Blogy

Běžecký pomatenec a srdce závodníka, OPRAVTE TO, masa přemotivovaných superběžců, "Wo sind Sie?" a Glühwein mit Becher, noční okružní jízda, Christian a Anita, imaginární koncert stále téhož, stíhačka, "lauf, lauf", dál se neohlížím a běžím na plný knedl, křeč do lícních svalů v cíli.

Maraton v Drážďanech, Kurt Vonnegut - Jatka č.5 a cesta časem, "Ptí-píí-ptíp!", propastné propadání, falešný výraz naprosté fyzické pohody, startovní číslo s nápisem KUCHEN ZENTRUM a číslicemi FÍRNULAJNACHTNUL, vydržet – maraton se nevzdává, usínání za pohybu a nakonec jen obyčejný pocit uspokojení, tak to chodí...

Kdy? 18. - 19. října 2013 Kde? Mezi Poděbrady a Bělou pod Bezdězem Kolik? 80 km + 2 na autobus v Jestřebí :-) Že bychom se mohli účastnit téhle akce vymyslel Josek. Zalíbilo se nám to natolik, že už měsíc předem jsme jak blázni začali běhat s...

Někdo by si mohl říct, že diskuze o autech vůbec nepatří na běžecký blog. Naprosto souhlasím. Ona věta v nápisu je však jen pouhým přirovnáním k motoru. Řeč je o tělu běžce, které stejně jako motor auta potřebuje spalovat správné palivo, aby podávalo požadovaný výkon. Zkuste do benzínového motoru nalít naftu! Uvidíme, jak daleko dojedete a kolik Vás bude stát oprava, případně koupě nového auta.

Nevíte, koho volit? Co takhle náš sportovní tým „BORCI zdar!“? Ačkoliv se do politiky nehrneme a naše vize jsou čistě humánní, přátelské, bez ambicí někoho podrazit nebo mu dokonce vrazit hůlku do zad, nemůžeme v této napjaté době stát v ústraní - a tak tímto představujeme (ne)volební program týmu BORCI zdar! Abych tedy řekl úplnou pravdu, nějaká ta podobnost naších aktivit s politikou se zase taky najde... Před závodem musíme tzv. na stranu, v posledním kopci náročné trasy prožíváme úplné...

O tomhle závodu jsem kdysi slyšel skoro legendy... Běhá se po Beskydech, tam a zpět, mezi vrcholy a nikdo neví kolik a kudy poběží. Úžasná výzva! Když jsme v létě s Tomášem dali Horskou výzvu v Krkonoších, první ultra, první horskej závod, první noční závod, mluvili jsme po 68km o tom, že naším maximem mohou být 4 vrcholy, ale spíš jen 3. Poslední měsíc před 5BV jsme se snažili vyvarovat hlavně chřipce a nachlazení, což mě se moc nepovedlo, takže ve vlaku jsem mluvil jak s kolíčkem na nose.

pátek 11.10.2013
Ráno ještě do práce a po nepovedené prezentaci dobíhám vlak na poslední chvíli. Do Kolína stojíme, protože k našim místenkám přes plnou uličku cesta nevede. Ve vlaku ani jeden neusneme, takže jen tak relaxujem. Ve Valmezu přestup do osobáku, kde už jsou účastníci 5BV v převaze nad ostatními cestujícími.

V Rožnově procházka parkem a hurá na registraci v hale za kempem. Hala je skoro prázdná, takže vybíráme pěkné místečko a jdeme na guláš. Pak připravujem věci a zkoušíme opět marně usnout.
Před 21.hod potkáváme kamarádku ze školy, která jde už po 6. a tak trochu nás do toho namočila.


