Spartathlon, díl 3.
Aneb Spartathlon jako společenská událost.
Bylo úplné ráno, byli jsme ve Spartě. Autobus kličkoval úzkými uličkami, až zastavil v centru u hotelu Sparta-inn. Vedoucí „zájezdu“ vytáhla papír se startovními čísly, pár čísel přečetla, mezi nimi i moje. Vystoupili jsme, autobus pak pokračoval dál k dalším hotelům. Sympatický a velmi ochotný recepční se mnou vyjel výtahem k mému pokoji...Když jsem se ptala po mém kufru, co na mě měl čekat ve Spartě, řekl, že bude později....
302
302 kilometrů
Tak pěkný pátek dlouho nebyl. Nervózní celý den, jako sáňky v létě.
-100km – nervózně nasedám do auta a odjíždím směr Vsetín, přes Opavu.
-80km – v Opavě nastupují Jana s Jirkou, s dobrou náladou a trochou nervozity.
0km – odpočatí, po kontrole na startu s ''koníkem'' v kartě závodníka a fotkou, čekáme na ohlušující
výstřel jakýchsi Valachů.
1km – po výstřelu jsem opět v šoku. Zase jako na startu nějaké městské desítky.
A to bylo řečí, že ''na pohodu''.
2km – kolem řeky, ve tmě. Asi deset kaluží s bahníčkem a osm jich je mých. Asi bych si z toho nic
nedělal, kdybych věděl, co vím teď.
3km – tolik policistů v jednom večeru jsem ještě nikdy neviděl. Hold jsem byl vždycky slušňák.
4km – konečně první zpomalení. První kopeček a už se šetřím.
5km – pohodička. Jen si říkám, že bych si chvíli zdříml. Dobíhám kamarády. Jejich tempo mi
nevyhovuje, tak je opouštím. Bolí odrazové místo na levé noze. Měním styl běhu.
Už lituji, že jsem do toho šel.
7km – vždy jsem toužil zkusit šáhnout na elektrický ohradník. Nebyla odvaha, až tady. Bolí to.
8km – na zemi leží mobil. Vemu ho a běžím dál. Chce se mi spát, tak dlouho uvažuju, co s ním.
9km – dobíhám dvojici chlápků. Ze zadu na ně hulákám: hele, neztratil z Vás někdo mobil?
A jeden z nich: ukaž? Ty vole, to je můj mobil! Říká svému kamarádovi.
Běžel jsem dál, tak nevím, jestli řekli díky. Asi jo.
10km – 15km – dobíhám Jirku. Jeho tempo je vražedné. Stíhám mu.
16km – kufrujeme.
17km – chce se mi spát. Tak dlouhý běh už ne. Max 68km.
18km – těším se, až budu v cíli, dám si horkou koupel a pak opřu nohy o zeď,
a hodinu nevím o světě.
19km – zase kufrujeme. 2kiláky navíc. Zpátky na červenou přes hustníky. Paráda.
20km – a zase musíme předběhnout tu hromadu lidí, co už jsme jednou dali. No nevadí.
21km – Bolí lýtko. Levé. Hodně. Změna stylu nepomohla.
30km – zase kufr. Ta červená je zrádná.
33km – Kohůtka. Občerstvení. Někteří si mění i boty. NJN myslí si, že bahýnka je konec.
Polívka. Dobrá, ale následky si nesu sám.
40km – konečně bez čelovky. Čekám na sluníčko.
41km – horká sprcha bude perfektní.
43km – polívka jde expres ven.
46km – sbíháním sjezdovky začínám cítit i pravé lýtko.
47km – 58km – Jirka si hraje s tempem. Stále se předháníme s dvěma dvojicemi. Oni. My. Oni.
59km – zase kufr. Nevadí. Už naposledy.
60km – končím se závoděním. Žádný závod. Sluníčko nikde.
62km – Třeštík. A tady vidím Jirku v běžeckém naposledy. Využil mé nenažranosti a zmizel.
Polívka. Teď byla skvělá.
63km – 73km – trasa Valašského hrbu. Úplně stejné bahno, jak tehdy. A to ho bylo dost.
