Slevový kupón na sportovní podprsenku nebo top Panache!
Milé běžkyně!
Ráda by jsem se s vámi podělila o slevový kupón na jednu z nejlepších sportovních podprsenek značky Panache nebo na sportovní top Panache. Sleva 150kč platí od 15.9. do 5.10. v obchodech Správné podprsenky.
Ráda by jsem se s vámi podělila o slevový kupón na jednu z nejlepších sportovních podprsenek značky Panache nebo na sportovní top Panache. Sleva 150kč platí od 15.9. do 5.10. v obchodech Správné podprsenky.
Vinohradská 79, Praha 2 neboo Na Hrázi 3, Praha 8
Aby ste slevu mohly uplatnit, stačí si stáhnout a vytisknout tento slevový kupón z blogu a ukázat ho na prodejně. Prvých 100 dám si k podprsence/topu odnese i sportovní lahev Panache. :)
Moji recenzi na tuto podprsenku najdete na odkaze - Recenzia podprsenky Panache Sport
Mám ji doteď a přežila už desítky běhů a praní a je stále beze změny. Za sebe jí teda můžu všemi deseti doporučit. :)
Podrobný popis podprsenky najdete i přímo na webu správné podprsenky - http://spravnapodprsenka.cz/clanky/sport
Nedávno Karolína nahrála i ilustrační video. Najdete ho na youtube. :)
Víkend za nami a Ústí predo mnou
Víkend sme s celou firmou strávili na Slovensku. Ako každý rok, aj tento sme organizovali volejbalový a petanqový turnaj pre našich klientov. Pojala som ho teda športovo a zabalila som si so sebou aj tenisky - nechcela som v súťaži zaostávať! :) Ubytovanie sme mali v areáli Kaskády hned vedľa vodnej nádrže Kráľová, popri ktorej viedla cyklotrasa, kde sa dalo behať. Mimochodom neďaleko viedla trasa Od Tatier k Dunaju!Vybehla som hneď v piatok večer a dokonca sa mi podarilo nalákať aj kolegov. :) Nakoniec nás bežalo myslím šesť a siedmy nás sprevádzal na korčuliach. Dali sme si fajn 7 kilometrov.
V sobotu ma zase vytiahli oni hneď po raňajkách a dali sme si v kľude 5km. Ono to ani viac nešlo po prehýrenej noci a štyroch hodinách spánku. :D Cez deň som potom hrala petanque a trošku volejbal. No a v nedeľu už iba volejbal.
V pondelok som mala dopoludnia voľno a rozhodla som sa ísť bežať hneď po prebudení. No... Myslela som, že to bude lepšie. Boleli ma síce nohy z nedeľe, hlavne stehná, ale nemyslela som si, že ledva ubehnem 5km a ešte tak pomaly. Šla som totiž behať nalačno a telo teda nemohlo brať energiu z cukrov. Bavila som sa potom s kamarátkou a ono to občas nie je na škodu si takto vybehnúť. Ale asi si to nebudem dávať moc často! Bolo to doslova utrpenie, na Vyšehrad som to nebola schopná vybehnúť a musela som prejsť do kroku.
Ako bonus ma potom ešte cestou domov skoro zrazilo auto, ktoré si to popred mňa prefrčalo na červenú. Blbec!
 |
| Náš tím! :) Hertz! |
 |
| WeeeeEEEeee! :D Ale nahrala som! :D |
Fitbit, Nike nebo Garmin Vívofit?
UPDATE: díky spolupráci s GARMINem Vám můžu nabídnout lepší cenu při nákupu produktů téhle značky. Pokud tedy uvažujete o nějakém novém strojku na sebeměření, zeptejte se: runner.cz(@)me.com
Aktualizováno 8.9.2014-více na konci článku.
Jsem tak trochu hračička. Při běhání mám rád když vím kolik jsem uběhl, jak rychle, za jak dlouho. Když mi hodinky navíc do mapy zakreslí kudy jsem běžel a v grafu ukáží stoupání a klesání, mám z toho radost. Nemůžu ale pořád jen běhat. Člověk se hýbe celý den a je škoda toho nevyužít a nesledovat. A tak jsem od loňska postupně otestoval několik věciček, které měří kroky, nachozené kilometry, kvalitu spánku a kalorie. Loni v červenci jsem v Londýně koupil Nike Fuelband. Bylo to spíš tak ze zvědavosti a tím, že jsme s Markem očumovali v Apple storu a chtěli jsme něco koupit. Hned po prvních dnech jsem z něho byl nadšený. Neustále jsem kontroloval, kolik kroků jsem nachodil. Ukázalo se, že při běhání ale měří absolutně nepřesně. Nedala se nastavit délka kroku, takže třeba při 100km závodě mi naměřil jen 62 km. Prostě si asi furt myslel, že jen chodím. V aktuální verzi aplikace na iphone už dokonce ani nachozenou vzdálenost neukazuje, takže jsem asi nebyl sám, komu tenhle údaj neseděl. Fuelband neměl budíček, nesledoval ani spánek. Strávil jsem s ním 3 měsíce a prodal ho. Další v řadě na zkoušku byl Fitbit Flex. Příjemně lehoučký pásek, který je i vodotěsný, má budíček a vibracemi tě fakt spolehlivě probudí. Moc fajn vychytávka. Navíc parádně měří spánek. Díky němu jsem začal sledovat, jak se mi daří v tréninku v závislosti na kvalitě a délce spánku. To by člověk neřekl, jak velký je rozdíl, když naspí za týden 42 hodin nebo 55 hodin. Ohromný. Taky mě překvapilo, jak jsem po těžkých trénincích unavený, že usínám během 7-8 minut a spím jak poleno minimálně 3 hodiny do prvního vrtění. Jedinou vadou na kráse Flexu je, že nemá displej, vše indikuje jen 5-ti diodama, takže hodinky nenahradí a pokud cheš vědět, kolik jsi nachodil a naběhal, musíš do aplikace na telefonu. Mimochodem, tahle aplikace je celkem povedená, synchronizace funguje průběžně celý den přes BT. Fitbit se mi zalíbil ještě další věcí, a tou jsou Challenge. Neskutečná motivace. Můžeš soupeřit s lidmi z celýho světa, kdo nachodí denně víc kroků, případně kdo je přes den nejvíce aktivní a má tak zaznamenaných více aktivních minut. Existují dokonce i Fitbit ligy, kde se soutěží jako v tenisových turnajích, pavoukem a vyřazovací metodou. Díky tomu, jsem třeba jeden den naběhal i 60 kiláků abych dokázal postoupit do dalšího kola. V tomhle je Fitbit jednoznačně nejdál ze všech konkurentů, a to díky otevřenosti API. V lednu se začal v USA prodávat nový model Fitbitu-Force. Ten měl oproti Flexu displej a dal se tak využít i jako hodinky. Navíc měří i nastoupané metry a tak se dá sledovat, kolik schodů člověk za den nachodí. Jedinou nevýhodou tak byla nevodotěsnost. Force jsem objednal přes Ebay a za dva týdny ho měl doma. Pár dní poté, ho výrobce stáhl z trhu vzhledem k problémům v nějakým lepidlem při výrobě, kdy se lidem objevovala vyrážka na ruce. Já ho používal asi dva měsíce a žádný problém jsem nezaznamenal. Naopak, jak Fitbit Flex tak i Force podle mě byli ze všech dosavadních sledovačů dne nejpřesnější. Na běhání se dala nastavit délka kroku, takže přesnost při konstantním tempu byla velmi dobrá a Fitbit dokázal při maratonu naměřit 41,5km.
