Veřovická desítka 22.4.2017
Po Bratislavském maratonu jsem cítila v celku dobře a hlavně po zdravotní stránce žádné větší potíže a tak jsem dostala chuť tomu běhání ještě něco dát. Chuť se ještě zvýšila super výletem s klukama na Malé Fatře. Po běžecké menší pauze po maratonu jsem tedy nahlédla do termínovky a protože jsem Veřovice již párkrát běžela,tak jsem něco takového utrousila na na našem „gúglu“.
No moje příprava na tyto závody byla zajímavá. Jednak těžší pracovní týden, jednak jsem se v pátek na gymnastice nechala strhnout a posilovala s holkama o stošest a po gymnastice ještě šla slavit padesátku od našeho kamaráda . No a už mě znáte,že tancování je můj další koníček, takže do nějakých dvou hodin tancovačka na podpatkách.
Ráno jsem to opravdu chtěla vzdát- svalovka jak „bejk“, ale Stoša už byl připraven na bus do Fryčovic a bylo mi to blbé. Tudíž jsme s Honzou vyjeli.
Ve Veřovicích se nás sešlo poměrně málo – kolem 80 běžců. Jednak nebylo optimální počasí, jednak v tentýž den bylo těch závodů více – Polanka, Hrádek, Nigt run v Ostravě …
Trasu znám a do 4.km se běží mírně z kopce, pak do 9.km mírně do kopce. Snažila jsem se tedy začátek úplně nepřepálit. Po vyběhnutí jsem ale zjistila, že tak jednoduché to nebude. Přední stehna bolela po posilování úplně hrozně a nevyspání udělalo také své. Cítila jsem¨se dost těžkopádně.
V hlavě jsem si pořád říkala, že to mám jako těžký trénink. Nakonec jsem doběhla v čase 46:12 a hlavou mi problesklo, že zase tak hrozné to nebylo.
Stoša válel perfektně – jeho čas byl 38:30 a k 3.místu v kategorii ho dělily jen sekundy.
Žen bylo přeci jen méně a mě to stačilo na celkové 5.místo v ženách a 3.místo v kategorii.
Organizace super, dobré zázemí v sokolovně a po závodě výborný gulášek. No a ještě tombola, ve které Stoša vyhrál termosku, což se mu prý hodí na Kavkaz.
Doufám,že přibudou další články a třeba Eva nebo Ruda nebo Ulča by mohli ještě napsat o Bratislavě.
