Sezona 2016 se hlásí. A co já? Jsem připravený?
 |
| S Tomem jsme si nějakou dobu docela rozuměli:) |
Loni jsem se trochu namlsal. Loni jsem neodpočíval. Po loňských problémech jsem se rozhodl, že trochu upravím trénink a začnu zařazovat aspoň den volna každý týden. A jak to dopadlo? Po Spartathlonu jsem měl v plánu dlouhý odpočinek, aspoň 3 týdny. Bylo z toho 5 dní, ok. V listopadu jsem ale opět ve své dychtivosti vše zkusit a vše zvládnout viděl týpka, jak sedí v tureckém sedu, nohy vražený pod sebou, kolena skoro na zemi. TO CHCI!! To musím taky umět. No a už to jelo. Do sedu, kolena rvu k zemi…Tohle jsem provozoval pár dní a pak to přišlo. V levém koleni se něco pokazilo a začalo bolet. To přeběhám. Jasně, jako vždy. Takže jsem běhal a běhal a běhal, odběhl s tím i Pražskou stovku, všechny prosincový i lednový tréninky… V lednu jsem vyrazil i na pěknou běžeckou seanci do Stromovky, které se říká Lívancový běh. Prostě proběhneš 2 míle co nejrychleji to jde a pak si dáš teplý lívanec. Fajn. Z téhle akce jsem si ještě doběhl domů dalších 38 kiláků, druhý den si dal tréninkový maraton a večer už skoro nechodil. Tedy já bych mohl běhat ale ne chodit. Koleno už bylo v takovém stavu, že jediný pohyb, který zvládalo byl běh. Fakt, nekecám. Takže doktor, MR, diagnoza. Potrhaný meniskus. Super. Díky vstřícnosti doktorů mi dali termín na operaci za 10 dní. A po ní že to bude trvat tak 2-3 týdny než vyběhnu. 2 týdny, to je jak angína a antibiotika. Ale neběhat 2 týdny před a další 3 týdny potom, to už je v háji. No, nic jiného se stejně nedalo dělat, takže jsem rezignoval. V pátek mě kuchli, v sobotu pustili domů a večer jsem už seděl na rotopedu a točil nohama. U televize. Aspoň jsem měl čas pěkně sledovat biatlon. Poctivě jsem cvičil, posiloval stehýnko, rotopedil, chodil o berlích a všude studoval jak dlouho to po artroskopii trvá než se zase dá běhat. Názory byly různé. Ale moje realita byla 14 dní. Po 14 dnech jsem jel zase na Lívance. A jak jsem v lednu vyhrál, tak teď jsem ukořistil předposlední místo. Dlouho jsem tohle místo držel ale kilometr před cílem jsem musel čůrat a ta paní se psem mě dost utekla. Měl jsem fakt co dělat jí dohnat. Naladěn tímto výsledkem jsem zajel ještě na Ladronku za Milanem Kůtkem, který mě naučil běhat s běžeckýma holema. Fakt dobrá věc, funguje to a hodně to nohy odlehčí. V neděli už jsem to šel znovu zkusit. No a od té doby už zase běhám:) No, běhám. To je asi hodně silný slovo. V lednu jsem běhal na 120 tepů tempo 4:10, teď jsem na tempu 5:10 a jsem rád. Pár týdnů bez zátěže a co to s tělem udělá, to se jeden diví. Navíc koleno není ani zdaleka ve stavu, kdy ho můžu zatížit tak jak bych si představoval. Aktuálně to pořád bolí ale určitě se to už posouvá k lepším zítřkům.
Plány pro letošní rok se trochu změnili ale to se nedá nic dělat. Ten velký, hlavní, zásadní, ten zůstává. SPARTATHLON. To je cíl, ke kterému vše bude celý rok směřovat. To všechno okolo bude jen taková omáčka ke knedlíkům. Vlastně ani nic zásadního jiného neplánuju. Klasika bude Silva Nortica, Krakonošova 100 přes Sněžku, protože ta je opět kvalifikačním závodem na Western States. Snad letos nezabloudím. Za 38 dní je v Plzni Mistrovství ČR na 100km. Plány byly ale teď budu rád, když se mi podaří se do té doby připravit tak, abych to vůbec uběhl. Na nějaké cíle v podobě umístění a času v tuto chvíli nepomýšlím. Jen chci být zase běžcem a stát na startovní čáře. Světový šampionát 100km zatím termín stanovený nemá. Winschotenskou stovku letos asi vynechám, je 3 týdny před Spartathlonem a to by..… však víme. No a 3 týdny po Spartathlonu budu fakt odpočívat. Tedy pokud mi do toho něco neskočí. Třeba to, že 22.10.2016 se ve Francii běží Mistrovství Evropy na 24 hodin.
