Sobota 16.7.2016
Do Perštejna přijíždíme krátce po deváté hodině. Sakryš, proč jsme tady tak brzy? Prý abychom pořádně nasáli závodní atmosféru přece. Aha. Tak tedy nasáváme :-).
Každý debatuje nad tím, která pasáž závodu je nejhorší… Já to neřeším. Člověk by to neměl tolik prožívat. Prostě poběžím jak to půjde. Hlavně ať z toho mám radost! 
Prvních pět kilometrů je opravdu hodně hnusných. Až uvažuji nad tím, jestli bych raději neměnila s krávou, co se tu pase ve stráni. Ale né, neměnila :-). Já tedy nevím jak té krávě, ale mě bude odpoledne krásně :-).
Za občerstvovací stanicí na pátém kilometru trať stále stoupá až k devátému, po němž dokonce následuje krátký seběh. Tříčlenná skupinka mi utekla, běžec za mnou zase ztrácí, a tak běžím sama. Desítku mám pod hodinu. To jde :-). Počasí je parádní. Sluníčko, teplo, ale ne žádný nepříjemný pařák. Pofukuje mírný vítr. Nádhera.
U odbočky k Meluzíně si u další občerstvovací stanice někdo hrál s křídami… „Utíkej jako Chris Froome ve žlutém!“ Jo, taky jsem si na něj tady už vzpomněla :-). „Dávej do toho srdce!“ Dávám!!! Hrozně mě to baví :-D. Maximálně si to užívám.
Pořád čekám, kdy opět přijde něco tak brutálního jako bylo oněch prvních pět kilometrů, ale ono stále nic… Výživná je až závěrečná sjezdovka. Na jejím úpatí mě předchází Lenka Bayerová. Já předcházím Michala Kujíčka.
V cíli jsem o devětadvacet minut rychleji než před pěti lety při mé zdejší první a zároveň jediné účasti. Stejně jako v roce 2011 tady i dnes startoval Lukáš Bauer. Také on si polepšil. O minutu.
Turisté koukají. No jo no, jsme očíslovaní a přibíháme odněkud zezdola. Seshora asi né :-).
Na vrcholu čeká krásný výhled na okolí, rizoto a jako bonus také pohár za druhé místo v kategorii za reprezentační lyžařkou. To není úplně špatné :-).
