Domů 2015

Roční archiv: 2015

5/8T příprava na Maraton v Košicích

0
Za tento týden není moc co psát, když jsem běhal, tak to bylo spíš kulhání a odlehčování levé nohy. Někdy to bolelo jen trochu, jindy jsem to zabalil po pár set metrech. Nic příjemného, ale nerad běhám přes bolest, zvláště pokud neznám jasnou příčinu. Za zmínku snad jen stojí sobotní dlouhý běh, který začínám tlačit k maratonskému tempu a docela to šlo, než se opět noha ozvala. V časovém okně 2h 40min jsem si vypočítal, že bych měl utáhnout cca. 34km @ 4:40/km, což bylo reálné do 29.km, pak už jsem jen řešil, jak došlapovat, ať se úpony ozývají co nejmíň. Celkově jsem uběhl 31km, takže jsem se mohl skoro pochválit. Přišlo mi to docela snadné, ale v neděli jsem měl lýtka jak z betonu, a tak jsem jim dopřál regenerační běh ráno i večer a po obědě jsme si vyjeli s rodinkou na bazén.



Nějakým zázrakem jsem uběhl 85km, bohužel 2/3 z objemu opravdu jen šourání. Tak snad to následující týden opět nakopnu, nerad bych do Košic dorazil "skoro připraven". Uvažoval jsem i nad posunutím startu o rok, pokud by se situace nelepšila s tou mojí haksnou, ale zdá se mi, že vidím světlo na konci tunelu. 

Pro jistotu jsem se nechal vylekat několika případy, kdy šlo o achilovku, např. - http://www.behej.com/2010031102-vit-pavlista-chut-navratu-po-zraneni.html .  Vítkovi jsem zkusil napsat přes FB, jak se mu podařilo vyřešit bolesti achilovek a odpověděl mi, že se toho úplně nezbavil, přesto hlavně balanční cvičení a doplňkové cviky pro záda mu pomáhají nejvíc. A to jsem si rychle vzpomněl na mé první běžecké krůčky, kdy mě pořád něco bolelo a vyzkoušel jsem tehdy na sobě mraky cviků. A tak jsem se opět pustil do experimentování a začíná to pomáhat. Boty mi teď nejvíce sedí tenké prošlapané slupky Inov-8 flite 195, nad kterými už delší dobu uvažuji, že je vezmu i do Košic. Na 1/2M v Ostravě jsem je měl a běželo se v nich skvěle, jen asi koupím nový pár. 

Takže mám před sebou dva týdny pořádného tréninku a pak už jen týden ladění a ládování a lenošení. Na MMM je LLL ideální příprava :-) . 

Winschoten, MS na 100km.

0
Velké zklamání.


O tom co se povedlo píšu rád, o tom co jsem podělal moc rád nepíšu. Takže je asi jasný, v jakém jsem teď rozpoložení. Čekal jsem prostě víc. Nestalo se. Zbývá jen pochopit proč. Možná mám moc velké plány a cíle, na  které prostě nemám. Možná jsem už dosáhl svého stropu a teď už to bude jenom horší. A nebo jsem to letos prostě jen přeháněl a tělo má také svoje limity pro regeneraci. Odběhal jsem toho letos až moc, v podstatě neustálý kolotoč nějakého ultra, bez pořádného odpočinku.  A podle toho to prostě letos vypadalo. Začátek roku vypadal moc dobře, s každým dalším závodem to ale bylo horší. S každým závodem do větší únavy. Už si ani nepamatuju, kdy jsem se cítil na startu odpočinutý a připravený. Asi naposledy v lednu na garážovém maratonu. Jo, to už je sakra dávno. No a tohle byl bonus na závěr sezony. Ani si nechci představovat, jak se mi poběží za 13 dní na Spartathlonu. 
Nebudu nějak pitvat v tom, jak se mi běželo. Do padesátky to bylo celkem dobrý, pak to ale začalo hodně drhnout. No, v podstatě se to zadrhlo. Začal jsem se fakt hodně propadat a musím říct, že je to vážně pecka pro psychiku, když tě předbíhá jeden za druhým. No doběhl jsem, závody by se neměli balit jen pro to,že to zrovna neběží. Myslím, že to je právě ta důležitá součást mentální přípravy a budování  odolnosti na někdy příště. Takže mám ze sebe vlastně radost. Za 13 dní si užiju Spartathlon a pak budu fakt odpočívat. Aspoň měsíc. Dám si nohy a hlavu dokupy a pak se uvidí co dál. Cesta po který jsem šel letos byla cestou k sebezničení. Prostě do pekla. Ale je potřeba si tím projít, aby člověk pochopil. 

