Běhej lesy…BÍLÁ
Já bych se na to mohla vyprdnout. Vůbec nic se mi už nechce psát. No a co, že jsem bylav sobotu 13.8. na závodě Běhej lesy Bílá. Stejně jsem nevyhrála, nikdo to nečte a já mám vyresetovaný mozek a nevím, co bych tak asi vyplodila. Žádný článek nebude a basta. Jenomže pak se jde v neděli týmově na pivo, dřysta se, vymýšlí se barevná kombinace VZS dresů a nejvíc dřystá Keňan, neboť dlouho, urputně a vytrvale vykřikuje : „Tak kdo napíše ten článek z Bílé?“, až posilněna druhým Radegastem triumfálně vykřiknu JÁ! Ale jen proto, aby měl Keňan o prázdninách co číst, bo unuděný profesor o dovolené, to je tragédie :-)
Sliby se mají plnit. Takže postupně….Loni jsme s Robertem běželi první ročník tohoto závodu, oba dva dlouhou trasu, která tehdy měla dle propozic měřit 21 kilometrů. Mé Garminy ale naměřily kilometrů 19,5 a v cíli jsem doběhla za čas 2:21 a něco J. Bylo tehdy slunečno, horko, krásné výhledy po Beskydech a nějaké ty kopce. Byla jsem nadšená a letos chtěla běžet znova.
Letos závod pojmeme jako rodinnou akci. Markétka chce závodit – přihlásíme ji na běh 500 metrů, Roberta bolí pata, dá si trasu na 11 kilometrů…mi je dobře, já si dám full a Anetka to bude dokumentovat :-)
Krátce po 13-té hodině je start dětských běhů, jdeme na start, když v tom Markétka propukla v pláč: „Maminko já nechci utíkat“ Ty jo – co teď? Nutit, nenutit? Robert mi nepomůže, takticky zmizel… JNaštěstí se objeví jedna z organizátorek, vezme Markétku za ruku, ta přestane plakat a řekne, že s paní poběží. Je odstartováno, já fandím jak o život, fotím, v cíli Marky dostane medaili a zase se rozpláče…Spraví to jeden pořádně velký „hambáč“ :-)
a neomezený pobyt na skákacím hradu
Pak startuji já, start není hromadný, co 10 vteřin 4 závodníci oběhnou kolečko, nastoupí do lanovky, a teprve až na horní stanici lanovky překročí „ časoměrný koberec“, začne se jimsnímat čas. Do závodu nejdu s žádnými ambicemi. Jsem zvědavá, jak na tom jsem týden před YESenickým maratonem. Moc jsem toho nenaběhala, ale mám za červenec i srpen dost najeto na kole, takže bych měla mít v nohách síly dost. Jsem barevně sladěná. Chci se furt usmívat, zaběhnout lépe než loni a hlavně celý závod bez přestávky běžet, tedy i v kopcích, poctivě vše vyběhnout, byť by to mělo hodně bolet. Protože vše je to jenom o hlavě a když nemůžeš, KURDE PŘYDEJ (nedávno jsem se dívala na dokument o Zátopkovi, tak jsem chytrá jak rádio :-) )
Občerstvovačky jsou v podstatě pořád – na 2., 8., 10. a 16. kilometru :-)zase furt žeru :-)- melouny, banány, mysli tyčky, ionťáky…zase budu tradičně po závodě o dvě kila těžší, chjo…
Běžím...Popravdě řečeno, absolutně netuším, kde jsem. Vůbec jsem se nedívala do propozic, kudy letos trasa vede. Takže nevím, že organizátoři ubrali rovinek a asfaltu a přidali kopečků a lesa. Naštěstí J Fajn…takže si prostě běžím někde v Beskydech, hřebenovku, chvíli jsem asi v Česku, chvíli jsem asi na Slovensku. Vyběhnu nějaký delší kopec, po levé straně krásné výhledy a turistický rozcestník, přede mnou kde se vzal, tu se vzal Lukáš Podolák. Paráda, budou hezké fotky, přidám tedy na úsměvu, přidám na rychlosti, ať to dobře vypadá. Vběhnu do lesa, z kopce, do kopce, další táhlý výběh, běžím kolem nějaké chaty, vidím skupinku povzbuzovačů, kdosi zařve - Lenko přidej (hrome, jak já jsem populární :-) ), tak KURDE PŘYDÁM a valím k další občerstvovačce. Tam se mě ptají na Míšu (běží Hostýnskou osmu), ptají se na Koudyho – odpovídám, že ten neběží, bo ten už nic neběhá, ten už jen dřystá, vymýšlí dresy a roste mu břuch :-)
Na dvanáctém kilometru asi začínám být unavená…ale už je to kousek a navíc se mentálně připravuji na Elbrus, tam to bude minimálně 8 hodin non-stop chůze, takže jakápak únava vážení ...
