Dnes se mi podařilo prvně vyzkoušet svoje nově vyrobené Huaraches ver. Ajkir.
Obul jsem svoje běžecké boty, připnul běžeckou ledvinku, na hlavu kšiltovku a čelovku a do ruky dvě placky. Konkrétně pár nově vytvořených běžeckých sandálů.
Pro zahřátí jsem si dal asi 1.3km, než jsem doběhl na okraj lomu v Líšni. Rsp. do míst, kde končí asfalt a začínají pěšinky. Ještě jedna nezbytná dokumentační fotka a…
Menší seběh a jsem na cestě co vede lomem kolem jezírka a lam. Tady si prvně naberu bahno a vodu a radši zapínám čelovku. Pak přichází delší seběh uchozenou trávou, rovinka kolem fabriky a zase si nabírám blatíčko, ale je to nádherný pocit, cítit tu mokrou trávu, vodu a bláto mezi prsty a tak „botky“ ani nesundávám a běžím až zpátky domů na Vinohrady. Celkem je z toho jen 5.64km (Z toho 4,34 v těchto sandálkách)
Čekal jsem, že šňůrky budou nějak řezat, pnout apod. To dělaly pouze při seběhu. Na levé mám šnerování delší, než u pravé (musím sehnat stejně dlouhý tkaničky 🙂 ) Takže mi přišlo, že jsem neměl pravou tak dotáhlou a povolovala se. Příště si dám majzla a všechno pořádně dotáhnu a proladím už radši doma, abych se pak co chvila nezohýbal a nešněroval. A aby ani při seběhu ta zatrolená šňůrka mezi prsty nedřela.
Pocit běhu na boso? TAK URČITĚ! Cítíte každej kamínek. Ale kupodivu jsem se tomu rychle přizpůsobil. Jen občas, když jsem šlápnul na něco „většího“, tak sem si tak bolestí povyskočil. 🙂 Parádní je pocit mokré trávy mezi prsty! Sice to možná odstonám, protože běhat s tímto, v tomto počasí není asi košér, ale slivovička a čaj to zpraví . 🙂 Každopádně ten pocit svobody, že nemáte na nohách ty těžké boty je taky fajn 🙂
