Minulý týden byl sám o sobě dramatický, mělo to být takové klidně čekání na bouři. Připravoval jsem se na náročné období měsíce ČS-Sovětského přátelství:) a zároveň jsem musel odjet na služební cestu do Anglie. I když jsem pravý Štír, tak mám stejně střelecké sklony a vazbu na určitý druh punku nezapřu:). Jak jinak se dá vysvětlit to, že nevyspalý odjíždím na přednášku a ještě nemám spočítané všechny výpočty. Američané by řekli, že je to „výzva“, tady v Čechách se tomu říká průšvih:).. já bych to pozitivně nazval impulsem k práci, takové to ultra v nás:)..
Je nádherné, jak různorodý je svět. Italský kolega uvádí svoji přednášku s tím, že on je averzní na riziko. Nikdy neprezentuje příliš čerstvé výzkumy, vše má pečlivě připravené dopředu, prezentaci má na 2-3 flesh discích, zároveň ji má vypálenou na CD a v ještě záloze na goodle drive. To já (jsem musel ubezpečit posluchače, že kvůli balanci světa) jsem „risk taker“… Odjíždím na seminář a ještě nemám věci dopočítané, nutí mě to pak být celou noc vzhůru a vypnout se k nadlidskému úsilí:).. Tradičně v přednáškové hale zjišťuji, že nemám flesh disk s sebou (nebo si s místním počítačem nerozumí/nefunguje) a tak prezentaci posílám na google na posledních pár procent baterie v notebooku.. Ale ta víra ve šťastné konce — mě často dovede nejen do cíle ultra, ale i k slušnému pracovnímu výkonu..Věřit je třeba..:)
Konec dobrý-všechno dobré… Sice se mi první den podařilo překonat všechna pracovní „protivenství“ a „výzvy“, ale na běh už to nevyšlo. Den má bohužel jen 24 hodin a ani když se moc nespí, tak je stejně jen omezené věci a aktivit co se dá zvládnout, obzvlášť, když tělo i duch stářím slábne:)….
Tři dny bez běhu, to už by možná byla i špatná karma, že?:).. Proto brzo ráno než se musím odhlásit z hotelu vybíhám ven . Je pěkná zima, říkám si frišno a ejhle.. bundičku jsem nechal doma.. a mám jen krátké běžecké kalhoty…. Připomínám si heslo našeho klubu „Co nemáš – nepotřebuješ!“ a spokojeně vybíhám ven..:)
Norwich je krásné městečko, spousty stromů podle silnic, univerzita, pravidelně anglické domečky.. ale.. nikde žádné roští, žádné stromy, les/keříky.. Království nikoliv za koně, ale za keříky!!:).. Už jsem byl tak zoufalý, že se zastavuji a hledám chlapecké záchody na blízkém komunitním centru pro mladé — to člověk vypadá téměř jako pedofil:). Místo, aby mě u recepce pustili na (protější) WC, tak mi dávají skvělou radu.. „if you drive another 2 miles.. there are public toilets“:).. [když pojedete (rovně) dalších cca 3.5 km tak jsou tam veřejné záchodky:)].. To miluju! No s vypětím všech vnitřních svalů jsem nakonec odhopkal další asi jednu míli.. a byl začínal tam větší (aglický=tedy ne zase moc udržovaný) park a to je oáza pro běžce.. duch i tělo si najde své:).. takže na Norwich vzpomínám se slzou v oku a posiluji přitom veškeré svěrací svaly:).
Tento týden s intenzívní výukou jsem začal ve velkém stylu.. dvojsměrkou (tedy do práce a z práce).. Určitě to znáte — skvěle pocity po náročném dni.. u mě ještě umocněné tím, že jsem skoro celý den v kuse mluvil a snažil se vzdělávat „svět“:).. A co horšího, už vidím, že celý ten koncept těch šesti týdnů bude daleko náročnější, než jsem odhadoval na začátku.
Například dnes. Můj cvičící prostě nejdříve nepřišel v čas na cvičení a tak jsem místo příprav či dělání něčeho jiného.. Musel jsem učit za něj.. Potom mi odpoledne zase na cvičení nepřišel jiný asistent … a tak jsem zase nastoupil a učil celé sám.. a tady velmi se hodí ultra příprava..:).. Prostě člověk nepláče, neběhá kolem jako šílenec, nestěžuje si na nespravedlivosti světa.. prostě se nad tím ve finále usmějete.. [slovy kamarádů.. vylejete krev z bot..:) ] .. a jede se dál..
A nakonec, když po tom dlouhém dni člověk přeběhne Barandovský most.. a v mrazivém večeru ve světle čelovky stoupá Prokopským údolím.. tak má pocit vítěze.. Skoro bych chtěl odcitovat S.K.Neumanna, kterého jsme za dětských let recitovali hodně často… „A hrdý buď, žes vytrval..“.. Prostě jsem byl zase hrdý Budžes:)..
Vím, že to všude drhne.. Je to boj, který každý z nás obyčejných denně podstupuje..:).. Kdo ví, jak se mi podaří/nepodaří natrénovat na další sezónu.. Ale ten pocit boje staršího muže.. Ten mě naplňuje nesmírnou silou. Ani k tomu to moře a žraloky nepotřebuju:)
Držte se! Všemu zdar! naším bojům a ultra.. zvlášť! 12:)
