Sobota 19.8.2017
Nějak jsem si vzpomněla, jak se mi před čtyřmi lety líbilo na RunTour v Liberci, a tak jsem se o předposledním srpnovém víkendu rozhodla do města pod Ještědem vydat znovu :-).
Gustík si zase užívá Rákosníčkův dětský běh. Mastí to nahoru i dolů. Předvádí naprosto famózní výkon, čímž si výrazně, o bezmála minutu a půl(!), vylepšuje svůj dosavadní osobní rekord na půlkilometrové distanci.
Velmi tady postrádám tradičního moderátora. Pro mě je prostě jedinečný a nenahraditelný. Snad se u něho jedná pouze o jednorázovou absenci.
Již při rozklusání cítím, že mi hodně zatuhlé nohy dnes příliš dobře nepoběží.
Do startu zbývají tři minuty. Svítí sluníčko, vzduch nad našimi hlavami víří létající kamera a z reproduktorů hraje nádherná písnička. Úžasný okamžik :-).
Hned v úvodním táhlém stoupání se odděluje zrno od plev. Trať je o něco náročnější než v Mostě při Night Runu. Zatímco tam čekalo to nejtěžší jen na začátku, tady je dost zvlněná celá první polovina závodu plus závěrečný výběh do cíle. Sice neběžím takovou hranu jako před týdnem, ale rozhodně se neflákám. Makám, co to jde. Jedná se o další parádní trénink.
Cedule hlásí, že za tři minuty vyletí ptáček. To mě v tuhle chvíli opravdu zajímá! 🙂
Nejrychlejší holky mi utekly, avšak jednu vidím pořád před sebou. V seběhu se na ní dotahuji, ale kvůli kluzkému povrchu v této pasáži raději trochu zpomaluji, pročež se mi opět vzdaluje. Na šutrech a vlhkých kořenech je třeba pořádně zvedat nohy.
Vyhlížím třetí kilometr a najednou koukám čtvrtý! Tohle pokaždé potěší :-).
S pohledem upřeným na blížící se kopcovité finále jakoby se nohy netěšily, ale jde to. Krátké frekvenční krůčky, mačkám se a předbíhám onu běžkyni :-).
Stejně jako v Olomouci obsazuji pěkné páté místo. Bedna na RunTour pro mě vždycky byla sci-fi. A pořád je :-). Jenom už ne tak velké.
Při fandění desítkářům pociťuji trošku lítost, že jsem běžela jenom jedno kolo. Příště bych si tu chtěla dát dvě :-).
Úterý 21.11.2017
