Na začátku tohoto seriálu jsme vyhlásily soutěž o nejlepší příběh PROČ BĚHÁM. Sešlo se nám jich několik a bylo těžké vybrat jen jeden vítězný. Ale po dlouhém přemýšlení jsme se přece jen rozhodly. Boty Nike od nás získává Terezie. Gratulujeme! Doufáme, že v nich naběhá ještě hodně kilometrů. První příběh zveřejňujeme právě teď, ale můžete se těšit ještě na další dva, protože „na bedně“ jsou přece vždycky tři
Autorky příběhů na druhém až třetím místě od nás dostanou také cenu. Teď už se ale můžete začíst do vítězného příběhu Terky N. o tom, jak si zamilovala běhání
Začala jsem asi před rokem, když mě štvalo, že skoro všechny moje kamarádky mají nějakou zálibu, co je baví a naplňuje je. Já mezi ně nepatřila. Většina holek buď hraje na klavír, chodí zpívat, a nebo se věnuje nějakému tanci či sportu. Můj bratr, který hraje hokej, chodí do posilovny a běhat pravidelně. Docela mě namotivoval on a taky to, že jsem v té době neměla absolutně žádné záliby a nic mě nebavilo – a to jsem chtěla změnit.
Poprvé jsem šla běhat s bráchou u nás na cyklostezku. byla jsem strašně pomalá a pořád jsem musela zastavovat, protože mě píchalo v boku. Naštěstí mě to neodradilo a začala jsem běhávat sama. Strašně mě to začalo bavit a úplně jsem běhání doslova propadla. Nejvíce se mi líbí, že běhat můžu kdekoliv a kdykoliv. Krásně si u toho vyčistím hlavu a nemusím tak myslet na nadcházející písemky ve škole apod. Po nějaké době se ke mně přidala i moje kamarádka, kterou běh také velmi nečekaně ohromil. O velkých prázdninách jsme spolu jeli na Rainbow Run (viz úvodní fotka) a začaly jsme uvažovat dokonce i o nějakém závodu nebo Spartan race.
Teď na jaře jsme si stáhly aplikaci Nike + Running a moc nás baví, protože nás motivuje, když vidíme také výsledky ostatních a nutí nás to zabrat. Vlastně i já s kamarádkou jsme namotivovaly některé spolužáky ze třídy, aby začali běhat také, protože si všimli, že dříve jsme neuběhly ve škole ani pověstnou patnáctistovku a teď jsme tam jedny z nejlepších. Momentálně se se všema hecujeme, kdo uběhne v měsíci či týdnu víc a ostatní, co neběhají, se nám smějí 
