PŘEŽITÍ 2017 – Jak jsme válčili na našem prvním survivalu

    Od
    Michala Knápková
    -
    0

    Zavážou vám oči a dovezou vás z Liberce na opačný okraj Lužických hor – na východ k německým hranicím. A vy se musíte zorientovat, splnit úkoly a PŘEŽÍT to bylo cílem tohoto survivalu. Bylo to pro mě něco úplně nového a neobvyklého. Každá zkušenost je dobrá. Člověk má možnost poznat nový kraj, nová místa, vyzkoušet si nový typ závodu. Díky dešti a plnění různých úkolů byl pro mě tento zážitek ještě více intenzivní, než obvyklé závody. Tak třeba si příště zkusím adventure race. 

    Jednoho dne jsem se probudila a odhodlala se zkusit si víceboj. Přemluvila jsem Lenku, což mi nedalo moc práce. Přihlásili jsme se a nápad se mohl zrealizovat.

    PŘEDZÁVODNÍ PŘÍPRAVA – TĚLOCVIČNA
    Balíme si věci. Ptáme se okolních závodníků co si s sebou beru a jestli jim stačí jídlo. Příprava za běhu spousty hlášek a hlavně dobré nálady. Nejlepší: “Bože, tady jsou samí hašišáci!“ “Leni, co to jsou hašišáci?“ s úšklebkem na tváři nechápu. “Ti s dlouhými vlasy a batikovanými věcmi.“ odvětí Lenka. Tak už to chápu. Asi ti, co frčí na trávě. 🙂

    VYSAZENI NEZNÁMO KDE, UPROSTŘED LESA
    Zázemí letošního ročníku bylo situováno do Liberce. V pátek v 21 hodin vyrážíme. Nasedáme do autobusu. Musíme si zavázat šátkem oči a od této chvíle už nesmíme jíst žádné jídlo, mimo 100 gramů, které máme navážené v batohu. Nevíme kde jedeme. Přibližně za hodinu jsme vysazeni na neznámém místě uprostřed lesa.

    PRVNÍ ÚKOL 
    Prvním úkolem je rozluštit šifru pomocí znaku, z nichž každý nahrazuje jedno písmeno. Znaky s písmenem jsou umístěny po lese. Cílem je rozluštit název, abychom dostali další indícii. Běháme s Lenkou po lese a hledáme šifry z kterých rozluštíme slovo.

    1.

    1. Šifra
    Rozluštění znělo takto:“První stanoviště se nachází vzdušnou čarou přibližně tři a půl kilometrů severovýchodně od Nového Boru na vrcholu Klíč. Upozorňujeme na povinnost reflexní prvek, pokud se za snížené viditelnosti pohybujete mimo obec po silnici.“

    Po správném rozluštění známe první stanoviště a to vrchol s názvem Klíč.  Po sdělení šifry pořadateli vyfasujeme mapu Lužických hor. Po zorientování se na mapě, zjišťujeme přibližnou polohu místa, kde se současně nacházíme. Vybíháme za ostatními týmy. V tu chvíli zjišťujeme, že jsme byli vysazeni kousek od Nového Boru. Vydáváme se na sever po cyklotrase. Na vrchol Klíč (759 m) nás na závěr čeká krásné stoupání.

    DRUHÉ STANOVIŠTĚ
    Na vrcholu nás čeká další úkol a to rozluštit další šifru. Na to obě nemáme. Úkol vzdáme.  Já ani Lenka netušíme co by to mohlo být. Já jdu za pořadatelem a říkám: “MED – VĚD“ Medvěd. Napadlo mě to, tak co na srdci to na jazyku. Pořadatel nevěřícně kroutí hlavou.  Tak alespoň jsme to zkusili. Byla to samozřejmě blbost. Nyní se tomu budu ještě dlouho smát 😀 😀
    Dostaneme tedy náhradní úkol. Díky nerozluštění šifry si trochu zajdeme. Stále jsme ale ve hře. Náhradním stanovištěm je Lesní studánka, u které nás čeká zpráva. Pokračujeme tedy po červené. Studánka se nachází mezi Klíčem a Novým Borem.

    Když nevíš kde dále, je dobré vrátit se, kde jsi začal.
    Při hledání druhého stanoviště se nám stane nemilá věc. Špatně odbočíme a dostaneme se na stejný kopec, na kterém jsme byli. Hlava mi to už díky únavě nebere. Lenka na mě řve, že se musíme vrátit. Já jsem ale v tu chvíli tak zabrána do výšlapu na kopec a nevnímám.

    Nacházíme se na stejném místě co před chvíli. Musíme jinou cestou. A tak si trasu trochu prodloužíme, abychom toho neměli málo. Pořadatelé se nás snaží navést.

    Lesní studánku se nám nakonec podaří nalézt. Spolu s ní nacházíme i další indícii. Tou je Lesní rybník. Zjišťujeme podle indície, že se musíme vydat k stanovišti nacházející se u Lesního rybníka a to severovýchodně na okraj obce Kytlice. 
    Podle nápovědy v této indícii se psychicky cestou připravujeme na to, že budeme muset do vody. Já si dělám srandu, že to bude pěkné noční koupání.