Na afterparty. Ten vpravo je Steve Way, kluk co zaběhl loni  stovku za 6:19hod. Tady skončil na 50km.

VZZV, aneb Vražedný Závěrečný Závodní Víkend

0
Poněkud dramatický nadpis, ale můj šílený nápad absolvovat během víkendu dva závody, maraton a duatlon, si jiný název nezaslouží. Sobota Baroko maraton, neděle Klasik duatlon Příbram. Proč? Protože jsem ješitný stárnou chlap. :-)



Číst dál »»»

Sunday Kitchen Experiments

0
Taking little bit of mental and physical relax this Sunday. Easy shakeout 5 mile run (8 km) in the morning followed by fun in the kitchen.Breakfast Pumpkin Puree1/4 hokkaido pumpkin (cca 250 g)200 ml CHI coconut milk2 tea spoons of coconut butter1 peac...

„Já bych všechny ty traily zakázala.“ Věra Pohlová, 62 let, důchodkyně

Milí běžci
V tomto týdnu jsem obdržel email, který našemu klubu oznamuje, že si většinový majitel Babického lesa už nadále nepřeje, abychom zde pořádali náš Babický Trail ¼ Maraton. Důvodem je dlouholetý spor obce Babice s majiteli lesa o jeden z vjezdů, kterým majitelé les obsluhují (rozuměj vytěžují), ale tím vás nechci zatěžovat, protože se nás celá tato kauza netýká a náš závod je v ní pouze dalším z rukojmích. Bohužel mají majitelé pozemku na tento krok právo, je smutné, že se to dozvídáme jen několik dní před samotným závodem, můžeme s tím nesouhlasit, ale musíme se s tím vyrovnat.

Ale abych nestrašil… Ne, o čtvrtmaraton nepřijdete!!

Musím říct, že i když se k něčemu podobnému schylovalo už loni a již před dvěma týdny jsem obdržel varování, že bude majitel průběh závodu komplikovat lesní technikou, tohle jsem opravdu nečekal. Nyní, když jsme tedy oficiálně v Babickém lese nežádoucí, vytvořili jsme s kucí z klubu během několika dnů náhradní řešení, které věříme, že se vám bude líbit a bude (alespoň pro tento rok) důstojným nástupcem čtvrtmaratonu, jaký jste ho znali dosud. Věříme, že to pochopíte, i přesto přijedete a zazávodíte si s námi.

A teď tedy, co to pro nás znamená.
Trasa čtvrtmaratonu nepovede Babickým, ale Janovickým (aka Mukařovským) lesem. Trasa je stále trailová, asfalt tvoří jen 600 m celého závodu a zbytek jsou lesní stezky všeho druhu, od těch měkkých vystlaných jehličím, přes úzké a technické cestičky plné kořenů a zatáček, po dlouhé a rychlé šotoliny.
Je celkem blbuvzdorná a samozřejmě pečlivě vyznačená moučnými šipkami a fábory. To všechno se ještě dozvíte na startu.
Zázemí, start i cíl závodu, dětské běhy i všechen doprovodný program uděláme tentokrát na návsi v Babicích, která se vám bude jistě také líbit. Čekají na vás dobroty ze Staré školy, od Mastného kníra, Baking Bitches, Kájiná vaří, zapít je můžete v pivním stánku babických rugbistů, nebo u F.H. Prager, bude zde zábava pro děti v podání nového cirkusu Cirqueon a dalších, DJ Gramofon a po závodě koncert OTK, atd, atd.
Trochu větší problém bude asi letos s parkováním, ale jako každoročně, využijte prosím postranních ulic obce, kde můžete zaparkovat při dodržení všech dopravních značení. Pokud tedy např. zaparkujete v ulicích kolem hřiště tak, jak jste zvyklí, na náves můžete dojít za několik minut.

Takže v sobotu 12.9. vás čekáme v Babicích na návsi při registraci dětí od 9 - 9:45, dospělých do 11 hodin. Vše ostatní dle propozic.