74km – Soláň. Skvělí lidé. Chceš čaj? Ještě? Ještě? Do toho. Užij si to.
75km – dobíhám dva borce. Ti jedou. Stíhám jim. Povídáme si.
76km – 85km – jsem za nimi v závěsu. Pomalu je nechávám popojít. Schválně.
86km – tak velký hlad. Abych se rozběhl, přetrpím bolest lýtek. Pak běžím i v tempíčku 5,30.
87km – ani 10km závod nepoběžím. Sluníčko už zapadlo?
88km – Vsácký Cáb. Polévka. Oplatky. Banán. Magnésium. Skvělý apetit.
89km – přidám se k borcovi z Opavy. Povídáme si.
93km – nekonečná žlutá značka, není nám jasné, zdali jdeme dobrým směrem.
94km – konečně pití. Nemáme žízeň, ale jdeme dobře.
95km – z ¨apetitu¨ se vyklubalo hezké místo v lesíku. Opavák utíká.
97km – došla baterka v hodinkách. S časem 15hodin2minuty55sekund.
98km – jsem ko..t, že jsem do toho šel. Už nikdy nic. Ani běhat už nebudu.
99km – zase dobíhám chlápka z Opavy. Soutěživý borec.
100km – utekl jsem mu. Makám jak cyp. Už slyším hluk.
101km – do prd..e. Kde to je. To už snad mám oběhnutý celý Vsetín.
102km – tady je to. Doběhl jsem. 15hodin38minut.
V cíli, pořadatel s mikrofónem, se mě zeptal na nejlepší věc závodu. Tak asi ten poslední kilometr.
Ve vestibulu zázemí závodu zjišťuji, že voda není teplá, ale ¨horká¨. A nejde ředit. Ještě hodinu mi byla taková zima, až jsem z toho usnul.
Po hodině spánku koukám na něčí nohy. Jana se vrátila! Hurá, pojedeme domů.
Samo, že až si vyzvedla výhru. :-D
P.
Wuf, wuf!
Posledné dni sa vôbec neniesli v rytme behu, ale v rytme niečoho úplne iného! Rozhodli sme sa, po dlhom premýšľaní s mojím skoro mužom, že nám zadovážime nového člena našej domácnosti. Prvý krát sme na túto strunu brnkli asi pred pol rokom, ale nakoniec ta správna chvíľa prišla až teraz. Naše vysnívané plemeno je Írsky vlkodav a po stretnutí s jednou príjemnou slečnou na Nám. Míru, ktorá má krásnu vlkodavicu Růženku a krátkom rozhovore s ňou, to v nás zase začalo hlodať a tentokrát to bolo definitívne. :)
V týždni sme teda hľadali chovateľské stanice so šteniatkami a v sobotu sme sa vydali do Čiernej Hory do CHS Ar Daroth, kde sa pani majiteľka stará o šteniatka z CHS Ailean, pretože ich pániček je chorý (prajeme skoré uzdravenie!).
Po príchode sa na nás vrhlo 12 úžasných malých guličiek. :D Teda, zas tak malé nie sú. Strašne to klame telom. :))) Sú veľké asi ako dospelý malý bradáč (knírač) a pritom to sú ešte ani nie dvojmesačné miminká. :D
Bolo strašne tažké vybrať si tú pravú slečnu, všetky sú strašne krásne! Nakoniec sme ale vybrali dve favoritky a z nich potom Beátku alias Barču! :)
 |
| S ružovou stuhou! |
Běžecká knihovnička nevážně
Dívám se právě na část své běžecké knihovničky a je to docela veselé čtení - a to stačí číst tituly: Běhání s Keňany - Zrozeni k běhu - Jez a běhej - Běhej, nebo zemři - Život bez hranic...
no a končíme titulem Předlékařská první pomoc. A vlevo zase moc pěkná dvojka: Running on Empty a The Feed Zone Cookbook ;-) Knihu Kam bych tak běžela od Ivany Pilařové pak lze brát jako pomyslný rozcestník, zda běžet raději naprázdno (doleva), nebo s Keňany (doprava).
