Vše začala kdysi tahle fotka… Fenomén posledních let horských běhů Kilian „Salomon“ Jornet na ní jako první dobíhá do cíle (tuším) Transvulcanie… To u něj není nic neobvyklého. On pořád dobíhá první že… asi tak jako my chodíme každej den do hokny. Ale na téhle fotce jsem si všiml tenkrát ještě něčeho jiného. Za pasem v šortkách měl svazek květin. Týýýjo, on si vyhrává závody-ne s prstem v nose, ale s pugétem za pasem… Nevím, jestli je od někoho dostal, nebo je cestou sám natrhal, ale vím, že mě to dost zaujalo. Pak jsem na fotku narazil ještě jednou o několik měsíců později a napadlo mě, že jestli je fakt pro někoho trhal, během Ultra závodu, tak proč já, bych nemohl když jdu běhat, občas donést tomu svému srdéčku taky kytici (Od K.J. Erbena)…
Prve se mi to povedlo loni na podzim v Jeseníkách. Nejsem botanik, abych s určitostí řekl, zda to byly nějaké květy co se udržely z léta, nebo něco co kvete tak pozdě… Nicméně zde se zrodila moje oblíbená činnost během běhu. Trhání květin pro moji milou. 🙂
Ale především od těch z květinářtví, jsou prostě k nezaplacení… Na vše ostatní je tu přece MasterCard!
Já pádím ven běhat a trhat. A co vy? 🙂
