Domů 2015
Roční archiv: 2015
1/2maraton údolím Moravské Sázavy
Zdar všichni, nebojte se žiju a už zase i trochu běhám, jen nějak necítím potřebu to ventilovat na blogu. Ale rád bych Vás všechny pozval na náš 1/2maraton údolím Moravské Sázavy do Zábřehu, který odstartuje v neděli 31.5. v 10 h...
Maraton na Helgolandu
Předloni jsme byli na Helgolandu fotit. Bylo to týden poté, co se tam běžel maraton a pamatuji se, jak nás to mrzelo. Letos jsme vybrali jediný možný termín a hle! zrovna se tam běží maraton. Samozřejmě nám to nikdo nevěřil, ale je to...
Jak z obyčejného másla vyrobit elixír života
Zjistěte, proč by přepuštěné máslo v jídelníčku běžců nemělo chybět.
Přepuštěné máslo používaly už naše babičky. V současné době najdete v obchodech přepuštěné máslo pod...
Krušnoman duathlon 2015
Krušné hory, krušné počasí, krušné tratě. To vše dohromady dává překrásný podnik s názvem Krušnoman Long Distance Duathlon. Jako příprava na Klagengurt téměř ideální.
Číst dál »»»
Číst dál »»»
Podruhé vyprodáno? RunTour láká na hokejovou legendu i nové zážitky
Smilebox pro uchování zábavné vzpomínky, Rajec časovka pro trochu adrenalinu pro sprintery a osobnosti v čele s olympijským vítězem Jiřím Dopitou pro cenný suvenýr....
Pražský maraton 2015
Maratónský víkend je za náma a je čas na krátkou rekapitulaci.
Plány a ambice byly různé. Někomu se to povedlo na jedničku s hvězdičkou, někdo byl spoko a letos bylo dost i toho zklamání. Maraton je maraton a stát se může cokoliv.
I přesto, že se podmínky zdály být téměř ideální, z nějakého důvodu to dnes zřejmě nebylo úplně snadný. Jasně, to není nikdy, ale něco bylo asi ve vzduchu, nebo já nevím. Ale určitě není na co se vymlouvat.
Perfektní výkon podal tradičně Radek Brunner, který si zaběhl osobák 2:31:59 a skončil 25. celkem a jako pátý čech za Pavlištou, Homoláčem, Pechkem a Krupičkou.
A to po třech týdnech od MS v běhu na 24 hodin, kde skončil taky na skvělém 25. místě!
Asi se budu opakovat, ale smekáme, jsi BOREC a jsme hrdí, že máme v klubu takového běžce. SK Babice!
Velmi dobrý výkon předvedla taky Klára Jakešová, která časem 3:11:31 obsadila 11. místo v českých ženách, 26. v ženách celkem a 364. absolutně.
Dobře běžel taky Jirka Václavík, který teď moc netrénuje, běhá jen tak pro radost, no a na to je 2:55:15 velmi slušný čas.
Třetí nejlepší babický čas má Martin Knol, který běžel vyrovnaně jako stroj a vypadal stejně na 16., 19., 24. i 41. kilometru. Časem 3:09:19 splnil svůj cíl pod 3:10, a to se sakra počítá. Klobouk dolů, to vypadá na pěknou sezónu.
Blahopřejeme všem, co závod dokončili, a tady je tabulka babických výsledků na základě Runczech tabulek.
Pavel Fenyk a Michael Koliha běželi s vozíky pro RWTTC a za to jím patří velký respekt.
MIchal Burda
foto: jan Dufek
Naše železnická prvomájová prověrka popáté
Naše termínovka má několik neměnných dat: prvního ledna Novoroční běh Horními Počernicemi, poslední neděli v září Běchovice a prvního května Železňák-Cidliňák, kopečkovatá silniční desítka. Letos už popáté. Do Železnic...