Předem děkujeme za pochopení a na viděnou na startu.
David Volenec a tým SKB

Baroko maraton 2015

0
Oblíbený maraton v okolí říčky Střely se běhá od roku 2008. A celou dobu se chystám postavit na jeho start. Teprve letos se mi to povedlo. Navíc jako můj 10. maraton. A stálo to za to. Krásná a příjemná trasa, počasí téměř ideální a rovněž můj výkon mě potěšil.


Číst dál »»»

Mistrovství ČR v adventure race – Roman Šinkovský

0
Již několik let je pro mě tato akce vrcholem českého závodního kalendáře.  Pestrá trať, nové terény, minimálně 500km a 50 hodin non-stop závodu, kde si můžete být jisti, že zhruba tak třetinu z toho naběháte, tak to jsou klasické atributy tohoto extrémního závodu. Závodu, který není náročný jen fyzicky (letos nastoupáno 22.000 metrů) , psychicky (minimálně 2 noci nespíte), ale i takticky a materiálně. 
Běhy (treky) jsou vždy v rozlišném terénu a vždy musíte počítat s tím, že větší část závodu půjdete v těžkém diskomfortu. Vždy máte vložený několikahodinový OB, samozřejmostí jsou brody i plavání v botách, těžké výstupy i sběhy, po celou trasu si nesete povinnou výbavu, takže další zátěž na Vaše chodidla. Střídání teplot (letos přes den 35°C a v noci 10°C) i terénů (letos hodně přeběhů čerstvě zoraných polí a několikahodinové brodění Lužnice) dávají tušit, že mj. i správná volba obuvi je klíčem k úspěchu. 




Když trošku zabřednu do nedávné historie, tak u mě osobně to byla spíše hysterie. Preventivní lepení pat a plosek, mazání vazelínou, nekonečné peripetie jakou obuv zvolit…..Prostě strach z puchýřů a s tím spojené neskutečné bolesti na nekonečných trecích a bězích. Dva roky to již neřeším….Mám sadu bot od INOV8 a pouze sáhnu po tom páru, který se hodí nejvíce na daný závod. Letos jsme začínali 25km během, kde se střídal lesní porost, asfalt a louky – TRAILROC 255 jasná volba. Navíc následovala etapa inline bruslení…šup s nimi do batůžku. Za pár hodin se budou hodit…čeká nás 12 hodin v kánoi. Kdyby jen v kánoi……pravidelné přetahování jezů, tahání lodí vyschlým korytem (chvíli bahno, chvíli kluzké kameny), odbíhání na vložené OB a navíc i skalnatá ferrata. Nakonec místo 55km pádlování z toho díky výhodnějším postupům bylo dalších 50 km běhu. Zase jednou trefa do černého – fakt supr bota.
Etapy se střídají jedna za druhou. Pár hodin MTB, pár hodin inlinů, zase trek, zase MTB, zase trek. S pokračující únavou a námahou se standardně zvětšuje i velikost mých chodidel. Abych v tuto chvíli trpěl…..tak na to jsem již příliš zkušený a vybaven mnoha lety drsných a bolestivých zážitků založených na experimentování s obuví. Do závěrečné části závodu, kdy jde spíše už o vůli a monotónní pohyb nasazuji vždy o číslo větší a stabilní INOV8, vždy navíc s co nejtvrdší podrážkou. RACE ULTRA 290 jsem vyzkoušel již na několik mistrovstvích světa a ani zde mě nezklamaly. 
Adventure race je sám o sobě drsný zážitek, ale díky kvalitnímu a vhodnému vybavení z něj můžete udělat i skvělý prožitek. Třetí vítězství v řadě na nejtěžším domácím outdoorovém závodě je kombinace zkušeností, zdatnosti, připravenosti, štěstí i alchymie. Za mě palec nahoru INOV8. Díky!