15. kilometr, už jen párkrát nahoru a dolů, běžím lesem, koukám po hřibech , ale všude jen samé prašivky. A stejně jak bych asi ty hřiby posbírala a odnesla dom, že?
Přemýšlením nad hřiby a Elbrusem snažím odpoutat svou mysl od únavy. Já jsem totiž doma nemohla najít svou MP3, tak nemám nic na povzbuzení. Stejně by mě ale zajímalo, kde jsem ji zašantročila…
A jak tak přemýšlím, medituju a do toho kmitám nohama je tu náhle cedule 19 km, pak cedule ještě 500 m do cíle, 300 m do cíle a buch, jsem v cíli, dostávám medailu. Na trati se trap, ale cíl je pro fotografy, tož mám zas pusu třikrát obmotanou kolem obličeje, přibíhá Markétka, skáče mi kolem krku, přibíhá Anetka…Robert nepřibíhá, ale důstojně kráčí, zato mi ale dává napít pivka, fajného manžela jsem si zvolila.
A pak vykouklo slunko, potkala jsem kamaráda Tomáše, se kterým konzultuju výstup na Gross Venediger, či jak se ta hora v Alpách zove, dám si pivko, jídlo…pohoda džes. V tombole jsme opět nikdo nevyhráli, ale to neva, mi už nic neva.
Pajtášci milí, tuž bylo to fajne a pěkne. Za rok zas!
Trénink červenec 2016
O tréninku v červenci jsem se již lehce zmínil v povídání o 24 hodinovce v Kladně. Ale opakování matka moudrosti, takže prvních 17 dnů v měsíci se mi běhalo velmi lehce a bez větších problémů jsem dokázal uběhnout 274 km v průměrném tempu 4:14 min/km. Následně jsem se snažil maximálně odpočívat, snížil jsem kilometráž i […]
Hostýnská osma 2016
Letošní pátý ročník tohoto horského ultramaratonu byl pro mě plný změn. Po pěti letech jsem startovala v kategorii ženy dvojice. S výjimkou prvního ročníku tohoto závodu jsem každý rok startovala v kategorii mix (tzn. muž a žena) nebo v&...
Adidas Vengeful Review
5 Random Things I Did This Weekend
Here’s what we were up to on this beautiful and hot holiday weekend here in the nation’s capital. 1) Afternoon strolls around town After wrapping up a few work items Saturday morning at the Studio (for both The Girl and … Read More Here →
Pár interních poznámek ke skyrunningu
Ze “zkušenosti” se skyrunningem na Ještědu si tu pro sebe sumarizuju pár poznámek vyzkoumaných praxí.
- Skyrunning je občas taky skywalking - když je kopec příliš prudký, nemá smysl vyšťavovat se pokusy do něj běžet, spíš jen rychleji (pokud to vůbec jde) stoupat.
- Hůlky by se mohly hodit. Nutno ověřit, mohlo by mě taky štvát mít pořád něco v ruce. Mám je teď do Alp, tož uvidíme.
- Je fest důležitý zvládnout mapu. Mapy.cz jsou na běhání otřesný, bohužel zatím to nejlepší. Asi by bylo lepší GPX převádět do Stravy (Ještědská trasa nešla bez chyby, tak proto jsem to řešil přes Mapy, které mají import GPX pouhým přetažením a funguje suprově). Kufrování při skyrunningu stojí síly fyzické i psychické.
- Vždycky gel nebo něco na zub. Teď jsem si vzal jeden gel spíš jen tak, aby se mi neválel doma, přeci nebudu na dvaceti kilometrech běhu nic jíst. Pak jsem se oblizoval už po deseti, když jsem byl grogy. Takže rozhodně potravinová rezerva se hodí.
- Tohle by mělo být na prvním místě: oblečení. Běžel jsem v tričku, protože bylo teplo, na hoře byla větší zima, ale to jsem věděl. Kdybych trvale běžel, ničemu by to nevadilo, jenže jak jsem se zastavoval, hrozilo prochladnutí. To jsem řešil zateplením větrovkou. Brát si tedy rozhodně větrovku, pro jistotu termofolii (nebude se mi chtít ji vyndávat, protože se blbě pakuje zpět) a asi i náhradní tričko. Zakoupil jsem merino tričko, vyzkouším příště to, v něm by se nemělo prochládat tak snadno.
