Blogy

Přiznám se, že poslední dobou vůbec neběhám, za to se plně věnuji cyklistice. Není to ani tím, že bych byl líný, ale mám teď hodně práce a v kombinaci s kolem mě obojí dostatečně unaví, takže není moc síly na běhání a další sporty, snažím se dobře zregenerovat jen po kole, víc je  momentálně nad mé síly. Týdně najezdím tak 160 km do práce a z práce, jezdím za každého počasí, v jakoukoliv hodinu. V zimě plánuji vyzkoušet pláště s hrotama na sníh a na led, abych mohl jezdit skoro celoročně. Nevím, jestli to bude mít vůbec smysl, ale zatím jsem ve svém okolí nepotkal nikoho, kdo by jezdil celoročně venku za každého počasí, takže rád získám nějakou informaci od Vás nebo zkušenost. Mnozí mě od těch plášťů s hrotama odrazují, ale většinou to ti lidé nikdy nevyzkoušeli, tak uvidím, zda to budou vyhozené peníze nebo ne. Možná je to o tom, že modelů plášťů s hrotama moc není, není to „obvyklé zboží“, co mají v cykloprodejnách a jsou hlavně drahé. Já jsem ochoten to risknout! Tuším, že by se to mohlo chovat trošku jako nesmeky. Některé modely plášťů mají vyjížděcí a zajížděcí hroty podle teploty, ale v reálu si to nedovedu dobře představit. Na posoleném asfaltu se hroty budou určitě časem „sjíždět“.

Koupil jsem si novou pořádnou velkou pumpičku Author Air Turbo (z ocelového kompozitu) s manometrem s nastavením červené šipky, kam až chcete foukat, abyste to nemuseli moc sledovat, (měří to „bary“ a psi“ – pozor, to jsou jednotky!!!) na velký a zároveň i malý ventilek. Fouká to bravurně, špičkově, rychle a bezbolestně. Ano, bezbolestně, prostě se u toho tolik nenadřete jako u klasické malé pumpičky – pokud není výjimečná (speciální), co já vím, ale hlavně v ní většinou nemáte takový tlak, takže to maximálně dofouknete na 2 bary. S touhle pumpou můžete foukat v pohodě i 12 barů, možná i víc. Takže jsem maximálně spokojen. Já pumpuji pravidelně od 4 do 8 barů podle typu kola a plášťů. Max tire moc neřeším, většinou přefukuji o jeden až dva bary více u horského kola, abych byl rychlejší, protože s horským kolem do terénu zatím nejezdím, ale o tom za chvíli.

Divíte se, proč tady něco vykládám o velké pumpičce a co to má společného s mým ježděním? Je to jednoduché, sice mám horské kolo do terénu, ale po Praze především jezdím po cyklostezce, chodnících, občas silnici a po dlažebních kostkách a kolo se mi zdá pomalé. Díky univerzálnosti jsem se nechal „ukecat“ do horského kola, i když jsem chtěl původně trekkingové kolečko. Tušil jsem, že budu muset udělat do budoucna ještě pár úprav (tuning kola), aby to jelo po stezce jak ďábel. Ta pomalost kola se mi skutečně jen zdá, jezdí to rychleji než moje 15 let stará silnička (když jedu skoro nadoraz), ale tuším, že to pojede ještě rychleji. :)

Potřebuji nafouknout velké silné pláště (to jsou snad mini-pneumatiky) co nejvíce, abych překonal ten velký odpor. Výrobce sice doporučuje čtyři až čtyři a půl baru na plášť, ale já to foukám na pět až šest barů. Ty kevlarové pláště vydrží mnohem víc tlaku, než výrobce píše, ale díky životnosti se tím jistí. Cykloservisák v Rideku mi řekl, že jsem „blázen“. Do terénu mám jezdit na měkčím kole. Já to mám rád ale tvrdé a rychlé – jsem zvyklý ze silničky, moje drahá zadnice říká úplný opak, ta by chtěla sedět v bavlnce a v terénu jsem byl jen jednou. Jel jsem na Zbraslavi přes takový „vodní brod“ do brutálního kopečka a hodil jsem tam pěkný kontrolovaný držkopád s odřeným kolenem a lišejem na noze. Ne, extrémní terén mi nedělá moc dobře. Do budoucna možná pořeším pohodlnost zadní části těla nějakým velkým gelovým sedlem, jestli si nezvyknu!