Maratonská štafeta
Příliš hromadná akce. Normálně bych do toho nešla. Ovšem když se běžela za firmu, neodolala jsem. Už tam pracuju příliš dlouho na to, abych tam tolik lidí pořád neznala. Ideální příležitost poznat nové spoluběžce a kolegy. Běžet jsem měla první úsek s kolegyněmi, které jsou spíš už hodně dobré kamarádky, než jen kolegyně :)
Už pár týdnů předem jsem začala mít obavy, jestli mi to náhodou nevyjde na ty nejhorší dny v měsíci. Dva až tři dny, kdy jsem spíš na ležení v teplé postýlce s Ibalginem proti bolesti. Ale vycházelo to nadějde, o dva dny. Až do té doby, než jsem zjisitla, že tento měsíc se to zrovna posunulo... Byla jsem domluvená se ségrou, že takovém případě poběží místo mě - pod práškama prostě neběhám. A tak jsem se už v duchu smířila, že budu jen podržbatoh. Fakt mě to mrzelo. Ale po tom, co už mě dva dny usilovně bolelo břicho a já věděla, že poslední bolestivý den spadá právě na neděli, jsem to prostě akceptovala. Nedá se nic dělat. Tak to prostě je. Za to otevírání dvěří a dalsí galantnosti se musí nějak platit.
V sobotu večer volá ségra: "Martí, já nemůžu běžet..." Ukázalo se, že jsme jako správné sestry synchronizované i v tomto směru. Akorát teda ségra, když neodpočívá a sportuje, tak ji v tyto dny pravidelně po kolapsu odváží sanitka... Takže nezbylo, než to prostě uběhnout.
Po dvou nocích, kdy jsem musela jíst Ibuprofen, abych vůbec mohla spát, nastalo nedělní ráno. Cítila jsem se lehce vyčerpaná a slabá, ale jinak překvapivě OK!
K snídani jsem si dala UCAN od Báry (nic jiného před během poslední dobou nesnesu) a vyrazila jsem na sraz. Venku kosa, jen 5 stupňů. Takže triko s dlouhým, triko s krátkým, mikina, bunda, rukavice.
Seznámila jsem s kolegou, který po mě stafetu přebíral a byl od té dobroty mi vzít batůžek. Když na mě slavnostně přišpendlil číslo, vylezlo sluníčko a udělalo se krásně horko. Tak krásně, že jsem se před kolegy vysvlékla do podprsenky, jen abych se zbavila toho teplého trika s dlouhým, co jsem měla vespod (obvykle se do práce oblékám hodně konzervativně, žádné výstřihy, holé nohy etc. - jsem se tedy poněkud odvázala :).
Vyrazili jsme na start. Sluníčko zalezlo a já se zase honem soukala do bundy, protože byla kosa :D
Bylo půl hodiny do startu, dorazily jsme se Markét a Renatou na start. A nutně jsme musely do budky. Ale ta fronta! Renata stála ve frontě s my šly zkusit okolní restaurace. V jedné nás málem zadupadly do země: "Máme zavřeno." - ale ten tón a postoj! A další měla fakt zavřeno :) Tak jsme se vrátily do fronty k Renatě. Asi 5 minut do startu a my se dostaly na řadu. Hurá :)
Dvě minuty do startu, Markét v klídku stála vedle budek a natírala si nohy hřejivou mastí. Nenásilně jsem naznačovala, že bychom mohly do koridoru... :) Našli jsme mezírku mezi ploty prakticky v okamžik startu. Byly jsme trochu moc vepředu (asi na 3:40 odhaduju), takže se všechno kolem hnalo dost rychle. S holkama jsme byly domluvené, že první dva kiláky dáme volně a pak se možná podle potřeby rozutečem a potkáme se na předávce.
Zrychlovaly jsme ukázkově a všechno vlastně bylo úplně perfektní. Když teda pominu, že od prvního do asi páteho kilometru mě děsně píchalo v boku a že jsem si uhnala puchýř :) Holky mi utekly, Markét jsem už nedohnala, ta byla prostě rychlejší. A Renatu jsem asi nakonec předběhla, ale ani jsem o tom nevděla. Ale celé to bylo dost těsné. Běžely jsme hodně vyrovnaně a hlavně jsme si to parádně užívaly. Slunícko svítilo, krása, kochaly jsme se :) Pak teda začal být hic a já byla ráda, že jsem ten striptýz udělala, jinak bych asi padla. Kde to šlo, polévala jsem se vodou a běžela ve stínu. Druhou pětku jsem měla o dost rychlejší než první a konec jsem běžela už hodně k maximu aktualni formy. Prostě ideální! :)
Předávka byla celkem hladká - nejdřív jsem kolegu hledala ve špatném koridoru, ale dobrovolnice mě naštěstí rychle pomohla. Dostala jsem batoh, předala jsem čip a šla se do stínku schladit a vyměnit dojmy s holkama.
