datováno zpětně
Plán byl takový, že po Dánsku se uvidí, zda se budu hlásit na Pradědovu 100, nebo na Šutr. Po Dánsku to sice trvalo jen 3 dny než jsem začal zase běhat, ale pocitově jsem byl nějak unavený. Tak jsem se teda týden před Šutrem přihlásil právě na něj, dokonce jsem byl tak vylekaný (nebo líný), že jsem se přihlásil jen na dvě kola. Nakonec jsem běžel tři a bylo to super.
Když jsem ten týden před akcí zkoušel rezervovat ubytování v hotelu Olympia, tak jsem dost logicky pohořel, že prý už je plno, ale prý na ubytovně je ještě místo. Neváhám ani vteřinu a objednávám jednu noc na ubytovně. Nevím proč, ale při objednávání jsem nabyl dojmu, že ta ubytovna jsou chatičky, ale vůbec mi to nevadilo, protože zkusit je potřeba všechno. Jaké bylo moje překvapení, když klíč který jsem dostal na recepci nepasoval ani k jedné chatičce. Šel jsem se proto zeptat, kde že to jako jsem ubytovaný. Slečna na recepci si nebyla moc jistá a posílala mne zpátky s tím, že to nejsou chatičky a že mám hledat ubytovnu. Obešel jsem garáž pro rolbu a Heurééka jsem na ubytovně. Z mého pohledu naprostý luxus, záchod na chodbě, sprcha o patro níž, výhled na start, všude čisto a útulno co víc si přát.
Z Prahy jsem vyrazil v pátek večer, cestou jsem nabral Lišku a Digiho v jejich šumavském azylu, tzn. na konci světa v naprostém zapadákově. Cestou na Zadov se pak kocháme šumavskými cestičkami III. třídy, protože ve tmě prd vidím, jedu opravdu pomalu a co chvíli musím pouštět místní, kteří jezdí tak, jako by trénovali na sobotní Rallye Šumava a já je tedy výrazně brzdím. Nám, ale naše pomalé tempo nevadí a klábosíme o čem jiném, než o běhu.
Do restaurace hotelu Olympia se dostaneme za deset minut devět. Kuchyně je prý jen do devíti, tak se radujeme, že to ještě stihneme i večeři. Následuje scénka jak z filmu z dob reálného socializmu. Servírka jejíž vizáž připomíná učesanou čarodějnici, chodí okolo, mračí se a ostentativně nás přehlíží, na mávání, ani slovní upozornění nereaguje. V devět dorazí druhá servírka a diví se, že u nás její kolegyně ještě nebyla. Objednáváme si hlavně pivo, ale i jídlo nakonec není problém všechno jde, dokonce i úsměv oplatí. Čarodějnice se pak mračila i na ni, až mi ji bylo líto. Po chvilce dorazí Renata a Evžen, piva na našem stolu a v našem břichu přibývá, lidé z restaurace mizí. No nakonec i ti nejzdatnější zavírají a jdou spát. Renata s Evženem ráno brzo vstávají, protože jako organizátoři musí vše nachystat.
Ráno je překrásné
Slunce vychází – nádhera a já pozoruji předstartovní přípravy z okna. Přece tady nebudu dvě hodiny čekat na start dvojkolařů, únava nikde a tak jdu na start hned. Hlásím se na tři kola. Chvíli klábosíme s Renatou a rozebíráme strategii na její Alpskou epopej. Chvíli před startem dorazí Liška a Digi, další téma je RETRO všichni jsou uneseni z ubytování. Hotel Olympia postavený 1984 je opravdu zážitek.
 |
| Na registraci je milá obsluha |
Pak se odstartuje a mě čekají tři krásná kola v nádherném dni.
Pak je cíl, jako odměna zlatý šutr, ale co hlavně dvě dobré duše, co mi darují své pivo. Jak to ty holky věděly, že budu mít takovou žízeň? Nádhera zhmotnělé iTBv praxi. Moc, moc děkuji.
 |
| Tady holky pivo ještě mají |
 |
| a teď o něj přišly. |
Následuje vyhlášení, tombola (vyhrávám čepici) a pak jedeme s Liškou a Digim zpět. S výsledkem jsem spokojený tři kola za 7:13:30, 12. místo tj. od loňska zlepšení skoro o čtyřicet minut.
Fotky od Digiho, pár jsem si jich půjčil. Děkuji
Web závodu
