IX. AUSTIN VALACHIA RUN
V sobotu (1. 10. 2016) se konal ve Vsetíně Valachia Run. Pořadatelé připravili pro každého něco: dětské mini běhy, rodinný běh, silniční 5, běh na 10 km a horský půlmaraton. Všichni členové naší výpravy absolvovali půlmaraton. Za slunečného počasí jsme si mohli užít krásného prostředí Vsetínských vrchů s nádhernými výhledy. Trasa byla vedena ze70% terénem. Zbytek po zpevněných cestách a po silnici. Převýšení 940m. Naše malá tříčlenná skupinka byla velmi úspěšná. Každý, si užil svoji chvilku na stupních vítězů. Nejúspěšnější byla Iva Pachtová. Celkově třetí žena. V kategorii druhá v čase 2:16:24. Martin Hořínek 2:02:16, Petr Jorníček druhý v kategorii v čase 2:04:24. Josef Smola druhý v kategorii v čase 2:50:22.
Petr Jorníček
Výsledky: http://results.onlinesystem.cz/upload/2016/641/Horský%20půlmaraton_kategorie.pdf
Vokolo Príglu – 14,1 km 8.10.2016 – okolo Brněnské přehrady
http://www.vokolopriglu.cz/
Pálava Race 2016
Tento závod jsem v plánu původně chvíli měl, chvíli neměl,... Pár věcí nakonec rozhodlo pro variantu ano. Krásné prostředí Jižní Moravy, místní skvělá vína... A protože se pro účast rozhodl i jeden známý (pro něho to byl první HIM), tak bylo rozhodnuto. Jak jsem sám později zjistil, byl to můj jubilejní desátý poloviční triatlon.
Číst dál »»»
Číst dál »»»
Tour de Brdy
Dnes 1.10.2016 jedu po třech letech závod na kole. Úplně jsem z toho závodění vypadl, tak mám trochu obavy, jak se vypořádám s tlačenicí na trati a hlavně na startu. Dav mi nechutnal nikdy, natož teď, kdy chybí zkušenosti. A ještě k tomu jsem si...
Zlatý podzim, Vratimov
V sobotu 1.10. se uspořádal 24.ročník tradičního běhu Zlatý podzim ve Vratimově. Tento náročný kopcovitý závod měří necelých 10km a provede vás okolím Vratimova začíná se kousek od KD a dobíhá se z druhé strany. Velký dík patří určitě pořadatelům a především Zdeňkovi Fejglovi. Něco po půl jedenácté byl závod odstartován a na trasu se vydalo úctyhodných 89 běžců. Pěkné teplé počasí v kopcích nebylo idealní, ale jak se říká každý má sejné podmínky a nejlíp se s nima popasoval René Sasyn 33:23 z (1.Běžecký Jablunkov) druhý doběhl Honza Zemaník 33:25 (Salamon) a na třetím místě skončil Aleš Miko 33:40 (SSK Vítkovice). V ženách vyhrála Petra Pastorová 37:29 (MK Seitl Ostrava) druhá doběhla Veronika Siebeltová 39:01 (Atletika Frýdek - Místek) a na třetí příčku obsadila Chlebiková Aneta 39:58 (1.Běžecký Jablunkov). V cíli na závodníky čekala výborná zelňačka.
Naši členové:
Fousek Jan 35:36, 1.místo Pastorová Petra 37:29, Pěchula Petr 40:54, 1.místo Slowioczek Roman 41:03, Lipina Tomáš 42:31, Dvorský Ladislav 43:03, Březina Ladislav 43:50.
Očistný říjen
Podzim je tu a s ním spousta zajímavých věcí. Já mám podzim moc ráda, baví mě podzimní moda, kdy ještě nemusíme nosit péřové bundy a můžeme se procházet parkem plného popadaného listí.
Často na mě padne relaxační nálada a dostanu se do takového zajímavého myšlenkového režimu. Zaměřuji se na motivační knížky, sypané čaje, vonné tyčinky a celkově na očistu duše a těla. S tím souvisí i jídelníček, který se oproti letním studeným salátům, čerstvému ovoci a vychlazeným limonádám, výrazně liší.
Na podzim se jí hodně jablka, hrušky, kořenová zelenina, polévky a velmi oblíbená dýně. Místo ledové kávy a domácí limodány si dáváme sypané čaje různých příchutí a zeleninové štávy.