Paříž běžecká podruhé
V prvním blogu o běhání v Paříži jsem slíbil popsat ještě další možnosti prodloužení trasy po Promenade Plantée, tady jsou. Zákres všech tras včetně několika fotek opět najdete na Google Maps: první část a druhá část.
Canal Saint-Martin
Canal Saint-Martin
Pokud si rozumíte s asfaltem, pro běhání vám stačí klasický městský park, nevadí vám semtam semafory a ještě ke všemu chcete spojit běžecký výlet s menší poznávací procházkou, pak je docela dobrou volbou trasa podél Canal Saint-Martin - kanálu svatého Martina.
Canal Saint-Martin spojuje (zjednodušeně) Seinu se řekou Ourcq a dříve sloužil jako zdroj pitné vody a jedna z dopravních tepen lodní dopravy. Kanál překonává výškový rozdíl 25 metrů, je na něm 9 plavebních komor, řada lávek pro pěší a dva otočné mosty. Část kanálu, mezi port de l'Arsenal a boulevard Jules-Ferry je podzemní. Pokud by vás omrzelo běhání, doporučuji prohlédnout si kanál během dvouapůlhodinové plavby, která vážně stojí za to.
Běžecká trasa podél kanálu vás provede od Place de la Bastille až k Place de la Bataille de Stalingrad (cca 4 km). Zde se pak můžete rozhodnout, zda svůj výlet ukončit, nebo pokračovat dál podél Bassin de la Villete až do stejnojmenného parku (další cca 1,5 km). Cestou podél kanálu si můžete prohlédnout místa, kde se natáčely známé filmy, jako je Amélie z Montmartru nebo výrazně starší Hôtel du Nord.
Část trasy vedoucí nad zakrytým kanálem je na běhání o něco příjemnější, protože v parcích se často potkáte se šotolinovými cestičkami. Kolem nezakryté části musíte počítat spíše s asfaltem. Výhodou je v obou částech poměrně velké množství stromů, takže v kombinaci s blízkostí vody ideální místo pro teplejší dny.
Parc de la Villette
Parc de la Villette se nachází v 19. pařížském obvodu a vznikl na místě bývalých jatek. Je to třetí největší park v Paříži. Koncepce celého parku je dílem francouzského architekta švýcarského původu Bernarda Tschumiho. Park je tvořen pomocí tří principů, které Tschumi označuje jako body, linie a plochy. Zatímco pochopení principu linií a ploch je bez prohlédnutí si plánů parku poněkud obtížnější, princip bodů je zřetelný na první pohled. V parku je totiž postaveno 26 červených altánků (ve francouzštině označovaných jako follies, s původem v anglickém slově folly), které jsou umístěny ve stodvacetimetrových rozestupech a tvoří pravidelnou síť. Každý altánek je unikát, nicméně všechny jsou tvořeny podle Tschumiho velmi specifických pravidel. Altánky slouží jako ateliéry, pokladny pro blízké kulturní sály, vyhlídky na park a podobně.
Park je rozdělen na celou řadu zahrad. Některé jsou běžnější, některé působí až fantaskně. Najdete zde například zahradu zrcadel (Jardin des Miroirs), ve které se nachází 30 dvoumetrových monolitů s povrchem z leštěné oceli odrážející okolí, nebo zahradu dětských strachů (Jardin des Frayeurs enfantines) kde vás bude smrkovo-březovým lesem provázet tajemná hudba. Parkem prochází celá řada cestiček, z nichž asi nejzajímavější se klikatí prakticky celým parkem a provede vás - byť ne zrovna přímo - kolem většiny zahrad. Cestička je zakreslena v mapě, bohužel v některých místech je v mapě přerušená, takže je rozdělená na několik částí.
Pokud by vám ani park Villette nestačil, můžete po Allée Arthur Honneger a Allée Darius Milhaud (opět vyznačeno v mapě) přeběhnout do dalšího pařížského parku.
Parc des Buttes-Chaumont
Park des Buttes-Chaumont, pátý největší pařížský park, se nachází v 19. pařížském obvodu a vznikl v roce 1867 na místě bývalých lomů, ve kterých se těžil sádrovec a stavební kámen pro pařížské domy. Vzhledem ke svému původu je park poměrně kopcovatý a pokud byste měli v Paříži náladu trénovat krátké úseky do kopce, určitě si svou cestičku najdete.
