A je to za námi. Ze začátku MS je vždycky čas i na věci kolem, pak se únava hromadí, taky různých věcí k řešení je víc a najednou je tu konec zvonec. A zas je čas psát… Ale je takový vedro, že se mi lepí prsty na klávesnici. To bude asi ta top vzpomínka na letošní rok. Mě vedro nevadí, dokonce ho mám rád. Ale když je člověk na slunku celý den a večer má v pokoji 30+ a pod oknem mu ve tři ráno řvou ožralci před nonstopáčem. No prostě se ta únava hromadí… Zlatý Izrael – tam to vedro každý čekal, na pokoji klimatizace, v jídelně klimatizace, v dojezdových arénách bazény. Teda ne že by je tam kvůli nám postavili, ale vždycky byl cíl u obecního koupaliště. Tady je akorát to vedro a vedro. A jen 15 km odsud je Balaton plný vody. Tak blízko a přitom daleko, když má člověk pořád co dělat. Tož tak život chode…