Měsíc říjen bych chtěla věnovat očistě a to všeho možného. V prvé řadě očistnému jídelníčku, zajímavým lehce duchovním knihám, čistce v šatníku a také úpravě sportovnívh aktivit.
Dala jsem si dohromady plán a budu ráda, když do toho půjdete se mnou a uděláme společně revitalizaci svého já, co vy na to?
Jídelníček:
Říkala jsem si, že bych podstoupila nějakou detoxikační kůru, ale nakonec jsem to přehodnotila. O detoxikační štávový půst a další podobné kůry jsem se pokoušela již několikrát, ale budťo jsem to nevydržela, protože jsem nechtěla polevit na sportovních aktivitách, a nebo mě to neudělalo úplně nejlépe.
Můj detox bude zaměřený na cukr a jeho vyřazení. Po letních měsících kde na nás všude vyskakovaly sladké bomby, je čas opět cukr vyřadit. Již jsem jednou podstoupila 8 týdenní program podle knihy Sladký život bez cukru a bylo to opravdu znát a pomohlo mi to srovnat vnitřní pochody v těle.
Nedávné výsledky na intolerance potravin mi ještě vyřadily všechny mléčné výrobky, soju a obilniny. Po přečtení článků a knihy Jídlo na prvním místě, jsem zjistila, že by pro m+ bylo nejlepší jíst podle pravidel Whole 30.
Ve zkratce byste měli jíst maso, ryby, zeleninu, omezeně ovoce a ořechy. Žádné obiloviny, luštěniny, mléčné výrobky, soju, med a další dochucovadla. Více o whole 30 se dozvíte na těchto stránkách Paleo snadno.
Nejdříve jsem si říkala, že to je blbost s tím žačít když budu druhou půlku měsíce na dovolené, ale naopak to bude ideální. Jedeme do Indonésie a tam se jí hlavně maso se zeleninou, případně s rýží. Nejsou tam žádné lákavé kavárničky, zdravé bio dobroty a podobná lákadla.
Pro mě to bude znamenat vyřazení tofu a dalších produktů ze soji, žádné bezlepkové pečivo a suchary, káva pouze černá a zařadit maso.
Jsem na sebe zvědavá, ale s váší podporou to určitě zvládnu! Tak co, kdo se mnou podstoupíte program Whole 30 v říjnu?
Knihy:
Mám ráda motivační knížky zaměřené na rozvoj člověka, jeho schopností a dovedností a celkové postavení v dnešní době. Některé knihy jsou svým obsahem tak silné a inspirující, že se pravdily z nich řídím již několik let. Tady je výběr mých nejoblíbenějších:
Vítr v šatníku:
Už několik let si každý večer chystám oblečení na následující den. Většinou mám 3 hromádky, věci na běh věci na cvičení a věci do práce. U věcí na cvičení je asi výběr nejjednodušší, cvičí se uvnitř a němusím řešit jetsli bude pršet a kam jdu po práci. Běžecké věci trvají déle, protože musím kouknout na předpověd počasí a také vědět, kdy půjdu běhat jestli ráno nebo večer a na jaký povrch.
No a největší utrpení je oblečení do práce, to je vždycky boj! Je to hodně ovlivněno tím jak se večer cítím. Když je mi fajn, tak vybírám barevnější kousky zajímavých střihů a takové, ve kterých budu vidět. No a když je mi pod psa, hledám černý velký pytel do kterého se zabalím a nikdo mě nepozná.
Při výběru civilního outfitu často obrátím na ruby celou skřín a občas narazím na zajímavé kousky, na které jsem úplně zapomněla.
Chci se tedy zaměřit na zapomenuté kousky a aspoň 2 x týdně jít do práce jako elegantní mladá žena. Po zbytek týdne mám povolené barevné Nike věci :) !
A druhý úkol je, že si nic na sebe nekoupím a unosím to, co mám ve skříni.
Sportovní aktivity:
S příchodem podzimu se mění i sportovní nálada, venkovní sporty se přesunují pomalu dovnitř, rána začínají být chladná a tmavá a nejoblíbenějším místem, obvzlášt po ránu, je vyhřátá postel. Chce to pevnou vůli a odhodlání, ale udržet si nabitý sportovní program je reálné.
Jsem odpůrcem běhání na páse, unudila bych se běhat na něm každý den a koukat na stejné místo před sebou, takže chci nadále běhat venku. Dlouhým běhům se chci věnovat o víkendu, kdy mám čas běhat za světla a přes týden chci více chodit na dráhu a běhat svižnější běhy přes oběd. Kromě kruhových trénink, bych se alespon jendou v týdnu chtěla dostat na hot jogu a novým cílem je 1 x v týdnu plavání.
