12.10. 2013 se v Brně běžel závod s (aspoň pro Brno) charakteristickým názvem VOKOLOPRIGLU. Je to 14.1 km dlouhá trať okolo přehrady v Brně. Pro startovní balíček a na registraci jsem byl den před závodem. (Více zde)
V sobotu ráno sem si maličko přivstal, udělal oblíbený „and eggs“ (z anglického ham and eggs-tím pádem obyčejná míchaná vejce jsou pro mě „and eggs“ 🙂 ) pobalil věci, vypil trojdecku nápoje ze semínek CHIA a nechal se taťkou hodit do Bástru (Bystrc). Tam se potkal se svým běžeckým „Senseiem“ Martinem. Předal mi CD s filmem Poselství bílého koně a představil mi Michala. Z předchozích výběhů od Martina vím, jak nadupaný člověk to je. 🙂 Kluci byli už převlečení z domu a tak frčím do šatny a pak do úschovny.
Ještě jsem otestoval „houpající se TOITOIku“ 🙂 a šlo se na rozběhání.
Chvíli jsme se podél přehrady rozběhávali a pak dali společnou fotku. Komentoval jsem to slovy, že to vypadá blbě, když se kolem nás všichni rozběhávají a my se tu fotíme jak nějaké hvězdy. Martin to glosoval svojí ryzí Brněnštinou: „Však Tarahumary si taky všeci fotili“ 🙂
Cestou do „sektorů“ jsem ještě potkal Marka z B7, tak jsme se pozdravili a on zamířil do svého sektoru. Do sektorů jsme byli rozděleni podle toho, jaký čas jsme vyplnili do kolonky při registraci. Kolonka se ptala na následující: Nejlepší čas na 10km. Pro mě nastal tenkrát problém. Však sem nikdy desítku neběžel co tam napsat… Hmm, tak vemu půlmaratón a dělím dvěma.
Nakonec jsem napsal čas 54:20 a byl z toho sektor C spolu s Michalem. Martin, který do kolonky nenapsal nic, byl zařazen do sektoru posledního a to sektoru D. Ve svěřeném sektoru jsme si stoupli hned na začátek. Můj plán byl následující. Zařadit se na začátek sektoru a po vzoru zmiňovaných Tarahumarů, pronásledovat „jeleny“ z Béčka a Áčka 🙂
Ještě následovalo několik slov před startem. Například o tom, že část trati za lávkou u hradu Veveří je úzká a že tam máme na sebe brát ohledy, že to může místy klouzat, že pro jistotu ze skal nad přehradou odmetli i listí, aby to tam moc neklouzalo apod.. Trošku mě to pobavilo, protože jsem si představil, jak třeba Libor Uher odklízí na Smrku, nebo Lysé přebytečné kameny, nebo jak Kenn Chlouber se sněžnou frézou odklízí někde na vrcholcích hor nad Leadville sníh. 🙂
Prostě si myslím, že by trať měla být taková, jakou nám ji připravila příroda. 🙂 Ale je fakt, že tohle je závod na kterém je daleko víc hobíků a lidí, kteří třeba ani tolik neběhají apod. takže rozhodnutí s odmetáním listí beru. :)))
No odstartovali všechny sektory před náma a byla řada na nás. 3 2 1 Eye of tiger a šlo se na lov jelenů 🙂
Chvíli (asi první kilometr) jsem držel s Michalem tempo a běželi jsme v malé čelní skupince, která byla malinko roztroušená. Potom se ale dostalo na Martinova slova a já zjistil, že je Michal opravdu nadupaný a zmizel mi. Nicméně za chvíli se na obzoru objevila první „lovná zvěř“ 🙂 a tak jsem začínal stahovat jednoho závodníka po druhém. (z kůže samozřejmě ne 🙂 )
Asi po 4km jsem zjistil, že jsem začátek malinko víc napálil. A tak jsem se těšil k hradu, kde byla první občerstvovačka. Tam jsem vzal kelímek jonťáku, protože jsem defakto od snídaně nepil. Přešel jsem do kroku a trošku zvolnil. Stáhl návleky z rukou a udělal z nich potítka. Přeběhl jsem přes lávku a byla tu nejhezčí pasáž závodu… No jak pravil Tom na B7… „Kdyby tu nebyli ti lidi, tak by se dalo i běžet“ 🙂