Závěr ?
Je konec února, já nemám na budíku kilometrů za 2016 ani 500km a moje nohy jsou v nepěkném stavu. Naštěstí je moje hlava nastavená správně a tak to prostě rozběhám :)
Kamarádi z týmu H.O.P. Liberec se zúčastnili závodu Visma ski classics v Toblachu
S laskavým svolením našich kamarádů z týmu H.O.P. Liberec a především autora článku Jardy Průška si Vám dovolujeme zprostředkovat zážitky a poznatky z tohoto krásného závodu, který se jel, jak již je tomu letos bohužel tradicí, ve zkrácené variantě.
BORCI zdar!
Výjezd do Toblachu 2016.pdf (9310670)
Předežeň RUNGO!
Od začátku roku běhám s RUNGO.cz na Endomondu a snažím se je v jejich každoměsíční výzvě předběhnout. Vím, že je nepředběhnu, ale používám to jako malou motivaci.
Chvilku jsem se tam snažil předběhnout svoji virtuální kamarádku Renatu, ale ona je nějaká splašená.
Asi nemá nic jiného na práci než jen běhat a běhat a tak má naběháno jednou tolik co já (klobouk běžeckou čepičku dolů, holko).
No ... prostě si jen tak pobíhám a Endomondo mi to samo počítá. Já se jen občas podívám, jak se mi daří na mém 465-tém místě. Nebo 578-tém. A nic si nedělám z toho, že mé místo je trojmístné.
JENŽE!
V běhu není poražených a náhodný los štěstěny zamíří občas i na konec běžeckých žebříčků.
Protože RUNGO podporuje jak rychlíky, tak plazivce, v jejich výzvě může vyhrát kdokoliv.
A já v lednu vyhrál čepičku! (Díky, díky!)
A dnes mi přišla.
A je super a mám z ní radost.
Připojte se a pojďte mě předběhnout ... najdete nás na Endomondu ;-)
... tak, a už nemusím běhat prostovlasý!
Chvilku jsem se tam snažil předběhnout svoji virtuální kamarádku Renatu, ale ona je nějaká splašená.
Asi nemá nic jiného na práci než jen běhat a běhat a tak má naběháno jednou tolik co já (
No ... prostě si jen tak pobíhám a Endomondo mi to samo počítá. Já se jen občas podívám, jak se mi daří na mém 465-tém místě. Nebo 578-tém. A nic si nedělám z toho, že mé místo je trojmístné.
JENŽE!
V běhu není poražených a náhodný los štěstěny zamíří občas i na konec běžeckých žebříčků.
Protože RUNGO podporuje jak rychlíky, tak plazivce, v jejich výzvě může vyhrát kdokoliv.
A já v lednu vyhrál čepičku! (Díky, díky!)
A dnes mi přišla.
A je super a mám z ní radost.
Připojte se a pojďte mě předběhnout ... najdete nás na Endomondu ;-)
... tak, a už nemusím běhat prostovlasý!
