Dneska u nás začalo roční období, které ze srdce nesnáším. Jmenuje se podzim a právě tu máme jeho nejhorší variantu a to upršený podzim. Od rána jen leje a leje a já začala přemýšlet o tom, že se na běhání vykvajznu, že zase začnu až na jaře. Nojo, jenže pak jsem si uvědomila, že na jaře poběžím půlmaraton a že ten bych z fleku opravdu nedala a najednou to do mě vlilo takovou energii, že jsem se šla převléct a odběla si tak dvojí poprvé. Poprvé za tmy a poprvé v dešti a víte co? Bylo to úplně ÚŽASNÉ! Tak nějak se mi běželo krásně, cítila jsem se volná a užívala si to ticho. Ze začátku jsem se bála mokrých bot, ale po pár metrech jsem si studenou vodu v botě zahřála a měla jsem pocit, že jsem v suchu. Opravdu to bylo skvělé, vyzkoušela jsem si, že i v zimě, až bude brzo tma, to půjde stejně dobře jako v létě. Do kilometrovníku jsem přidala další 4 kilometry a mám z nich neuvěřitelnou radost.