To bude pro mě nějhorší, plavat a navíc v zimě :( ! Na centrále jsem se přihlásila do triatlonového oddílu a plavání je jednou týdně, tak mě snad donutí chodit! To dám!
Jsem odpůrcem běhání na páse, unudila bych se běhat na něm každý den a koukat na stejné místo před sebou, takže chci nadále běhat venku. Dlouhým běhům se chci věnovat o víkendu, kdy mám čas běhat za světla a přes týden chci více chodit na dráhu a běhat svižnější běhy přes oběd. Kromě kruhových trénink, bych se alespon jendou v týdnu chtěla dostat na hot jogu a novým cílem je 1 x v týdnu plavání.
To bude pro mě nějhorší, plavat a navíc v zimě :( ! Na centrále jsem se přihlásila do triatlonového oddílu a plavání je jednou týdně, tak mě snad donutí chodit! To dám!
A co vy, jako jsou vaše cíle a plány na podzim?
Pojdtě do toho s námi a udělejte v měsíci říjnu něco jinak, nově, lépe, čistěji, zdravěji…
Abychom vás namotivovaly, máme pro vás soutěž o smoothie ebook plný inspirativních receptů a nápadu na výborné chuťové kombinace.
Na Facebooku nebo instagramu sdílejte vaši oblíbenou smoothie kombinaci společně s fotkou a označte na fotce náš blog holky ve formě. Dále označte líbí se mi stránky Průvodce výživou.
Těšíme se na vače smoothie fotky a take napiště do komentářu, kdo se k nám přidá do říjnové očisty.
Běhám rok. Co mi to dalo a vzalo?
Zrovna, když jsem se převlékal na závod pod Ještědem, pogratuloval mi Apple svým způsobem, že právě běhám rok. Ten jeho způsob spočíval v tom, že mě upozornil, že mi vypršelo roční předplatné běžeckého deníčku Runkeeper a že ho mohu obnovit. Předplatil jsem si kdysi dva dny poté, co jsem začal běhat, abych v tom měl nějaký přehled a abych si objednal tréninkový program “uběhni 10km pod hodinu za devět týdnů”. Takže můj oficiální začátek dospěláckého běhání.
Závod na Ještědu byl přelomový v mnohém. Postupem času doceňuju, k čemu jsem tam přišel a co jsem si uvědomil. Zajímavou věcí pro mě bylo, kolik lidí mě tam poznávalo a hlásilo se ke mě. Sledovali Krysu nebo mě znali z IT světa, řada běžců jsou lidi kolem ajtý. Když jsme se motali kolem startu, kouká na mne jeden kluk, pak si čte moje jméno na startovním čísle, podává mi ruku, že mě rád čte a že by jednou rád běhal tak, jak já o tom píšu. Nějak jsem to nepochopil, tak mu tak opatrně a smířlivě říkám, že to se dá natrénovat. Myslel jsem to běhání. Po chvilce povídání se rozloučil a to bylo naposledy, kdy jsem mu na závodě koukal do tváře. Poeticky řečeno už jsem pak viděl jen jeho vzdalující se záda. To ovšem v realitě nebyla pravda, protože už na startu se postavil na špici vybíhajících a od té chvíle jsem neviděl ani jeho záda, protože jsem stál přesně na druhé straně a neměl jsem šanci se k němu ani přiblížit. Doběhl mezi prvními deseti v čase téměř polovičním, než já. Tím jsem pochopil, že mi nechtěl říct, že by chtěl běhat jako já.
Po závodě jsem se ho na to přeptal, jak to myslel. Prý tak, že si uvědomuje, že běhá dobře, ale že se mu nedaří tu radost z toho předat dál. A že když čte můj článek, cítí z něj vítr ve vlasech a hlínu pod nohama a vůbec mu u toho nevadí, že ten chlápek, co to píše, běží pravděpodobně poloviční rychlostí, jak on. Že sportovně měřitelná kvalita výkonu se nepojí se subjektivním prožitkem, natož schopností ho předat.
A to je asi tak po roce shrnuta moje pozice v běhání. Závodní výsledky nevalné a ani ne očekávané, ale ta radost a prožitek, ten tam je. A to je dobrá zpráva. Pro mě i pro ostatní. Jde to. Není to scifi, které se podaří jen někomu.