16. etapa LC Malenovice, hotel Petr Bezruč – časovka – jednotlivci
Tak už to přišlo! V neděli 21.2.2016 padlo moje poslední osobní tabu. A to, že bezručovská etapa nejde běžet celoběhem, hlavně kvůli hangu. Jenomže opak je nyní pravdou. Dokonal jsem poslední lysacupovou trasu v celoběhu. Konečně je to tam, pokud jde o Lysou horu je jakákoliv chůze pro mě zbytečná. Vše se dá běžet. Ovšem také jakou rychlostí a jestli je to vůbec ekonomické? Asi né tak zcela. Již loni jsem si zaběhl luxusní osobák z Bezruče, ale druhou půlku hangu jsem šlapal. Letos jsem hopsal celý hang, ale docvakl mě soupeř Ríša Ručka, který měl původně 20ti vteřinové manko. Řekl jsem si, že to prostě zkusím i na úkor času a umístění. Hned nad hangem mě Ríša předběhl, já se však pověsil za něj a nespouštěl ho z očí. Následující dva šikmé traverzy jsme v tandemu běželi stále těsně spolu, snad jsme i někoho předběhli a strojovým tempem pokračovali vzhůru. Až na cestě, která vede od Ivančeny jsem se odhodlal před Ríšu, protože to byl zrovna takový běžecký rovinný úsek. Pak přišlo další prudší stoupání, ale z běhu jsem nepolevil. Zase jsem někoho dotáhl, ale Tibor, který byl 20 sec. v náskoku mi z dohledu zmizel. Nevadí, jdu dobře a udržím celý běh až na top, pomyslel jsem si. Pak přišel pozvolný úsek v lese pod Malchorem, tady musím běžet fest. Už jsem za sebou slyšel konvoj eliťáků, funěli jak mašiny a ten dusot kopyt, měl jsem fakt strach, tak jsem kurde přydal. I tak mě v zápětí semleli, ale za posledního borce jsem se pověsil. Vybíháme k rozcestníku na Malchoru a mě došlo, že borec mě trochu brzdí tak jdu přes něj. Vběhl jsem do sjezdovky a na chvíli jsem pohlédl vzhůru jestli neuvidím Filípka.
Filip startoval již kolem 9:45. Zajistil jsem mu kamaráda na doprovod a do hangu jsem vyrazil s nima, abych si pořádně smočil boty. Aspoň nepoběžím svůj ostrý start na sucho. Pak jsem seběhl a čekal na svůj startovní čas. Filda s Dankem nakonec dobře rubali a dali to pod hodinu. Prý to mladému dost klouzalo, ale bojoval statečně. Veškeré drobné rovinky se snažili běžet.
V závěrečných serpentinách jsem tedy Filipa neviděl a myslel jsem, že jim náskok stačil a že už jsou nahoře. Takže jsem také zkoušel makat co to šlo. V půlce sjezdovky mě oběhl samotný lídr seriálu Víťa, no tempo hodně slušné. Přiznávám, že jsem to chvilku držel, ale postupně se vzdálil. A před koncem sjezdovky rubal kolem mě Macek a to teda bylo peklo, to se nedalo zachytit ani na pár kroků. No jo, mistr schodař. Fakt bylo hned poznat, že to pere rychleji než Víťa nebo Hudy. Nakonec byli jen dva borci pod 30 minut: Kuba Ambros (opět vítěz) a právě Macek. Byl jsem už téměř nahoře a tentokrát zdatně finišuju do cíle. Valím kolem plotu a už se nechci nikým nechat předběhnout. Jedno malé pípnutí a bylo hotovo. Na vrcholu mě již čekal Filda a to bylo moc příjemné. Hned jsme si sdělovali pár zážitků, já jsem si nezapomněl pohladit hladící bod a šli jsme do Bezručky na čaj. Byl jsem spokojený, jenže zároveň trochu nervózní jak jsem asi dopadl. Tajně jsem věřil na první dvacítku, ovšem reálně jsem si připouštěl i kolem 25 místa, protože jsem si hodně dobře pamatoval selhání v prosinci. Teď to bylo jiné, pocitově jsem fakt šel velmi slušně, z celoběhu jsem byl nadšen, takže jsem byl zvědavý. Až doma jsem zjistil, že je z toho skvělé 17. místo a čas jen 69 sec. za osobákem. V týmech to bez dvojčat nebyl klasický výkon, ale v celkovém pořadí držíme pěkné osmé místo a mohli bychom udržet i po závěru. Takže děcka příště již naposled a máme zase pár měsíců klid.
Filip startoval již kolem 9:45. Zajistil jsem mu kamaráda na doprovod a do hangu jsem vyrazil s nima, abych si pořádně smočil boty. Aspoň nepoběžím svůj ostrý start na sucho. Pak jsem seběhl a čekal na svůj startovní čas. Filda s Dankem nakonec dobře rubali a dali to pod hodinu. Prý to mladému dost klouzalo, ale bojoval statečně. Veškeré drobné rovinky se snažili běžet.