Po cestě zpátky do města jsme dokonce z občerstvovačky vyžebraly banán a pomeranč :) Přes hodinu jsme fandily na mostě a pak se pomalu vydaly na společný oběd nebo domů. Mě začalo zase bolet břicho :) A asi budu muset sníst aspoň pět kilo jater, abych doplnila ty ztráty železa. Ale je to tam! Oproti kolegům žádná hitparáda, ale na mě hodně dobrý. Ten trénink je znát :)
 |
| Nove rekordy :) |
 |
| Kadence, tep a prevyseni. |
 |
| Se souperkou :) |
Skvělá Lenka Švábíková zazářila v Almere
Bezkonkurenčním výkonem Lenka překonala téměř o minutu ženský traťový rekord.
Výběh na budovu WTC, celkem 600 schodů, zvládla za 4 minuty a 43 vteřin.
Lenka...
Perun SkyMarathon 2015
Tohle prostě bolelo, bylo to jak náraz do zdi, teda spíš do několika zdí…
Mlha, mokro, těsně před startem začíná pršet a nálada skvělá, plná očekávání.
Malý Javorový – jdeme nahoru sjezdovkou, nejdřív rychle, pak trochu zpomalím, nahoře už zase přidávám a rozbíhám se dolů. Povzbuzování diváků vytáhne každýho. Tohle jsem ještě nezažil.
 |
| nahoře se už zase běží | foto: Sam Straka |
Následuje ultrarychlý seběh. Letím dolů hlava nehlava. Pole závodníků se poměrně roztrhalo. Už z dálky slyším další troubení a zvonce u první občerstvovačky. Rychlej ionťák a hurá po laně vzhůru.
 |
| kam? jo jasně, po laně... | foto: svetbehu.cz |
Velký Javorový – hmm, už jsem poměrně rozběhlej/rozchozenej a dokážu si držet tempo. Občas mě sice někdo vezme, ale v jednom malým seběhu to zas vracím. Nahoře jsme celkem rychle. Na rovince pod vrcholem hltám první gel, aby pěkně naběhl ve sjezdovce na Příslop. Dlouhej seběh do Řeky a v závěru i řekou samotnou.
 |
| údolí řeky? prostě to proběhnem :-D | foto: lisak007 (rajce.idnes.cz) |
Tohodle místa jsem se bál, nevěděl co od něj čekat, nakonec jsem většinu proběhl korytem mimo „vyšlapanou“ cestu a předběhl asi dalších 5 běžců. Rychlé občerstvení pod sjezdovkou. Cítím se skvěle.
Příslop – sjezdovka, co k tomu dodat… nahoru to jde už nějak z pomalejc a pot ze mě leje jak v sauně.
Nechci se ale utavit a čekám na seběh, kde zas třeba něco stáhnu. Ale maximálně tak kalhoty. Nahoře mě najednou píchne zezadu ve stehnu, sakra křeč. Proč? Takže sbíhám trochu zataženej - čti připos.. V půlce už stehna hořej jak je kopec prudkej, pod lanem vleku dolů je to ještě horší než nahoru. Na občerstvení hltám banán se solí a už vím co jsem si zapomněl vzít – magnesium a hroznovej cukr do kapsy. Rozbíhám se do dalšího kopce, za chvilku bude půlka.
 |
| pohoda na sjezdovce | foto: svetbehu.cz |
Nechci se ale utavit a čekám na seběh, kde zas třeba něco stáhnu. Ale maximálně tak kalhoty. Nahoře mě najednou píchne zezadu ve stehnu, sakra křeč. Proč? Takže sbíhám trochu zataženej - čti připos.. V půlce už stehna hořej jak je kopec prudkej, pod lanem vleku dolů je to ještě horší než nahoru. Na občerstvení hltám banán se solí a už vím co jsem si zapomněl vzít – magnesium a hroznovej cukr do kapsy. Rozbíhám se do dalšího kopce, za chvilku bude půlka.
