Někdy je potřeba si odpočinout a vypnout. Jak vypnout, co vypnout? Sám sebe, úplně. Obzvláště, když strávíte týden v nemocnici a pak se postupně a pomalu dáváte dohromady. Většinou se pod pojmy jako je „pracovní neschopnost“ nebo „ozdravný pobyt u moře“ myslí něco jiného, než pádlování ve Švédsku, ale pojďme se podívat, že svým způsobem to znamená totéž. Měli jsme dost času, tak máme i dost fotek. A ty toho poví více než slova, takže tento článek jsou vlastně jen fotky s popisky..
Tak kam jsme vlastně jeli?
Do prázdných kajaků…
… musíme naložit všechny tyhle věci.
A také je potřeba vše barevně sladit.
A jedem!
Zkusíme i něco chytit. Tentokrát neúspěšně.
Že bychom chytli místo ryb kachničky?
Tak jsme zkolonizovali nějaký ostrov.
I s vlastním jezírkem.
Pája si zabrala vlastní ostrov.
Maky radši zabrala moře.
Tak jsme raději pokračovali dál. Došlo i na špagát.
Když si jde člověk ráno zapádlovat, tak pak musí některé věci dohánět na lodi.
Kdo tu s námi byl: Maky the boss.
Markét. Na druhé straně objektivu Andrejka.
Pája. Někde kolem se motá Kuba.
A mě poznáte.
A pak se to stalo. Ulovili jsme první rybu. No, spíš jsme ji našli 🙂
Utíká nám jídlo! Maky se za ním vydala, ale první ryba nám utekla.
Tu druhou jsme si ale pohlídali.
Upravili.
A upekli.
A byla to dobrota.
Také jsme pozdravili krávy na chráněném ostrově.
Také jsme pozdravili pana prezidenta.
I jinak si pohráli se světlem.
Zkolonizovali malý maják.
Zkolonizovali velký maják.
Zkolonizovali další ostrov.
A chytili další čtyři úhoře.
I na pořádné pádlování došlo.
Mapu jsme měli stále po ruce. Co na to říká mapa?
Podle mapy to jde projet, tak to musí jít projet!
Dívej co jsem našel, to bude dnes veselo!
A taky že bylo. Kde se vzal, tu se vzal, uprostřed moře – hajzl!
Nejprve bylo třeba pořádně prozkoumat obsah.
Supr světlo, tak jsme začali blbnout.
Dvě buchty, pivo a hajzl. Kuba si to vyloženě užíval.
Mě to taky přišlo fajn.
Sourozenecké foto z dovolené, má někdo lepší nápad?
Tady je to prostě naše!
Tak jsme se vylodili na dalším ostrově.
A v hlubokém lese na břehu, kde nepotkáš ani živáčka…
… jsme našli pořádnou haluz.
A pokusili se to tam zapálit.
A čekali na západ slunce.
Ale ten pořád nějak nepřicházel.
Tak přišlo ráno a ranní kafíčko nemůže chybět.
Zabrali jsme na chvíli poslední ostrov.
Přepádlovali poslední kousek moře.
Vrátili se do civilizace.
A hezky všechno úhledně zbalili. Jsem úplně zregenerovaný.
The post Sankt Anna – ozdravný pobyt v moři appeared first on Pavel Paloncý – Adventure racing, ultratrail, rogaining a podobně.
