Krome tehotenske jogy (coz se jako cviceni fakt neda pocitat), jsem jen chodila. A v prumeru jsem mela neco pres 10 000 kroku denne – ale byla to fuska a skutecne jsem se o to musela aktivne snazit (priznavam, ze jsem to trochu dohanela v nedeli 10K prochazkou :D).
Ocekavany vysledek: Dalsi zlepseni boleni kycli.
Skutecny vysledek: Kycle se spis trochu zhorsily. (Obcas uz nepomaha se pravidelne prevalovat, jednou jsem ve 2 v noci musela vstat a jit si rozmasirovat svaly na zadku o blackroll, protoze jsem proste nemohla vydrzet lezet, natoz abych mohla spat.)
Tak nevim. Jedine, co me napada, ze je to casem, co spim. Minuly tyden (kdyz to bylo zazracne o dost lepsi), jsem nemela moc casu spat. Zatimco ted si dopravam a vyspavam. Ale je to tezka volba, jestli mit radsi bolave kycle, nebo byt permanentne nevyspala (na konci toho tydne jsem usinala i ve stoje pri cekani na metro 🙂 ).
Dobre je, ze me to nijak tezkou hlavu nedela – neni to uplne kriticke a tak na to bud driv prijdu, nebo driv porodim 😀 On to zas tak velky rozdil stejne nebude. Mozna zkusim spat o hodinku mene v noci (8-9h misto soucasnch 9-10h) a dat si slofika po obede. To bude asi dalsi vyzva, protoze spojit praci a 30 minut spani po obede nektere dny proste nejde… (to by v kancelari koukali, kdybych si tam lehla pod stul, nastavila budika a zacala chrapat 🙂
