Ahoj všem.
Moc děkuju za držení pěstí či palečků. Dalo to hodně práce a spousty hodin učení, ale v pátek jsem konečně přišel na to, jak dýchat sám. Je to dřina, ale zvládám to.
Doktorům a sestřičkám se taky nezdála moje barva. Prý v Asii by to bylo dobrý, ale tady to není standard. Takže jsem se hodně opaloval.
Teprve v sobotu mi konečně sundali brýle, když u mě byla maminka, takže jsem si jí mohl prohlédnout zblízka.
Nejen mně, ale všem kamarádům a kamarádkám, co tu se mnou na novorozeneckém JIPu leží, chybí sací reflex. Takže se teprve učím pít mlíčko od maminky a řeknu vám, že je to strašná fuška. Kolikrát se u toho tak unavím, že usnu. Občas mi tedy sestřičky musejí dát mlíčko sondičkou rovnou do žaludku. A musím říct, že to je bájo. U toho se klidně i vyspat můžu.
Jenže maminka povídala, že když se nenaučím pít pořádně, nepustí nás domu. A to by byla škoda, protože už jsem docela zvědavý na brášku, kterého jsem ještě nemohl vidět, protože jen co jsem přišel na svět, dostal neštovice. Takže budu muset zase makat. Ach jo, to je tady na tom světě dřina.
Šimon
s maminkou