Aktualizováno 8.9.2014-více na konci článku.
Jsem tak trochu hračička. Při běhání mám rád když vím kolik jsem uběhl, jak rychle, za jak dlouho. Když mi hodinky navíc do mapy zakreslí kudy jsem běžel a v grafu ukáží stoupání a klesání, mám z toho radost. Nemůžu ale pořád jen běhat. Člověk se hýbe celý den a je škoda toho nevyužít a nesledovat. A tak jsem od loňska postupně otestoval několik věciček, které měří kroky, nachozené kilometry, kvalitu spánku a kalorie. Loni v červenci jsem v Londýně koupil Nike Fuelband. Bylo to spíš tak ze zvědavosti a tím, že jsme s Markem očumovali v Apple storu a chtěli jsme něco koupit. Hned po prvních dnech jsem z něho byl nadšený. Neustále jsem kontroloval, kolik kroků jsem nachodil. Ukázalo se, že při běhání ale měří absolutně nepřesně. Nedala se nastavit délka kroku, takže třeba při 100km závodě mi naměřil jen 62 km. Prostě si asi furt myslel, že jen chodím. V aktuální verzi aplikace na iphone už dokonce ani nachozenou vzdálenost neukazuje, takže jsem asi nebyl sám, komu tenhle údaj neseděl. Fuelband neměl budíček, nesledoval ani spánek. Strávil jsem s ním 3 měsíce a prodal ho. Další v řadě na zkoušku byl Fitbit Flex. Příjemně lehoučký pásek, který je i vodotěsný, má budíček a vibracemi tě fakt spolehlivě probudí. Moc fajn vychytávka. Navíc parádně měří spánek. Díky němu jsem začal sledovat, jak se mi daří v tréninku v závislosti na kvalitě a délce spánku. To by člověk neřekl, jak velký je rozdíl, když naspí za týden 42 hodin nebo 55 hodin. Ohromný. Taky mě překvapilo, jak jsem po těžkých trénincích unavený, že usínám během 7-8 minut a spím jak poleno minimálně 3 hodiny do prvního vrtění. Jedinou vadou na kráse Flexu je, že nemá displej, vše indikuje jen 5-ti diodama, takže hodinky nenahradí a pokud cheš vědět, kolik jsi nachodil a naběhal, musíš do aplikace na telefonu. Mimochodem, tahle aplikace je celkem povedená, synchronizace funguje průběžně celý den přes BT. Fitbit se mi zalíbil ještě další věcí, a tou jsou Challenge. Neskutečná motivace. Můžeš soupeřit s lidmi z celýho světa, kdo nachodí denně víc kroků, případně kdo je přes den nejvíce aktivní a má tak zaznamenaných více aktivních minut. Existují dokonce i Fitbit ligy, kde se soutěží jako v tenisových turnajích, pavoukem a vyřazovací metodou. Díky tomu, jsem třeba jeden den naběhal i 60 kiláků abych dokázal postoupit do dalšího kola. V tomhle je Fitbit jednoznačně nejdál ze všech konkurentů, a to díky otevřenosti API. V lednu se začal v USA prodávat nový model Fitbitu-Force. Ten měl oproti Flexu displej a dal se tak využít i jako hodinky. Navíc měří i nastoupané metry a tak se dá sledovat, kolik schodů člověk za den nachodí. Jedinou nevýhodou tak byla nevodotěsnost. Force jsem objednal přes Ebay a za dva týdny ho měl doma. Pár dní poté, ho výrobce stáhl z trhu vzhledem k problémům v nějakým lepidlem při výrobě, kdy se lidem objevovala vyrážka na ruce. Já ho používal asi dva měsíce a žádný problém jsem nezaznamenal. Naopak, jak Fitbit Flex tak i Force podle mě byli ze všech dosavadních sledovačů dne nejpřesnější. Na běhání se dala nastavit délka kroku, takže přesnost při konstantním tempu byla velmi dobrá a Fitbit dokázal při maratonu naměřit 41,5km.
Pak se na trhu objevil Garmin Vívofit. Na první pohled se mi vůbec nelíbil. Divný design, divná aplikace. Ale přesto mě furt něco v hlavě vrtalo a lákalo ho vyzkoušet. Okukoval jsem ho na výstavě a za dva dny už ho měl doma. A ten design se mi nakonec zalíbil. Co mě na něm fakt dostalo je výdrž na baterii. U Fitbitu jsem nabíjel jednou za týden a většinou to vyšlo na víkend. Kabel jsem k němu často zspoměl v práci, takže problém. Navíc pokud kabel ztratíš, jsi nahraný, protože ho ničím jiným nenabiješ a kabel v ČR náhradní nekoupíš. Nike Fuelband jsem nabíjel cca po týdnu, ale ten se dal vrazit do USB nebo do nabíječky od iPhonu takže to byla celkem pohoda. Ale Vívofit? To je jiná liga. Tady nabíjení prostě neřešíš. Takhle má výdrž fitnáramku vypadat. 24 hodin sledování. Další výhodou u něho je, že na displeji vidíš stále údaj, třeba čas. U Fuelbandu i Fitbitu Force je potřeba zmáčknout čudlík, tedy úkon navíc. Nevýhodou Garminu je, že neumí budit a nemá podsvícení . Tyhle dvě věci jsem mu ale odpustil, protože mě neotravuje nabíjením. Pak taky neumí sledovat příjem kalorií nebo jsem na to aspoň nepřišel jak. U Fitbitu si můžeš do aplikace nebo na kompu zadávat co sníš a vidíš neustále jestli vydáváš tolik kalorií kolik jich přijímáš. Tohle mě tedy stejně nezajímalo, protože sním na co přijdu a zapisovat to je k ničemu ale někomu to může u Garmina chybět. Aplikace na iphone není tak hezká, jako u fitbitu nebo nike. Ale je to nová věc, za ty tři týdny co vívofit mám, se aplikace dvakrát aktualizovala a už v ní jsou i výzvy( challenge), což jsem nadšený, takže už zase můžu krokovat proti soupeřům třeba z Austrálie. Přesnost při měření kilometrů ale není nic moc. Při tempu 5:00/km dokáže měřit téměř 100% přesně. Při rychlejším běhu je ale mimo. A to o desítky procent. Inženýři z garminu budou muset na tomhle ještě hodně zapracovat. Mimochodem teď v sobotu na Perun sky maratonu mi naměřil celkem přesně, ale bylo to hodně pomalý a cupitavý. Spánek neměří tak přesně jako Fitbit, prostě ve chvíli kdy ho přepneš do sleep modu tak začne měřit. Fitbit měří spánek až od momentu, kdy fakt spíš. Na tomhle by mohli taky zamakat. Ten údaj v grafu je ale garmin connect s ním nepracuje, což je škoda.