Dostáváme nějaké rady, hlavně ke startu, hledání obálek, které se pak ukáží jako velmi ku pomoci. Pak už jen poslední detaily na výbavě, připravit mapu pro hledání prvního vrcholu (ano taky jsme přeslechli, že je to jen nástupní bod) a Tomáš jde čekat do davu na obálku. 22hod a start.
Nástupní vrchol Tanečnice, asi 13km od Rožnova, cestu mám vyhledanou hned a Tomáš je venku z davu s obálkou asi po 1,5min. Rychlá kontrola a vybíháme z haly. Probíháme pustým Rožnovem a napojujem se na červenou. Před námi minimum lidí. Asi po 5 km se trochu zaseknu, když objevuju všechny funkce novýho vaku na vodu :-/. No a pak přišla ta pravá zábava: vodorovný déšť, který postupně zesiluje a nepomáhá ani běh v lese. Na 10km už jsem celej mokrej, ale ještě pořád je aspoň teplo. A pak už jsme na Tanečnici. Tomáš jde pro zápis do karty, já hledám další vrchol. Postup je jasný, pořád po červený a po hřebenu. Vytahujem bundy s heslem v mokru, ale v teple. Běžíme pořádnejma potokama na cestě a začíná bejt i pěkná mlha. 1. kontrolní bod je asi 25km daleko na vrcholu Lukavice - 898m. Občas jsou čelovky na dohled, ale běžíme celkem sami. A mě se chce spát, chvilku s tím zápasím, pak mi dá Tomáš kofeinový gel, sním chia, a za chvilku je to v pohodě.

Sobota 12.10.2013
Dokonce pak přestane pršet, i když asi za hodinu zase začíná. Celkově se pohybujeme rychle - po rovinkách a z kopců běžíme, do kopců rychle jdeme. Ve 4:11 jsme na Lukavici - podle mezičasu na 12. místě. Trochu něco sníme a jdeme dál. Za chvilku nás pobaví dvojice, která když je asi 5 m za náma, říká: "Hele chlapi, Vy šetříte baterky, že tak málo svítíte?" A my odpovíme: "Ne, to ty čelovky tak prostě svítí, víc to nejde." My vidíme sotva na 2m, oni i v mlze na 10m. Když člověk dává pozor, tak to v lese jde, sice se občas nestačíme vyhnout kaluži, ale kdo by to x hodinách v dešti řešil. Horší je to na loukách, kde vůbec netušíme kam cesta asi vede. S jednou dvojici takto sejdeme ze hřebene a míříme na Slovensko. My se asi po 300m dáváme po cestě zpět na hřeben a po minutě jsme opět na červené. Podle štěkání psů museli oni dojít nejmíň k první dědině.
Pak ještě jednou ztratíme značku, ale držíme se hranice, tak ji za chvíli opět najdeme. V obci Konečná máme za sebou po dlouhé době čelovku - jednu, to je nám divný, ale pak zjišťujem, že to už jen jde pán do práce, pomalu svítá. Z Konečné volíme cestu po modré přes údolí na Gruň a pak po Zelené na Smrkovinu - 3.KB. Brod v údolí přeběhnem bez váhání a při stoupání pomalu vypneme čelovky a na loukách si užíváme svítání. Před Gruní naplníme ve studánce vaky, a jdeme dál. Smrkovinu - 924 m - najdeme s malou pomocí ostatních celkem dobře - jsme tam v SO 7:20 asi na 18. místě. Další vrchol je Čertův mlýn. Trochu váháme nad cestou, ale nakonec volíme jižní variantu. A málem se nám splnil sen, že budeme plavat přes v.n. Šanci.
Do Starých Hamrů se dostáváme malou zkratkou přes louky, a pak nás čeká zas jen stoupání. Možná nakonec pomalejší cesta (než severní varianta přes Ostravici a kolem M. Stolové), ale neskutečně nádherná...

