Svátek sv. Jana si tradičně užívám plnými doušky… Nádherné pobíhání, i při zmatcích se dařily prodloužené cesty do práce. Navíc se mi neskutečně dařilo i na profesní úrovni, prostě idyla… takže obezřetný matfyzák ve mně — znalec periodických funkcí:) — už jenom napjatě čekal.. až se zase něco pos*re, aby byl život správně rozmanitý:).. Nedalo to na sebe dlouho čekat, a to doslova..:)
Jak jsem si tak po ránu a nazpátek z práce prodlužoval cestu přes Dívčí hrady a Ctirada, tak mi ta krajina připomínala rodnou Vysočinu.. mírně zvlněné, malá pole, seno.. A zase jsem byl za voyagera, na jednom kopci vyruším jednu dvojici ve vášnivých objetích, na druhém tak tak stačím zvolit větší okruh:). Omlouvám se už automaticky..“..Jen probíhám..! :).. Ale to mi nebrání v tom, abych po pár metrech na hraně kopce nezakřičel svoje „Rondááááá“!! :). Třeba to pomůže..:)
Na další víkend se domlouvám(e) s Pavlem Veverkou Sudetským, že bych ho přijel navštívit na jeho odloučenou lokalitu.. něco jako kontrola z ústředí:).. A on hned, že by měl připravenou jednu pěknou tématickou trasu.. z Bílého potoka přes hřeben zpátky do Liberce. Nadšeně souhlasím, i když vím, že Anka mi říkala.. před Rondou opatrně. Dal jsi tomu letos hodně, tak ať to dokážeš dobře zúročit. V duchu se jí omlouvám, s tím, že .. nevyzpytatelné jsou cesty boží a osudu vůbec .. kdoví, co se může přihodit.. kamarádi jsou kamarádi.. a nejlepší kamarádi jsou holt ti nejlepší.:).
A tak v sobotu brzo ráno vstávám, v 9:30 už jsme ve vlaku směr Bílý potok. Pavel pochopitelně zná kdejakou skálu, kdejaký kříž, pomníček.. a že jich tady je.. a o všem umí velmi zajímavě vyprávět. Akorát.. akorát to prokládá různými (pro mě strašidelnými) horolezeckými historkami. A to jsem (znova) upozorňoval, že bych moc rád.. ty se šťastným koncem. A tak vedle našeho přeběhu neúspěšně hledáme kříž jediné oběti laviny v Jizerských horách, stejně neúspěšně hledáme křížek Rudolfa Kauschka, průkopníka turistiky a horolezectví v Jizerských horách.
[Pavel mi poslal odkaz na pdf jeho knihy, že je povinná četba:). V pracovním úsilí stáhnu na pozadí a už se chystám poslat na tiskárnu.. když zjistím, že je to „Wandern und Klettern“ (Turistika a horolezectví), psaná švabachem. No nezabili byste ho?:)]
Tak ten jeho křížek jsme nenašli, nicméně nedaleko jsme našli křížek Morávka, který — slovy Pavla — Kauschkův křížek řadu let nepříliš úspěšně hledal :). No jsem rád, že jsme nerozšířili galerii křížů v dané lokalitě; je jich už tak dost.. a vyrážíme přes kopečky a rašeliniště.. zpátky do Liberce. Chvílemi drobně pršelo, jednu chvíli silně lilo, občas vysvitlo slunce — ale celou dobu byla neskutečná pohoda. U liberecké ZOO má Pavel 28.5 km, já (jak už je zvykem) o pár km méně:)… V hospodě ještě oslavíme vydařený výlet, Pavlovo svátek a narozeniny.. a radostně se vracím relativně brzo domů.
V autobuse mi píše syn, jestli nevyvenčíme Deri? A tak souhlasím pomalejších 9-10 km ještě nikoho nezabilo, že? :)… Večer plný energie ještě plánuji, co všechno udělám a spočítám, než si v sobotu začnu chystat věci na závod… O půlnoci, jako když se přepne vypínačem. Dostávám neskutečné křeče do žaludku, na záchodě sedím s kyblíkem na klíně, protože jinak to kontrolovat nešlo:)… celou noc nespím.. Neděle přes den se nese v podobném duchu.. už je jasné, že to není z jídla:).. podle rad nejmilejší manželky-lékaře na telefonu:).. nasazuji postupně různé kombinace léků, tedy s nevýznamným účinkem:). Ve výsledku se i pondělí pohybuji přískoky v relativně malém okruhu kolem domu a vyhlašuji soutěž o čisté trenýrky:).. Dnes (ve středu) jsem musel jít doplnit naše zásoby Immodia, Endiaronu, Enterolu… a přesto, že mi je fakt blbě, se musím děsně smát. V lékárnách Dr.Maxe v marketingovém oddělení pracuje určitě neskutečný vtipálek, kterého tímto na dálku radostně zdravím. Při zakoupení Endiaronu jsem dostal zdarma sprchový gel:). Tomu říkám cílená reklama!
Je středa večer, nějak jsem to naházel do kufru, snad dobře. V Ordinu budu mít zítra tradičně asi hodinu rezervu, abych stihl závěr registrace. Nikdo známý tam není a tak pro jistotu píši pořadatelům a Valérie mi obratem odpovídá, že na mě počká, případně, že mi tam číslo a čip někde nechá.. Hned jsem klidnější. Jjo, věřím, že si mě z minulých let pamatuje, jak jsem do sebe lámal jedno pivo za druhým v cíli:).
Celkem zlomeně koukám na předpřipravené taháky s mezičasy, v duchu mažu sloupec pod 53h a přidávám hrubě orientační s km a hodinou vzdáleností na mezičas 58,5 hodiny. Motto mého blogu „..hlavně se z toho (ani ze sebe) .. nepo.. tento..:)“… se stává silně aktuální.:)
Martin VP mi dneska řekl velmi nosnou myšlenku. Že valná většina (zdravotních a psychických) problémů před závody je vlastně testem naší síly, naší víry, našeho odhodlání. Kdybych to řekl já, tak by to znělo sektářsky:), ale od lékaře? To se těžko dá zpochybňovat.:)
Samozřejmě věřím, že se jedná o test víry, nicméně beru s sebou (a na stanice) dostatečné množství papíru, ubrousků, vazelíny a „zastavovacích“ léků:). Ance jsem se omluvil, že výrazné zlepšení se nedá čekat, že jsem si to doslova pros**l:], ale že budu bojovat ze všech sil. A o to mi přeci jde..
Držte mi palce, vybíhá se v pátek, čísla mi přejí, 7.7 v 7 hodin ráno.. Mám startovní číslo 332 a udělám co půjde, abych nejdéle v neděli navečer se dostal v Ordinu do cíle.
Všemu zdar! Ultra zvlášť!
Ať žije Ronda…Jak krásně nastavil moto našeho výletu PVS: „Hodně cest vede do nebe, ale jen jedna vede přes hory“:)
12:)