Takže rychlý zhodnocení:
Nike Fuelband-pěkná aplikace, pěkný design trackeru, jinak nejslabší výstup dat. Nemá budík, neměří vzdálenost, neměří spánek.
Fitbit Flex-dejte do něj displej a bude to nejlepší tracker na trhu. Pěkná aplikace, fajn budík, přesné měření spánku i kilometrů při běhání. Škoda nutnosti nabíjet každý týden.
Fitbit Force-top model, který má skoro vše. Jen není vodotěsný a aktuálně se nedá koupit.
Garmin Vívofit- aktuálně můj tracker. Na design aplikace jsem si zvykl, na to, že nemá budík taky. Je vodotěsný a lze s ním i plavat. Ze všech co jsem měl má jako jediný aplikaci v češtině a myslím, že ho bude brzy používat i hodně CZ lidiček. U Garmina nespí, pravidelně vylepšují, takže těch pár much, zejména s přesností určitě vychytají.
Aktualizace článku 8.9.2014:
S Vivofitem jsem od 16.4.2014 kdy ho mám nachodil přes 4.000.000 kroků, takže si můžu troufnout trochu zhodnotit. Po všech těch zařízeních, které jsem měl ho považuju za nejlepší z nich. Jediné co mi trochu kazí tu dokonalou radost je nepodsvícený displej a absence budíku. Ale pak už jsou to jen samá pozitiva. Byla to dobrá volba.
Garmin Vivofit mezitím přidal několik updatů:
1.Běžci si už můžou nastavit délku kroku podle sebe nebo to nechat na automatickém vypočítání.
2.Dá se nastavit automatické spuštění aktivity běh(jde to i bez tepáku).
3.Aplikace je propojená se službou MyFitnessPal pro počítání kalorií a zadávání toho co jste přes den snědli.
4.V aplikaci jsou výzvy-můžete soutěžit s ostatními Vivofiťáky kdo toho za týden nachodí víc.
5.V aplikaci je možnost napárovat chytrou váhu, já to používám s váhou iHealth.
6.Aplikace zaznamenává osobní rekordy-který den jsi nachodil nejvíc, který měsíc, jak dlouho plníš denní cíl...
Jak je tedy vidět, většina nedostatků, které jsem zmiňoval v původním článku Garmin během pár měsíců odstranil.
5.9.2014 navíc Garmin vypustil do světa info o novém náramku Garmin Vivosmart. Sice se výdrž oproti Vivofitu snížila na cca týden ale tento model posouvá Garmin do segmentu smartwatch. Vivosmart umožňuje notifikace z telefonu, vibrace, podsvícený displej. Vše co Vivofitu chybělo. Jen ta výdrž. Jsem na něj zvědavý až ho odzkouším. To si nemůžu nechat ujít.
Aktualizace článku 8.9.2014:
S Vivofitem jsem od 16.4.2014 kdy ho mám nachodil přes 4.000.000 kroků, takže si můžu troufnout trochu zhodnotit. Po všech těch zařízeních, které jsem měl ho považuju za nejlepší z nich. Jediné co mi trochu kazí tu dokonalou radost je nepodsvícený displej a absence budíku. Ale pak už jsou to jen samá pozitiva. Byla to dobrá volba.
Garmin Vivofit mezitím přidal několik updatů:
1.Běžci si už můžou nastavit délku kroku podle sebe nebo to nechat na automatickém vypočítání.
2.Dá se nastavit automatické spuštění aktivity běh(jde to i bez tepáku).
3.Aplikace je propojená se službou MyFitnessPal pro počítání kalorií a zadávání toho co jste přes den snědli.
4.V aplikaci jsou výzvy-můžete soutěžit s ostatními Vivofiťáky kdo toho za týden nachodí víc.
5.V aplikaci je možnost napárovat chytrou váhu, já to používám s váhou iHealth.
6.Aplikace zaznamenává osobní rekordy-který den jsi nachodil nejvíc, který měsíc, jak dlouho plníš denní cíl...
Jak je tedy vidět, většina nedostatků, které jsem zmiňoval v původním článku Garmin během pár měsíců odstranil.
5.9.2014 navíc Garmin vypustil do světa info o novém náramku Garmin Vivosmart. Sice se výdrž oproti Vivofitu snížila na cca týden ale tento model posouvá Garmin do segmentu smartwatch. Vivosmart umožňuje notifikace z telefonu, vibrace, podsvícený displej. Vše co Vivofitu chybělo. Jen ta výdrž. Jsem na něj zvědavý až ho odzkouším. To si nemůžu nechat ujít.
Takhle vypadá záznam z Garminu Vívofit z Perun Sky maratonu.
Fitbit Force a záznam počtu kroků.
Garmin Vívofit a záznam počtu kroků.
Nike Fuelband a záznam počtu kroků.New Balance 10v2
je libo mini?
Petzl TIKKINA
stačí nebo ne?
Reset, restart, očista, relax!
Když se ohlédnu za jarem a létem, byla to na mé poměry slušná sezóna. Hned několikrát jsem zdolala metu půlmaratonu, často i se značným převýšením, jednou jsem se dobelhala pěšmo i za maraton. A několikrát jsem taky šla skutečně až na krev, až na dno sil. A vlastně jsem na to ani netrénovala. A to je možná ten kámen úrazu :) Když jsem netrénovala, nemůžu ani napsat, že jsem přetrénovaná :D Asi jsem zkrátka přezávoděná. Po posledních dvou závodech jsem měla následně hodně nepříjemné a dlouhotrvající zažívací problémy - prakticky celý měsíc. Nevím, jestli je to náhoda, skoro si říkám, že asi ne. Asi už mám na letošek síly vybrány. Ne, že by mě běh nelákal, naopak. Letos jsem si ho užila, jako nikdy. Ale odpočívat se taky musí. Takže jsem najela na podzimní "reset".