V závěrečných serpentinách jsem tedy Filipa neviděl a myslel jsem, že jim náskok stačil a že už jsou nahoře. Takže jsem také zkoušel makat co to šlo. V půlce sjezdovky mě oběhl samotný lídr seriálu Víťa, no tempo hodně slušné. Přiznávám, že jsem to chvilku držel, ale postupně se vzdálil. A před koncem sjezdovky rubal kolem mě Macek a to teda bylo peklo, to se nedalo zachytit ani na pár kroků. No jo, mistr schodař. Fakt bylo hned poznat, že to pere rychleji než Víťa nebo Hudy. Nakonec byli jen dva borci pod 30 minut: Kuba Ambros (opět vítěz) a právě Macek. Byl jsem už téměř nahoře a tentokrát zdatně finišuju do cíle. Valím kolem plotu a už se nechci nikým nechat předběhnout. Jedno malé pípnutí a bylo hotovo. Na vrcholu mě již čekal Filda a to bylo moc příjemné. Hned jsme si sdělovali pár zážitků, já jsem si nezapomněl pohladit hladící bod a šli jsme do Bezručky na čaj. Byl jsem spokojený, jenže zároveň trochu nervózní jak jsem asi dopadl. Tajně jsem věřil na první dvacítku, ovšem reálně jsem si připouštěl i kolem 25 místa, protože jsem si hodně dobře pamatoval selhání v prosinci. Teď to bylo jiné, pocitově jsem fakt šel velmi slušně, z celoběhu jsem byl nadšen, takže jsem byl zvědavý. Až doma jsem zjistil, že je z toho skvělé 17. místo a čas jen 69 sec. za osobákem. V týmech to bez dvojčat nebyl klasický výkon, ale v celkovém pořadí držíme pěkné osmé místo a mohli bychom udržet i po závěru. Takže děcka příště již naposled a máme zase pár měsíců klid.
Sugar free challenge: 3.týden
Už druhý týden bojuji proti cukru a je to tvrdý nelítnostný boj. Nechybí mi cukr jako takový, ale ovoce a ranní sladké kaše. Na slané snídaně jsem si sice zvykla, ale po ranních bězích či trénincích se mi na sladké kaše sbíhají sliny.
A ovoce? Jak ráda bych si dala ovocnou misku, fresh, ale vydržím to a sekci s ovocem budu i nadále v Albertu brát oklikou.
Jaký byl druhý týden?
Měla jsem nahradit co nejvíce cukrů bílkovinami a tuky. S tuky to bylo komplikovanější, avokádo jsem neměla a moc nevěděla,co jiného si mám dát. S bílkovinami to je jednodušší, tofu, tempeh, veganské sýry mi chutnají a dají se poměrně jendoduše sehnat. Od pondělí do středy jsem byla na služební cestě v Budapešti a hotelová snídaně pro mě byla velkým testem. Naštěstí měli dost zeleniny a dokonce i bezlepkové pečivo. V sobotu jsme měli rodinnou oslavu v mexické restauraci, tam jsem jednou lehce zhřešila, když jsem si dala vegetariánskou pšeničnou tortilu se špenátem, cuketou a avokádem. Jinak musím říct, že si nevybavuji, že bych někdy během týdne zhřešila, nebo porušila nastavená pravidla.
Chutě na sladké už docela přešly, spíš jsem si začala uvědomovat, jak je složité se někde najíst nebo si něco koupit do ruky. Většina věcí jsou sladkosti a nebo pečivo s nějakou náplní. Proč se neprodávají kelímky/sáčky se zeleninou? Nebo třeba pokrájené tofu na kostky, se zeleninou, humusem. Mezera na trhu odhalena :)!
Večery zvládám celkem dobře, tím že bílkoviny hodně zasytí večer chute nemám a když náhodou ano, zapiji to čajem nebo vodou.