4/8T příprava na Maraton v Košicích

0
Tento týden jsem protrpěl a popravdě jsem rád, že už je za mnou. Od neděle večera jsem si užil svalovou horečku se zimnicí a křečemi v břiše, takže den jsem byl bez běhání. V úterý chůzí-během obkroužím barák a zalezu, ve středu už chci běžet předepsané 3x2km @4:08/km. První dvojka jde, ale oběd byl až moc kvalitní a žaludek ho ještě nevstřebal, jakmile rozbíhám druhou dvojku, musím hned zastavit, pálí žáha, žaludek stávkuje a nejsem schopný to doběhnout domů. To už se cítím dost mizerně psychicky a váhám, jak do konce týdne pokračovat, jsem bez tréninku kvality, tak se pokusím aspoň uběhnout předepsaných 20km volně. To se mi podaří a aspoň menší nadšení je tu, s tepy pod 140tf jsem schopný cválat těsně kolem 5:00/km. V pátek už jen 10km klus, sobota volno a je tu neděle a test rychlosti na 1/2M v Ostravě.


Trochu se obávám, jestli se opět ozve levé chodidlo a úpony kolem kotníku, rozbíhám se důkladně a je to opravdu lehkým krokem, kdy mám jasné signály, že to dnes půjde. Na startu se ocitnu docela daleko od vodiče na 1:30/3:00h , a tak se k němu snažím protlačit co nejblíž. Po rozběhnutí musím trochu manévrovat, ale pak už se ocitám ve skupince lidí, kteří cílí na čas těsně pod 3:00h. Tempo osciluje kolem 4:15/km , mám vypnutá 1.km kola, ale ostatní ne, takže sem tam mrknu na mezičas. Trať mi vyhovuje, počasí je dokonalé, jen sem tam více foukne protivítr. Od 5.km na to nejsem sám, objeví se vedle mě týmový parťák Jirka Dinter, je na tom hodně podobně, nikam se nežene, občas i prohodíme pár slov, v protisměru povzbuzujeme a zdravíme kamarády, závodníky na špici. 7.km mám těsně pod 30min, 14.km taky vmáčknu pod hodinu, žádná krize se neděje, tep mi osciluje kolem 155-165tf a občas klesne i níže. Občerstvení vynechávám a ani v závěru závodu toho nelituji, žádný extra finiš se nekoná. Plánoval jsem v poslední třetině závodu postupně zrychlovat, ale už na 15.km se ozve levá noha a v mírných stoupáních vysílá dost nepříjemné signály. Na rovinkách ztráty rychle srovnávám, ale nikam se neženu, jen doufám, že se to nezhorší. Pouze poslední km si dovolím zrychlit, abych se pohodlně vlezl pod 1h 30min. Výsledný čas je 1:29:30. Jirka dobíhá těsně za mnou a máme oba velkou radost. Výklus je skoro nemožný, odpajdám pár set metrů a vzdávám to.

http://www.strava.com/activities/386077904


Zpětný pohled na celý týden je nic moc, ale aspoň pár povzbuzujících okamžiků ve mě zachovalo pozitivní náhled na nadcházející druhou polovinu přípravy. A co s tou levou tlapou? Masíruji, zkouším různé gely, krémy, zázvor na pití a hlavně pořádně posilovat lýtka výpony! 

Rýchlik Zoška – Bratislava (5.9.2015)

0
trail / dĺžka 51,90 km, 1.353 m+ / čas 5:29:11 / tempo 6:21 min/km
záznam trasy na garmin connect / strava

S myšlienkou vyskúšať si nejaký ultra beh s dĺžkou okolo 50 km som sa pohrával už minulý rok, zrealizovať sa mi ho napokon podarilo v prvý septembrový víkend roku 2015. Priebeh môjho prvého ultra bol priam klasický, od nadšenia, cez blúdenie až po preklínanie sa a čierne myšlienky. Veď posúďte sami.