Vrátím se k tématu: horské kolo mi začalo jezdit o trochu rychleji. Má to však jednu nevýhodu. Střepy! Píchám oproti silničce mnohem častěji. Jak je to hodně nafouknuté, tak se to nemá moc rádo se střepama na silnicích. Sice se snažím vyhýbat, ale znáte to, jsou prázdniny, turisti po Praze, pražané o ostatní lidé chodí večer po náplavce společensky už hodně unaveni, v ruce láhev piva, vína, najednou bum a je to. Druhý den tam jedete a lehce píchnete. V té rychlosti, co jezdím, se moc toho udělat nedá.

Byl jsem s tímto řešením spokojený asi měsíc, tento víkend jsem se díky náhodě rozhodl udělat radikální řez. Nakupoval jsem od svého dodavatele pár cyklo věciček pro sebe a pro své známé a při té příležitosti jsem dostal do ruky i plášť. Dodavatel totiž jezdí na celopérku a vepředu má velký silný plášť jako já, ale vzadu má užší, který fouká na 6 barů, takže to pak po silnici i pěkně frčí. A tenhle plášť jsem dostal konečně i já do ruky! Rubena, klasika, za rozumnou cenu. Když viděl můj výraz v obličeji, bylo mu hned jasné, že s tím pláštěm prostě odejdu také, i když jsem si ho původně ani neobjednal. A je to pravda, mám ho už doma.

V pondělí bylo hodně práce, byl jsem nějaký unavený, ale nakonec jsem se přesto rozhodl po práci vyjet na horském kole se zadním novým tenčím pláštěm od Rubeny. Nahustil jsem ho na 6 barů a vyrazil jsem domů. Cesta byla fajn, cítil jsem hned, že to jede trochu lépe i s tak těžkým batohem, co jsem měl na zádech. Druhý den jsem se proto těšil, že už budu mít batoh mnohem lehčí a pokusím se o rekord trati, což se také povedlo, zajel jsem to za 36 minut, bohužel tam bylo několik ale:

1)    hrozně se mi pletli lidé do cesty, musel jsem buď hodně brzdit nebo je objíždět a ztrácel jsem tím cenné vteřiny,

2)     dvakrát za sebou jsem potkal popeláře (auta), ten první mi na férovku vjel do silnice u cyklostezky a ještě hodně páchnul, musel jsem hodně drasticky brzdit a rozjíždět to do kopce, byl jsem hodně naštvaný, ztráta času; ten druhý mi zase nedal přednost za Národním divadlem (je to tam kvůli opravám tramvajových pásů zúžené do jednoho pruhu a pouze jednosměrné), protože si asi myslel, že musím být pomalejší než on, nebyl jsem, ale „vykvetl“ jsem totálně, když se nemohl vejít ani do té jednoproudé silnice, najížděl na chodníky a já ho nemohl předjet, to byla ztráta tak minimálně půl minuty,

3)    u Mánesa na náplavce do toho kopce (jedete-li směrem od Žlutých lázní k Národnímu divadlu) nějaký šikovný človíček dal velký vozík s vojí až úplně k chodníku, kde je i značka, všiml jsem si to na poslední chvíli, byl jsem totálně rozjetý, takže jsem tam musel udělat takovu „myšku“, prostě škubnout v té rychlosti řídítkama rychle doleva a pak zase doprava, abych najel v pořádku na ten chodník (kdyby tam ta voj nebyla, nemusel bych tohle dělat), bohužel rychlost byla tak velká (ke čtyřicítce), že mě odstředivá síla hnala k železnému zábradlí tak mocně, až jsem mohl přepadnout, nezbývalo mi nic jiného, než naklonit doprava trup a hlavu co nejvíce od zábradlí (to je po levé straně), ale ani to nepomáhalo, takže jsem se odrazil botou a nášlapama a kolenem, ucítil jsem na noze bolest a ještě mi spadl řetěz, další minuta ztráty