Týden třetí aneb absták začíná
Teď už jde do tuhého a všechny tyto potraviny musím z jídelníčku úplně vyřadit:
-sušené ovoce, čerstvé ovoce a ovocné štávy (toto jsem vyřadila hned první týden)
-med, agáve sirup
-jogurty s příchutí
-ochucovadla s cukrem
-veškeré ‘źdravé’’tyčinky
-sušená rajčata
Denní příjem cukru by měl být maximálně 6-9 lžiček. Musíme tedy pečlivě číst etikety a správně vybírat potraviny s co njéjnižším obsahem cukru.
Několik tipů od Sarah, jak správně číst etikety:
-pokud je údaj o cukru uveden na prvním či druhém místě, je ho tam většinou hodně
-cukrů je několik typů: kukuřičným agávový, syrupy.glukozovy, agávový, rýžový, datlový
Super potraviny na překonání abstáku:
-kousky raw kaka
-káva
-kokosové mléko
-kokosový olej
-chia semínka
-skořice
Já osobně zbožňuji chia semínka, přidávám je kam to jde a nemůžu si je vynachválit.
Zde je recept na pudink z kešu a chia semínek
Suroviny
½ hrnku chia semínek
1 2/3 kešu či mandlového mléka
skořice
WK7 2016
Po - volno, necítím se fit, prcek něco dotáhl ze školky, tak ani raději nepokouším štěstí..k tomu nedostatek spánku, jasná stopka.
Út - 25km @ 4:36/km , v tom 5x3km @ 4:15/km, MK 1km @ 5:00/km, super trénink. Dal jsem si záležet, abych byl dobře vyspaný, rýmečka na ústupu.
St - 12km @ 5:02/km , vytřepání nohou po úterku přijde vhod, ale tuším, že ani zítra nebudou úplně v cajku.
Čt - 14,5km, v tom 8x800m v rozpětí 3:53 - 4:00/km, MK 400m, nohy na kaši, vůbec mi to nejde a po posledním úseku jsem rád, že to mám za sebou. Tepovku nijak zvlášť neoživím..
Pá - 9,5km @ 5:14/km , běhám po městě a sháním konopnou mast, která mi došla, už se brodím ve sněhu a břečce, tuším, co mě bude čekat v sobotu..
So - 17,5km @ 5:14/km, tak nic no. Měl to být 30+km běh s cca. 25km @ 4:40/km, ale sotva jsem se rozběhl, boty byly komplet mokré. Po pár kilometrech si sice zvyknu, ale když se pokouším dostat do tempa, ozve se levé lýtko s úpony kolem kotníku a začínám zpomalovat. Nepomáhá to, takže naštvaně točím směr a došmatlám to domů. Ve sprše prohmatávám dané místo a je to čím dál citlivější, tak se trochu uklidňuji, že jsem udělal dobře a zabalil to snad včas.
Ne - 19km @ 4:34/km , celou neděli se lituji, jak mě bolí noha, přežírám se na návštěvě, max. plánuji večer bazén, ale stejně mi to nedá a protahuji chodidlo všemi způsoby, co znám. Večer v 8 vybíhám s tím, že oznamuji manželce, že buď to bude na 5 minut, nebo až hodinu a půl. Noha byla skoro celou dobu v cajku, sem tam se něco ozvalo, ale nic podobné včerejšku. Tak jsem si užil aspoň trochu úplněk, ten na mě působí vždy velmi pozitivně.
Celkem 97,5km, 8h.
Podporujte svého Hubáčka
Když jsem loni doběhl do cíle Hubáčkovy dvacítky, říkal jsem si, že jednou to bohatě stačilo. Podařilo se mi tehdy nadělat tolik chyb, že jiným by to vydalo na celou sezónu. Po Prokopském údolí totiž pobíhám poměrně často a sko...
BORCI zdar! na MČR žactva v NMNM
Přátelé,
tři členové našeho týmu BORCI zdar! se zúčastnili otevřeného závodu v Novém Městě na Moravě, který se běžel na třech tří kilometrových okruzích ve Vysočina aréně dnes v poledne. Naši BORCI opět pro zviditelnění našich barev udělali maximum. V kategorii mužů a juniorů jsme měli spolu se Skiklubem Jablonec nad Nisou největší zastoupení. O skvělou reprezentaci našeho týmu se dnes starali Láďa Fildán, Jindra Skácel a LIbor Hlaváč.
Sportu zdar!
BORCI...