10. ročník běhu na Lysou
O víkendu se dělíme na dvě výpravy, jedna parta si jde zaběhat do Štramberku a ta druhá, ve které se nacházím, míří do Ostravice. Počasí parádní, ve středu jsem na teplo nadával, ale to jsem kroužil na dráze, tentokrát se těším do přírody. Poprvé jsem tento závod běžel minulý rok, přišel mi velmi náročný, zvláště závěr, kde jsme bojovali o pozice na severní sjezdovce, pro mě extra výživná záležitost. Jak se na startu dozvídáme, tato sjezdovka nás bohužel letos mine, dělají se na ní terénní úpravy, a tak nás pořadatelé povedou do cíle přes rovinatou pasáž Velké Větry a serpentiny pod vrcholem Lysé.
 |
| Až tam nahoru se dnes podíváme |
Mě pořád zlobí pravý kotník, který velmi nerad spolupracuje hlavně při sebězích, takže se vnitřně připravuji na pokorný běh. Snažím se pořádně rozcvičit, ať funguji na 100% od startu, pocitově nic moc, ale všechny chmury potlačím a pak už chci jen závodit, spatřit cíl. Před startovním obloukem se nás mačká cca 200 běžců, z řady PT je zde ještě Radim, Lukáš, Michal, Jarda.
Po rozběhnutí se nikam nehrnu, ze všech stran se tlačí všichni kupředu a párkrát o sebe zabrzdíme. Za řekou se opět štosujeme do řady, máme před sebou první kopec, spíš taková předzvěst toho, co nás čeká. Zde je zdržení velké a pár nedočkavců nechápe, že tu předbíhání není úplně na místě. Více než dva se vedle sebe nevlezeme, přesto to někteří zkoušejí. Ještě máme před sebou kousek asfaltky, kde už běžíme v stoupáku a pak hurá do lesa. Cítím se naprosto skvěle, nohy poslušně šlapou, běží, držím se na snesitelné úrovni zakyselení a všude, kde je trochu prostoru, běžím. Žádné kamzíkování se nekoná, takhle bych se sice rychle dostal před dalšího soupeře, ale vzápětí hned zpomalil, abych takový manévr v kopci rozdýchal. Dostávám se k Lence Hájkové, v letošním LC pro mě neporazitelný soupeř. Dnes ji to bohužel moc nejde, a tak ji po chvíli utíkám. V mysli si přemítám scénář, jak mě v závěru dobíhá, zatímco já mám problém vůbec jít, ale hned přepínám zpátky do reality.
 |
| Jarda pád rozchodil |
To už se blížíme k sjezdovce, kde nás diváci a bubeníci povzbuzují vzhůru do dalšího stoupání. Jde se dobře, postupně beru další skalpy a nad sjezdovkou se dostáváme do lesa, který obsahuje z celého závodu pěknou meditativní část, koukám na všechny strany a užívám si to prostředí. Při seběhu k občerstvovací stanici slyším, vidím kutálejícího se Jardu, který si střihnul slušný karambol a teď křičí bolestí. Hned se k němu seběhneme a zkoušíme ho postavit na nohy, nejprve to vypadá dost špatně, ale po chvíli nás posílá do pryč, že to nějak dojde. Za občerstvovačkou střílí foťákem Filip, raději na něj volám, že Jarda asi bude mít problém dojít, ať mu jde naproti. Teď už zbývá jen známá trasa, ale i tak jsem raději na pozoru, jestli nás pořadatelé nepotáhnou jinudy, než bych čekal. Běžíme k Lukšinci přes Ondrášovy díry, je povzbuzující, že se pořád prodírám pomalu v pořadí nahoru.
 |
| žízeň je veliká, život mi utíká.. 🙂 |
 |
| Michal postupuje vpřed! |
Nad Lukšincem málokdy dokážu udržet rozumné tempo, trochu kolísá i teď, ale to už i protivníci přecházejí do chůze a bojujeme s kamenitou stezkou. Do cíle zbývá cca. 2km, mám žízeň a před sebou vidím strouhu, kdesi z úbočí stéká voda, ale nedá se z toho rychle napít. Po pár metrech následuje vracečka a koukám na zdroj vody, které jsem se chtěl napít. Pěkně bahnitá kaluž, žízeň mě rychle přechází a začínám si užívat čerstvého vzduchu, jsem na Velkých Větrech, do cíle zbývá 900m, koukám na hodinky, musím se nahoru dostat pod 1:30, sbírám poslední síly a za chvíli míjím ceduli s 300m značkou, poslední dvě zatáčky a finální rovinka k hladícímu bodu. Mám před sebou několik borců, skalpuju je a ženu se za dalším, dobíháme do cíle současně. Jsem tam!
 |
| Lukáš si užívá cílovou rovinku |
Iks-Érácí díky za krásný závod, bylo to velmi zábavné, opět jsem se seznámil s mnoha sympatickými lidmi. Budu se těšit na srpnové 4-lístkové klání, kde se snad také potkáme.