Tomáš na cca 65. km / údolí potoka Červík

Před Martiňákem už zas usínám a jsem dost hotový, takže se na chatě zastavujeme a dáváme kofolu. Ještě chvilku s tím pak zápasím, ale terén není náročný, takže se rozejdu a na Čertově mlýně se cítím celkem dobře - 3.KB / 1206 m / čas sobota 13:25. A pak to příjde, ptáme se: "zda Velký Javorník je teda poslední vrchol?" "Není, tady jste na 3. vrcholu, Javorník je 4." No nic, jdeme na Pustevny na polívku a na kafe. Trochu na Pustevnách kempujeme, ale nabrat síly potřebujem! Sice zkouším navrhnout cestu spodem přes Trojanovice, ale Tomáš chce na Radhošť a Radegast :-). Jdeme prakticky sami. Pod Radhoštěm nám mizí dvojice a pak už vlastně nikoho nepotkáme. Sestup do sedla Pindula je dost nekonečný. Výstup na Javorník ale zas překvapivě rychle ubíhá a začíná se stmívat. Když uhneme z vrstevnicové cesty kolmo do svahu, tak si říkáme, jaká tam asi musí být tlačenice při Sedmičce...
Před Javorníkem potkáváme ještě asi 5 dvojic, ale ty už jdou na další vrchol. Na Javorníku (jsme tam v 17:38 na cca 28. místě) zjišťujeme, že další vrchol je Oprchlice - tak daleko jsme poslední vrchol nečekali, a poté co nám kontrola řekne, že to je ještě asi 30km až do cíle (nakonec jen 25), tak rezignuju - "tam už nejdu!" Dává se do mě zima a jsem hotovej. Pak se Tomáš zeptá: "A ty před náma tam šli všichni?", kontrola: "Jo, šli". A ješitnost začíná hlodat. :-) Ještě nás kontrola pobaví historkou, jak se první dvojice ptala na nejkratší cestu zpět do Rožnova, a oni je uzemnili dotazem: "Vy nejdete na 5. vrchol?", taky šli v přesvědčení, že Tanečnice je 1.KB.
Asi 0,5km pod Javorníkem je rozhodnuto, do limitu máme spoustu času, síly ještě nějaký taky máme, a už jsem došli tak daleko, takže si jdeme pro 5. vrchol. Opět zapínáme čelovky a jdem. Zkoušíme se vyhýbat několika vrcholům na hřebeni po vrstevnicových lesních cestách - jednou se nám to moc nepovede, takže si stejně pár metrů nastoupáme.
Asi 5 km před Oprchlicí začínám v lese vidět kočky, dinosaury, pána v kápi apod. Tomáš říká, že viděl invalidu na vozíčku, a že prý vedle mě jde ještě někdo další...
Nakonec docházíme na Oprchlici v 21:02. Jsme už 23 hodin na cestě a ještě nás čekají další 4. Trochu váháme nad cestou, protože žádná logická přímá z Oprchlice do Rožnova nevede. Nakonec volíme, že půjdeme po lesních cestách a pokusíme se spadnout na Zašovou a Zubří. Nejdřív trochu bloudíme, ale pak trefíme správnou stezku a klesáme. A najednou vidíme uprostřed pustého lesa dřevěnou budku studánky se třemi keramickými hrnečky. Kouknem na sebe, zda se nám to nezdá, a pak s radostí plníme vaky. Nad Zašovou jsme chtěli uhnout a jít šikmo do Zubří, to ale přejdeme, a tak volíme nejlehčí cestu dolů na silnici a pak podél vlaku -  ještě nám chybí asi 10km. Občas cestou usínám a probouzím se cvakáním holí o asfalt. I když každých 5 minut koukám do mapy, tak vůbec nevím kde jsem.

Neděle 12.10.2013
Před Zubřím se rozhodujem, že budeme muset bežet, jinak tam nedojdeme. A tak zas volíme variantu cca 2minut běhu a chvilku chůze a cesta ubíha o něco rychleji. Do haly vbíháme v neděli 00:54. Jsme na nádherném 26. místě! :-)

26.

58 Architekti (Tomáš Zdvihal, Jakub Hendrych)

SO 04.11

SO 07.20

SO 13.25

SO 17.38

SO 21.02

NE 00.54

26:54

Celkem jsme ušli/uběhli 122,5 km, převýšení jsme měli 4500 m, oba jsme  běželi v Inov8 TrailRoc 255.

Nádhernej závod! Tome díky!

12.10. 2013 se v Brně běžel závod s (aspoň pro Brno) charakteristickým názvem VOKOLOPRIGLU. Je to 14.1 km dlouhá trať okolo přehrady v Brně. Pro startovní balíček a na registraci jsem byl den před závodem. (Více zde) 

V sobotu ráno sem si maličko přivstal, udělal oblíbený "and eggs" (z anglického ham and eggs-tím pádem obyčejná míchaná vejce jsou pro mě "and eggs" :) ) pobalil věci, vypil trojdecku nápoje ze semínek CHIA a nechal se taťkou hodit do Bástru (Bystrc). Tam se potkal se svým běžeckým "Senseiem" Martinem. Předal mi CD s filmem Poselství bílého koně a představil mi Michala. Z předchozích výběhů od Martina vím, jak nadupaný člověk to je. :) Kluci byli už převlečení z domu a tak frčím do šatny a pak do úschovny. 