Ráno se vyškrábu z postele a jdu se hned provětrat ven. Nic náročného, spíš se probudit. Pak si zacvičím reset, co mě v Jeseníkách naučila Lucka, geniální věc. A včera mě inspiroval Bubo, zkusím ještě připojit studenou sprchu na závěr. Dneska ráno jsem si na ní i vzpomněla, ale než jsem se umyla, tak jsem na ní zase zapomněla. Tak zítra :)
Reset :)
A když je čas večer po příchodu z práce (minulý týden nějak nebyl :), tak ještě můžu připojit krátkou jógu nebo fyzio, ale nepřehánět to! Takže spíš možá ani ne? :D
Už od jara se snažím ráno nebo večer přidat krátkou meditaci, to je perfektní na vyčistění hlavy před prací a nebo naopak pro práci. Mám na to super aplikaci:
Stejně tak jsem už před nějakým tím pátkem upravila jídelníček a musím říct, že se cítím parádně. Teda zrovna teď jsem ten jídelníček úplně nedržela, protože jsem po těch závodech měla nějaké problémy a strávila jsem dobu na suchých houskách, ráda, že můžu jíst aspoň něco :) Takže už zase bojuju s chutěmi a hladem, ale to za pár dní určitě zase přejde, už se cítím fajn a zase můžu zařadit své už obvyklé velké množství zeleniny a všemožných lahodných pokrmů :) O co jde? U Báry jsem narazila na knížku Perfect Health Diet, která mě navrtala, že některé věci (jako třeba lepek), nejsou asi úplně to pravé ořechové pro mé tělo. Jsem zvědavá, co to se mnou udělá do budoucna, ale po pár dnech a ještě více po pár týdnech, jsem začala mít přes den mnohem víc energie a nehonily mě chutě. Jakože vůbec! Jídlo najednou nebyl stres, hlad, přemýšlení nad množstvím... ale radost. A nic víc :) Takže zpátky do toho.
A aby toho resetování nebylo málo, držte se, po mnoha letech, si plánuju koupit běžecké boty! Ale o tom asi až někdy příště ;)
Ráno se vyškrábu z postele a jdu se hned provětrat ven. Nic náročného, spíš se probudit. Pak si zacvičím reset, co mě v Jeseníkách naučila Lucka, geniální věc. A včera mě inspiroval Bubo, zkusím ještě připojit studenou sprchu na závěr. Dneska ráno jsem si na ní i vzpomněla, ale než jsem se umyla, tak jsem na ní zase zapomněla. Tak zítra :)
Reset :)
A když je čas večer po příchodu z práce (minulý týden nějak nebyl :), tak ještě můžu připojit krátkou jógu nebo fyzio, ale nepřehánět to! Takže spíš možá ani ne? :D
Už od jara se snažím ráno nebo večer přidat krátkou meditaci, to je perfektní na vyčistění hlavy před prací a nebo naopak pro práci. Mám na to super aplikaci:
Insight timer aplikace (klikni pro odkaz)
Stejně tak jsem už před nějakým tím pátkem upravila jídelníček a musím říct, že se cítím parádně. Teda zrovna teď jsem ten jídelníček úplně nedržela, protože jsem po těch závodech měla nějaké problémy a strávila jsem dobu na suchých houskách, ráda, že můžu jíst aspoň něco :) Takže už zase bojuju s chutěmi a hladem, ale to za pár dní určitě zase přejde, už se cítím fajn a zase můžu zařadit své už obvyklé velké množství zeleniny a všemožných lahodných pokrmů :) O co jde? U Báry jsem narazila na knížku Perfect Health Diet, která mě navrtala, že některé věci (jako třeba lepek), nejsou asi úplně to pravé ořechové pro mé tělo. Jsem zvědavá, co to se mnou udělá do budoucna, ale po pár dnech a ještě více po pár týdnech, jsem začala mít přes den mnohem víc energie a nehonily mě chutě. Jakože vůbec! Jídlo najednou nebyl stres, hlad, přemýšlení nad množstvím... ale radost. A nic víc :) Takže zpátky do toho.
A aby toho resetování nebylo málo, držte se, po mnoha letech, si plánuju koupit běžecké boty! Ale o tom asi až někdy příště ;)
Můj drahý náhradník na Baroku :)
Ksichtím se hrozně, ale to jen kvůli sluníčku. I bez běhu jsem si Baroko skvěle užila :)
PS: Digi, diky za fotky!
Baroko 2014
Tak připravoval jsem se na maraton, ale před dvěma týdny jsem si řekl, že se přece nezničím hned na začátku září a přeregistroval jsem se na půlmaraton. Naběháno na moje poměry dost, dokonce nejvíc, co jsem kdy v létě naběhal; 3x...
Baroko poprvé a po jedné – neměla jsem raději zůstat doma?
Před právě končícím létem mě s0cketka naverbovala do Baroka v Plasech. Že prý je to krásný běh, a tak jsem se přihlásila. Jenže mi nějak zapomněla říci, že je přihlášená na desítku a ne na půlmaraton. A já se samozřejmě přihlásila na půlmaraton :-).
Pád v závěru Jesenického půlmaratonu před čtrnácti dny nebyl tak malicherný, jak jsem si myslela - ve snaze nepodvrknout si pravý kotník jsem si tehdy pochroumala ten levý - a bohužel ani přes čtrnáctidenní pauzu se jeho stav nezlepšil :-/. S0cketka mi navíc oznámila, že nepoběží, protože je ještě vyčerpaná z Jeseníků.
Je to jasné, nikam se nejede :-(.
To bychom ale nebyly my, abychom se vzdávaly! Navíc mělo být krásně, takže v týdnu jsme se domluvily, že přecijen pojedeme. Místo s0cektky poběží její drahý a já to s tím kotníkem a nachlazením nějak zkusím. S0cketka nám bude dělat doprovod.
Přes drobné peripetie s odjezdem jsme se do Plas dostali včas, abchom vyzvedli startovní čísla a připravili se na běh. Během čekání na startu jsem zas zírala, s jakým množstvím běžců se s0cketka zdraví a povídá. Jak si jen vždycky může tolik lidí pamatovat? Já jsem znala asi 3-4, ale pochybuju, že oni si na mě z dřívějška pamatovali...
Před desátou nás začali zvát do startovního koridoru. Ještě jsem stihla telefonicky zkontrolovat, zda jsou mí hoši doma v pořádku. A už tu byl start.
K mému údivu se běžel nejprve okruh po přilehlé louce opět přes startovní bránu. Jak demotivující! Pak jsme se ale již vydali na mě neznámou trať.
S0cektka "nekecala", trasa Baroka je krásná. Nejprve rovina, pak pořádný kopec a pak už jen lehce zvlěný terén a nakonec závěrečná rovinka. Ideální!