Ještě před rokem jsem měl přes 110 kilo, teď jsem na 85 kg. Rozhodně únosný výsledek na hubnutí, pod 80 kg bych se při svojí postavě už moc dostávat nechtěl.
Ještě před rokem pro mě uběhnutí pár stovek metrů znamenalo funění a nejrůznější nemilé pocity. Navíc, i když jsem běžel ze všech sil, běžel jsem vlastně strašně pomalu.
Ještě před rokem jsem mohl nosit všechna svoje trička a kalhoty, navíc i bez pásku, stejně bych si na ten pásek neviděl.
To je to, co mě kdysi na tomhle procesu hubnutí-fyzička děsilo. Že je vlastně strašně zdlouhavý. Jenže není. Osobně ověřeno. Za měsíc běhání už běháte v pohodě, bez nemilých pocitů. Za další měsíc už uběhnete docela dost, co byste si ještě před chvíli nevěřili - dáte deset kiláků. Na prvních dvacet kilometrů v kuse jsem si troufnul po třech měsících běhání. Sice mě pak bolely nožičky a musel jsem si zalézt do vany, ani čas nebyl světoborný, ale šlo to. Rychlý progress je v počátku běhání potěšující.
Samozřejmě si pak přečtete dojemnou literaturu o ultramaratoncích a už přemýšlíte o tom, jestli byste mohl v létě uběhnout sto mil kolem Mont Blancu. V zásadě byste mohli, když to nebude sto mil a nebude to kolem Mont Blancu, což ověříte hned poté, co se pokusíte vyběhnout sprintem nějakou horu. Tu Kunětickou asi ještě dáte, ale rychle vám palčivá boleste ve stehnech ozřejmí, že běhat kopce je něco jiného, než rovinky. Ale když to bude deset, možná časem dvacet kiláčků v českých horách, je to po roce tréninku adekvátní završení snahy.
Rok se s rokem sešel. Naběhl jsem přes 1500 kilometrů, poslední měsíce se držím 200 kilometrů měsíčně. S ohledem na to, že kilometr mi trvá asi tak 5-6 minut, je to jednoduchá matematika, každý měsíc v běhání nechám asi tak dvacet hodin. Podle měřítek opravdových běžců málo, ale na to, abych zhubnul a cítil se v pohodě, je to tak akorátní. Stejně nemůžete ze dne na den začít běhat stovky kilometrů měsíčně (doporučuje se maximálně 10% nárůst délky běhu týdně).
Více musím nakládat s časem, dvacet hodin měsíčně není málo. Povětšinou řešeno na úkor odpočinku, protože kdo běhá, ten si odpočívá při běhu. Tak se to samo nabízelo. Zároveň řešeno jako doprava do práce, i když zkuste dát rychlé tempo s osmi kily techniky v batohu...
Co mě baví hodně, je vnímání okolí. Dokud jezdíte autem, ba dokonce i na kole, mnoha věcí si nevšimnete. Nevnímáte, jaké služby se nabízejí ve vesičkách, jaké jsou tam vývěsní štíty, jak jsou vesničky propojené a spoustu toho dalšího. Po roce běhání po Brandobolu ho znám lépe, než za předchozí čtyři roky života.
Je to jeden jediný rok. Není to moc času. Vždycky dříve, když jsem o něčem takovém přemýšlel, tak jsem si říkal, že to bude hromada dřiny, ale ten užitek se projeví spíš za mnoho let. Teď vidím, že je to jen pár měsíců. Samozřejmě, ten už ten progres není tak prudký, zlepšit rychlost o deset vteřin na kilometr mi najednou trvá tři měsíce, ne dva týdny, ale taky už je mi to teď víc jedno, protože stávající rychlost je “docela dobrá”, ne “tlustoprd se rozkutálel”.
V tom finále bych zakončil příhodou z návštěvy kamarádky, která mírně ponoukavě svého manžela nabádala, že by taky mohl zase začít běhat, aby se dostal do formy. Manžel na mě popatřil a říká, že to by musel běhat hromadu let, jako já, aby se dostal do téhle formy. Kousl jsem se do jazyka, abych nepřiléval oleje do ohně krbu rodinného štěstí. Ale my to víme. Stačí rok.
PS: Za slovo “běhání” můžete nahradit jakýkoliv jiný normální sport dle svého naturelu. Běhání nebaví každého, pro mě prostě mělo své časoprostorové výhody. Gaučing neplatí.
PPS: První maraton dám někdy příští rok. Uběhl bych ho už dnes, ale chci ho uběhnout a být s tím spokojen. Tohle moje tvrzení stále platí.