Šindelná/Ropice – tohle stoupání mělo být "rychlý", teda hlavně kvůli tomu, že půlka vede po cestách s mírným sklonem. No a nic. V půlce najednou křeč do obou stehen. Stojím a koukám jak puk kolem sebe. Co tu sakra budu jako dělat? Vypiju obě lahvičky ionťáku a doufám. Trochu se protáhnu a mírným poklusem se rozbíhám. No to je peklo. Za chvilku je to lepší, ale furt nic moc. Po chvilce mě dobíhá Tomáš Hovorka a tak vznáším dotaz na magnesium, naštěstí mě dá jednu ampuli. Od místa, kde se závod měl stát přece jenom trochu běžeckým, trpím. Vlastně to bahno mě nějak nevadilo, proč by mělo, když mi prostě jen trochu začíná docházet... V seběhu do Tyry mi Tomáš utíká, poprvé z kopce, do teď to bylo jen do kopce. Rozhodnutí je jasné, dát se dole na občerstvovačce trochu do kupy. Banán se solí, hodně soli, kola, ionťák, doplnění lahví. Kde je ta skvělá nálada?
Ostrý – trochu to pomohlo. Kopec nahoru celkem utekl. I u poslední občerstvovačky se zastavuji a piju. Následuje nekonečné klesání. Tomáš mi zas mizí, hned z kraje. Sakra nejde to a nejde to. Bežím 5:30/km z kopce! Ostatní kolem mě sviští v tempu pod 5 a já se jen trápím. Jak dlouhý to ještě bude? Sosám poslední gel. Vlastně jsem asi ani nezaznamenal zda měl efekt. Ke konci seběhu, když už vidím stavby v údolí, ale přece jenom běžím trochu svižněji. Probíhám přes silnici a opět se opírám do hůlek do posledního kopce.
Malý Javorový – tohle nejde. Kde je ta lehkost z rána? Jedna serpentina za druhou a stejně tak mě předchází jeden závodník za druhým. Na Šindelný nám hlásil jeden z pořadatelů 91. místo. Teď si říkám, že nahoře to bude tak 150. místo. Uf, jsme na poslední vyloženě běžecký části na vrstevnici k černý sjezdovce. Kdo jí sem prsk? Už mi to fakt nejde, je dlouhá, prudká, občas kolem mě zas někdo projde. Zase začíná být slyšet povzbuzování. Jsem nahoře, teda nejsem, musím si ještě seběhnout pár metrů a pak teprve cílová rovinka/kopec. Prvních 10 m jdu, ale pak mi to nedá a v zatmění mysli se rozbíhám. Jediný koho aspoň předběhnu jsou moje plíce, takže na ně čekám chvilku za cílovou páskou.
Tohle bolelo!
Shrnutí:
chtěl jsem být v první stovce - ani náhodou
chtěl jsem být v cíli do 5:30 hod - ani omylem
ještě něco - no radši už nic
Tohle by tvrdej dopad na zem, tři dny po závodě jsem pořád jak zmlácenej. Návrat do reality běhání v horách, ale taky nutná zkušenost. Přece jenom takovýhle poměr a převýšení jsem ještě neběžel.
Cíl - sedíme na lavičce s oběma Tomášema (Hovorkou a Zdvihalem) a říkáme si jak se udělalo hezky. Svítí sluníčko a pomalu se vydáváme po sjezdovce dolů k autu. Stejně jsme si to užili. A cestou domů v autě už probíráme kolik koleček dáme na ŠUTRu...
Perun SkyMarathon 2015 | 40,6 km/+3000 m | 5:53:28 hod | 121. místo
Celkové výsledky zde:
http://live.timechip.cz/#2015/3/vysledky
Záznam zde:
chtěl jsem být v první stovce - ani náhodou
chtěl jsem být v cíli do 5:30 hod - ani omylem
ještě něco - no radši už nic
Tohle by tvrdej dopad na zem, tři dny po závodě jsem pořád jak zmlácenej. Návrat do reality běhání v horách, ale taky nutná zkušenost. Přece jenom takovýhle poměr a převýšení jsem ještě neběžel.
Cíl - sedíme na lavičce s oběma Tomášema (Hovorkou a Zdvihalem) a říkáme si jak se udělalo hezky. Svítí sluníčko a pomalu se vydáváme po sjezdovce dolů k autu. Stejně jsme si to užili. A cestou domů v autě už probíráme kolik koleček dáme na ŠUTRu...
Perun SkyMarathon 2015 | 40,6 km/+3000 m | 5:53:28 hod | 121. místo
Celkové výsledky zde:
http://live.timechip.cz/#2015/3/vysledky
Záznam zde: