Úplně první závod jsem absolvoval 29.5. na Orlíku. Jednalo se o sprint triatlon v terénu. Podle propozic se trasa dá absolvovat na trekovém kole, což bylo pro mě důležité, MTB nemám.
Na tento závod jsem si půjčil na plavání neopren. Plavat v 13 stupňové vodě je tak pro otužilce, ne pro mě. Byl jsem docela zvědavý, co neopren s mým plaváním udělá, všude jsem četl, že by měl pomoci.
Na závodě jsem potkal pár známých, tak jsem trochu pokecal a přijal poslední rady a doporučení. Hned jak jsem se začal soukat do neoprenu, ukázalo se, že to není žádná sranda se do něj dostat, trvalo mi to tak 10 min. Nakonec jsem ho na sebe nasoukal, ale už mi nezbyl čas na rozplavání, tak jsem se aspoň namočil. Voda v neoprenu krásně příjemná.
Na start plavání se postavilo asi 70 lidí a musím říct i v tomto počtu byl start hezká mela, fakt si nedokážu představit nějaké zahraniční závody, kde je klidně několik tisíc závodníků. Dostal jsem pár kopanců a šťouků, naštěstí nic vážného a po chvíli se pole docela natáhlo. Poprvé jsem plaval na volné vodě a musím říct, že vodící čára v bazénu má něco do sebe, kličkoval jsem jak postřelený zajíc. Nejsem žádný plavec, plavat jsem začal v podstatě začátkem roku a ni jak jsem to nehrotil, takže uplavat 600m v kuse se ukázalo jako celkem problém, musel jsem párkrát proložit prsa, ale aspoň jsem se srovnal na bójku 🙂 Z vody jsem vylézal za 12:17 na konci první poloviny startovního pole, na to jak jsem se trápil to není zas tak špatný čas.
Přechod k depu byl docela chuťovka. Hned z vody asi 400m do strmého kopce. Byl jsem hezky ztuhlý, takže jsem se spíš šoural, než běžel. Ani nevím, jak dlouho mi trvalo první depo, ale snad to bylo rozumně rychlé, ponožky jsem ani nedával a hned skočil do treter, nasadil helmu a valil.
Kolo se jelo po lesních cestách, ne volným terénem, proto asi bylo psáno, že se dá jet i na trekovém kole. Asi by se to i rozumně dalo jet, možná i líp než na MTB, kdyby cesty nebyly tak šíleně podmáčené. Takhle mi zadní kolo jezdilo ze strany na stranu a o pořádné jízdě jsem si mohl nechat zdát, spíš jsem se trápil. Do depa jsem přijížděl zhruba po 55 minutách, zablácený i za ušima.
Měl jsem docela obavu z přechodu kolo-běh. Ale bylo to úplně v pohodě, zhruba po 100metrech povolila počáteční ztuhlost a už jsem si běžel svoje. Asi to bylo i tím, že kolo jsem nejel nijak na krev, ale spíš takovou bahnitou projížďku. V běhu jsem si věřil nejvíc, přece jen by to měla být moje silná disciplína. Dle očekávání jsem hned od začátku začal sbírat závodníky před sebou i když jich nebylo zas tolik v dalších kolech už jich bylo mnohem víc, jak jsem předbíhal ty co dojeli za mnou a ty co jsem bral o kolo. Běh měl jen 4,2 km, takže docela krátké a rychlé s jedním dost prudkým výběhem, kde jsem měl co dělat nepřejít do chůze.
Do cíle jsem doběhl jako 26. ze 70 závodníků v čase 1:28:41. Podle mě dobré umístění na to, že to byl můj první triatlon. Bohužel jsem se po závodě moc nezdržel a brzo valil domů. Až doma jsem zjistil, že jsem skončil 2. v kategorii, škoda, mohl jsem si užít bednu hned na prvním závodě 🙂