Zpočátku mě ani ten kotník tolik nebolel. "Bezva - že bych to rozhýbala?" zaradovala jsem se. Leč předčasně. Po pár kilometrech mě v kotníku začalo děsně bodat, stoupnout si na špičku bylo nemožné, ohnout kotník, taktéž. Snažila jsem se tedy levačku co nejméně zatěžovat a můj běh se změnil v podivuhodné poskakování po pravé noze. Do kopce jsem šla, z kopce a po rovině jsem pajdala a různě nakrucovala levou nohu. Nejhorší byl pocit, že by se mi jinak běželo dobře. "Tak takhle se cítí s0cketka, když běží na pohodu" pomyslela jsem si, když mě předbíhaly davy lidí, zatímco já se kochala krajinou a úpěla bolestí. Dokonce jsem poctivě stavěla na každé občerstvovačce (protože když už se člověk tak dlouho v něčem plácá, tak to napití už ho zas až tak nezdrží :-)). A že jich tam bylo! Sotva se člověk občerstvil a kousek popoběhl, už mu zas někdo podával kelímek.
Propadala jsem se hlouběji a hlouběji, až jsem nabyla dojmu, že už musím být poslední a co nevidět mě začnou předbíhat maratonci. Paniku přerušil můstek, který se přede mnou objevil a již známá štěrková cesta, kterou jsme se rozbíhali, následoval "fuj" okruh po louce. Na konci už na mě pokřikovala s0cketka s Davidem (asi s radostí, že už jsem konečně doběhla a že už nemusejí čekat ;-)), a tak jsem se v čase 2:14 dobelhala do cíle. Byla jsme na sebe dost naštvaná. Hrůza, v životě jsem neběžela půlmaraton za dvě a čvtrt hodiny.
Dalším úkolem bylo nalézt sprchy, o nichž pán na pódiu mluvil, že jsou někde ve škole či co, a uvést se do člověčího stavu. Našla jsem je. Ovšem někdo zapomněl říci, že jsou společné prodámy i pány. A tak mě čekal skutečně nevšední zážitek. Nejprve to šlo, byly tam dvě dámy a dva pánové a ve sprchách spusta páry přes kterou nebylo vidět, ale když jsem se vrátila do šatny, byla plná pánů. Takhle rychle oblečená jsem snad nikdy nebyla :-D.
Když jsem se vracela za s0cketkou, dorazil mi naproti můj drahý, přijel na motorce. Chvíli jsme poseděli a občerstvili se, když jsem náhle zjistila, že nemám v batohu pěněženku s doklady. Vše jsem několikrát prohledala, ale nikde nebyla, takže jsem začala hysterčit, že jsem ji ztratila někde v trávě na louce cestou do/ze sprch (protože na běžeckých závodech se nekrade). Naštěstí byla zamčená v s0cketčině autě, zapadlá pod věcmi na zadním sedadle. "Ufff!" oddechla jsem si, protože představa, jak obíhám všechny úřady a instituce kvůli dokadům a kartám, byla šílená.
Domů jsme se již vydali zvlášť, rozhodla jsem se jet s manželem na motorce, když už za mnou přijel...
Zrovna když jsme vyráželi, zahlédla jsem Nikie, jak dobíhá k cílové rovince po maratonu. Borkyně! Doma jsem zjistila, že se umístila na 3. místě, takže velká borkyně! Tímto velká gratulace!
Baroko bylo plné zajímavých zážitků, v úplném zdraví jsem ho sice nedokončila (ale ani nezačala) a úspěšně už vůbec ne, nicméně, stejně jsem ráda, že jsem to neodpískala. Trasa, značení, občerstvovačky i oragnizační stránka (až na ty sprchy) byly zcela perfektní :-).
Pád v závěru Jesenického půlmaratonu před čtrnácti dny nebyl tak malicherný, jak jsem si myslela - ve snaze nepodvrknout si pravý kotník jsem si tehdy pochroumala ten levý - a bohužel ani přes čtrnáctidenní pauzu se jeho stav nezlepšil :-/. S0cketka mi navíc oznámila, že nepoběží, protože je ještě vyčerpaná z Jeseníků.
Je to jasné, nikam se nejede :-(.
To bychom ale nebyly my, abychom se vzdávaly! Navíc mělo být krásně, takže v týdnu jsme se domluvily, že přecijen pojedeme. Místo s0cektky poběží její drahý a já to s tím kotníkem a nachlazením nějak zkusím. S0cketka nám bude dělat doprovod.
Přes drobné peripetie s odjezdem jsme se do Plas dostali včas, abchom vyzvedli startovní čísla a připravili se na běh. Během čekání na startu jsem zas zírala, s jakým množstvím běžců se s0cketka zdraví a povídá. Jak si jen vždycky může tolik lidí pamatovat? Já jsem znala asi 3-4, ale pochybuju, že oni si na mě z dřívějška pamatovali...
Před desátou nás začali zvát do startovního koridoru. Ještě jsem stihla telefonicky zkontrolovat, zda jsou mí hoši doma v pořádku. A už tu byl start.
K mému údivu se běžel nejprve okruh po přilehlé louce opět přes startovní bránu. Jak demotivující! Pak jsme se ale již vydali na mě neznámou trať.
S0cektka "nekecala", trasa Baroka je krásná. Nejprve rovina, pak pořádný kopec a pak už jen lehce zvlěný terén a nakonec závěrečná rovinka. Ideální!
Zpočátku mě ani ten kotník tolik nebolel. "Bezva - že bych to rozhýbala?" zaradovala jsem se. Leč předčasně. Po pár kilometrech mě v kotníku začalo děsně bodat, stoupnout si na špičku bylo nemožné, ohnout kotník, taktéž. Snažila jsem se tedy levačku co nejméně zatěžovat a můj běh se změnil v podivuhodné poskakování po pravé noze. Do kopce jsem šla, z kopce a po rovině jsem pajdala a různě nakrucovala levou nohu. Nejhorší byl pocit, že by se mi jinak běželo dobře. "Tak takhle se cítí s0cketka, když běží na pohodu" pomyslela jsem si, když mě předbíhaly davy lidí, zatímco já se kochala krajinou a úpěla bolestí. Dokonce jsem poctivě stavěla na každé občerstvovačce (protože když už se člověk tak dlouho v něčem plácá, tak to napití už ho zas až tak nezdrží :-)). A že jich tam bylo! Sotva se člověk občerstvil a kousek popoběhl, už mu zas někdo podával kelímek.
Propadala jsem se hlouběji a hlouběji, až jsem nabyla dojmu, že už musím být poslední a co nevidět mě začnou předbíhat maratonci. Paniku přerušil můstek, který se přede mnou objevil a již známá štěrková cesta, kterou jsme se rozbíhali, následoval "fuj" okruh po louce. Na konci už na mě pokřikovala s0cketka s Davidem (asi s radostí, že už jsem konečně doběhla a že už nemusejí čekat ;-)), a tak jsem se v čase 2:14 dobelhala do cíle. Byla jsme na sebe dost naštvaná. Hrůza, v životě jsem neběžela půlmaraton za dvě a čvtrt hodiny.