V ono sobotné ráno som k Zochovej chate mieril s nádejou, že sa mi podarí bez nejakej krízy a v zdraví absolvovať celú trasu. Keď k tomu na viac aj dážď ustal, podmienky pre beh boli priam ideálne. Na štarte sa zoradilo 89 jednotlivcov a 9 štafiet a tesne pred deviatou sme vyrazili v ústrety prvým kilometrom a stúpaniam. Nastolené tempo mi vyhovovalo, terén bol príjemne behateľný, až kým sme prišli po Skalnatú. Tam som po prvý raz prešiel do kroku, ale to vlastne všetci ktorých som videl. Už tu, po piatich kilometroch, sa situácia utriasla tak, že som bežal na tretej pozícii za Jurom Drotovánom a Broňom Novákom. Jedinou dramatickou udalosťou bol priam surreálny výjav, keď asi 20 metrov od trasy v lese pod stromom nehybne stál muž v prúžkovanej košeli. Keď sa však za zákrutou objavila Pezinská Baba, záhada bola vyriešená :-)
ešte vysmiaty pred štartom
Trasu z Baby som čiastočne poznal už z behu Baba-Kamzík, klesanie do Svätého Jura bola pre mňa novinka. Tu som zistil, že od 17,68 km mi hodinky nemerajú vzdialenosť, čo sa vyriešilo pauznutím a opätovným spustením. Na ďalšiu kontrolu v Neštichu som tak dorazil s virtuálnym mankom 5 km. V tejto chvíli, keď som polovicu trasy mal za sebou, začala psychika hrať rovnako dôležitú rolu ako fyzická kondícia. Z profilu trate som vedel, že tu začína prvá nepríjemná „stojka“ na Biely Kríž, myslím že som s ňou poradil celkom obstojne.

Na Bielom Kríži som mal za sebou nejakých 32 km a pred sebou jedinú, avšak rozhodujúcu chybu. Sám neviem prečo, ale namiesto po žltej TZ som pokračoval po červenej a teda zlým smerom. Po asi dvoch km som si bol viac menej istý že idem zle, našťastie som sa ocitol na križovatke ciest, odkiaľ viedla zelená TZ na Bystrické, na správnu trasu. Na pohode mi to, pochopiteľne, nepridalo, ale cestou som aspoň natrafil na potok v ktorom som sa chuťou opláchol. Na ďalšiu kontrolu / občerstvovačku v Marianke som pribehol ako deviaty bežec, stratil som teda 6 pozícií.
had bežcov v stúpaní na Skalnatú
V tejto chvíli som mal v nohách 42 km a cítil som, že tu niekde je môj limit toho, čo som schopný absolvovať v súťažnom tempe. Na kontrole som strávil asi 6 minút počas ktorých som intenzívne rozmýšľal že to v Marianke ukončím. Už od Baby ma boleli chodidlá, pomaly aj chrbát sa ozýval a hlavne, za dedinou čakala druhá náročná „stojka“ smerom na Kačín. Do pohybu som sa dal najmä vďaka Martinovi Stoličnému, ale už po chvíli som stál zas, to keď sme dorazili k spomínanému stúpaniu. Po ďalších troch minútach však predsa len zvíťazilo ego nad telom, nezapíšem si predsa svoje prvé DNF! Poklusom som dobehol Martina a spoločne sme kráčali a bežali až po Klanec.

Predposledný kilometer už bol fakt trápenie, dole kopcom s niekoľkými prestávkami za takmer 11 minút. K behu na poslednom kilometri ma donútila už len chuť ukončiť súťaž pod 5:30 hod., čo sa mi aj podarilo a s časom 5:29:11 hod. som obsadil 19. miesto.
smer Pezinská Baba
Pár postrehov
- Na občerstvovačkách som bral len kolu a pomaranče, na prvej aj malé pivo, neviem prečo :-)
- Za Bielym krížom som si dal jeden gél Agave9 (čokoládový) a už o pár minút som čupel v kríčku. To sa mi stalo po prvý raz.
- Keby som rozmýšľal takticky, tak by som v Neštichu nejaké dve minúty počkal na Iva Ivana a bežal spolu s ním. Beh považujem za najmä individuálnu záležitosť a ja som sa chcel spoznať na takto dlhej trati, preto som aj ďalej pokračoval sám. Samozrejme, výraznú úlohu v tom zohral ja fakt, že som sa stále držal na treťom mieste. Z toho zrejme pramenilo aj pochybenie na BK, kde namiesto obetovania pár desiatok sekúnd času a kontroly trasy podľa popisu a smerovníkov, som bežal ďalej kadiaľ som si len myslel že trasa vedie.
- Svoj účel tento beh splnil, vyskúšal som si aké to je bežať 50+ km v kuse a spoznal som svoje aktuálne limity. A hoci som sa v cieli dušoval, že ďalší ultra beh si poriadne dlho nezopakujem, už rozmýšľam nad tým, ako by sa to dalo inak a lepšie. ;-)
- Občerstvovačky na trati, aj polievka v cieli boli výborné. :-)