Šklebíme se do dopoledního slunce. Přes nohy zatuhlé z nehybného sedu v automobilovém posunovadle nás šlehají stébla obilí, polehlého ve dvou pruzích průjezdem bezohledného čtyřkolkáře. O pár metrů vedle na nás z kmene staré jabloně vykukuje žlutobílý obdélník turistické značky, částečně omytý léty dešťů a větrů. Je téměř úplně skryt v džungli zarostlé úvozové cesty. Nebýt čtyřkolky, potřebovali bychom mačetu. Vzduch se tetelí stoupajícími paprsky a skřivánčím cvrlikáním. Z ranveje blízkého rybníka, náležejícího katastru obce Pec, startuje kachna divoká, zvaná březňačka. Je červenec. Zvědavá masařka přilétá zabořit svůj vetřelčí sosák do krůpěje slané pochoutky, rodící se na mém výrazně vyčnívajícím nose. Odfrknu si, otočím přitom hlavu vpravo vzhůru a vidím – další díl AKCE KOPCE – kapitolu čtrnáctou.
