Blogy

Oproti minulým ročníkům došlo ke změně trasy, letos vedla z Keitrze do Sudic-Třebomi-Petrowic-Kietrze. Přibylo kopečků, ubylo stromů a tím pádem i stínu a hlavně narostla teplota vzduchu – 32 C, jasno a úplné bezvětří….

Nenene, netrap se Lenko, závody se běhají hlavou. Zkus myslet na něco hezkého. Odpoutej svou mysl. Takže začnu:

Začala jsem běh prokládat chůzí. Už jsem nechtěla zaběhnout pod 1:55, už jsem nechtěla zaběhnout ani pod 2:00. Chvíli jsem si sice myslela, že bych to záměrně zkoulela na 2:02:02. Nakonec mi bylo všechno úplně jedno. Prostě jsem to chtěla nějak docajdat.

V cíli jsem se nechala od hlavy až k patě zlít ledovou vodu z hadice. Děkuji tímto hasičům za tuto charitu. Pořádně zlitá VODOU potkávám kolegu Přemka. Je to pašák-také přežil. Směje se na celé kolo, neboť jak řekl „ doběhl jsem do cíle a mohl jsem tě plácnout po zadku“ Po chvíli potkávám i Roberta, ten je také spokojený, inu doběhl do cíle pod dvě hodiny a má mě. Dojdeme si do šatny pro věci a já využívám možnosti masáží. Lehnu na lehátko a teď holky bacha…. Masírují mě DVA!!! 2!!! DVA!!! maséři, borci, a zadarmo ,tedy v ceně startovného a masáž trvá možná tak deset minut. Fakt má to běhání a závody něco do sebe. Nožky mám hnedka lehké jako laňka …

 

 

 

 

Tenhle závod je pro mě synonymem mého nového běžeckého života. Když jsem v roce 2012 tak trochu zase začal pokukovat po běhání, kterému se říká ultra, objevil jsem tenhle závod. A hned jsem věděl, kam chci jet. Taky jsem si z něho každý rok udělal pečlivý záznam do deníčku. Takže i letos bylo zcela jasný, kam na první červnový víkend vyrazím. Letos se sice Silva nekonala jako MČR ale to mi bylo celkem fuk. Republikové mistrovství bylo 14 dní předtím v Lošticích, jenže zrovna ten den se běžel i můj oblíbený Šutr 72km v Šárce. A jezdit kvůli MČR do Loštic se mi nechtělo, navíc Šutr byl dobrou přípravou. 

Poslední záznam jsem sem dal po Turínské 24 hodinovce Takže ještě letecky pár údajů z mezidobí. Po deseti dnech od Turína jsem už zase běhal do tempa 3:40-30 což mi dodalo jistotu, že bych měl zkusit i Pražský maraton. Nakonec jsem ho 20 dní po Turínu odkroužil za 2:30:59 a jen vlastní hloupost mi zabránila mít čas 2:29… Na Libeňském mostě jsem si vše špatně spočítal, usoudil, že na 2:30 už nemám a zbytek vypustil. Moje chyba. Ty 3,5km byly v tempu o 20sec/km pomalejší než do té doby a to byla přesně ta chyba. Takže snad příště. Znovu jsem si ověřil, že je to v hlavě a ta když neumí počítat a vymýšlí hovadiny, projeví se to na výsledku. Následoval Šutr, ve kterém jsem běžel skoro tak rychle jako při traťáku předloni, což ukazovalo na dobrou formu. Týden nato Praha-Brandýs 15km v průměru 3:26/km bylo taky docela slibné a pak už přišla Silva. 

Pravdou tedy je, že letos jsem trénink na Silvu pojal dost navolno, žádné hrocení a velké ladění, spíš tak moc oproti loňsku nezpomalit a ideálně se udržet vepředu, trasu rychle proběhnout a otestovat doplňování energie tak, aby byl žaludek v pohodě. Všechno z toho se povedlo na výbornou. Do Stropnice jsme dorazili společně s babickou favoritkou Lídou v pátek navečer, přibrali ještě pár dalších lidí včetně Lenky (medailistky ze Silva 1/2maratonu) a vydali se na společnou předzávodní večeři. Lída je velká frutariánka a bílkožroutka, takže vybrat si pro ní jídlo nebylo tak snadný. Nakonec usoudila, že co je dobré pro mě, bude určitě dobré i pro ní a objednala si stejné jako já-rýži s hermelínem a brusinkama. No, porochnila se v tom a moc tomu nedala. A to bylo přesně to, co jí určitě v sobotním pařáku chybělo. Ale zpátky na trať. Ranní start byl ještě v příjemném chládku, nikdo se nikam nehnal a tak jsem po dvou kilometrech zjistil, že už běžím sám. A tak to bylo celou cestu až do cíle. Což jsem si patřičně užil. Musím uznat, že se mi běželo hodně napohodu, podle záznamu z garmina i hodně vyrovnaně, bez nějakého tempového, pocitového ani energetického propadu. Vlastně jsem pořád jen běžel a občas si řekl: tý jo, už mám 30, takže už jenom 70… týjo, já už jsem v půlce…tý jo, už jenom 30?? Na devadesátým mi Jana povídá: vypadáš dobře, jako by jsi byl v pohodě? Tak jí říkám: jo to sem. Fakt jsem si to užíval celou cestu. V druhé polovině závodu už bylo opravdu dost velké vedro, takže jsem ztratil nějaký čas na občerstvovačkách, kde jsem se poléval studenou vodou. Podle záznamu tohle zastavování znamenalo cca 12 minut.  Hluboce se klaním před všemi, co na té trati strávili o několik hodin víc než já. Byl to vážně běh rozpálenou krajinou po bublajícím asfaltu. Za celou trasu jsem spotřeboval čtyři Enervit koncentráty, které se mi tedy parádně osvědčili a pro příště s nimi naplno nahradím energy gely. žaludek naprosto v pohodě a energie sbalená na celou cestu. Na jedné občerstvovačce mě dost pobavil jeden pán, povídá mi: jste první. A já na to, že vím. A on zase: on Orálek neběží, on už končí kariéru. A já na to: on běží, ale maraton. A on zase: hm, protože už končí. Tak jsem to s ním nechtěl víc rozebírat, měl asi přesnější informace než já a jak se v cíli ukázalo i než Dan. Taky byl hodně překvapený, že končí. Ale ten pán se pak ukázal i v cíli a dokonce to byl nějaký místní funkcionář, takže musel být v obraze. Kam se my běžci na tyhle lidi hrabem s informacema. 

