Blogy

Snažím se skloubit nedostatek spánku s během, jednou to nejde a jednou zase ano. I když to asi není moc zdravé, ale jsem si sám sobě pokusným králíkem. Noční šichty dělají své. Jeden ze závodů ZBP (Čertovský běh na Úhošť) jsem z tohoto důvodu vzdal. Nyní jsem po závodě - Běh kolem Špičáku.

Pokus o malou minireportážičku:

V 06:15hodin jsem přišel opravdu unaven domu a zalehám ihned po hygieně do pelechu. Natočil jsem se budíka na 09:30h , ještě že má opakované buzení. Vstávám až v 10:10h Oči nemohu rozlepit. Rychle se převlékám do běžeckého, ani si neberu sportester, hodím do sebe pár rozinek a trochu zapíjím vodou. Mažu!!! Start je už v 10:30h to nestíhám!!! Ufuněn dobíhám na místo prezentace u 2.ZŠ, stihl jsem to do 10:20h. Již mne zde vyhlíží pár lidiček a klepou si na hodinky, když mne uviděli. Kruhy pod očima a červené oči mne omlouvají. Můj team z SK MP Kadaň (Lasky,Roland,Milan) mne podporuje, již nevěřili, že budu startovat. Potkávám zde opět sportovní rodinku Koyamovic. Koyama se rozcvičuje, silový trénink je na něm znát :-). Od 2.ZŠ jdeme do místa startu, které se nachází nad 2. ZŠ na vrstevnici pod Strážištěm.

Start- Koyama vystřeluje a nebýt tajícího sněhu a bahna trhá podrážkou kameny. Tento nerovný soupeř se mi rychle vzdaluje. Já se držím svého tempa. Za sebou nechávám zatím všechny z SK MP. Pod Strážištěm mne předbíhá Roland. Držím se ho až po
mikulovický památný strom. Zde se mi vzdaluje. Po silnici běží jako srnec. Chvilku zápolím se dvěma mlaďochy. Při jejich předbíhání slyším poznámku " policie, musíme zpomalit". Před nimi jsem vydržel až po krkolomný horolezecký výstup na Špičák. Zde jsem jim dal šanci :-). No nejsem žádný robocop. Po výběhu se utvořila skupinka 2 mlaďoši, já a Lasky. Držím se jich zuby nehty. Seběh po silnici ze Špičáku je uvolňující. Kopec k Františkánskému klášteru prověřuje naše síly. Pořád běží naše formace. Konečně cílová rovinka ul. Pionýrů. Ždímu ze sebe poslední rozinkové síly. Mlaďoši mne předbíhají, Lasky v těsném závěsu. V cíli mu oplácím těsným vítězstvím 7sekund (původně jsem si myslel, že jsou to 2sek.), mou těsnou 2 sekundovou prohru v předminulém závodě. Tentokrát jsem můj boj se spánkem vyhrál. Snad to zase neodmarodím selháním imunitního systému. Snažím se to dohnat větší konzumací probiotik, vláknin, vitamínů a minerálů. Jaký máte recept vy? Jak vyhráváte nad spánkem, když chcete sportovat?

Tak nakoniec to nebolo take hrozne.V pondelok uz mi bolo skoro dobre, brucho sice pobolievalo, ale som sa rozhodol, ze to skusim znova rozhybat. V utorok som siel na kole domov. A v pohode. V stredu rano som rano isiel na kole do prace a spat som bezal...

Jsem opravdu rád, že se postupně zase dostávám do tempa. A jsem dvojnásobně rád, že jsem se přinutil (pravda, práci mi to dalo) jít běhat na nynější pracovní cestě. Jsme na světzachraňující schůzi kdesi v jižní Francii.

Mám spoustu přátel, kteří jsou směrem k Francouzům xenofobní. Nechápu je. Země, která dala světu fenomény typu Tour de France nebo Sebastian Loeb, jednoduše nemůže mít žádné podstatné rezervy.

Pravda, poněkud mě zaskočilo, že v golfovém hotelu (golf jak známo nehraju) nedaleko středomořského pobřeží za směšných 339EUR/noc plus nějaký ten Taxe de Séjour není pokoj zrovna ve stavu, který bych čekal od třikrát levnějšího hotelu. Ale to nevadí. Nábytek, který byl patrně přivezen ještě za Napoleonských válek je vcelku ok, trošku horší už je smrtelně ledová dlažba bez kousíčku koberce (bačkory si obvykle s sebou nevozím, jako na potvoru bývají zbytečně v hotelích, kde jsou tři centimetry vysoké koberce, zde nikoli). Vzdal jsem boj s armádou mravenců, kteří lezou doslova všude, ani notebook (ani teď když píšu, bestie!) jim není svatý... Trošku hůře se spí, protože se budím tak jednou za hodinu, kdy je třeba mravence vyfrknout z nosu a vyšťourat z uší. Také to vidím pozitivně, člověka to zoceluje a dokonce podvědomě ve spaní posiluji veškeré svěrače co na těle jsou.

