80. Velká kunratická

Závěr podzimu se tak trochu točí kolem VK a poslední dobou je to i tom, zda se člověk “prokliká” ke startu. Poprvé jsem VK běžel 14 dní po návratu z Nepálu v roce 2006, nabitej energií a červenýma krvinkama z výšky. S časem 17:00 jsem tehdy byl spokojenej, ale hotovej jsem byl slušně! Rok poté za 17:42 (na mezičasu o minutu pomalejší) jsem doplatil hodně na počasí a boty – už 1. kopec byl 10m širokej pás bahna, kde člověk hledal cokoliv pevnýho.

Tak a letos? Po celoročním běhání + 2x ultra a 1x maraton, jsem chtěl vylepšit svůj čas (krásný by bylo kdyby začínal patnáctkou). Z práce jsem běhal domů přes co nejvíc kopců, snažil se dávat intervaly a doufal, že celotýdenní podmračené počasí nezmění zas trať v blátivé koryto. V neděli před polednem nabíráme Tomáše na Dvorcích a hurá do Kunratic. Prezentace, pořádně se rozběhat, protáhnout se a jde se ke startu.

Jdu ještě k prvnímu brodu povzbudit Tomáše, který startuje 10min přede mnou. Na startu koukám na tu rozbahněnou rovinku a soustředím se na to, že se musím dostat na pás bez bahna o šířce kladiny – takže na startu zapomenou zapnout hodinky.
1. brod a kopec jdou parádně – poprvý mám boty do takovýho terénu a je to znát.

Předbíhám asi 5 běžců a jde se na hrádek. Hned na začátku mě předleze jeden, kterýho se držím až nahoru. Jedeme krásně po laně a chvílema po čtyřech, to když se před námi skupina zasekla na místě na podklouzávajícím bahně. Nahoře mě týpek pouští a já letím dolů k hájovně. Zatím jsem v pohodě.

Na rovince podél zoo nikam nespěchám a soustředím se na 3. kopec. Uf, je to nějak horší než před týdnem, kdy jsem si ho cvičně dával. Nahoře se ale rozbíhám a natahuju krok, zatímco ostatní kolem mě jen cupitají nebo jdou. Teď se dělá čas na VK! Kouknu na hodinky a vidím samý nuly, sakra zapomněl jsem je pustit, takže nevím jak na tom jsem. :-/ Postupně přidávám do kroku. Otočka s mezičasem a už si vyhlížím další běžce, který dostihnu. No před hrádkem jsem byl dostižen já… Jeden mě předběhl a tak se ho snažím držet, při padáku k cíli mi aspoň rozráží cestu.

A jsme dole, na rovince to napálím a předbíhám dalších asi 5 běžců.
Jsem v cíli, ale nevím za kolik. Přichází Tomáš, který to měl za 16:16 a říká, že jsem byl asi o něco rychlejší. Vydýcháváme se, Lucka nás fotí, a jdeme na čaj.

Normálně se po 3km teprve rozbíhám a za 15minut ani nezpotím. Dnes jsem unavenej, zpocenej, ale pocit nadhernej! Konečně jsem si to užil! 🙂
Doma zjišťuju pro mě parádní čas 15:51… hezká třešnička!

A další výzva? No ještě večer mě napadá Pražská 100, ráno koukám na net, no 145km asi nedám, ale těch 80km si k Vánocům nadělím 🙂