V pátek si beru dovolenou, lehké klusání, pár sprintů, odpoledne spánek. Tomu říkám příprava na závod. Loňské překvapivé čtvrté místo mě namlsalo, ale letošní startovka se tvářila o to víc přísněji. Původně tam byli první tři z loňska (Brunner, Rajský, Podlesák), plus se dalo očekávat, že vysoko budou Harčarík a Helleší. Radek Brunner sice dal nakonec přednost stovce v Nitře, ale tím nikomu nic neulehčil.
 |
| tak trať prý bude rychlá | foto: Jakub Žák |
Na registraci beru čip, přidělám na skoro nové RaceUltra, ve kterých jsem stačil naskotačit jen cca 50 km, a hurá se rozběhat a protáhnout. Pak se dávám do řeči s Pepou Rajským (vloni druhý) a tipujeme vítěze. Poslední úpravy výbavy, zhodnocení trati od Michala Dobiáše jako rychlé a vybíháme do údolí. Hned po startu se tvoří skupinka pěti (Rajský, Helleší, Harčarík, já a plus jeden další), která se ale vydrží jen do 6. km, kdy roztáhne a já běžím sám na čtvrtém místě.
 |
| Harčarík, Helleší, Hendrych / na 2. km stejně jako na posledním | foto: Jakub Žák |
Zatím se běží lehce a kilometry ubíhají stejně rychle, jako se zvedá teplota vzduchu. Když jsem na konci schodů u startu/cíle vidím, jak Harčarík s Helleším vbíhají již do druhého kola, takže náskok mají asi tři minuty. První kolo za 1:30:42 a říkám si, zda jsem to trochu nepřepálil, ale cítím se dobře a tak moc neubírám.
„Jen běž co to dá, cíl je daleko, tak ať se trochu přiblíží.“
 |
| učím se levitovat, ale zatím se po každém kroku musím dotknout země | foto: Jakub Žák |
Druhé kolo je pohoda. Vždy po hodině slupnu gel, snažím se hodně pít a občas sním i trochu soli. Na občerstvovačce v půlce kola dobíhám Pepu Rajskýho a trochu se divím, co on tam, když byl kdesi vepředu. Vzápětí se mi opět vzdaluje, ale kousek za stoupáním na Babu ho předbíhám, když si stěžuje na křeče. Jsem teď na třetím místě. Na konci kola ale začínám pociťovat sílu sluníčka, takže na občerstvovačku dobíhám lehce vyprahlej. Piju, polívám se, ale ještě jsem v pohodě. Od Lucky beru gely a hurá do třetího. Druhé kolo za 1:40. Zatím běžím nad očekávání.
„Je vedro, tak se pořádně vyšťav, jsi přece teprv v půlce!“
 |
| doběh na občerstvovačku |
Třetí kolo bylo vloni špatný, ale letos do něj vbíhám v dobré náladě. Ovšem ta trvá jen chvilku, před Nebušicemi dostávám trochu krizi a ještě mě trochu zacuká ve stehně. Holt jsem asi nepoučitelnej tvrdohlavec a zase jsem přepálil začátek. Tentokrát si ale hned pokorně stoupnu ke stromu a nohu protáhnu, na vteřiny už nehraju. Nasazuju urdžovací turistický tempo. Dám gel, kterej mě trochu posune, ale prakticky celé kolo se jen ploužím a není mi dobře. Na občerstvovačku dobíhám dost strhanej. Snažím se dát dohromady. Anička, která je ráda, že vidí tátu se mi motá pod nohama a já se snažím trochu zavodnit a přemýšlím jak dát ještě to jedno kolo… třetí kolo za pomalých 2:02.
„Hele ho, jak se plouží, kdyby se držel plánu… :-)“
 |
| nad Jehněčím dvorem | foto: Denisa Nováková / gone4run.rajce.idnes.cz |
Do čtvrtého kola vybíhám s klukem, který krouží poslední ze tří a vypadá to, že chvilku poběžíme spolu. Ale po chvilce ho nechávám za sebou a jsem zase sám. Sice běžím jako šnek, ale na rovince nad Nebušicemi se to lepší i s přibývající jistotou blížícího se cíle, když se poprvé kouknu, kolik km už jsem uběhl. Přece jenom 10 km do cíle zní líp, než třeba 46. Čas ve čtvrtém kole je sice tragický, ale i tak občas někoho předběhnu z běžců na méně kol. Poslední km už běžím i s lehkým úsměvem a tak si můžu v klidu doběhnout pro bednu.
„Ten kluk má ale štěstí…“
 |
| s Aničkou na „bedně“ |
Šutr jsem měl jako vrchol první poloviny roku a měl jsem dva cíle. Mít čas pod sedm hodin a být aspoň tak jako vloni. Po Karlštejnský tlapičce, která +/- odpovídala třem kolům Šutru jsem si říkal, že na těch sedm hodin mám. Co se týká umístění, tak jsem byl skeptičtější.
Čas jsem totálně pokazil, protože místo, abych se snažil běžet kola co nejvíc vyrovnaně, tak první dvě kola odsprintuju a pak jsem rád, že se doploužím do cíle. O to větší má pro mě cenu třetí místo. Současně ale musím uznat, že kluci Harčarík s Helleším byli časy a výkonem někde jinde! Gratulace jim oběma…
Šutr opět potvrdil svoji příjemnou atmosféru se super zázemím a organizací. Možná bych jen zvážil, zda nezměnit označení délky, protože jednotlivá kola vycházejí +/- 17 km a ne avizovaných 18. Celkem tedy 4 kola dávají v součtu lehce přes 68 km…
Strava aktivita a mapa zde.
Celkové výsledky zde
1 / Jozef Harčarík / celkový čas: 6:31:06 (časy kol: 1:27:13 / 1:34:17 / 1:44:24 / 1:45:14)
2 / Jiří Helleší / celkový čas: 6:41:27 (časy kol: 1:27:13 / 1:33:15 / 1:43:06 / 1:57:55)
3 / Jakub Hendrych / celkový čas: 7:23:04 (časy kol: 1:30:42 / 1:40:25 / 2:02:00 / 2:09:59)
Ještě porovnání ročníku 2015 (oranžově) a 2016 (modře). Z grafu výšky je (snad) vidět, že těsně za polovinou byl rozdíl největší, přibližně 10 min a od té chvíle postupně mizel, až v cíli byl nicotné tři minuty:
