Předzávodní příprava je v plném proudu. O víkendu mě čekají závody a tak se věnují poslední předzávodní přípravě. Nejde ale jen o to trénovat a pracovat na sobě, ale i o to, aby se z tréninku stala zábava a časem nezevšedněl. Nějak takto vypadal včerejší trénink. I přes to, že se nejednalo o nic extra náročného počasí udělalo své. Samozřejmě že jsem to přežila a mimo to jsem si běh v tomto počasí dosyta užila.
Plán
Plán tréninku zněl následovně. Kde jinde trénovat než na své oblíbené trase. Z Trojanovic vybíhám přes sedlo Tanečnice na Pustevny a zpět domů. Mělo se jednat o svižnější trénink. Trochu něco rychlejšího. Volím běh bez holí, které nechávám ležet doma. Osobáček na tuto trať to nebude, přesto, že se mi běží dobře. Za pár minut po vyběhnutí začíná pršet. Nevadí mi to, jelikož déšť při běhu v lese tolik nepociťuji. Trénovat se navíc musí i v nepříznivých podmínkách. Jak jinak bych se připravila na nepříznivé podmínky při závodě, že jo?
Druh tréninku
Jedná se o soustavný rovnoměrný běh střední intenzitou vytrvalostního charakteru. Nejedná se o žádné úseky s vyjímkou na jeden svižný kilometr z Tanečnice sedla na Pustevny. Je to můj oblíbený úsek, kdy vždy před pomyslným cílem na Pustevnách zrychlím. Zároveň je to dobrá příprava na blížící se závody. Na Pustevnách přichází několika minutová pauza a s ní oblíbené kochání se klidnou noční krajinou bez lidí, jen při svitu lamp a mé čelovky. Všude je klid a nikde okolo se nenachází živá duše. To je ta pravá relaxace.
Změna počasí a pravý extrém
Po chvíli se počasí začíná markantně měnit. Ne, že by bylo kdoví jak pěkně. Je jen únosné počasí pro běžecký trénink. Ultraběžci by ale měli umět trénovat v jakémkoli nepříznivém počasí. Je to svým způsobem také určitý druh tréninku, i když to tak nevypadá. Po vyběhnutí na Pustevny mě čeká běh do Ráztoky. Jedná se o další tréninkový úsek, tentokráte technického charakteru, kterým je seběh po sjezdovce. Nevzala jsme si hole, a tím je pro mě tato část náročnější. Počasí se během mého sbíhání mění. Zatáhne se obloha a během minuty šíleně prší. Vytvoří se mlha a já ztěží vidím na metr před sebe. V Beskydech jsem za roky běhání takovou změnu počasí nezažila. V Jeseníkách, to je něco jiného. O těch ale někdy příště. Nicméně v Beskydech takový extrém nezažívám. Ne, že bych podceňovla nebezepčí hor. Mám k nim respekt. Beskydy jsou malé, ale podceňovat se je nevyplácí. O tom by vám mohli vyprávět zážitky záchranáři z místní horské služby. Dnes je to ale zábava. Nejedná o všední trénink, který bych zažila každý den. Při spoustě situací se přesto bavím. Při klouzání na rozbahněné sjezdovce si vybavuji zimní seběhy po sněhu. Co se týká techniky běhu, to nemá od běhu ve sněhu daleko. Nevýhodou je jen, když člověk spadne. To neskončí v měkkém. I přes to, že nemám hole se mi podaří nespadnout. Vyloženě si cestu užívám. Na sobě mám jen kraťasy, kompresní podkolenky, tričko s krátkým rukávem a šusťákovku. Pádím rychle dolů. Není mi zima. Je celkem dusno. Při nádechu to dokonale pociťuji. Jedinná nevýhoda tohoto počasí je mlha. Vidím metr před sebe. Svým způsobem to ale stačí. Jsem nyní vděčná za svou kvalitní čelovku, díky které vidím na cestu alespoň takto. Plno bláta okolo a kloužu se dolů.
Cestu znám i poslepu, jsem přeci doma
I v šílené mlze na sjezdovce naštěstí trefím. Na těchto řádcích to bude znít možná trochu vtipně. Po pravdě, celou cestu netuším, v které části sjezdovky se nacházím. Ano, i toto dokáže počasí. Podaří se mi zorientovat a za pár minut jsem dole. Místy už i zastavím a jdu. Nechci riskovat zranění před blížícími se závody. Pád by mohl špatně dopadnout.
Sama v kopcích
Spousta lidí by mi řeklo, že nejsem normální. Dokonce to často slýchávám. Tyto tréninky jsou pro mě způsobem odreágování. Proč bych tahala někoho s sebou. Věřte, či ne, běžet takto sama má své kouzlo. Člověk si náramně utřídí myšlenky, odreaguje se a pobaví se. Na těchto trénincích je krásná ta svoboda, adrenalin a dobrodružství. Nikdy nevíte jak se změní počasí a co se stane. Počasí si zkrátka nenaplánujeme a změnit se může i při závodě. Potřeba je tedy natrénovat i na tuto situaci. Sama jsem tuto změnu při závodě zažila a ne jednou. Běžíte -li na domácí půdě a pár kilometrů od bydliště, je to v pohodě. Je to jen pár kilometrů domů a voda v běžeckých vodách mi ztěží vadí, když vím, že jsem za chvíli v teple a suchu. Při závodech je to ale jiné, horší. Dá se to přežít. Běžet závod v dešti a špatném počasí je náročnější, má to ale něco do sebe. Sbíhám dále dolů a slyším v lese kroky zvěře. Nebojím se. Stále je zde na horách bezpečněji než v Ostravě.
Svoboda
Je to úžasný pocit svobody. Široko daleko jsem jedinný běžec. Nikde nikdo. Slyším jen vlastní dech, tlukot srdce a dopad nohou v rozbláceném terénu. Užívám si to. Na dalším tréninku a tím nejspíše i posledním před závody se vidím někde v bazeně a sauně. Odpočinu si a doufám, že o víkendu budu mít dostatek energie.