Závod na Ještědu byl přelomový v mnohém. Postupem času doceňuju, k čemu jsem tam přišel a co jsem si uvědomil. Zajímavou věcí pro mě bylo, kolik lidí mě tam poznávalo a hlásilo se ke mě. Sledovali Krysu nebo mě znali z IT světa, řada běžců jsou lidi kolem ajtý. Když jsme se motali kolem startu, kouká na mne jeden kluk, pak si čte moje jméno na startovním čísle, podává mi ruku, že mě rád čte a že by jednou rád běhal tak, jak já o tom píšu. Nějak jsem to nepochopil, tak mu tak opatrně a smířlivě říkám, že to se dá natrénovat. Myslel jsem to běhání. Po chvilce povídání se rozloučil a to bylo naposledy, kdy jsem mu na závodě koukal do tváře. Poeticky řečeno už jsem pak viděl jen jeho vzdalující se záda. To ovšem v realitě nebyla pravda, protože už na startu se postavil na špici vybíhajících a od té chvíle jsem neviděl ani jeho záda, protože jsem stál přesně na druhé straně a neměl jsem šanci se k němu ani přiblížit. Doběhl mezi prvními deseti v čase téměř polovičním, než já. Tím jsem pochopil, že mi nechtěl říct, že by chtěl běhat jako já.
Po závodě jsem se ho na to přeptal, jak to myslel. Prý tak, že si uvědomuje, že běhá dobře, ale že se mu nedaří tu radost z toho předat dál. A že když čte můj článek, cítí z něj vítr ve vlasech a hlínu pod nohama a vůbec mu u toho nevadí, že ten chlápek, co to píše, běží pravděpodobně poloviční rychlostí, jak on. Že sportovně měřitelná kvalita výkonu se nepojí se subjektivním prožitkem, natož schopností ho předat.
A to je asi tak po roce shrnuta moje pozice v běhání. Závodní výsledky nevalné a ani ne očekávané, ale ta radost a prožitek, ten tam je. A to je dobrá zpráva. Pro mě i pro ostatní. Jde to. Není to scifi, které se podaří jen někomu.
Ještě před rokem jsem měl přes 110 kilo, teď jsem na 85 kg. Rozhodně únosný výsledek na hubnutí, pod 80 kg bych se při svojí postavě už moc dostávat nechtěl.
Ještě před rokem pro mě uběhnutí pár stovek metrů znamenalo funění a nejrůznější nemilé pocity. Navíc, i když jsem běžel ze všech sil, běžel jsem vlastně strašně pomalu.
Ještě před rokem jsem mohl nosit všechna svoje trička a kalhoty, navíc i bez pásku, stejně bych si na ten pásek neviděl.
To je to, co mě kdysi na tomhle procesu hubnutí-fyzička děsilo. Že je vlastně strašně zdlouhavý. Jenže není. Osobně ověřeno. Za měsíc běhání už běháte v pohodě, bez nemilých pocitů. Za další měsíc už uběhnete docela dost, co byste si ještě před chvíli nevěřili - dáte deset kiláků. Na prvních dvacet kilometrů v kuse jsem si troufnul po třech měsících běhání. Sice mě pak bolely nožičky a musel jsem si zalézt do vany, ani čas nebyl světoborný, ale šlo to. Rychlý progress je v počátku běhání potěšující.
Samozřejmě si pak přečtete dojemnou literaturu o ultramaratoncích a už přemýšlíte o tom, jestli byste mohl v létě uběhnout sto mil kolem Mont Blancu. V zásadě byste mohli, když to nebude sto mil a nebude to kolem Mont Blancu, což ověříte hned poté, co se pokusíte vyběhnout sprintem nějakou horu. Tu Kunětickou asi ještě dáte, ale rychle vám palčivá boleste ve stehnech ozřejmí, že běhat kopce je něco jiného, než rovinky. Ale když to bude deset, možná časem dvacet kiláčků v českých horách, je to po roce tréninku adekvátní završení snahy.
Rok se s rokem sešel. Naběhl jsem přes 1500 kilometrů, poslední měsíce se držím 200 kilometrů měsíčně. S ohledem na to, že kilometr mi trvá asi tak 5-6 minut, je to jednoduchá matematika, každý měsíc v běhání nechám asi tak dvacet hodin. Podle měřítek opravdových běžců málo, ale na to, abych zhubnul a cítil se v pohodě, je to tak akorátní. Stejně nemůžete ze dne na den začít běhat stovky kilometrů měsíčně (doporučuje se maximálně 10% nárůst délky běhu týdně).