- Voda, něco k pití. Hodí se i na kratší běhy, pořešit to tak, abych to nemusel mít furt v ruce, protože když házím tlamu do houští, mám tendenci flašku pustit a pak se zle hledá.
- Kapesník pro každý případ, hlavně na otírání potu. Možná náhradní šátek na hlavu, když se tak potím.
A pak už jen drobnosti, například víc trénovat stoupání, zjevně je to odlišná běžecká disciplína, při které se zapojují všechny možné i nemožné svaly, které se normálně nezapojují. Když se to netrénuje, tak to nejde ani nahoru, ani dolů tak dobře a ještě pár dní po běhu do kopce se člověk nemůže pořádně pohnout…
Jesenická série závodů SSC – Praděd, Dlouhé stráně
Přátelé, kamarádi,
letos udělal za ná práci náš kamarád Jarda Průšek a tak nemusím psát reportáž z těchto dvou závodů, neboť se tohoto úkolu zhostil právě Jarda. Jardo děkujeme, těšíme se na viděnou na Šerlichu a našim milým čtenářům zprostředkovávám s laskavým svolením Jardy jeho report.
Skirol Classics Jeseníky 2016.pdf (3512271)
BORCI zdar!
Rychleji, výše, silněji. A moderněji
Olympijské hry nejsou jenom soupeřením nejlepších sportovců, dokonalých taktik nebo různých tréninkových metod, ale i soubojem výrobců sportovního vybavení. Je to pro ně veletrh obřích rozměrů. A proto dělají všechno možné i nemožné, aby na sebe upoutaly pozornost. Pro atlety platí jednoduchá pravidla, která musí pečlivě dodržovat. Značkou oblečení je ta, se kterou má reprezentace podepsanou smlouvu – např. čeští atleti v Riu mají dresy Nike, bez ohledu na individuální smlouvy. Značka bot už je volitelná. Před začátkem olympijských her ale každý musí nahlásit, v jakých botách bude závodit. Důvod je jednoduchý: aby se sportovci nestali v průběhu soutěží…
Léto 2016
Poslední report jsme zakončili výkony našich borců na Krakonošově stovce. Všichni jsme odpočívali a snažili se vyklusávat. Forma rozklusávání byla různá, třeba Radek Brunner se šel vyklusat ve středu, tedy čtvrtý den po Krakonošovi, na Běh olympijského dne a bylo z toho první místo v čase 33:46.
Honza Bartas si udělal výlet do pořádných hor na francouzské High Trail Vanoise, 67 kilometrový běh s převýšením 5400 metrů. Honza ve světové konkurenci doběhl na krásném devátém místě celkově. Z mužů byl osmý.
Do hor sice menších, ale zato našich, vyrazila 16. července početná babická výprava. Na JUTu, tedy Jizerském ultratrailu, se nás sešlo sedm. Počasí bylo vyloženě netradiční, žádných 35 stupňů jak v obou ročnících předchozích. Teplota kolem 15 stupňů, tedy ideální běžecké podmínky. Pouze podmáčený terén kazil celkový dojem. Ale všechno holt mít nemůžeme.
Nejkratší čas k překonání nakonec 75 kilometrů dlouhé trati potřeboval Radek Brunner 7:36:44. Doběhl celkově třetí. Do padesátého kilometru vedl, pak ho bohužel v dlouhém tříkilometrovém stoupání přepadly žaludeční potíže a rázem bylo z osmiminutového náskoku 14 minut ztráty na dalšího závodníka.
Jako druhý babický doběhl Michal Novák za 8:52:52 na celkově 24. místě. Klára Jakešová se mezi ženami umístila jako druhá za 9:21:55. Další dorazili do cíle Jaromír Vicari (89), Petr Jirásek (99), Pavel Fenyk (121) a Petr Říman (137).
Ten samý víkend byl ozdoben výkonem Honzy Havlíčka, který překonal rekord trati KTRC Lipno o 2:38 sekund. Honza tady vyhrál už v roce 2013. Svůj tehdejší výkon překonal o víc než 5 minut. O zhruba 4 minuty doběhl na druhém místě „skoronáš“ Lukáš Kozlík.
Foto: Ladislav Adámek
Zuzka Urbancová si s Honzou Bartasem udělali výlet na Buff Epic trail. 105 kilometrů a 8000 metrů převýšení. Zuzka doběhla na 10. místě mezi ženami za 18:22 a Honza byl 27. za 16:30. I díky nim skončil český skyrunningový tým na 2. místě
petr.riman@behej.com