Ještě jsem otestoval "houpající se TOITOIku" :-) a šlo se na rozběhání.
Chvíli jsme se podél přehrady rozběhávali a pak dali společnou fotku. Komentoval jsem to slovy, že to vypadá blbě, když se kolem nás všichni rozběhávají a my se tu fotíme jak nějaké hvězdy. Martin to glosoval svojí ryzí Brněnštinou: "Však Tarahumary si taky všeci fotili" :-)

Cestou do "sektorů" jsem ještě potkal Marka z B7, tak jsme se pozdravili a on zamířil do svého sektoru. Do sektorů jsme byli rozděleni podle toho, jaký čas jsme vyplnili do kolonky při registraci. Kolonka se ptala na následující: Nejlepší čas na 10km. Pro mě nastal tenkrát problém. Však sem nikdy desítku neběžel co tam napsat... Hmm, tak vemu půlmaratón a dělím dvěma. 

Nakonec jsem napsal čas 54:20 a byl z toho sektor C spolu s Michalem. Martin, který do kolonky nenapsal nic, byl zařazen do sektoru posledního a to sektoru D. Ve svěřeném sektoru jsme si stoupli hned na začátek. Můj plán byl následující. Zařadit se na začátek sektoru a po vzoru zmiňovaných Tarahumarů, pronásledovat "jeleny" z Béčka a Áčka :)
Ještě následovalo několik slov před startem. Například o tom, že část trati za lávkou u hradu Veveří je úzká a že tam máme na sebe brát ohledy, že to může místy klouzat, že pro jistotu ze skal nad přehradou odmetli i listí, aby to tam moc neklouzalo apod.. Trošku mě to pobavilo, protože jsem si představil, jak třeba Libor Uher odklízí na Smrku, nebo Lysé přebytečné kameny, nebo jak Kenn Chlouber se sněžnou frézou odklízí někde na vrcholcích hor nad Leadville sníh. :)

Prostě si myslím, že by trať měla být taková, jakou nám ji připravila příroda. :-) Ale je fakt, že tohle je závod na kterém je daleko víc hobíků a lidí, kteří třeba ani tolik neběhají apod. takže rozhodnutí s odmetáním listí beru. :)))

No odstartovali všechny sektory před náma a byla řada na nás. 3 2 1 Eye of tiger a šlo se na lov jelenů :-)

Chvíli (asi první kilometr) jsem držel s Michalem tempo a běželi jsme v malé čelní skupince, která byla malinko roztroušená. Potom se ale dostalo na Martinova slova a já zjistil, že je Michal opravdu nadupaný a zmizel mi. Nicméně za chvíli se na obzoru objevila první "lovná zvěř" :) a tak jsem začínal stahovat jednoho závodníka po druhém. (z kůže samozřejmě ne :) )
Asi po 4km jsem zjistil, že jsem začátek malinko víc napálil. A tak jsem se těšil k hradu, kde byla první občerstvovačka. Tam jsem vzal kelímek jonťáku, protože jsem defakto od snídaně nepil. Přešel jsem do kroku a trošku zvolnil. Stáhl návleky z rukou a udělal z nich potítka. Přeběhl jsem přes lávku a byla tu nejhezčí pasáž závodu... No jak pravil Tom na B7... "Kdyby tu nebyli ti lidi, tak by se dalo i běžet" :)

