Perun SkyMarathon 2015

Tohle prostě bolelo, bylo to jak náraz do zdi, teda spíš do několika zdí…

Mlha, mokro, těsně před startem začíná pršet a nálada skvělá, plná očekávání.

Malý Javorový – jdeme nahoru sjezdovkou, nejdřív rychle, pak trochu zpomalím, nahoře už zase přidávám a rozbíhám se dolů. Povzbuzování diváků vytáhne každýho. Tohle jsem ještě nezažil.

nahoře se už zase běží | foto: Sam Straka

Následuje ultrarychlý seběh. Letím dolů hlava nehlava. Pole závodníků se poměrně roztrhalo. Už z dálky slyším další troubení a zvonce u první občerstvovačky. Rychlej ionťák a hurá po laně vzhůru.

kam? jo jasně, po laně… | foto: svetbehu.cz

Velký Javorový – hmm, už jsem poměrně rozběhlej/rozchozenej a dokážu si držet tempo. Občas mě sice někdo vezme, ale v jednom malým seběhu to zas vracím. Nahoře jsme celkem rychle. Na rovince pod vrcholem hltám první gel, aby pěkně naběhl ve sjezdovce na Příslop. Dlouhej seběh do Řeky a v závěru i řekou samotnou.

údolí řeky? prostě to proběhnem 😀 | foto: lisak007 (rajce.idnes.cz)

Tohodle místa jsem se bál, nevěděl co od něj čekat, nakonec jsem většinu proběhl korytem mimo „vyšlapanou“ cestu a předběhl asi dalších 5 běžců. Rychlé občerstvení pod sjezdovkou. Cítím se skvěle.

Příslop – sjezdovka, co k tomu dodat… nahoru to jde už nějak z pomalejc a pot ze mě leje jak v sauně.

pohoda na sjezdovce | foto: svetbehu.cz

Nechci se ale utavit a čekám na seběh, kde zas třeba něco stáhnu. Ale maximálně tak kalhoty. Nahoře mě najednou píchne zezadu ve stehnu, sakra křeč. Proč? Takže sbíhám trochu zataženej – čti připos.. V půlce už stehna hořej jak je kopec prudkej, pod lanem vleku dolů je to ještě horší než nahoru. Na občerstvení hltám banán se solí a už vím co jsem si zapomněl vzít – magnesium a hroznovej cukr do kapsy. Rozbíhám se do dalšího kopce, za chvilku bude půlka.

Šindelná/Ropice – tohle stoupání mělo být „rychlý“, teda hlavně kvůli tomu, že půlka vede po cestách s mírným sklonem. No a nic. V půlce najednou křeč do obou stehen. Stojím a koukám jak puk kolem sebe. Co tu sakra budu jako dělat? Vypiju obě lahvičky ionťáku a doufám. Trochu se protáhnu a mírným poklusem se rozbíhám. No to je peklo. Za chvilku je to lepší, ale furt nic moc. Po chvilce mě dobíhá Tomáš Hovorka a tak vznáším dotaz na magnesium, naštěstí mě dá jednu ampuli. Od místa, kde se závod měl stát přece jenom trochu běžeckým, trpím. Vlastně to bahno mě nějak nevadilo, proč by mělo, když mi prostě jen trochu začíná docházet… V seběhu do Tyry mi Tomáš utíká, poprvé z kopce, do teď to bylo jen do kopce. Rozhodnutí je jasné, dát se dole na občerstvovačce trochu do kupy. Banán se solí, hodně soli, kola, ionťák, doplnění lahví. Kde je ta skvělá nálada?

Ostrý – trochu to pomohlo. Kopec nahoru celkem utekl. I u poslední občerstvovačky se zastavuji a piju. Následuje nekonečné klesání. Tomáš mi zas mizí, hned z kraje. Sakra nejde to a nejde to. Bežím 5:30/km z kopce! Ostatní kolem mě sviští v tempu pod 5 a já se jen trápím. Jak dlouhý to ještě bude? Sosám poslední gel. Vlastně jsem asi ani nezaznamenal zda měl efekt. Ke konci seběhu, když už vidím stavby v údolí, ale přece jenom běžím trochu svižněji. Probíhám přes silnici a opět se opírám do hůlek do posledního kopce.

Malý Javorový – tohle nejde. Kde je ta lehkost z rána? Jedna serpentina za druhou a stejně tak mě předchází jeden závodník za druhým. Na Šindelný nám hlásil jeden z pořadatelů 91. místo. Teď si říkám, že nahoře to bude tak 150. místo. Uf, jsme na poslední vyloženě běžecký části na vrstevnici k černý sjezdovce. Kdo jí sem prsk? Už mi to fakt nejde, je dlouhá, prudká, občas kolem mě zas někdo projde. Zase začíná být slyšet povzbuzování. Jsem nahoře, teda nejsem, musím si ještě seběhnout pár metrů a pak teprve cílová rovinka/kopec. Prvních 10 m jdu, ale pak mi to nedá a v zatmění mysli se rozbíhám. Jediný koho aspoň předběhnu jsou moje plíce, takže na ně čekám chvilku za cílovou páskou.

Tohle bolelo!