Sobota 2.9.2017
Loni se nám v Lovosicích moc líbilo, a tak se pro letošek staly jasnou volbou.
Znovu zde probíhá parádní doprovodný program zahrnující dětskou bojovku či zajímavou exkurzi do areálu chemičky. V běžeckém programu začínají dětské kategorie. V té nejmenší nazvané „Bambini“ startuje náš Gustík.
Už včera mi to při rozklusání vůbec neběželo a i dnes se cítím mizerně. Tak těžce, unaveně, spala bych. Nějak nejsem ve své kůži :-(. Až mi to trošku nápadně připomíná Olomouc.
Běžíme dva okruhy. V každém z nich na nás čekají tři malá stoupání, úsek vedoucí místy po dešti rozbahněné travnaté cestě a pasáž po šutrech.
Při průběhu do druhého kola jen po očku kontroluji časomíru. Mezičas na pět kilometrů se opět pohybuje někde na úrovni mého osobního maxima. Jsem zvědavá na tu pražskou Grand Prix za týden!
Skutečně se mi neběží dobře, ale snažím se v sobě aktivovat všechny síly a utíkat co to jen jde.
Na posledních kilometrech mi pomáhá přetahování s jedním mužem. V náběhu do cílové rovinky, tedy nějakých dvě stě metrů před koncem, zcela překvapeně zjišťuji, že na mě ještě zezadu útočí dvě mladé běžkyně. Já nechci, aby mě předběhly! Zařazuji proto vyšší rychlostní stupeň. Dobrých sto metrů odolávám než následně podléhám jejich dravosti.
42:09 min. Osobní rekord. O šest vteřin. Mrzí mě ten prohraný závěr. Vždyť já překonala sama sebe a to je nejvíc čeho lze dosáhnout. Přece nemůžu být nespokojená :-). Navíc skalp Evy Slavíkové se také počítá.
Jen pro porovnání, loni bych zde s tímto časem obsadila třetí místo, což svědčí o opravdu solidní konkurenci, která se tu tentokrát sešla. Přitom jsem si svůj loňský výkon vylepšila o (takřka neuvěřitelné) tři a půl minuty.
Líbí se mi medaile s dírkou uvnitř. Tím, že máme dohromady s Gustíkem dvě, se z nich dají dělat legrační brýle :-). Vypadají skoro jako ty ze zimních olympijských her v Turíně.
Po závodě dostáváme výborné kuřecí soté s celozrnným chlebem. Lovochemie Agrofert Run prostě opět nezklamal ?.
Cestou domů to zase beru přes obchod. Je potřeba koupit rýži, Augustýnkovi ponožky, … na sušenky už mi však nezbývá. Prý jsem si je projela v tom finiši :-D. Ale jogurtovou zmrzlinu s pekanovými ořechy si obhajuji. Co by to přece bylo za osobák bez odměny, že ;-).
