Garmin Fenix 5/5S/5X In-Depth Review
It’s been nearly three months since Garmin first announced the Fenix 5 series, a lineup of three core watch sizes/models (5/5S/5X), that spans 14 variants in total. And that’s before we even talk straps. This line builds upon the Fenix … Read More Here →
Mikrodobrodružství na balkoně
Není to tak dávno, co jsem si na facebookové stránce Pikinikův klub přečetl výzvu, že "je čas vylézt zpoza kamen a pustit se do prvního drobného dobrodružství" a z nějakého zvláštního důvodu mě pobavila varianta pohodová a to: „Přespi u svého domu“ – Vem si spacák, karimatku a jednoduše si ustel na jednu noc na balkóně, na zahradě, prostě kdekoliv odkud můžeš v nejhorším případě zmizet do své postele. ...
Zůstalo mi to uložené v hlavě.
Až do tohodle večera uprostřed pracovního týdne.
Moje potřeba vypadnout z nudného stereotypu dne, potřeba vytržení z nudy a chuť po mimózního zážitku mě přivedla před mojí ženu s dotazem, zda smím být trochu divný.
"Myslíš, jako být více divný než obvykle?"
"No ... asi jo ... nebude vám rodinko vadit, když budu dnes spát na balkoně?" Chvilka ticha a okamžik žensky pozvednutého obočí a pak nadšený výraz syna "Já chci taky!"
Získávám více, než jsem doufal. Rezignovaný povzdech ženy "Hlavně o tom nikde nepiš, už tak si o nás spousta lidí myslí, že jsme dost mimo" a nadšeného parťáka pro noční mikrodobrodružství. Hned se z obyčejného šedivého večera stal večer plný vzrušení a úsměvu na tváři. A přitom taková blbost. Na betonové podlaze balkonu se objevilo doupě tvořené karimatkami a spacáky, pižama nahradily tepláky a čepice na hlavě a místo čtení knihy na dobrou noc čumíme na jedinou viditelnou hvězdu, kterou nazakrývají mraky a balkon nad námi.
Syn brebentí a nadšeně vykládá koniny, ale pak se rozhostí ticho. "Na chvilku zavřu oči, ale pak půjdu spát za mámou", tiše prohodí a do minuty je v říši snů.
Pod námi občas projdou kroky, projede auto, ale jinak je město nezvykle tiché.
Obracím se na druhý bok a připojuji se do Hugova snu.
Probouzím se brzy ráno, ptačí koncert nabírá na síle.
Zavřené oči umožňují si představit les.
Spokojený syn potichounku chrupe vedle, čepici přetaženou přes oči.
Povedlo se.
Narušený týden nezvyklým okamžikem.
Vytržení z reality.
Za chvíli jdu do práce, o něco později Hugo do školy.
Věřím, že dnes pro něj bude ráno trochu jiné, než normálně.
A jsem za to moc rád.
Lidi! Buďme divní ... je to fajn ;-)
Zůstalo mi to uložené v hlavě.Až do tohodle večera uprostřed pracovního týdne.
Moje potřeba vypadnout z nudného stereotypu dne, potřeba vytržení z nudy a chuť po mimózního zážitku mě přivedla před mojí ženu s dotazem, zda smím být trochu divný.
"Myslíš, jako být více divný než obvykle?"
"No ... asi jo ... nebude vám rodinko vadit, když budu dnes spát na balkoně?" Chvilka ticha a okamžik žensky pozvednutého obočí a pak nadšený výraz syna "Já chci taky!"
Získávám více, než jsem doufal. Rezignovaný povzdech ženy "Hlavně o tom nikde nepiš, už tak si o nás spousta lidí myslí, že jsme dost mimo" a nadšeného parťáka pro noční mikrodobrodružství. Hned se z obyčejného šedivého večera stal večer plný vzrušení a úsměvu na tváři. A přitom taková blbost. Na betonové podlaze balkonu se objevilo doupě tvořené karimatkami a spacáky, pižama nahradily tepláky a čepice na hlavě a místo čtení knihy na dobrou noc čumíme na jedinou viditelnou hvězdu, kterou nazakrývají mraky a balkon nad námi.
Syn brebentí a nadšeně vykládá koniny, ale pak se rozhostí ticho. "Na chvilku zavřu oči, ale pak půjdu spát za mámou", tiše prohodí a do minuty je v říši snů.
Pod námi občas projdou kroky, projede auto, ale jinak je město nezvykle tiché.
Obracím se na druhý bok a připojuji se do Hugova snu.
Probouzím se brzy ráno, ptačí koncert nabírá na síle.
Zavřené oči umožňují si představit les.
Spokojený syn potichounku chrupe vedle, čepici přetaženou přes oči.
Povedlo se.
Narušený týden nezvyklým okamžikem.
Vytržení z reality.
Za chvíli jdu do práce, o něco později Hugo do školy.
