Běchovice 2016 – Počtrnácté v řadě :-)

    0

    Neděle 25.9.2016

    Informace, že budeme startovat dohromady s muži, mě opravdu netěší. Jediný závod, kde jsme si to my ženy mohly mezi sebou na férovku rozdat (pražskou Grand Prix z důvodu neúčasti elity nepočítám), je v tahu. Mrzí mě to :-(.

    Program v Běchovicích moderuje Libor Bouček. Toho jsme včera viděli v Pevnosti Boyard :-). Příště by mohl následovat svého kolegu Leoše a dát si to s námi ;-).

    Na startu se chytám vodiče na pětačtyřicet minut. První kilometry se nesou v duchu proplétání se davem. Ne, nejsem na Runczechu.

    Jahodnice, čtvrtý kilometr a já to balím. Pouštím vodiče. Ztrácím chuť, sílu, energii i motivaci :-(.

    Tyhle Běchovice jsou zvláštní. Běžet je společně s chlapama je prostě divný! Nelíbí se mi to :-(. Ani společná mistrovská nevypadá moc pěkně. Chlapi pomůžou ženám, aby pak spolu s vítězkou protnuli cílovou pásku…

    Předbíhá mě Karla Mališová. Ta úžasná nestárnoucí bojovnice. Všechny bychom si z ní měly vzít příklad.

    Nohy mám absolutně tuhé. Nejde mi to. Pocitově snad neběžím rychleji než šest třicet na kilák. Skoro jako kdybych stála na místě, ale nestojím. Sbíhám do Tábora. To je asi moje nejoblíbenější pasáž :-).


    Následný Hrdlořezák obklopují lidé, kteří nás opravdu skvěle povzbuzují :-). Hlavně tatínek s dětmi na osmém kilometru. Říkala jsem si, že po Crossmarathonu, Klínovci, Doubravce a tréninkových výbězích s kočárkem na Kameničku pro mě bude jeho letošní zdolání brnkačka… ale jo, jde to. Pár lidí v něm vezmu ;-). Nahoře dokonce stojí moderátor a hraje hudba. Super! 🙂 Tady to nesmírně potřebujeme, protože dlouhá Koněvova ulice klesá až v samotném závěru.

    Finišovat se mi nechce. Jsem fakt líná a nebaví mě to dneska :-(. Pohled na časomíru mě však ještě trochu nakopne. Sakryš, co blbnu, vždyť já pořád běžím o svůj traťový rekord! Přidéééj!

    O sedm vteřin je to tam. Po dvanácti letech mažu dosavadní maximum z roku 2004. 46:15 min. Moje nejrychlejší Běchovice :-).

    Jó až já se na to jednou nevybodnu… A nebudu dva dny před závodem místo odpočinku plavat a bruslit (hezké počasí se přece musí využít :-))… Před devíti lety jsem si předsevzala, že tady přesně za deset let vyhraju. Takže už příští rok :-).