Krásný seběh od hradu po skalkách nad přehradou se nekonal. Bylo tu plno lidí, tak jsem musel hodně zvolnit tempo a místy i přejí do chůze!!! Každopádně mi to přišlo i vhod a napálený začátek jsem lépe vydýchal. Pak se to však rozběhlo a já opět mohl rozběhnou svoji hru. Běželo se mi nádherně, jeden závodník za druhým končil za mými zády. Lidi a pořadatelé co byli podél trati krásně fandili, tak se běželo jedna radost. Kousek před druhou občerstvovačkou jsem potkal skupinku nějakých skautů. Hlásili každému závodníkovi, že za chvilku je jídlo a že tam mají, cituji: „pití, banány a pomeranče“ a natahovali ruce a plácají si se závodníky. Včetně mě. Na druhé občerstvovačce jsem si dal malinko jonťáku a vycucnul šťávu z pomeranče. Na občerstvovačce jsem mrknul na hodinky a viděl čas kolem 42minut. Blesklo mi hlavou, že Mireček Lepodotemačeselačogaleokranielipsonatriumupotrimatosifiopar
No nic, už to bylo do cíle kousek a tak jsem opět rozběhl svoji hru. Potěšilo mě, když jsem míjel závodníky co měli na startovním číslu ve žlutém čtverečku napsáno A.
Kousek od hráze někdo z pořadatelů hlásil: „Už jen 2km!!“ Hmmm. Mrkl jsem na hodinky a byl jsem přesně hodinu na trati. Ono to půjde a ne že né, jak pravil kdysi Jaromír Bosák.
Před závodem jsem nevěděl vůbec, jak to tady bude vypadat, jak moc se při tolika lidech bude dát běžet. A hlavně jakým tempem. Proto sem si vytyčil čas hodinu patnáct a kdyby to šlo a hecnul jsem to, tak hodinu deset. Na parkovišti u přístaviště jsem potkal taťku, který akorát přišel. Plácnuli jsme si a dostavily se další endorfiny! Podél trati se skvěle dál fandilo, pořadatelé skandovali jména co vyčetli u startovních čísel a tak do cíle předbíhám čím dál víc lidí. Za závěrečnou otočkou na mě ještě mávla Johanka (Martinova manželka) a já totálně pohlcený atmosférou do závěrečného kopečku sprintoval a trhnul ještě jednoho člověka. Zmáčknul jsem stopky a… 1:08:02… Přebral jsem si medailu, odevzdal čip a potkal Michala. Už na mě v cíli čekal. Ptal jsem se ho na Martina. Prý ještě nedoběhl. Vytáhl jsem teda telefon, vypnul sportstracker a… Hele SMS… gratulují mi k času 1:07:54. Z Michala pak dostanu, že tu čeká už asi pět minut.
Jeho konečný čas je 1:02:11. Za chvíli doběhl Martin v čase 1:11:41. Ale přišel mi maličko naštvaný, protože se „musel jít vychcat“ a tak trošku na trati ztratil. Ale myslím, že v konečném součtu jsme všichni tři spokojení. Časy jsou pro nás tři vedlejší, hlavně, že jsme si krásně zaběhali a zazávodili. Ono podle mého startovat po vlnách a pak si poměřovat časy není nějak moc vypovídající.
Převlékli jsme se a šli si pro vynikající těstoviny a sedli na molo, slunili jsme se v krásném podzimním sluníčku, které vykouklo asi v půlce závodu a klábosili. Ještě jedna závěrečná fotka a šlo se domů. Na vyhlašování a Tombolu se nám nechtělo čekat.
Martin s Johankou teda říkali, že sem ještě dojedou pro ty skútry, ale myslím, že domů odjeli zase ve svém autě. 🙂
PS: Dvě fotky jsem vyštrachal na různých fórech a diskuzích, takže pokud jsou vaše a nesouhlasíte s jejich umístěním, tak se ozvěte. 🙂 Klidně je stáhnu 😉