V cíli mě pak čekal další hrníček do sbírky. V tombole jsem opět nevyhrál, takže snad za rok. Protože Silvu, tu nemůžu vynechat. Tedy snad jediná akce by mě jí donutila vynechat. To by ale bylo jen v případě, že bych v červnu 2016 stál v Kalifornii na startu Western States. No, ještě uvidíme, jak mi bude štěstí nakloněno. 

A co teď dál? Tento víkend jsem odběhl parádní 1/2 maraton Okolo Vlasti ve Vlastibořicích. Moc hezký závod, parádní trať s pár kopci zabijáky a nádherná atmosféra. Jednoznačně nejkrásnější závod na sever od Šutru. 

Příští pátek ve 21:00 vyběhnu na trasu Krakonošovy stovky, což je právě jeden z kvalifikačních závodů pro Western States. Doufám, že se v noci někde neztratím a najdu správnou cestu a cíl. Pro jistotu jsem si od kluků z Garminu vzal hodinky Garmin Epix, do kterých mi nahráli pořádnou turistickou mapu. Uvidíme. No a potom zase trochu regulérně potrénovat směrem k 18.7.2015, kdy se koná MČR 100km v Ostravě a 14 dní na to MČR 24 hodin v Kladně. Bude to zajímavý dvojboj. Snad mi bude tělo sloužit. 

A na závěr ještě malé porovnání letošní Silvy a loňské. Na grafu je krásně vidět, jaký propad v tempu jsem měl loni v druhé polovině a jak vyrovnané bylo to letošní tempo. Taky je na tom letošním záznamu pěkně vidět, kolikrát jsem se na občerstvovačkách zastavil, chladil a lelkoval.

Protože jsem nedávno už konečně taky dočetl Koernera, tak už vím, jak na to a co je nejdůležitější. Mít plán! Lépe řečeno několik plánů. Vzhledem k tomu, že to beru hlavně jako trénink na Andorru, plány mám tedy následující:

Co k tomu dodat, prostě parádní den. Velké díky za něj patří hlavně organizátorům a také všem skvělým lidem na trati a na pivku po závodě;) Díky!

Pepa Rajče (3. místo) a Rumcajs (1. místo) Autor: Markéta Hrnčálová

Doslov
- Od závodu se startovným 1,- Kč jsem opravdu nic víc než vytyčenou trasu nečekal, takže jsem byl tím vším velmi mile překvapen. Organizací, tajnými občerstveními, tričky, diplomy. No sakra, je to vůbec možný?

- Co se týče trasy, je opravdu krásná, rychlá a zábavná. V propozicích je sice 50:50 asfaltu ku lesním pěšinám, ale nebylo to tak hrozný. Asfaltu určitě nebylo 50%, bylo ho méně. Řekl bych tak 30 max. 35%. 

- Kopců bylo poskrovnu. Nevím jak ostatní, ale já naměřil celkové převýšení pouze + 1 019 m a ne udávaných +1 500 m. 

- Tajné občerstvovačky jsem teda vůbec nečekal, takže určitě velmi příjemné překvapení. Jen by příště mohly stát někde dál od kontrol, které jsou v hospodách a kde se čék už občerství.
- Na start se postavilo 159 lidí z toho 99 chodců/běžců a 60 cyklistů. Můj čas nejrychlejšího běžce byl celkově včetně cyklistů 18. nejrychlejší.
- Každý kdo budete na tím to závodem příští rok uvažovat, tak vůbec neváhejte a určitě jděte do toho! Užijete si to.
- Díky Markétě Hrnčálové za supr fotky, které jsem si, s dovolením, pro oživení blogu vypůjčil.