V práci to vyřešil za mě Septonex, po první nalití na koleno jsem malinko povyskočil (pálí to), pak už se to dalo v pohodě vydržet. Zatímco na pravé straně kolene, spíše pod kolenem se mi „lišej“ z minulého pádu u brodu už uzdravuje, tak jsem si vytvořil pro změnu pořádný na levé noze u kolene. Na tyhle pády já mám talent. Fakt! Ale co, střet s železným zábradlím mohl dopadnout hůře, jsem rád, že jsem vůbec nepřepadl do Vltavy, to by bylo mnohem horší. Rubena plášť jezdí skvěle a přemýšlím o tom, že možná časem koupím ještě Rubenu na přední kolo, zatím to mám kvůli terénu tak, že na předním je původní kevlarový široký plášť a na zadním Rubena s užším pláštěm, o dovolené se chystám jezdit po Šumavě okolo Prášil a Železnorudska, takže to je zatím dobrá kombinace, jak mi ubezpečil cykloservisák, nechám se překvapit… Běhu a kolu zdar!!!

 

Diskuze o pláštích na zimu. Dostupné na WWW:

http://www.bike-forum.cz/forum/mtb-plaste-na-zimu.html

Druhá diskuze o pláštích s hrotama. Dostupné na WWW:

http://www.bike-forum.cz/forum/plaste-z-hroty.html

Třetí diskuze o pláštích s hrotama. Dostupné na WWW:

http://www.nakole.cz/diskuse/12373-zimni-plaste-s-hreby-ale-jaky.html

Roman Palík, 07.12.2005. Tak jsem nazul zimní pláště s hřeby (4 řady hřebů furt dokola). Dostupné na WWW:

http://www.bikebase.cz/article.php?ARTICLEID=221

Článek redakce, 07.01.2011. Zimní obutí. Dostupné na WWW:

http://www.alternativni-cyklistika.cz/outdoor/zimni-obuti/

A tak jsem to udělala. A to vše po X dnech, kdy mě všechno štvalo, kdy jsem neběhala, nejezdila na kole ani na bruslích.

Oblékla jsem běžecké hadříky a své nejstarší běžecké boty, které uběhly již několik půlmaratonů - zřejmě v domění, že mě samy ponesou a poběží se mi lehce - a vyběhla jsem. Normálně běhám okruhy v Průhonickém parku, ale vzhledem k pokročilejší ranní hodině jsem park oběhla, nechtělo se mi potkat ty davy lidí, které sem poslední dobou proudí. Namířila jsem si to přes pole a louky rovnou do Kunratického lesa. Cesta vedla neustále z kopce, běželo se mi parádně, a tak jsem se ocitla v Krči u Labuě. Překonala jsem pár přechodů a předemnou stál Barrandovský most. A tak jsem ho přeběhla a dala se tolik známou trasou přes Hlubočepy a Prokopské údolí. "Kolikrát jen jsem tudy již běžela nebo jela na kole!" zastesklo se mi.

Pozvolné stoupání mi rychle ubíralo původní elán, již se mi neběželo tak lehce. Není divu, GPS ukazovala 20 uběhnutých kilometrů. Nohy se trochu motaly, to je pravda, ale hlava byla prostá myšlenek, a to se mi již dlouho nestalo...

Závěrečné stoupání a proběhnutí sídlištěm. "Tady se to ale děsně změnilo!" problesklo mi hlavou, když jsem běžela po staré známé trase. Sice tudy občas jezdívám na kole, ale některé věci jsem zaznamenala až nyní. Je to smutné, dvacet let někde žijete, a když se pak odstěhujete, za 3-4 roky to tam je úplně jiné - cizí.

Pomyslnou cílovou pásku před domem mých rodičů jsem protínala po téměř dvou a půl hodinách a po 25 kilometrech.

Předpověď počasí nebyla zrovna příznivá, celkem zima, déšť. No a bylo snad ještě hůř :-) Vltava měla krásných 13 stupňů, silný proud. Z toho důvodu pořadatelé upravili trasu plavání. Původní plán byl, že se budou plavat tři kola, takže chvíli po proudu a chvíli proti proudu. Nakonec nás na lodi odvezli proti proudu a plavalo se jen po proudu. Bylo to i z důvodu studené vody. Délka plavání byla sice 1,9 km, ale tím, že se plavalo po proudu to bylo kratší, podle času odhaduju reálnou vzdálenost cca 1,2 km. Čas 21:20.