Parku vévodí přibližně kruhové jezero, v jehož středu se tyčí skalnatý ostrov, který je s břehy jezera spojen kamenným mostem sebevrahů (Pont des Suicidés) a visutou lávkou (Passerelle suspendue), jejímž autorem je Gustav Eiffel. Na vrcholku ostrova je altánek, zvaný též Sibylin chrám, ze kterého je pěkný výhled jak na samotný park, tak i na okolní zástavbu, včetně Montmartre. Od altánku k lávce a ke břehu jezera dříve vedla stezka, která místy procházela různými tunýlky a točitými schodišti ve skále, nicméně v současnosti je pro veřejnost uzavřená, pravděpodobně z bezpečnostních důvodů. Ze severního břehu jezera jsou některé úseky velmi dobře patrné a je tedy možné udělat si představu o délce celé trasy. Několik metrů jižně od jezera ještě najdete 14 metrů hlubokou a 20 metrů vysokou grotu s umělými krápníky (největší měří 8 metrů), která dříve sloužila jako vstup do podzemní části lomu. Grotou protéká jeden ze tří potoků napájejících jezero. Potok zde tvoří 32 metrů vysoký umělý vodopád.
Tím běžecké tipy pro východní část Paříže končí. Uvidíme, zda - nebo kdy - budu mít možnost otestovat běžecky i jinou část.
Část trasy vedoucí nad zakrytým kanálem je na běhání o něco příjemnější, protože v parcích se často potkáte se šotolinovými cestičkami. Kolem nezakryté části musíte počítat spíše s asfaltem. Výhodou je v obou částech poměrně velké množství stromů, takže v kombinaci s blízkostí vody ideální místo pro teplejší dny.
|
|
| ||||||
|
|
| ||||||
|
Parc de la Villette
 |
| Panoramatické kino La Géode |
 |
| Allée Darius Milhaud |
Pokud by vám ani park Villette nestačil, můžete po Allée Arthur Honneger a Allée Darius Milhaud (opět vyznačeno v mapě) přeběhnout do dalšího pařížského parku.
Parc des Buttes-Chaumont
 |
| Parc des Buttes-Chaumont |
 |
| Sibylin chrám |
Tím běžecké tipy pro východní část Paříže končí. Uvidíme, zda - nebo kdy - budu mít možnost otestovat běžecky i jinou část.
La Promenade Plantée – Paříž běžecká
Při probírání fotek z Paříže, kde jsme byli v dubnu (...), jsem si vzpomněl, že jsem slíbil napsat něco o jedné pěkné možnosti lehkého poběhání v Paříži. Takže, s menším zpožděním, je to tu!
La Promenade PlantéeLa Promenade Plantée, česky asi něco jako Osázená promenáda, je veřejný park ve 12. pařížském obvodu. Vznikla v roce 1988 na trase bývalé železniční trati, která spojovala Paříž s Vincennes (a dál s Varenne-Saint-Maur). Pro veřejnost byla otevřena v roce 1993. Vede od la Place de la Bastille k Boulevard Périphérique a měří dohromady se všemi odbočkami 4,7 km. Ve východní části má Promenade Plantée dvě větve, jedna končí u Porte de Montempoivre, druhá se stáčí směrem k jihu a končí na Square Charles-Péguy. Trasu si můžete prohlédnout třeba na Google Maps (včetně fotek). Východní část, po Jardin de Reuilly, měřící asi 2 km (počítáno od Porte de Montempoivre) je přístupná i cyklistům. Tento úsek vede částečně nad úrovní okolního terénu (zcela východní část), částečně pod úrovní terénu, setkáte se zde i se třemi osvětlenými tunely. Západní část, měřící asi 1,6 km, je přístupná pouze pro pěší a vede z větší části po tělese původního viaduktu z roku 1859. V roce 1990 byla zahájena oprava jednotlivých oblouků. Přesnější by však bylo asi mluvit spíše o přestavbě, neboť po dokončení prací v roce 1994 začaly jednotlivé oblouky sloužit jako různé ateliéry, obchody či kavárny a vznikl Le Viaduc des Arts - Viadukt umění.