Dalším úkolem bylo nalézt sprchy, o nichž pán na pódiu mluvil, že jsou někde ve škole či co, a uvést se do člověčího stavu. Našla jsem je. Ovšem někdo zapomněl říci, že jsou společné prodámy i pány. A tak mě čekal skutečně nevšední zážitek. Nejprve to šlo, byly tam dvě dámy a dva pánové a ve sprchách spusta páry přes kterou nebylo vidět, ale když jsem se vrátila do šatny, byla plná pánů. Takhle rychle oblečená jsem snad nikdy nebyla :-D.
Když jsem se vracela za s0cketkou, dorazil mi naproti můj drahý, přijel na motorce. Chvíli jsme poseděli a občerstvili se, když jsem náhle zjistila, že nemám v batohu pěněženku s doklady. Vše jsem několikrát prohledala, ale nikde nebyla, takže jsem začala hysterčit, že jsem ji ztratila někde v trávě na louce cestou do/ze sprch (protože na běžeckých závodech se nekrade). Naštěstí byla zamčená v s0cketčině autě, zapadlá pod věcmi na zadním sedadle. "Ufff!" oddechla jsem si, protože představa, jak obíhám všechny úřady a instituce kvůli dokadům a kartám, byla šílená.
Domů jsme se již vydali zvlášť, rozhodla jsem se jet s manželem na motorce, když už za mnou přijel...
Zrovna když jsme vyráželi, zahlédla jsem Nikie, jak dobíhá k cílové rovince po maratonu. Borkyně! Doma jsem zjistila, že se umístila na 3. místě, takže velká borkyně! Tímto velká gratulace!
Baroko bylo plné zajímavých zážitků, v úplném zdraví jsem ho sice nedokončila (ale ani nezačala) a úspěšně už vůbec ne, nicméně, stejně jsem ráda, že jsem to neodpískala. Trasa, značení, občerstvovačky i oragnizační stránka (až na ty sprchy) byly zcela perfektní :-).
1000 miles CP1=> CP2
 |
| Moje Kona |
Updated 11:30, 6.9.2014
...je totiž Roman frajer velkého formátu, který projel půlku světa. Ale to neměnilo nic na faktu, že jsem z CP1 chtěl co nejdříve zmizet. Prohodil jsem pár slov ještě s Martinem, pojedl pár kousků vynikající domácí buchty a valil dál. Směr CP2, dvojka je polovinou trati v Jeseníkách, a to je momentálně setsakra daleko. Slunce pere ostošest a valím si to přes pole směrem Polský Jizerky a Krkonoše, kde když to půjde dobře najdu nějaký palouček a uložím hlavu. Plán je jasný, ale okolnosti se dycky vyvinou nějak jinak. V tomto případě jsem po cca 15 km natrefil na naprosto úžasný penzion Hubert.
 |
| Já a Sára |
 |
| Už se to suší |
Chtěl jsme jen doplnit vodu do bandasky a camelu, a místo vody jsem dostal skvělé jídlo, mohl jsem se vysprchovat, opral jsem si věci, umyl kolo a ještě ke všemu tomuhle servisu dávali i krásný úsměv, Díky moc Sáro, na tenhle náhodný doping do teď moc rád vzpomínám a doporučuji všem se zastavit, třeba už jen na pivko. Po cca 2 hodinové pauze jedu plný elánu dál. Jizerky jsou prostě úžasné, trasér odvádí skvělou práci a já se nenudím ani minutu, všechno začíná Singltrekem pod Smrkem, kde předjíždím Toma s Jardou, koukají na mě jako z jara kde se tam zase do prdele beru. Plný síly, stoupám až kamsi pod Svinský vrch. Celou dobu chladím zadek, nejeden cyklista muže být pohoršen, ale prostě chladit se musí. Z asfaltky se dostáváme do naprosto nečitelného terénu, kde fakt nevím jestli se mi zbláznila navigace nebo prostě tam do těch smrčků mám vlítnout, no a samozřejmě je to tak jak si myslím a už mám kolo na rameni a táhnu ho přes nekonečné množství pařezů.
 |
| Tak kudy, Tudy? No jasněěěě |
Na konci je malá cestička která mě dovede na polskou hranici a nějaký ten kilometr i na polskou stranu, jedu si pohodovým tempem okolo mě nikde nikdo. Jizerky mě fakt baví, příjemný zvlněný terén kde se člověk nenadře. Zastavuji na jídlo a v šíleném Česko polském kurzu si kupuji polívku a nějaké ty rychlé cukry. Po chvilce si ke mě přisedá polský klučina co jde pěšky nějakou dálkovou trasu a už má v nohách, jak mi oznamuje, přes pět set kilometrů. Tak mu vysvětluji jak to chodí na mílích a nabádám ho ať se přísti rok přihlásí, říkal že to zváží tak uvidíme. Po chvilce už se chystám na odjezd jen se letmo zase potkávám s Tomem a Jardou, strašně to flákají :D Ujíždím jim do lesa směr Harrachov, kde kdyby nebylo štamgastů u nádražky, tak asi jedu někam do prdele a ne tam kam mám jet, tak hoši díky. Z Harrachova vede táhlé stoupání po asfaltce, strašná nuda no ale aspoň člověk může na chvilku vypnout mozek a jen prostě šlapat a na nic nemuset dávat bacha. Na Krakonošově snídani opouštím asfaltku a pózuju jak opička turistům, kteří nechápou co že tam dělám a jaké nepravdy jim to povídám do oči a že se prý ani nestydím, za to že jim tak lžu.
 |
| Krakonošova snídaně |
 |
| Modelka |
Celou dobu nemám signál a už je čas odeslat večerní SMS. Přidávám trošku do tempa a po chvilce jsem na Dvořačkách. Mám signál a pivo. Číšník zde je tak nadšený cyklista, který ví naprosto vše, usuzuji, že je to dobré místo a kupuji si nocleh.
 |
| Relax na bááru |
Po nějaké době jak už je pomalu folklórem přijíždí Tom a Jary. Dáváme pár piv, vyměňujeme pojmy z dojmy a budíka stavíme na 5 ranní. Ráno mám velké problémy vůbec stát, ale budiž, beru kolo z garáže, krásné blýská se, neb mi ho pan majitel umyl večer wapkou. Úkol dne byl se nějak dostat přes Krkonoše až do Ádru, kde bych se měl sejít s bráchou. Krkonoše jsou celé o prudkých sjezdech a prudkých stoupání, třeba například stoupání na chatu Výrovku je pro mě nekonečné a notně exhibicionistické. Jako dárek za vyjetí si dávám jahodové knedlíky a poprvé se vidím s Petrem a měním s ním krém na opalovaní za krém na to nejcennější.
