k ledabylému zašněrování tkaniček nedošlo. Několikrát jsem to před startem kontroloval. Celou situaci zachytila GPS jednotka na mé ruce a tak se nyní můžeme podívat na obrázek, který popíše inkriminovaný incident nejlépe.
Na svých webových stránkách (zde je odkaz) uvádíte, že řada Oroc je určena pro absolutní offroad, led, sníh, ale hlavně do hlubokého bláta. Což se onoho osudného dne bohužel nepotvrdilo. A právě hluboké bláto způsobilo to, že moje boty budou navždy zapomenuty v propadlišti dějin.
Ještě přikládám fotku z cíle, kam jsem se po 201 minut dlouhém snažení dostal.
PS: určitě si všimnete, že mám roztrhlou ponožku. S výrobci těchto ponožek se taktéž chci vypořádat neb tento typ ponožek zdá se mi taktéž nevhodný. Jednu ponožku jsem totiž ztratil a jak dopadla druhá vidíte sami.