Čtvrtek 13.7.2017
Jako správní runtouráci přijíždíme do Olomouce již ve čtvrtek, abychom zde s Augustýnkem strávili krásný prodloužený víkend :-).
Večer jdu na TRX. Vím, že dva dny před závodem to není úplně vhodné, ale když ho mám teď zdarma, baví mě a Gustíkovi se na tréninku líbí… 🙂 Jak mi to tělo najednou celé ztěžklo :-D.
Pátek 14.7.2017
Klušu s neběžeckým kočárkem „šmrdlákem“ trošku delší vzdálenost než jsem původně zamýšlela. Když se však přede mnou v dálce tyčí úchvatné panorama Svatého kopečku a dítko poklidně spí, proč nevyužít kouzla okamžiku a nepřidat si okruh navíc… 🙂
K obědu si dávám tuňákový steak. To budu mít zítra síly ;-).
Ve Smetanových sadech už se vše začíná chystat.
Sobota 15.7.2017
Po pěkné polední dešťové spršce zahajují závodní program dětské běhy.
Před cílem sice při pohledu na Rákosníčka znovu na chvíli zaváhá, ale tentokrát stojí maskot dostatečně vzadu, takže se opět rozbíhá a o více než minutu překonává svůj osobní rekord z Ústí nad Labem :-).
To já od sebe dnes neočekávám nic převratného. Tělo mám celé rozlámané, nohy namožené. Závod proto pojímám spíše tréninkově s cílem dokončit ho v čase pod pětačtyřicet minut.
V úvodu běžím se dvěma holkama. Po třech kilometrech se jedné z nich vzdaluji. Ta druhá zase pro změnu utíká mě. Rozvázala se jí tkanička u boty a než aby zastavila a zavázala si ji, tak raději zrychluje :-). Smekám před ní.
Co vás může při desetikilometrovém závodě nakopnout víc než osobní rekord na pětku v jeho polovině? 😀 Wow! Šokovaně zírám na časomíru :-O. Mám to rozběhnuté někam k jedenačtyřiceti minutám. Je mi jasné, že v druhé části velmi pravděpodobně o něco zpomalím, nicméně i tak mám solidní náskok na osobák. Rázem bude cokoliv jiného zklamáním.
Poslední výběh na lávku, následný seběh dolů, který vrhá přímo do finiše a v něm úžasní fanoušci :-). 42:15 min. Osobní rekord. Naprosto nečekaný. A pak že má být dva dny před závodem volno… 🙂
Vyklusávám po parcích. Sluníčko svítí, kapela hraje, je mi hezky :-).
RunTúra mě opět dostává svojí podmanivou, příjemně rodinnou atmosférou ❤️. Jediná škoda, že slečna z nepromíchané tomboly nelosuje, nýbrž sbírá lístky položené nahoře, čímž mě připravuje o chvilky napětí a vzrušení, neboť je jasné, že ten můj, ležící na samém dně, tímto stylem na tah rozhodně nepřijde.
Dva osobáky, to se přece musí náležitě oslavit. A tak slavíme. S jogurtama :-D.