První depo bylo v rodinném duchu. Bylo nás jen 10 a vyplavali jsme v rozmezí 2 minut. Hezky jsme si v depu pokecali a popřáli si hodně štěstí do cyklistické části. Dost jsem řešil co si vlastně obléci, nakonec jsem vzal triko a na to cyklistický dres. A zvolil jsem dobře, nebyla mi nijak velká zima ani teplo. Závodníci, co absolvovali IM vyráželi na trať o 2 hodiny dříve, takže už měli pěkných pár kilometrů za sebou, když jsem se vydal na trať kola. Docela mě dostalo, když jsem viděl dva závodníky, jedoucí v neoprenech. Těm zima určitě nebyla :-)))

Kolo bylo oproti standardnímu HIM prodlouženo na 100km. Pořadatelé dokázali uzavřít strakonickou dálnici a musím říct, že po dálnici se svištělo moc dobře. V každém okruhu bylo sice potřeba vyjet pořádný kopec na Jíloviště, ale zpátky se jelo moc hezky.

Jako hlavní úkol při cyklistické části jsem si vytyčil nepřepálení a pravidelnou stravu. To druhé se mi při mém debutu vůbec nepovedlo a taky to tak dopadlo. Dával jsem si něco po každém 20km okruhu. Jednou energetickou tyčinku, jednou gel a takto pořád dokola.

V týdnu před závodem jsem se snažil maximálně vyladit časovkářský posed. Pořád jsem totiž cítil, že to není ono. A musím říct, že se mi povedlo obstojně. Sice ještě cítím nějaké mezery, ale rozhodně jsem pokrok. Celkově jsem na kole strávil 3:16:57, takže průměrná rychlost 30,46 km/hod.

Do běžecké části jsem vybíhal s poměrně dobrým pocitem. Neměl jsem žádné náběhy na křeče, sil jsem měl taky relativně dost. Nechtěl jsem ale rozhodně přepálit, takže jsem začal tempem kolem 5:10/km. Čemuž odpovídaly tepy kolem 150. Běžely se 4 okruhy po 5,2 km. Prvních pár kilometrů bylo klasicky pocitově divných, ale zhruba od 4. km si nohy zvykly na běžecký pohyb a běželo se mi obstojně.

Kolem 8. km přišla první krize. Nebyla ani tak energetická, energii jsem doplňoval kvalitně. Nohy toho začínaly mít dost, začaly na mě jít křeče. Naštěstí jsem zrovna dobíhal k občerstvovací stanici, kde měly magnéziový roztok od Nutrendu. Měl jsem z toho strach. Loni mě z nich chytily křeče do břicha a křečím v nohou nepomohly. Ale říkal jsem si, že horší to být nemůže. Vyšlo to. Křeče po pár stech metrech uplně zmizely a břicho si taky nijak nestěžovalo. A tak jsem fičel dál. Na občerstvovačkách jsem přecházel do chůze, dobře občerstvoval, vždycky prohodil pár slov s obsluhou a pokračoval jsem. V posledním kole už mi začínalo docházet. Svaly ve stehnech začínaly pekelně bolet. Dost jsem bojoval s chutí přejít do chůze, ale říkal jsem si, že když už jsem to vydržel tak daleko, dalších 5km zvládnu. Nevím jakto, ale podařilo se. S tímto jsem vždy v minulosti bojoval, jak začínalo jít do tuhého, nevydržel jsem a přešel do chůze. Tentokrát ne, poslední kilometry už byly opravdu tuhé, ale vyšlo to. Půlmaraton jsem absolvoval v čase 1:54:39, průměrné tempo 5:28/km.

Jak už jsem psal na začátku, celkový čas byl 5:39:48. Říkal jsem si, že bych chtěl dát čas pod 6 hodin, ale tohle mě samotného překvapilo.

S počasím se vydalo bojovat pouze 10 závodníků, takže jsem skončil celkově 5. a první ve své kategorii. A tady mám jedinou výtku k pořadatelům. Vyhlašování výsledků udělali až po dokončení posledního závodníka dlouhého závodu. Takže bych musel čekat cca 6 hodin. Na to jsem opravdu neměl sílu. Chápal bych čekání na posledního závodníka svého závodu, ale čekat na posledního z jiného závodu, to ne. Takže bednu jsem si bohužel neužil.