Jen tři týdny, po mém úspěšném dokončení bikového závodu na 1000 mil. Říkám si, byl by to pěkný double, kdyby to vyšlo a dokončím oba dva za sebou. Klikám na stránkách Centurion runningu na tlačítko registrovat, systém mi přiřazuje startovní číslo 55 a jsem v tom. Týden před startem závodu, se už cítím docela dobře po tom masakru na mílích, jen stehna jsou pořád tak nějak bez energie, a trošku jsem kvůli tomu nervózní. Začínám sledovat předpověď počasí v jihovýchodní Anglii, předpověď slibuje sobotu relativně slunečnou, ale v noci má přes trasu přejít pozůstatek hurikánu Berta. No nic, budu si muset pohnout abych se Bertě vyhnul.
Závodní brífing |
V pátek celý den leje jako z konve a já si říkám, že to bude na trati pěkné peklo. Když se totiž smíchá voda s jílem, je to taková klouzačka jak v zimě na LH24 nad Bezručem v hangu. S touto představou si kupuji lístek na poslední vlak směr Farnham, počátek dálkové turistické trasy North Downs Way. Kolem půl druhé v noci dorážím na místo startu v areálu místní základní školy. Jako správný punker vytahuju žďárák, spacák a malou karimatku a ulehám ke krátkému 3 hodinovému spánku. Registrace v sobotu je totiž možná jen od 4 do 5:30. Jako na objednávku v momentě chystání spaní, přestává pršet, natahuji budík a spokojeně usínám.
Stepping stones |
Raní registrace proběhla bez problémů, pořadatelé jsou strašně milí a vstřícní, jen kontrolují povinnou výbavu a pak už mám svolení si jít pro startovní číslo, odhodit drop bag, což odmítám, nemám co bych si do poloviny trati poslal. A nechávám si akorát poslat batoh s oblečením a věcmi do finiše. Škola se rychle zaplňuje běžci ze všech koutů Velké Británie a je tu i pár lidí z jiných států, dokonce jsem si ve startovce všiml tří českých zástupců Moniky Vavrochové, Petra Hrubého a čechoangličanky Markéty Martins.
Startovní Selfie |
Petr Hrubý dobíhá na CP 60míle |
Setkání s Danem |
nezdržuje, chce stihnout 24hodinovku, ale podle jeho výpočtu prý, už to nestíháme. V hlavě si myslím něco o bláznech, a oči se mi zapichují do největšího puchýře co mám na noze. Z CP vybíháme s Danem vstříc noci, po chvilce nás dobíhá i napapaná vždy elegatní Monika, a par minut pokecáme a zanedlouho nás i Móňa opouští s svým stabilním tempem mízí do temného lesa.
Snažím se vyřešit pár bolístek |
Klaním se před štědrým Santou |
Bolest |
NDW 100 |