Věřím, že dnes pro něj bude ráno trochu jiné, než normálně.
A jsem za to moc rád.
Lidi! Buďme divní ... je to fajn ;-)
Pozvánka na NightRUN 2017
Oranžová limonáda ve skle, karamelová lízátka, žvýkačky Pedro, stavebnice Merkur, fronty na banány, Spartakiáda, ... A co se vybaví vám, když se řekne retro?
Letošní ročník série zážitkových nočních běhů proběhne právě v tomto duchu :-). Proberte šatník, vezměte s sebou své kamarády, rodinu a přijďte si v poklusu trošku zavzpomínat. Na účastníky opět čeká jedinečná atmosféra a perfektní organizace. Spousta světýlek postupně rozzáří celkem osm měst:
Tak koukejte alespoň do některého z nich také zavítat! Registrace jsou již otevřeny na http://www.night-run.cz/ ;-).
Letošní ročník série zážitkových nočních běhů proběhne právě v tomto duchu :-). Proberte šatník, vezměte s sebou své kamarády, rodinu a přijďte si v poklusu trošku zavzpomínat. Na účastníky opět čeká jedinečná atmosféra a perfektní organizace. Spousta světýlek postupně rozzáří celkem osm měst:
Tak koukejte alespoň do některého z nich také zavítat! Registrace jsou již otevřeny na http://www.night-run.cz/ ;-).
Fanděte mámám
Dvě úžasné ženy, Petra a Žaneta, stojí společně za vznikem bezvadného projektu na podporu maminek samoživitelek. Já moc děkuji za veškerou podporu, které se mi v rámci něj dostalo.
Navštivte webové stránky fandimamam.cz a pomáhejte a fanděte také ;-).
Navštivte webové stránky fandimamam.cz a pomáhejte a fanděte také ;-).
Ústecká VitaSport patnáctka 2017
Sobota 18.3.2017
Na svádovské cyklostezce jsem již loni na podzim běžela maraton, na nějž mám krásné vzpomínky :-). Tentokrát se tu však koná závod na (pouhých) patnáct kilometrů.
Nebe je zatažené, počasí sychravé, ale hlavně fouká silný vítr, který nás cestou zpět, kdy bude vát proti, velmi potrápí :-(.
První kilometr mám za čtyři nula pět :-o. Chvilku se snažím držet Zuzky Rusínové, ale nestačím na ní. Je o třídu výš. Zůstávám tak sama s Olinkou Kantovou, která mi dlouho dýchá na záda, čímž mě, ačkoliv mi to příliš dobře nejde, neustále popohání. Běží moc hezky. Jako kdyby v sobě snad měla zabudovaný nějaký motorek :-). Tuším, že brzy půjde přede mě, nicméně se před ní snažím udržet co nejdéle. Zvládnu to do osmého kilometru, kdy se mi několika lehkými krůčky během chvilky hravě vzdálí.
Zatímco tuhnu a mám dost, pomalu se ke mně zezadu přibližuje i Janička Fílová. Na desátém kilometru se dostává přede mě.
Míjí mě běžec v červené bundě. "Pojď Ivčo, jinak budeš brambora!" Jak mě ti lidé normálně znají jménem :-). Nebo také ještě můžu být linecká (tedy dle našich biatlonistů pátá) a to já bych i byla docela ráda :-D. I když osobákovou bramboru dneska beru :-). Ve velkém protivětru je to tady u vody opravdu masakr.
Předbíhají mě běžci, kteří si své síly rozložili lépe než já. Asi jsem to v tom úvodu krapet přepískla. Ale co, prostě jsem se nebála a zkusila to :-).
Při pohledu na vyznačenou jedenačtyřicítku se táži sama sebe, jestli se mě při mé příští zdejší návštěvě bude tento kilometrovník opět týkat... :-D
Překonávám svůj třináct let starý osobní rekord. Kdyby se mi to nepodařilo, tak bych byla přece jen trošku zklamaná, ale dala jsem ho :-).
Na okamžik se mi lehce zamotá hlava, bolí mě břicho a docela dost nohy. Až dostávám křeče do zadních stran stehen. Vyklusávám sotva jeden kilometr, načež přecházím do chůze. Asi by to chtělo masáž. Tak to abych si zavolala maséra. Nějakého pořádného. S masérským stolem :-D. Druhý kilometr se mi už běží o poznání lépe. Nohy se uvolní a zase pošlapou ;-).
Na závěr vyhlašování přichází na řadu bedna s maminami, co běhají s kočárky s upuštěnými kolečky :-D.
Naše chomutovská (chomutovsko-mostecko-klášterecká) výprava sklidila v Ústí úspěchy, ale především jsme si to tady užili :-).
Na svádovské cyklostezce jsem již loni na podzim běžela maraton, na nějž mám krásné vzpomínky :-). Tentokrát se tu však koná závod na (pouhých) patnáct kilometrů.