    Panoramata 
    TŘETÍ STANOVIŠTĚ  – LESNÍ RYBNÍK (KYTLICE) 
    Po dlouhé cestě se ocitáme v obci Kytlice. Opět bloudíme a nemůžeme rybník nalézt. Po zdárném nalezení nás čeká šok. Opravdu budeme muset do vody. Cílem tohoto úkolu, je zjistit místo, na které se budeme muset vydat. Další šifra. Jdu tedy já. Voda je šíleně ledová. Když říkám, že šíleně, tak opravdu šíleně. A to asi tak, že si ze mě v cíli chlapi dělají srandu, že to byl orgastický skok. (Tak jsem trochu řvala. To jinak nešlo.) 😀
     A co byste čekali? To bylo tak šíleně ledové. Byl to pro mě šok a zároveň zážitek na celý život. Opravdu ten pravý extrém. 
    Pozitivní bylo, že jsem se vykoupala a negativní to, že jsem musela opět do propoceného oblečení. To bylo pro mou psychiku opravdu něco. V tu chvíli – po brzké ranní koupeli, toho mám už opravdu dost. 
    Další šifra. Háčkem je to, že rozluštění je zavěšeno na provaze přes rybník. Doplavu k provazu a řvu na Lenku indície. Po doplavání na břeh zjišťuji, že většinu z šifry nemá, protože vše neslyšela. Já ale odmítám jít znovu do vody. Bylo to na mě hodně. 
    Zachrání nás další závodníci, kteří písmena z šifry také pořvávají. Nikdo totiž už nemá fyzicky na to, aby plaval tam a zpět. Každý raději zůstane uprostřed rybníka a písmena řve postupně na parťáka na břehu. 
    Společné foto v Jedlové 

    Díky tomu zjišťujeme postupně všechny body. Během mého střízlivění, šoku a oblékání luští Lenka šifru. Zdárně ji vyřeší a my se dozvídáme místo dalšího bodu a to Jedlová – sjezdovka. Já se oblékám a třesoucí se zimou pokračujeme dále. Říkám si, že nyní už to musíme dokončit. 

    ČTVRTÉ STANOVIŠTĚ – SJEZDOVKA POD VRCHOLEM JEDLOVÁ

    Nic horšího než rybník už přijít nemůže. Pokračujeme tedy směr Jedlová. Jsme už téměř na místě. Ale abychom to neměli tak lehké tak opět bloudíme. Nemůžeme nalézt stanoviště pod vrcholem. Motáme se asi přibližně hodinu (nechci teď tvrdit přesně jak dlouho to bylo, moc se ale nepletu) kolem našeho posledního stanoviště. Běháme po lese a po louce jako šašci. Já už se s tím neštvu a řvu na lidi okolo, jestli nám neporadí. Lenka už ze mě má nervy. Mluvit s ostatními se totiž nemůže. Pokračujeme dále. Už to chceme zabalit. Nevíme co dále. Racionálně ale v cíli stejně stanoviště musíme najít. Nakonec se nám podaří kontrolu nalézt. Dorazili jsme ale po limitu. Jsme pod sjezdovkou.

    KONEC
     A tak končíme v Jedlové. Negativní a zároveň i pozitivní je, že jsme nestihli limit a nemůžeme pokračovat do dalšího bodu. Negativní je, že jsme nepřežili a tím pádem končíme. Pozitivní je, že následující bod je dalších přibližně třicet kilometrů od Jedlové a úkol při kterém se vybíhá sjezdovka plnit nemusíme – další pozitivum. 
    Po sdělení dojmů  s dalšími závodníky okolo, kteří se rozhodli skončit i přes splněný limit, pokračujeme dolů do města. Vidina minimálně dalších třiceti kilometrů očividně nebyla lákavá. V Jiřetíně zjišťujeme, že si ještě počkáme na odvoz zpět do Liberce. Jsou totiž obsazená auta. 
    Odpočinek po závodě

    První věc co nás obě s Lenkou zajímá je jídlo. Navštěvujeme místní samoobsluhu. Kocháme se krásami města a odpočíváme. Setkáváme se s dalšími závodníky okolo. Kluci se ale nezdají – pokračují ještě do Varnsdofu. Když bych se netěšila domů na spánek, jsem schopná se vyhecovat na další výlet. Člověk si ale musí nechat něco na příště, aby se měl kam vracet. Já se zde ještě určitě vrátím a možná už brzy. 

    Prázdniny se blíží a takový výlet do Varnsdorfu zní lákavě. Mám alespoň inspiraci k dalšímu cestování.
    JSEM RÁDA ZA PARÁDNÍ ZKUŠENOST. PŘÍŠTĚ SI ZASE NĚCO PODOBNÉHO VYZKOUŠÍM, JEN BY SE MI LÍBILO MÉNĚ ŠIFER. 

    SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKYVÍCE OD AUTORA