Trochu jinak nebo jinudy

Každý čtvrtek ráno před prací mám hodinu angličtiny. Dneska jsme si s  Rachel dělaly test osobnosti. Procházely jsme dost zajímavých osobních otázek a odpovídaly na ně. Každé nám vyšlo úplně něco jiněho. A tak jsme si říkaly, že je hrozně hezký, jak jsme rozdílní, každý kus je originál. 

Je to sice hezký, ale taky by bylo hezký abychom svoje odlišnosti navzájem respektovali. Dost často předpokládáme, že jsou všichni stejní jako my a musí s námi přece souhlasit, protože jinak to být nemůže. Zkuste si ale občas jakoby vlézt do něčí hlavy a dívat se na věc jinýma očima. Kdybychom to dělali, vyhnuly bychom se hromadě konfliktů a nedorozumění.

Různorododst je skvělá věc, tvoří pestrou mozaiku a proto je svět kolem nás, a lidi v něm, tak zajímavý. Dnešní doba přeje ambiciózním, sebevědomým a silným osobnostem, ale neměla by převálcovat citlivější a vnímavější introverty. Každý tady má svoje místo. Nikdo není lepší nebo horší. Každý má silné a slabé stránky. 

A ptám se sama sebe, jestli není lepší se soustředit na ty silnější stránky a zkoušet se zlepšovat a pracovat na sobě v tom, v čem jsme dobří, abychom byli ještě lepší, než „ztrácet čas“ tím, že se budeme patlat s tím, co nám nejde a zlepšíme se v tom jen trochu. To můžeme přenechat někomu, pro koho je naše slabá stránka tou silnou. Co myslíte? Sama si tím nejsem na 100% jistá.

A v tomto hloubavém 🙂 rozpoložení jsem odešla z angličtiny. Většinou běžím rovnou do metra, dneska jsem se ale chtěla spíš projít. Tak jsem to vzala uličkami kolem Národní třídy, prošla neznámými pasážemi a krásnou Františkánskou zahradou, kde jsem se na chvíli zastavila a se mnou i můj dech. To je tak krásný místo. Říkám si, že budu muset chodit pěšky tou Prahou častěji. Při chůzi se dobře přemýšlí.

A došlo mi, že člověk by měl někdy uhnout ze své známé trasy, vystoupit ze zaběhlých kolejí. Uvidí a prožije zas něco jiného a neznámého. To nás může jen obohatit. A neznamená to dělat hned nějaké velké životní kotrmelce, někdy prostě stačí jít do práce jinudy 🙂

A na závěr mého fylozofického okénka si půjčím slova Dalajlámy:

Pečuj o své myšlenky, neboť se z nich stanou slova.

Pečuj o svá slova, neboť se z nich stanou skutky.

Pečuj o své skutky, neboť se z nich stanou zvyky.

Pečuj o své zvyky, neboť utvářejí charakter.

Pečuj o svůj charakter, neboť utváří osud.

A tady je inspirace, pokud chcete změnit své zvyky, charkter nebo osud 🙂