Nebe je zatažené, počasí sychravé, ale hlavně fouká silný vítr, který nás cestou zpět, kdy bude vát proti, velmi potrápí :-(.
První kilometr mám za čtyři nula pět :-o. Chvilku se snažím držet Zuzky Rusínové, ale nestačím na ní. Je o třídu výš. Zůstávám tak sama s Olinkou Kantovou, která mi dlouho dýchá na záda, čímž mě, ačkoliv mi to příliš dobře nejde, neustále popohání. Běží moc hezky. Jako kdyby v sobě snad měla zabudovaný nějaký motorek :-). Tuším, že brzy půjde přede mě, nicméně se před ní snažím udržet co nejdéle. Zvládnu to do osmého kilometru, kdy se mi několika lehkými krůčky během chvilky hravě vzdálí.
Zatímco tuhnu a mám dost, pomalu se ke mně zezadu přibližuje i Janička Fílová. Na desátém kilometru se dostává přede mě.
Míjí mě běžec v červené bundě. "Pojď Ivčo, jinak budeš brambora!" Jak mě ti lidé normálně znají jménem :-). Nebo také ještě můžu být linecká (tedy dle našich biatlonistů pátá) a to já bych i byla docela ráda :-D. I když osobákovou bramboru dneska beru :-). Ve velkém protivětru je to tady u vody opravdu masakr.
Předbíhají mě běžci, kteří si své síly rozložili lépe než já. Asi jsem to v tom úvodu krapet přepískla. Ale co, prostě jsem se nebála a zkusila to :-).
Při pohledu na vyznačenou jedenačtyřicítku se táži sama sebe, jestli se mě při mé příští zdejší návštěvě bude tento kilometrovník opět týkat... :-D
Překonávám svůj třináct let starý osobní rekord. Kdyby se mi to nepodařilo, tak bych byla přece jen trošku zklamaná, ale dala jsem ho :-).
Na okamžik se mi lehce zamotá hlava, bolí mě břicho a docela dost nohy. Až dostávám křeče do zadních stran stehen. Vyklusávám sotva jeden kilometr, načež přecházím do chůze. Asi by to chtělo masáž. Tak to abych si zavolala maséra. Nějakého pořádného. S masérským stolem :-D. Druhý kilometr se mi už běží o poznání lépe. Nohy se uvolní a zase pošlapou ;-).
Na závěr vyhlašování přichází na řadu bedna s maminami, co běhají s kočárky s upuštěnými kolečky :-D.
Naše chomutovská (chomutovsko-mostecko-klášterecká) výprava sklidila v Ústí úspěchy, ale především jsme si to tady užili :-).
DCR Facebook Live Q&A Tomorrow–Friday March 24th!
Somehow, someway, it’s been 9 months since the last Facebook Live Q&A I did from the DCR Cave. Seriously, how did the time fly? Sure, we did a few at Eurobike last year, but even those were 7 months ago! … Read More Here →
Quo Vadis 2017. Kráčím sněhem a deštěm.
Znáte to - do práce už druhý týden chodíte v šatech, ujídáte z mrazáku zmrzliny a zatahujete žaluzie, aby vám slunce nesvítilo do monitoru. A pak přijedete pětapadesátikilometrové...
Všude dobře, v Pečkách nejlíp
foto: Martin Digmayer
Letošní rok se od samého začátku nevyvíjel nijak slavně. Bacilové si u nás podávali dveře a člověk z jednoho nachlazení ještě nestačil vylézt a do druhého spadl. Lednová kilometráž? Jedna velká bída. Ún...
MČR na 100 km v Plzni již tuto sobotu
V sobotu 25. března se v Plzni Štruncových sadech běží MČR na 100 km. Závod se koná na 1 500 m dlouhém okruhu. Mezi muži půjde opět o souboj mezi Radkem Brunnerem a Danielem Orálkem. V ženách bude boj o titul otevřený. My máme v závodě dvě adeptky na medaili a to Terezu Gecovou a Janu Šindelářovou. Zastoupení našeho klubu na MČR na 100 km bude rekordní. Na start by se mělo postavit celkem 10 našich členů: Ondřej Velička, Jaroslav Bohdal, Martin Hokeš, Tereza Gecová, Jana Šindelářová, Pavel Sedlák, Pavel Marek, Pavel Juřica, Dalibor Červenka a Libor Svozil.
Našim závodníkům budeme držet palce a zároveň jim věřit, že získají nějakou tu medaili.
Příprava na sezonu na “Gardě”
Při plánování tréninku na první letošní skyrunning závody došlo na otázku: Jak natrénovat velké kopce a přitom se „neutopit“ pod lavinou sněhu. Odpověď byla jednoduchá, odjet někam na jih. Volba padla na jižní okraj italských Dolomit u jezera Lago di Garda, konkrétně na městečko Riva del Garda. Samotné městečko leží sice jen 75 metrů nad … Pokračování textu Příprava na sezonu na “Gardě” →