 |
| Výrovka, napapaný |
Po sjezdu do Pece sem si uvařil brzdy a tak mi nezbylo nic než se jít hledat servis nebo obchod kde mi prodají náhradní brzdové destičky. V novém Intersportu na rohu jsem nepochodil, ale za to si pěkně povykládal s majitelem, který se neúspěšně na míle snažil přihlásit, tak snad to vyjde přísti rok. Dal mi pár tipů kam se obrátit, ale nepochodil jsem nikde. Za to jsem dostal po dotazu "Prosím vás sháním brzdový destičky, máte?" odpověď Nemáme, ale tady máte nějaký obvazy, kdyby něco... Humor na cestě byl prostě všudy přítomný, a nějaký čas na splín, absolutně nepřicházel v úvahu. Po stoupání na sjezdovce mě už docela nesnesitelně bolí prsty na rukou, po poradě s otcem na telefonu, stříhám prstové rukavice a uvolňuji trošku tlak a aspoň nějak to řešení pomáhá. Další cesta je docela pruda honička s galuskářema po asfaltkách až znova na hraniční přechod v Malé Úpě. Kde se šupem dostáváme do vylidněné oblasti polské části Krkonoš a dlooooooouhým traverzováním, až to člověka skoro uspí.
 |
| Sněžka, královna Krkonoš a uctívačka asfaltu |
Ze spánku mě probrali lesníci, kteří zatarasili celou cestu při nakládání dřeva na kamion. To už je ale česká hranice, jenom kousíček a po krásné stezce si to ženu přes Žacléř směr Královecký Špičák, (pro mě jeden z nejkrásnějších úseků celých mil, naprosto nádherná příroda), kde mám docela velkou zdravotní krizi. Achilovky se hlásí velice, bolest jsem si způsobil přetěžováním. Protože mě bolela kolena, dost času jsem trávil jízdou ve stoje. ten enormní tlak způsobil, že mě sice přestali bolet kolena, ale začali se ozývat achilovky. Až do takového stádia, že jsem pořádně nemohl dál. Dávám si zde, zdravotní pauzu. Vytahuji obinadlo a vše stahuji. Valnou část cesty pokud je to možné jen sjíždím a nebo prostě jen tlačím kolo. Dost se tím zdržuji, ale krásná krajina mi umožňuje myslet i a užívat si okolí.
 |
| Překrásné okolí Žacléře |
Když se člověk totiž upne na jednu bolístku je to cesta do pekel a ve výsledovce se může velice snadno objevit DNF. Pomalu jsem se blížil Brumovským stěnám, po trati Brumovské Trilogie, často dost technickým a možná i trošku nebezpečným terénem se biju dál k Ádru, spadnou ze skály na kole, to by byl ale titulek pro bulvár typu novinky nebo idnes.cz. Potkávám se s kluky co jsou ze Šumperka, a obdivuji je jak jim to na slivovicu a cigárka, krásně jede. Asi dobrej HC oddíl. Po sjezdu do Chvalče, jsem v terénu kde to znám, přece příjezdovka do Ádrovskejch serpentin, trošku se hecuju, píšu bráchovi sms a dozvídám se, že se na mě vybodl. Tak nic trošku yklamanej, ale pořád v tempu si to zapluju do Tošováka na pořádný pivo a smažák.
 |
| Ovip u Tošováka |
Pan majitel je tak hodnej, že se můžu i ospršit, a soused od stolu mi nabízí přespání hned přes cestu. No ty bláho tolik štěstí, lidi jsou vážně báječní a né že ne.
 |
| Krásně v teploučku a měkkoučku, kdo z vás to má? |
Nakonec usínám ještě i s Petrem, který k večeru měl stejný nápad zapadnout k Tošovákovi. Ranní sluníčko mě krásně probouzí na cestě kolem skalního města vytahuju svačinu co jsem dostal v Krkonoších od paní kuchařky a náramně se culím do krajiny. Tady bych klidně si dokázal představit jednou dožít.
 |
| Sváča |
Ráno je chladné, ale jasné a je mi zřejmé, že odpoledne bude zabíjácké parno. Snažím se co nejvíce kilometrů ujet dopoledne než, bude na obloze smrtelná žlutá koule v plné palbě. Tu palbu zažívám kolem druhé hodiny odpolední na polské straně hranic při přejezdu Polských Gor Stolových, asi jediná špatná zkušenost s lidma byla v Polsku.
 |
| Geopanorama |
Když mi došla voda, tak za doplnění z kohoutku po mě chtěli asi sto korun, takže jsem je poslal do prdele a nakonec si vodu načepoval v nějaké sámošce. Fakt díky a nikdy více. Rychle pryč z Polska do Orlických hor. Na ty jsem se moc těšil, kdysi dávno jsme je přebíhal na dálkoplazecké akci. Cesta tam byla jednoduchá, až na první stoupání a neuvěřitelné horko, které atakovalo 35 stupňů ve stínu. Na Masarykově chatě jsem dal rychlé pivo a polívku, pokecal s klukama na kolech co jeli kolem, tímto vás zdravím a děkuji za následné smsky. Fakt mě to moc potěšilo a byl jsem rád, že jsem mohl i takhle inspirovat.
 |
| Začátek Orlických hor |
 |
| Strašný vedro, ale strašný |
Nespočetně krát jsme se zdravil s různýma dětskýma táborama a po sjezdu do Klášterce na Orlicí jsem byl i příjemně překvapený jak krásný holky tam mají co prodávají zmrzlinu a vaří gulášovou polívku. Při jídle jsem si i krásně pokecal s rodiči, omlouvám se zapoměl jsem jméno, ale věc se má tak, že jejich dcera závodila v AR či ultra, a tím pádem byla velká šance, že se známe. No zkrátka svět je malej. Vodní nádrž pastviny mě provokuje abych si do ni smočil unavené údy, ale já odolávám, protože čas je neúprosný a já se chci dostat do večera ještě někam za Rychlebky ke Králickému Sněžníku.
 |
| Směr Králíky |
Vím, že mám před sebou dva šampióny, tak se snažím jet co to dá. Nakonec se mi daří dohnat Jardu, který ujel Tomovi. Leháme pod přístřešek, a těšíme se na další den, který bude mít třešničku na dortě v podobě finiše 500 mil, tedy poloviny trati.
 |
| Spaní |
 |
| Jarda |
Ráno se budím, docela rozlámaný, a ze spacáku se mi moc nechce. Dostávám par povzbuzujících smsek, které mně znovu nakopávají a už si to ženu do tááááhléééého kopce kolem Králického Sněžníku. Jsem naprosto ohromený touhle krásnou cestou. Která ční nad dolinou Králik.