Co se po roce změnilo?
Hmotnost čili váha, zajímavý to bod jedna, již probraný. Související: vytratily se zdravotní problémy, které bývaly, jako jsou bezdůvodné bolesti zad a kdejaké jiné stařecké choroby. Vrátily se jinošské choroby, jako bolesti zad z důvodu pádu do rokle nebo kožní lišej z důvodu pádu tamtéž. Rovněž se vrátil pocit, že jest možno tyto choroby ignorovat, ideálně přeběhat. Například pokus uvařit virus horečky zvýšením teploty rychle odsprintovanou pětikilometrovkou skončil naprostým úspěchem (vyjma slovního hodnocení aktivity mou milovanou ženou). Co je příjemné: můžu vyběhnout schody do kanceláře v pátém patře a dokonce doběhnu autobus na zastávku ve vesnici vedle, když mi ujede (a když ho zdrží rozflákaná silnice).Více musím nakládat s časem, dvacet hodin měsíčně není málo. Povětšinou řešeno na úkor odpočinku, protože kdo běhá, ten si odpočívá při běhu. Tak se to samo nabízelo. Zároveň řešeno jako doprava do práce, i když zkuste dát rychlé tempo s osmi kily techniky v batohu...
Co mě baví hodně, je vnímání okolí. Dokud jezdíte autem, ba dokonce i na kole, mnoha věcí si nevšimnete. Nevnímáte, jaké služby se nabízejí ve vesičkách, jaké jsou tam vývěsní štíty, jak jsou vesničky propojené a spoustu toho dalšího. Po roce běhání po Brandobolu ho znám lépe, než za předchozí čtyři roky života.
Je to jeden jediný rok. Není to moc času. Vždycky dříve, když jsem o něčem takovém přemýšlel, tak jsem si říkal, že to bude hromada dřiny, ale ten užitek se projeví spíš za mnoho let. Teď vidím, že je to jen pár měsíců. Samozřejmě, ten už ten progres není tak prudký, zlepšit rychlost o deset vteřin na kilometr mi najednou trvá tři měsíce, ne dva týdny, ale taky už je mi to teď víc jedno, protože stávající rychlost je “docela dobrá”, ne “tlustoprd se rozkutálel”.
V tom finále bych zakončil příhodou z návštěvy kamarádky, která mírně ponoukavě svého manžela nabádala, že by taky mohl zase začít běhat, aby se dostal do formy. Manžel na mě popatřil a říká, že to by musel běhat hromadu let, jako já, aby se dostal do téhle formy. Kousl jsem se do jazyka, abych nepřiléval oleje do ohně krbu rodinného štěstí. Ale my to víme. Stačí rok.
PS: Za slovo “běhání” můžete nahradit jakýkoliv jiný normální sport dle svého naturelu. Běhání nebaví každého, pro mě prostě mělo své časoprostorové výhody. Gaučing neplatí.
PPS: První maraton dám někdy příští rok. Uběhl bych ho už dnes, ale chci ho uběhnout a být s tím spokojen. Tohle moje tvrzení stále platí.
Tréninkový deník: září 2016
Sportování počtyřiatřicáté. úchvatně nabitý měsíc! Absolvovala jsem jeden čistě běžecký závod (Běhej Lesy - Jizerské hory), nechala se očarovat Ponitranskou stovkou a nedokončila jsem...
Podzimní cykloputování po Čechách
Po návratu z cyklocesty po Labské stezce, jsme se rozhodli kluky odměnit za to, jak to zvládli. A tak je čekal pobyt u moře v Kalábriii. Tatínka jsme nechali doma a místo něj jsme vzali babičku. Celý týden skákání do bazénu, koupání v moři, stavění hradů a běhání v písku. Děti se vyřádili a Verča […]
Spartathlon i s naším členem Ondřejem Veličkou
V sedm hodin ráno řeckého času odstartoval v Aténách další ročník Spartathlonu. Je to jeden z nejtěžších a nejprestižnějších ultrazávodu na světě a jeho účastníci musí překonat vzdálenost 246 kilometrů. S číslem 259 do něj již podruhé nastoupil náš člen Ondřej Velička. Jeho počínání na trati můžete sledovat zde:
http://spartathlon.gr/en/live-data-en.html
http://dashboard.vidblee.com/ver2/videocode4.htm