Ovšem fakt je, že oproti zachmuřené střední evropě tu je fakt o mnoho lépe. Sice prosinec, zhruba 10 až 14 stupňů, ale člověku to dodá energii. A jak říkám, když se člověk přinutí vyběhnout, je to super. Nesnáším vedro a tohle je pro mě opravdu ideální počasí. Při dnešním běhu jsem se dokonce kochal tak, že běh byl o dost delší než jsem původně plánoval. A to tak, že jsem dobíhal za tmy.

Před během samotným jsem jako obvykle kouknul do zrcadla, abych se ujistil, že vypadám opravdu dobře. Krásné nové trenky pérl izumi, dokonale padnoucí flíska kraft a slušivá čapka najk, dokonce s dírkama na iPoda, kterého jsem dnes s sebou neměl. Co je podstatné, vše v brutálně černé barvě a vzhledem k tomu, že kraft není horní vrstva, tak bez čekokoli reflexního. Dlouho jsem se prohlížel v zrcadle, abych se ujistil, že jsou v dobře padnoucí flísce vidět mé prorýsované svaly, neb už tři neděle chodím do posilovny.

Běželo se mi fakt úžasně, koneckonců fotky jsou myslím dost vypovídající. Bežel jsem na doporučení recepčního (uměl anglicky pozdravit, abych mu nekřivdil) vstříc nejakému château a jak jsem se kochal, ještě si to pořádně protáhl přes přímořské kopečky do opravdové francouzské village. Tam nastala první komplikace. Jednak tu zjevně nejsou zvyklí na běžce a jednak si mě místní zemědělec (asi díky mému přirozenému vzezření kombinovanému s černým oděvem a hlavně najk čapkou snadno zaměnitelnou s kuklou) spetl asi s arabským tipařem. Usuzuji z tónu jeho francouštiny (neumím ani slovo) a hrozivě vztyčených vidlí.


Cestou zpět jsem už definitivně uznal nevýhodu černého oblečení. Začalo se pekelně rychle stmívat a místní řidiči svítí až když je opravdu úplná tma, což bylo až tak poslední dva kilometry. Výsledkem bylo, že jsem dobře třikrát páchal na úzké silničce plné zatáček skok do pichlavého křoví, takže pérl izumi nezůstaly zrovna netknuté. Také nevím, jestli to zapříčinila moje brutálně černá barva oblečení, ale místní velký labrador (udržovaný s nádherně lesklou černou srstí a dokonce i s obojkem se známkou) si mě patrně spletl s labradoří fenou. Byl to pejsek bezpochyby s autoritou, nebylo moc radno mu odporovat a já jsem tak zvyklý na psy velikosti Agi. Nebudu se rozepisovat, snad jen že jsem před chvílí ve sprše drhnul zaschlé psí sperma ze svého chlupatého lýtka vcelku dlouho....

Ale jsem zpět a zítra zas na nějaký château vyrazím!

P.S. Na cestu do Francie jsem úplnou shodou náhod dostal knížku Merde! od Stephena Clarka. Určitě si ji přečtěte, stojí za to!

No, o moc horšie po športovej stranke to byť nemohlo...V stredu som si po praci zabehal, v "lese" na ostrove, žiaden asfalt, tepy nizko, 6/km, vsetko super.Večer ma začalo pobolievať brucho, ale nič vážne. Vo štvrtok som to chcel rozbehať, ale po 4km začalo pršať jako prasa tak om to zabalil, čo sa nakoniec ukázalo rozumné. V pitaok mi už bolo pod psa, v práci som sa nemohol poriadne sústrediť,

Již dlouho jsem nenapsal ani řádeček. Asi proto, že jsem nechtěl komentovat mé umírání při běžeckých závodech, kterého si povšimli i ostatní běžci, kteří se účastní ZBP. Moje netrénovanost mne vytrestala. Již 3x jsem se o tom mohl přesvědčit na trasách ZBP. Ostuda, ale přežil jsem to. Uvědomuji si, že musím více trénovat. Snažím se, ale nějak je znát to letní „flákání“ na zahradě.

Co jsem na jednotlivých závodech zažil?

Čendův lomcovák 5200m :

Jsem jakž takž uběhl a na to, že nemám natrénováno jsem byl spokojen. Naštěstí byla bahnitá zem pokryta napadaným listím, jinak by asi bylo zraněných závodníků daleko více. V tomto závodě se zranili asi 3 závodníci. Seběhy byly opravdu drsné a to nemluvím o horolezeckém výstupu, kterému se nedá říkat běh.

