Máme je doma. Oba. Už pátý den.
Hned druhý den po jejich příjezdu jsme ještě museli se Šimonem do Motola, protože s růžkem, který mu velmi rychle vyrostl na hlavě, si v Karlových Varech nevěděli rady, ale vypadá to dobře. Tedy ne, že by nám v Motole cokoliv diagnostikovali. Ani po podrobném sonu, nedokázali, jak se přesně píše v lékařské zprávě, hypoech. strukturu blíže specifikovat. Ale podle všech názorů, které jsme vyslechli, se zdá, že by nemělo jít o nic vážného.
Upřímně říkám, že další návštěvu dětské onkologie v FN Motol, bych si s chutí odpustil. A to jsme byli jen na ambulanci. Vidět ty malé děti, které tam chodí po chodbě opíraje se o kapačku, by nenechalo chladnými ani pořádné drsňáky. A tím já zaručeně nejsem. Nicméně v polovině srpna tam musíme ještě na kontrolu. Takže mi nezbývá nic jiného než sbírat psychické síly na další návštěvu. A snad už to potom bude opravdu naposledy.
Tatínek mě koupe
Mně se doma spí dobře, tatínkovi prý teď o trochu hůř 🙂