 |
| Traverz Kraličáku |
Začíná foukat silný vítr, ale nějak to jde i když pomalu, průměrná rychlost padá někde k 6km/h. Po vystoupání do nejvyššího bodu jedu krásným sjezdem, jen si dávám bacha na milion kamenů, abych neprorazil duši. Jedu na bezdušácích a strašně si to pochvaluju. Až do doby sjezdu k chatě Návrší, Jeba jak prase, a po dalších 30 metrech zadní plášť v prdeli. Snažím se počkat jestli nezaúřaduje mlíko, ale prd. Dira je pčešně u ráfku, jediné místo, kde má bezdušák slabinu. Než nandám duši trvá mi to cca 20 minut. Nemám cit a sílu v rukou, takže mi to vůbec nejde a nadávám jak dlaždič, pak nadávám ještě více když mě předjiždí Petr, ujeli mi nervy a taky prsty a o ventilek si rozříznu ruku. No jak jsem měl celou dobu štěstí, tak během chvíle jsem chtěl vraždit. Dojíždím na paprsek objednávám si skvělé jídlo a už se s klukama, kteří tam už do sebe ládujou jídlo a pivo jen smějí. A jak jsou to ostřílení cyklisti, tak mě i předávají své zkušenosti a zážitky z jejich cest. Dojíme zaplatíme a už jsme zase na cestě, teď jedem ve dvojce s Jardou, který to tu zná ze svých čundrů, kolem chaty Paprsek, kde málem narušíme svatbu. Já zoufalý se snažím v hospodě vyhandlovat 29 duší, ale všichni u nás asi jezděj na šestadvácách, no co to jééé? Chlópnem rychlou kofolu od paní co je asi špatně placená a dává to náležitě najevo. Ale mě to náladu už zkazit nemůže, zase se směju a jdem si užít s Jarynem borůvčí, kde na turistu jen stěží narazíme. Po překonání posledních borůvčí a krásných sjezdů, už je finish 500 nadohled, v Branné mají nějaké slavnosti či hody, mě to však nechává klidným. Cítím finish a valím co to dá, dokonce ujíždím i celopéru a je to tam FINISH 500. Tak krásný CP jsem vůbec nečekal, je tu vše od milého slova, přes super jídlo a pití až po sprchu a fandící turisty. Potkávám se zde i s ostatními závodníky, no prostě pecka. Dobíjím mobily, odevzdávám GPS záznam, pro pořadatele a stále si užívám ten pocit být v půli závodu. Tak úžasného závodu, že si přeju aby to spíš byl jen start, protože od půlky už se vše jen zkracuje a ubíhá tak nějak rychleji. A o tom zase příště...
Jednotlivé etapy:
SMS se začalo horomadit opravdu velké množství a všem zase jednou moooooc dík opravdu to bylo skvěle si číst vaše zprávy!!!!
Pak jsem dostal pár dotazů emailem od Toma Vondráčka, tak tady jsou odpovědi Tome...
1) kolik jsi měl pádů během celého závodu? :-)
Strašně moc, přestal jsem to počítat po 20 pádech, mohlo jich být i více jak 50, ale jen asi 3 byly opravdu velké..
2) jaké defekty na kole jsi musel řešit? kolikrát jsi píchl duši?
jen jednou, viz výše, jinak nic. Bezdušáky a kvalitni obutí mě podrželo.
3) jaké náhradní díly ke kolu jsi vezl s sebou/jaké nářadí?
dvě patky, kus řetězu, jednu duši
4) jak jsi řešil doplňování pitné vody? měl jsi vytipované místa kde dobereš nebo jsi to čistě nechal na improvizaci a vodu doplňoval vždy, kdy se naskytla příležitost - hospody, studánky, ochotní lidi... Bral jsi vodu i z pochybných míst - např. potok? louže? používal jsi nějaké desinfekční tablety apod? A kam s vodou? jen bandasky na kole nebo i camel?
Voda byla jedna velká improvizace, když byla možnost doplňoval jsem. Tipovat jsem netipoval, protože jsem vlastně nikdy nevěděl kudy cesta vede :-) Lidi na trase byli úžasní, a moc rádi nám vodu poskytli, i když sem tam i oni sami měli nedostatek. Tablety jsem nepoužíval, jsem prase od přírody a jen tak něco mě nerozhodí, dával jsem si jen bacha abych nepil vodu někde kde se pasou krávy apod. Na vodu jsem měl čistě Camel na zádech, a bandasku na rámu, ve které jsem měl jen Ionťák, který mi tak často nedocházel jako voda.
5) Jak jsi řešil navigaci během závodu? Měl jsi ji stále zapnutou a jel podle vyznačené čáry? Jak s baterkami - jak velkou zásobu sis vezl, aby navigace vydržela navigovat a ukládat celou trasu?
Celou dobu jsem se navigoval podle mého nového Garminu eTrex 30, vynikajici výdrž až den a půl na 2xAA baterie, u sebe jsem měl 14ks alkalických baterii. Mapové podklady jsem měl zdarma dostupné OpenStreet map, které byli naprosto skvělé a funkční.
6) kolik km jsi celkem najezdil v rámci přípravy na Míle?
Co jsem se díval do deníčku tak cca 8000 km od ledna 2014...
7) jen tak orientačně, jestli víš, na kolik tě závod vyšel finančně? zajímaly by mě útraty hlavně během závodu - tzn. hospody, sámošky, ubytko, oprava kola, cokoliv...?
strašně moc, kdybych do toho počítal i kolo které se mi posralo těsně před závodem plus letenky což pro tebe je asi neaktuální, tak kolem 50 000 kč. Jinak cca 800kč/den.
8) kterou část závodu bys doporučil známému;-), když by si chtěl zkusit jen poloviční variantu? CZ nebo SK? :-)
Rozhodně CZ, máme nádhernou zem, myslel jsem že mě už u nás nemůže překvapit, ale to jsem se šeredně zmýlil. Slovensko bylo pro mě zase hodně exotické na východě, nečekal jsem tak velký rozdíl mezi západem a východem...
9) šel bys do toho znovu? :-)
1000 % ano usínat při takovýchto západech slunce, se ti absolutně nemůže omrzet.
Jestli i Ty máš svůj dotaz napiš mi do mailu a já se ti budu snažit odpovědět, nebo stačí do komentářů..
Že by konečne?
 |
| Jedna spomienková na môj prvý polmaratón. :) |
A o čom to tu meliem? O tomto. :)
Milý běžče, tímto e-mailem bychom Vás rádi informovali, že jste byl zaregistrován na Volkswagen Maraton Praha - 42,195 km 2015.
Nezabudnite sa zapojiť do mojej súťaže! Info - Súťaž s Bežkyňou.