Povrch na většině promenády je bohužel z větší části asfaltový, s pár výjimkami - ve východní části najdete na pár místech šotolinu, v západní pak prkna (nejen na mostě přes Jardin de Reuilly). Výhodou však je, že i v teplejším počasí nabízí promenáda velmi slušný úkryt před sluncem. Ve východní části se můžete - hlavně v místech pod úrovní okolního terénu - těšit téměř na les, v západní části vás pak povětšinou schová vcelku hustá vegetace, kterou je osázený viadukt. Ve východní části je zpravidla cesta dostatečně široká, o něco problematičtější to může být na viaduktu, kde se místy budete muset potýkat s větší koncentrací procházejících se lidí. Důležité je nezapomenout, že se nejedná o běžeckou trasu, ale o promenádu, a také se podle toho chovat. Co vás může uklidnit, je fakt, že rozhodně nebudete na promenádě jedinými běžci. Podle všeho je to docela oblíbené místo.
Pokud vám nestačí přibližně 3,5 km dlouhá trasa (tedy s návratem nějakých 7 km), nabízí se několik variant prodloužení. První a z ryze běžeckého hlediska asi nejsmysluplnější variantou je zaběhnout si do Bois de Vincennes.
|
|
| ||||||
|
|
| ||||||
|
| |||||||
|
|
Pokud vám nestačí přibližně 3,5 km dlouhá trasa (tedy s návratem nějakých 7 km), nabízí se několik variant prodloužení. První a z ryze běžeckého hlediska asi nejsmysluplnější variantou je zaběhnout si do Bois de Vincennes.
Bois de Vincennes
Bois de Vincennes - Vincenneský lesík - je největším pařížským lesoparkem. O pár hektarů vyhrává i nad mnohem známějším Bois de Boulogne - Bouloňským lesíkem - a pokud máte rádi srovnávání, tak je přibližně 3x větší, než oblíbený Central Park v New Yorku. Od Promenade Plantée je vzdálený asi 1 km (měřeno od Square Charles-Péguy), což z něho dělá ideální místo pro prodloužení běžeckého výletu. Cesty v parku jsou jednak šotolinové, jednak asfaltové, případně je možné bezostyšně běhat po trávě. Od severozápadního k jihovýchodnímu rohu měří cesta parkem přibližně 4 km, po obvodu měří park více než 12 km.
Další varianty prodloužení běžeckého výletu po Promenade Plantée již brzy.
Tréningový plán s Endomondom na mieru
Dnes to bude dlhší článok, ale dúfam, že o to zaujímavejší. :)Pokiaľ vás už nebaví behať len tak, bez cieľa a zároveň sa vám nechce platiť si trénera, je fajn cesta k zlepšeniu sa, skúsiť si navoliť tréning na Endomonde. Za tú dobu, čo sa snažím behať som už vyskúšala Nike tréningový plán a garmin plán. Oba boli fajn, ale nakoniec sa mi najviac páči práve ten od Endomonda.
Tento plán totiž pracuje s datami, ktoré má zaznamenané z vašich predchádzajúcich výbehov. Samozrejme si môžete zvoliť vlastné ciele, ale ak to necháte na ňom, mal by vám urobiť tréning presne na mieru. :)
Plán si vytvoríte, keď na webe www.endomondo.com kliknete na záložku Training -> Training Plan -> Create New Plan.
Na prvej obrazovke si zvolíte vaše ciele. Chcete ubehnúť vzdialenosť alebo ju bežať rýchlejšie. Trénovať na 5km, 10km, polmaratón, maratón, alebo vlastnú vzdialenosť? Týždennú kilometráž vám endomondo vypočíta priemerne, prípadne ju môžete upravovať. Vybrala som si polmaratón.