Krásný seběh od hradu po skalkách nad přehradou se nekonal. Bylo tu plno lidí, tak jsem musel hodně zvolnit tempo a místy i přejí do chůze!!! Každopádně mi to přišlo i vhod a napálený začátek jsem lépe vydýchal. Pak se to však rozběhlo a já opět mohl rozběhnou svoji hru. Běželo se mi nádherně, jeden závodník za druhým končil za mými zády. Lidi a pořadatelé co byli podél trati krásně fandili, tak se běželo jedna radost. Kousek před druhou občerstvovačkou jsem potkal skupinku nějakých skautů. Hlásili každému závodníkovi, že za chvilku je jídlo a že tam mají, cituji: "pití, banány a pomeranče" a natahovali ruce a plácají si se závodníky. Včetně mě. Na druhé občerstvovačce jsem si dal malinko jonťáku a vycucnul šťávu z pomeranče. Na občerstvovačce jsem mrknul na hodinky a viděl čas kolem 42minut. Blesklo mi hlavou, že Mireček Lepodotemačeselačogaleokranielipsonatriumupotrimatosifiopar­aomelitokatakeklumynokyčleposifofatopalisteralektrionop alias Lagat Julius Kiprono je už určitě v cíli. :-) (nehledejte v tom žádný rasistický podtext, prostě mi všeci ti Afričtí běžci přijdou strašně milý, takový free, prostě Mirečci :-) )

No nic, už to bylo do cíle kousek a tak jsem opět rozběhl svoji hru. Potěšilo mě, když jsem míjel závodníky co měli na startovním číslu ve žlutém čtverečku napsáno A. 
Kousek od hráze někdo z pořadatelů hlásil: "Už jen 2km!!" Hmmm. Mrkl jsem na hodinky a byl jsem přesně hodinu na trati. Ono to půjde a ne že né, jak pravil kdysi Jaromír Bosák. 

Před závodem jsem nevěděl vůbec, jak to tady bude vypadat, jak moc se při tolika lidech bude dát běžet. A hlavně jakým tempem. Proto sem si vytyčil čas hodinu patnáct a kdyby to šlo a hecnul jsem to, tak hodinu deset. Na parkovišti u přístaviště jsem potkal taťku, který akorát přišel. Plácnuli jsme si a dostavily se další endorfiny! Podél trati se skvěle dál fandilo, pořadatelé skandovali jména co vyčetli u startovních čísel a tak do cíle předbíhám čím dál víc lidí. Za závěrečnou otočkou na mě ještě mávla Johanka (Martinova manželka) a já totálně pohlcený atmosférou do závěrečného kopečku sprintoval a trhnul ještě jednoho člověka. Zmáčknul jsem stopky a... 1:08:02... Přebral jsem si medailu, odevzdal čip a potkal Michala. Už na mě v cíli čekal. Ptal jsem se ho na Martina. Prý ještě nedoběhl. Vytáhl jsem teda telefon, vypnul sportstracker a... Hele SMS... gratulují mi k času 1:07:54. Z Michala pak dostanu, že tu čeká už asi pět minut. 
Jeho konečný čas je 1:02:11. Za chvíli doběhl Martin v čase 1:11:41. Ale přišel mi maličko naštvaný, protože se "musel jít vychcat" a tak trošku na trati ztratil. Ale myslím, že v konečném součtu jsme všichni tři spokojení. Časy jsou pro nás tři vedlejší, hlavně, že jsme si krásně zaběhali a zazávodili. Ono podle mého startovat po vlnách a pak si poměřovat časy není nějak moc vypovídající. 
Převlékli jsme se a šli si pro vynikající těstoviny a sedli na molo, slunili jsme se v krásném podzimním sluníčku, které vykouklo asi v půlce závodu a klábosili. Ještě jedna závěrečná fotka a šlo se domů. Na vyhlašování a Tombolu se nám nechtělo čekat. 

Martin s Johankou teda říkali, že sem ještě dojedou pro ty skútry, ale myslím, že domů odjeli zase ve svém autě. :)






PS: Dvě fotky jsem vyštrachal na různých fórech a diskuzích, takže pokud jsou vaše a nesouhlasíte s jejich umístěním, tak se ozvěte. :-) Klidně je stáhnu ;-)

12. října 2013 Zase pátek a jedeme do Chomutova, na hory, tak jako ostatní jezdí na chaty a chalupy. Chystáme se zase na jeden mírně šílený podnik a potřebujeme nabrat objemy. Jenže už od Prahy se auto probíjí deštěm a...