Začalo to vlastně celé v Dolomitech, kde jsem letos usoudil, že ze tří možností (nějak si vic ublížit, se štěstím dokončit a v půlce to zabalit) mi na uklouzaném vápenci ta poslední volba přišla jako nejvhodnější zakončení pro zodpovědného živitele rodiny…:)
Tak aspoň pár střípků ze závodu a kolem..
Nicméně hotel se ukazuje jako celkem dupárna, využívaná převážně řidiči kamionů a pak náhodnými návštěvníky.. Údajně je celý nekuřácký, ale můj pokoj čpí jako slušně zakouřená hospoda, až se rozkašlu:), otevřu okno a jdu se naivně zeptat na recepci po jiném pokoji:). Je prý úplně plno, a patrně mají zvyk cizincům přes cestovní portály dávat ty nejhorší pokoje:). V tom počasí a v poloze pokoje určitě.. Tedy pokoj by byl jistě skvělý v přípravě na Bad Water maraton, ale mohu experimentálně potvrdit– okénkem, ke kterému vede pouze úzká průrva, v rozpáleném baráku teplotu pod 40C v pokoji nedosáhnete:)… takže noc byla spíš stavem bezvědomí než spánkem..i když v případě delšího pobytu by to byla fantastická aklimatizace :).
Druhý den se konečně vidím se Samem a s oběma Petry, reprezentujícími špičku českého skyrunningu. Tvoříme vyváženou skupinu-Petrové budou bojovat na čele závodu a my se Samem to budeme jistit z úplného konce, urputným bojem o limity:). Škoda, že trať nám všem jistým způsobem nakopala. Už jsem se těšil, jak se budu moci přihlásit o zásluhy na jejich umístění (že to byla jen šňůrka na pytel a náhradní baterky ponechme stranou)… Proto mě jejich odstoupení dvojnásob mrzí. Hergot to by byl titulek.. „Jak jsem pomohl českým skyrunnerům na stupně vítězů“.. A tak.:)
Navíc–letos i oficiálně zrušili extra fleecovou bundu, takže všeobecná radost. Sedím tam u skyrunnerů, piju šíleně silný kafe uvařený na plynu a pozorně poslouchám rady zkušených běžců .. Zjišťuji, že základem lehké povinné výbavy jsou nášivky „Goretex“:), umět bez mrknutí oka sbalené tenké tričko s dírami na zádech prohlásit za technický fleece, atd.:). Nálada je velmi dobrá — naši reprezentanti si přejí, aby trať byla kamenitá a ne moc běhatelná, OMG! … Předem splněno:)!.. To já se těším, do stanice Super Collet, z ní do cíle už je to skoro „normální“ horský běh s několika těžkými úseky.. Jen se tam dostat ne moc nerozsekanej:)…Ony časy vítězů a vynikajících běžců kolem 28 hodin něco naznačují …
Ještě že se Sam nechal přesvědčit na jedno večerní pivo, jinak bych musel pít sám, a to není dobré znamení.. Vstáváme kolem 2:30, snažím se po ránu vypít co nejvíc vody, v autobuse do sebe natlačím 1.5 litru, před startem ještě dva čaje.. A horký den může začít:). K první stanici -16km, 1.500m výškově – je to standardní pohodička. Široké cesty, postupně přechází v užší .. Stoupání do kopce, ale vše v lesích, slunce ještě pořádně nevykouklo:).., to druhý úsek už je překrásný .. Právem součástí Natura 2000; jezera, jezírka, ovce (a pozor i psi), toho bych měl rád víc. Roadbook říká – „.. první horská trailová pasáž. Pokud je to pro vás náročné, je pravý čas toho nechat.“
Výstup na nejvyšší vrchol Croix de Belledonne, je kamenitý, ve značení už skoro vše v červené barvě:), ale pořád je to v podstatě (ve zdejších podmínkách) lehce technický terén.. V sestupových pasážích se už tu a tam objevují „černé“ úseky:).. Tmavé kameny už se rozpalují od slunce, později by se na nich dalo i ohřívat jídlo:). Občas tu a tam pohozená vlaječka, naznačuje směr cesty, i při tom množství lidí se dá snadno sejít z trasy, potřeba si neustále říkat, kdy jsem viděl poslední značku??:)
Třeba já diky horku přes den v rozumných stoupáních jdu sice slušně, ale ne tak rychle, jak bych chtěl–abych vyvážil svoji nedostatečnou připravenost na technické úseky zejména v noci a s unaveným tělem. Pod strašákem časových limitů, pak riskuji víc, víc padám.. Sice nic dramatického-jen jednou jsem vrávoral a zabránil pádu po zádech z kopce sešupem po břichu dolů pár metrů– ale .. Začínám si uvědomovat bolest v levém koleni při sestupech v technickém terénu.. Ještě dál mě to zpomaluje. Příjemný náskok dvou hodin na časové limity mám co držet..
Přichází krize jak hrom. Na stanici už nemají polévku, ale prý tam na ni lidé čekají v pořadí .. Mám takový hloupý pocit, že místní, co došli po mě jí mají, holt jazyk je výhoda.. Ale možná jsou to jen moje halucinace:), tak jako tak jediné kalorie, co na stanici byly jsou v coca-cole. Už nemají ani oříšky, sýr, ovoce.. nic:). Zkouším se vyburcovat, přeci se na to hned nevy***u. Strachy s kolenem zaženu, rozhodnu se víc používat hůlky, zejména levou z kopce.. A jdu. Cíl je dostat se rozumně na life base, Playnet. Vim, že mám horší čas než v loni, ale snad se tam seberu, dám si polévku, zase naberu sílu, hlavně odhodlání dokončit.
Jjo, tentokrát černé barvy bylo rozumně, takže i s pomalým posunem se dostávám na stanici po 3 hodině ráno, ale zdržím se tu déle.. Nakonec žaludek přestane protestovat, dostal jsem do sebe dvě polévky a čtyři čaje:), čert vem coca-colu:), a nalomený vyrážím.. Teď mě naštěstí čeká prudký výstup, to by mělo jít, pak při sestupu uvidíme:).
 |
| Tohle je typické, ale pozor, není to jen nahoru, ale i dolů a v traverzu. A v noci? Neznám níc lepšího:) |
Tak jako tak se snažím celý výstup s nim držet krok, stoupáme velmi svižně .. Nohy drží, ale na vrcholku jsou drobné kameny.. a při sestupu mi utekl a mrcha:) vzal s sebou i moje odhodlání dokončit.. Nechal mi tu jen rostoucí bolest v koleni, teď už se přenáší i do kotníku druhé nohy, jak se snažím šetřit levé koleno, tak se to někde jinde projevit musí:).
Ale jo.. Kdybych řekl, že jsem tom nepřemýšlel tam a zpět, tak bych lhal. Zároveň jsem rád, že nikoho jsem svými pokusy o zkoumání hranic svých možností zbytečně nezaměstnával, nohu ušetřil snad vážnějších poškození, ty drobné doléčím pomalým během:).. Příští rok rozhodnu, co a jak.. Nicméně silná motivace na to zvládnout lépe běhání v horách tu pořád je:), uvidím, jak a jestli se mi podaří se lépe připravit–jestli to v mém případě vůbec jde:).