Cyklostezkou podél Ohře 6800m :

Od rána mi nebylo dobře od žaludku a to jsem ještě chtěl vyzkoušet nové BCAA aminokyseliny, které se mi pravděpodobně přilepily na žaludeční stěnu a vyvolávaly zvedání žaludku. No prostě katastrofa zhoršení o 20 sekund od minulých závodů.

Rašovická lávka 14000m :

Tuto trasu jsem běžel poprvé a představoval jsem si běh po cyklostezce podél Ohře do Rašovic a zpět. Na místě srazu jsem však dostal studenou sprchu, když jsem se dozvěděl, že moje představy o trase jsou moc růžové. Běželo se od Splitu ul. Říční, k silničnímu mostu pořád po silnici –Pokutice – Zásada -Suchý důl- Rašovice. V Rašovicích jsme přeběhli lávku. Přeběhli jsme dokonale pod sněhem ukrytý bahnitý příkop, kam jsem zahučel až nad kotníky. Po chvilkovém rejdění v bahně, jsme stoupáním proběhli chatařskou oblastí na silnici okolo Mikulovic do Kadaně. Seběh kolem Františkánu po zmrzlých schodech byl docela o hubu. Po nově vzniklé cyklistické lávce s kovovými rošty se běželo dobře a neklouzalo to. Nicméně jsem opět poznal, že nemám nic natrénováno a předbíhali mne běžci, které jinak o kousek předběhnu. Musím začít trénovat, hooodně trénovat. Tento měsíc mám naběháno i se závody jen 60km. Stydím se :-(. Fotky ze závodů můžete najít zde u Koyamů.
Koyamovic rodince tímto moc děkuji za fotky.

Dobrá zpráva.

Sportovní klub ještě není oficiálně založen, ale už pod jeho jménem sportuje pár lidiček. Jako je Jindra, Lasky, Tudy, Roland, Milan, moje maličkost. Budeme se snažit rozvinout neprofesionální sportování v Kadani. Od ledna už by to mělo být oficiální. Budu průběžně informovat.

V utorok som bežal y práce, okolo 6min/km, v pohode, tepovka sa držala okolo 140, takže som bol pozitívne prekvapený. Akurát som z časových dovodov nestihol dať plánovanú abecedu.Vo štrvtok som bežal ráno do práce - pomaly, bolo to asi ...

V utorok som sa bol večer vyklusať, okolo 5km, okolo 6m/km, v kľude.V stredu som začal cítiť, že na mňa začína liezť viróza, ktorá skolila primára aj Marianu - obaja vyzerali dosť zle, takže som sa rozhodol že - keďže doma sa mi aj t...

1.11 večer výklus 5km po Poděbradoch, 6:30/km. Až oklo 21:00, keď dievky pospali...2.11 doobeda 15km pomaly - 6:05/km. Po veľmi dlhom čase dlhší pomalýbeh, až som bol prekvapený jak ma to bavilo.Od pondelka som si párkrat bol tiež zabeha...

V r. 2008 sa asi aj vďaka narodeniu druhej dcéry dostali moje bežecké ambicie do úzadia - za prvých 10 mesiacov som nabehal 1000 km - a to sa niekde musí odraziť. Zabehol som najpomalší polmaratón, najpomalšiu desiatku v živote, na marató...

Tak jsem si udělal tak trochu blogerského volna. Studoval jsem mezi tím jak založit sportovní klub.
Budu zakládat oficiálně sportovní klub se zaměřením hlavně na neprofesionální sportovce, kterých je opravdu hodně. Budu to chtít směřovat trochu do preventivních akcí, jako například sportem proti návykovým látkám atd.
Zákonné informace mám nastudované vím, že se musí vypracovat stanovy a poslat ve dvojím provedení na MVČR. Přípravný výbor již mám také. Vím, že prozatím postačí do 3 milionu za rok "jednoduché účetnictví".

Jak to však všechno probíhá v praxi se ptám právě vás. Máte nějaké zkušenosti? Jak je to s účetnictvím a placením daní? V zákoně je napsáno, že toto občanské sdružení (sportovní klub) - dále jen SK nemůže provádět výdělečnou činnost. Jak je to však s pořádáním akcí a placení startovného nebo placení případného trenéra atd?
Jak je vedení SK časově náročné?
Jak je to s kontrolami na co se peníze z dotací, sponzorských darů, atd. SK vynaložily?
Budu vám moc vděčen za jakoukoliv reakci.
Jestli máte nějaké dokumenty, které by stály za to, posílejte je na:

skmpkadan(zavináč)seznam.cz (Email je napsán v antispamové podobě).