Za ubehnuté miľníky dostávate vždy nejaké fitness skóre a na základe tohoto skóre vám aplikácia upraví tréning a jeho tempo. To je odporúčaná varianta. Druhá možnosť je nastaviť si vlastné tempo a tretia je čas, na ktorý by ste chceli závod, na ktorý trénujete, bežať. Ja som ponechala odporúčanú variantu s fitness skóre 35.
V tretiom kroku vyberiete plán, ktorý najviac odpovedá vašemu doterajšiemu behaniu. Volíte medzi začiatočníkom, ktorý ešte vzdialenosť nebežal a nie je aktívny; začiatočníkom, ktorý ešte nebežal vzdialenosť a je aktívny; bežcom, čo už vzdialenosť bežal a nie je aktívny a bežcom, čo už vzdialenosť bežal a je aktívny. Síce som aktívna, ale asi som to trošku prehnala a bolia ma okostice, tak som zvolila, že aktívna nie som (aby na úvod tréningy boli trošku miernejšie), ale polmaratón som už bežala.
A v poslednom kroku vyberáte kedy chcete s tréningom začať resp. kedy bežíte závod. Ja som zvolila 24.3.2015, pretože je to najneskorší možný dátum, ktorý sa dá zvoliť. Ešte to posuniem na 28.3.2015, kedy sa beží pražský polmaratón a potom, keď už pôjde zadať maratón na máj, tréning si zase upravím. :) Ďalej, kedy vás ma aplikácia v mobile upozorniť na tréning a dni, ktoré sa vám hodí bežať. Zvolila som si pauzu v pondelok a v piatok. Perfektné je, že tieto dni si môžete aj v priebehu plánu upravovať. Takže, keď sa vám niečo zmení a už nemôžete behávať v utorky, môžete si ich zrušiť a behať napr v pondelky.
Takto vyzerajú prvé týždne, ktoré mi aplikácia naplánovala. Po konzultácii s kamarátkou Alinou, ktorá má tréningy na mieru od trenéra to nie je úplne ideál, ale určite to je lepšie, než bežať každý deň to isté.
Podľa plánu, by som Pražský polmaratón mala zvládnuť pod 2:05. :) Všimnite si ešte, že 14.10. by som mala bežať Test. Jedná sa o Cooperov test, kedy 12 minút bežíte tak rýchlo, ako vládzete. Podľa ubehnutej vzdialenosti endomondo zhodnotí váš fitness level. A toto je práve vychytávka, pre ktorú mám endomondo rada. Pretože podľa fetness levelu vám upraví plán tak, aby vždy čo najviac odpovedal vašej kondičke! Test v priebehu tréningu robíte cca 4x.
A čo vy? Beháte len tak? Alebo máte nejaký plán, podľa ktorého beháte? :)
PS: Nezabudnite sa tento mesiac opäť zapojiť do súťaže!!! Nová výzva na október
PPS: Viac info nájdete v angličtine na endomondo blogu - https://support.endomondo.com/hc/en-us/articles/201868947-Training-Plans-Guide
Spartathlon 2014, díl 2.
26.-27.9.2014 Spartathlon, 246 km (max. v limitu 36 H), já „jen“ 153,8 km za 21 H 10 minut
Už to víte, nedoběhla jsem až k soše krále Leonidase do Sparty, ale jen na 45. checkpoint (z celkových 75). Spartathlon je hodně těžký závod, strašně těžký, na ostří nože, na hraně, ale ne nemožný ani pro mne.
Závodník musí plnit průběžné limity:
22. checkpoint, 80 km za 9 H 30 minut
35. checkpoint, 123,2 km za 16 H
43. checkpoint, 148,2 km za 20 H 10 minut
52. checkpoint, 171,4 km za 24 H 30...
Konečná a zároveň začátek
Dlohou jsem zvažoval, jak dále naložit s tímto blogem, který jasně ukazuje, jak se z gaučového povaleče může stát, a taky stal, běžec s ultra zářezem. Pokládal jsem si otázku, zda dál psát a pokračovat v příspěvcích, které mnohdy nejsou jen čistě o uběhnuté vzdálenosti nebo počasí na trati či o tom, jestli se běželo špatně nebo dobře, ale hlavně o tom, co mi běh dává.
Místo nic neříkajících 